7. ročník · 2. řádný termín 2024 · 28 úloh
Která z následujících vět není zapsána pravopisně správně?
TEXT 1
(1) Už vím, dám dopis na zrcadlo
či do košíčku na šití,
však žel dosud mě nenapadlo,
co psát, jak dopis začíti.
(2) Maminko moje milovaná –
a v zubech konec násadky,
přemýšlím; stránka nedopsaná
čeká a čeká na řádky –
(3) přeji Ti dnes v den Tvého svátku
– ve slově Tvého velké T –
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:
(4) štěstí – po t se píše ě –
a zdraví – a pak selhává
už nadobro má fantazie,
tak přízemní a kulhavá.
(5) A trhám papír, muchlaje ho
– maminka stojí nad válem
a chystá něco voňavého –
tu v odhodlání zoufalém
(6) přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,
očima mlčky ptá se mě.
Pak zamoučněné ruce obě
zvedly mě rychle ze země.
(J. Seifert, První dopis mamince, upraveno)
TEXT 2
Epanastrofa: opakování téhož slova nebo slovního spojení z konce jednoho verše na začátku bezprostředně následujícího verše.
Epizeuxis: opakování téhož slova nebo slovního spojení v rámci jednoho verše.
Co bylo napsáno v dopise, o němž se píše v TEXTU 1?
TEXT 1
(1) Už vím, dám dopis na zrcadlo
či do košíčku na šití,
však žel dosud mě nenapadlo,
co psát, jak dopis začíti.
(2) Maminko moje milovaná –
a v zubech konec násadky,
přemýšlím; stránka nedopsaná
čeká a čeká na řádky –
(3) přeji Ti dnes v den Tvého svátku
– ve slově Tvého velké T –
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:
(4) štěstí – po t se píše ě –
a zdraví – a pak selhává
už nadobro má fantazie,
tak přízemní a kulhavá.
(5) A trhám papír, muchlaje ho
– maminka stojí nad válem
a chystá něco voňavého –
tu v odhodlání zoufalém
(6) přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,
očima mlčky ptá se mě.
Pak zamoučněné ruce obě
zvedly mě rychle ze země.
(J. Seifert, První dopis mamince, upraveno)
TEXT 2
Epanastrofa: opakování téhož slova nebo slovního spojení z konce jednoho verše na začátku bezprostředně následujícího verše.
Epizeuxis: opakování téhož slova nebo slovního spojení v rámci jednoho verše.
Které z následujících tvrzení o TEXTU 1 je pravdivé?
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2.)
TEXT 1
(1) Už vím, dám dopis na zrcadlo
či do košíčku na šití,
však žel dosud mě nenapadlo,
co psát, jak dopis začíti.
(2) Maminko moje milovaná –
a v zubech konec násadky,
přemýšlím; stránka nedopsaná
čeká a čeká na řádky –
(3) přeji Ti dnes v den Tvého svátku
– ve slově Tvého velké T –
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:
(4) štěstí – po t se píše ě –
a zdraví – a pak selhává
už nadobro má fantazie,
tak přízemní a kulhavá.
(5) A trhám papír, muchlaje ho
– maminka stojí nad válem
a chystá něco voňavého –
tu v odhodlání zoufalém
(6) přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,
očima mlčky ptá se mě.
Pak zamoučněné ruce obě
zvedly mě rychle ze země.
(J. Seifert, První dopis mamince, upraveno)
TEXT 2
Epanastrofa: opakování téhož slova nebo slovního spojení z konce jednoho verše na začátku bezprostředně následujícího verše.
Epizeuxis: opakování téhož slova nebo slovního spojení v rámci jednoho verše.
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(Výraz má je v TEXTU 1 vyznačen tučně. Posuzované souvětí je gramaticky správné.)
Když jsem byla na obědě s Pepou a jeho dvěma dětmi, říkal mi, že léto stráví v Itálii.
Které z následujících tvrzení o výchozím textu je pravdivé?
(Při řešení úlohy berte v úvahu pouze tři osoby, a to Pepu a jeho dvě děti.)
Přiřaďte k jednotlivým tvrzením (6.1–6.3) odpovídající větu (A–E).
(Žádnou možnost z nabídky A–E nelze přiřadit víckrát než jednou.)
6.1 V této větě se vyskytuje zájmeno v chybně užitém tvaru.
6.2 V této větě se vyskytuje přídavné jméno v chybně užitém tvaru.
6.3 V této větě se vyskytuje podstatné jméno v chybně užitém tvaru.
Kolejnice se používaly už v 16. století, a to pro přepravu nákladu v dolech. První železnice byly ale vybudovány mnohem později. Zprvu byly vagony taženy koňmi. Zjištění, že kůň utáhne těžší náklad na voze jedoucím po železných kolejnicích než na voze jedoucím po běžné cestě, vedlo k výstavbě koněspřežných železnic.
První koněspřežná železnice v kontinentální Evropě spojila České Budějovice s rakouským Lincem. ∗∗∗∗∗ Odedávna se totiž sůl, která se vytěžila v Solné komoře (oblast ve středním Rakousku), dopravovala po řekách do Lince a odtamtud se na vozech složitě převážela přes šumavské hřebeny do Českých Budějovic. Tam se sůl opět naložila na lodě a ty ji po Vltavě dovezly až do Prahy. Celý proces byl tedy zdlouhavý a docela nákladný. Vybudováním koněspřežky se ale doprava výrazně zrychlila.
Koněspřežná trať České Budějovice – Linec byla dlouhá necelých 130 km. Mezi oběma hlavními stanicemi se nacházelo dalších osm: z těchto deseti zastávek bylo celkem šest určeno k přepřahání koňského spřežení. Počet koní potřebných ke zdolání jedné cesty býval různý – na malý vagon stačil klidně i jeden kůň, těžší vůz táhli třeba tři. Vlaky sloužily nejen k přepravě surovin, ale byly také jedním z prostředků hromadné dopravy. Koňmi tažený osobní vlak vyjížděl z Českých Budějovic v 5 hodin ráno. Během jízdy se koně několikrát přepřahali a také se dělala hodinová pauza na oběd. Do Lince vlak dorazil v 19 hodin. Kapacita vozů se lišila: zatímco některé uvezly až 26 pasažérů, do nejmenšího vozu s názvem Hannibal se vešlo nejvýše osm osob včetně kočího.
Koněspřežná železnice si ovšem své výsadní postavení mezi dopravními prostředky dlouho neudržela, její místo postupně převzala železnice parní. Osobní doprava na koněspřežce oficiálně skončila v roce 1872.
(www.novinky.cz; cesky.radio.cz, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
7.1 Parní železnice byla uvedena do provozu později než koněspřežná, a to v roce 1872.
7.2 Koňmi tažený osobní vlak jel při jedné jízdě z Českých Budějovic do Lince nepřetržitě celkem 14 hodin.
7.3 Než vznikla první evropská koněspřežná železnice, sůl ze Solné komory se do Prahy dopravovala na lodích, a to včetně úseku Linec – České Budějovice.
7.4 Na koněspřežné trati České Budějovice – Linec bylo možné přepřáhnout koňské spřežení na více než polovině z celkového množství zastávek, které se na této trati nacházely.
Kolejnice se používaly už v 16. století, a to pro přepravu nákladu v dolech. První železnice byly ale vybudovány mnohem později. Zprvu byly vagony taženy koňmi. Zjištění, že kůň utáhne těžší náklad na voze jedoucím po železných kolejnicích než na voze jedoucím po běžné cestě, vedlo k výstavbě koněspřežných železnic.
První koněspřežná železnice v kontinentální Evropě spojila České Budějovice s rakouským Lincem. ∗∗∗∗∗ Odedávna se totiž sůl, která se vytěžila v Solné komoře (oblast ve středním Rakousku), dopravovala po řekách do Lince a odtamtud se na vozech složitě převážela přes šumavské hřebeny do Českých Budějovic. Tam se sůl opět naložila na lodě a ty ji po Vltavě dovezly až do Prahy. Celý proces byl tedy zdlouhavý a docela nákladný. Vybudováním koněspřežky se ale doprava výrazně zrychlila.
Koněspřežná trať České Budějovice – Linec byla dlouhá necelých 130 km. Mezi oběma hlavními stanicemi se nacházelo dalších osm: z těchto deseti zastávek bylo celkem šest určeno k přepřahání koňského spřežení. Počet koní potřebných ke zdolání jedné cesty býval různý – na malý vagon stačil klidně i jeden kůň, těžší vůz táhli třeba tři. Vlaky sloužily nejen k přepravě surovin, ale byly také jedním z prostředků hromadné dopravy. Koňmi tažený osobní vlak vyjížděl z Českých Budějovic v 5 hodin ráno. Během jízdy se koně několikrát přepřahali a také se dělala hodinová pauza na oběd. Do Lince vlak dorazil v 19 hodin. Kapacita vozů se lišila: zatímco některé uvezly až 26 pasažérů, do nejmenšího vozu s názvem Hannibal se vešlo nejvýše osm osob včetně kočího.
Koněspřežná železnice si ovšem své výsadní postavení mezi dopravními prostředky dlouho neudržela, její místo postupně převzala železnice parní. Osobní doprava na koněspřežce oficiálně skončila v roce 1872.
(www.novinky.cz; cesky.radio.cz, upraveno)
Který z následujících větných celků patří na vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu?
(Po doplnění větného celku musí být výchozí text smysluplný a gramaticky správný.)
Kolejnice se používaly už v 16. století, a to pro přepravu nákladu v dolech. První železnice byly ale vybudovány mnohem později. Zprvu byly vagony taženy koňmi. Zjištění, že kůň utáhne těžší náklad na voze jedoucím po železných kolejnicích než na voze jedoucím po běžné cestě, vedlo k výstavbě koněspřežných železnic.
První koněspřežná železnice v kontinentální Evropě spojila České Budějovice s rakouským Lincem. ∗∗∗∗∗ Odedávna se totiž sůl, která se vytěžila v Solné komoře (oblast ve středním Rakousku), dopravovala po řekách do Lince a odtamtud se na vozech složitě převážela přes šumavské hřebeny do Českých Budějovic. Tam se sůl opět naložila na lodě a ty ji po Vltavě dovezly až do Prahy. Celý proces byl tedy zdlouhavý a docela nákladný. Vybudováním koněspřežky se ale doprava výrazně zrychlila.
Koněspřežná trať České Budějovice – Linec byla dlouhá necelých 130 km. Mezi oběma hlavními stanicemi se nacházelo dalších osm: z těchto deseti zastávek bylo celkem šest určeno k přepřahání koňského spřežení. Počet koní potřebných ke zdolání jedné cesty býval různý – na malý vagon stačil klidně i jeden kůň, těžší vůz táhli třeba tři. Vlaky sloužily nejen k přepravě surovin, ale byly také jedním z prostředků hromadné dopravy. Koňmi tažený osobní vlak vyjížděl z Českých Budějovic v 5 hodin ráno. Během jízdy se koně několikrát přepřahali a také se dělala hodinová pauza na oběd. Do Lince vlak dorazil v 19 hodin. Kapacita vozů se lišila: zatímco některé uvezly až 26 pasažérů, do nejmenšího vozu s názvem Hannibal se vešlo nejvýše osm osob včetně kočího.
Koněspřežná železnice si ovšem své výsadní postavení mezi dopravními prostředky dlouho neudržela, její místo postupně převzala železnice parní. Osobní doprava na koněspřežce oficiálně skončila v roce 1872.
(www.novinky.cz; cesky.radio.cz, upraveno)
Ve které z následujících možností je uvedena dvojice slov, jež lze v kontextu výchozího textu považovat za antonyma?
(První slovo z každé dvojice pochází z výchozího textu a je v něm podtrženo.)
Kolejnice se používaly už v 16. století, a to pro přepravu nákladu v dolech. První železnice byly ale vybudovány mnohem později. Zprvu byly vagony taženy koňmi. Zjištění, že kůň utáhne těžší náklad na voze jedoucím po železných kolejnicích než na voze jedoucím po běžné cestě, vedlo k výstavbě koněspřežných železnic.
První koněspřežná železnice v kontinentální Evropě spojila České Budějovice s rakouským Lincem. ∗∗∗∗∗ Odedávna se totiž sůl, která se vytěžila v Solné komoře (oblast ve středním Rakousku), dopravovala po řekách do Lince a odtamtud se na vozech složitě převážela přes šumavské hřebeny do Českých Budějovic. Tam se sůl opět naložila na lodě a ty ji po Vltavě dovezly až do Prahy. Celý proces byl tedy zdlouhavý a docela nákladný. Vybudováním koněspřežky se ale doprava výrazně zrychlila.
Koněspřežná trať České Budějovice – Linec byla dlouhá necelých 130 km. Mezi oběma hlavními stanicemi se nacházelo dalších osm: z těchto deseti zastávek bylo celkem šest určeno k přepřahání koňského spřežení. Počet koní potřebných ke zdolání jedné cesty býval různý – na malý vagon stačil klidně i jeden kůň, těžší vůz táhli třeba tři. Vlaky sloužily nejen k přepravě surovin, ale byly také jedním z prostředků hromadné dopravy. Koňmi tažený osobní vlak vyjížděl z Českých Budějovic v 5 hodin ráno. Během jízdy se koně několikrát přepřahali a také se dělala hodinová pauza na oběd. Do Lince vlak dorazil v 19 hodin. Kapacita vozů se lišila: zatímco některé uvezly až 26 pasažérů, do nejmenšího vozu s názvem Hannibal se vešlo nejvýše osm osob včetně kočího.
Koněspřežná železnice si ovšem své výsadní postavení mezi dopravními prostředky dlouho neudržela, její místo postupně převzala železnice parní. Osobní doprava na koněspřežce oficiálně skončila v roce 1872.
(www.novinky.cz; cesky.radio.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení o podstatných jménech tučně vyznačených ve výchozím textu je pravdivé?
Ke každé z následujících podúloh (11.1 a 11.2) napište současné (tj. ne zastaralé) spisovné slovo, které odpovídá zadání a není vlastním jménem.
11.1 Napište přídavné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem NAPROTI, skloňuje se podle vzoru JARNÍ a neobsahuje předponu.
11.2 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného jednoslabičné, je příbuzné se slovem VYVRÁTIT, skloňuje se podle vzoru HRAD a obsahuje předponu.
Rozhodněte o každé z následujících vět, zda je zapsána pravopisně správně (A), nebo ne (N).
12.1 Jeho obrazy ve mě vždy vyvolávaly mnoho rozporuplných pocitů.
12.2 Bratrovi přátelé se mi svými namyšlenými řečmi naprosto zprotivili.
12.3 Dřevěné krmítko pro sýkorky už přes měsíc visí na větvi naší borovice.
12.4 V hlavním městě se nachází mnoho památek z období ranného baroka.
Vypište z každé z následujících vět (13.1 a 13.2) základní skladební dvojici.
(Základní skladební dvojice musí být zapsány pravopisně správně.)
13.1 Knihu charakterizují jednak sympatické hlavní postavy, jednak nápadité slovní hříčky.
13.2 Nově příchozí se kvůli panujícímu zmatku neodvážili nikoho zeptat na zásadní věci.
Seřaďte jednotlivé části textu (A–F) tak, aby byla dodržena textová návaznost.
„Co to, ohó,“ zaskřehotal, „země, ohó! Namouduši, no, vždyť už je taky načase. Tohle věčné houpity nahóru, houpity dólu není nic pro mé vnitřnůstky.“ Penelopa leknutím zkoprněla. Kdo to mluví? Nevěřícně zírala na balík.
Chvilku se to pohupovalo na vlnkách a pak to moře vyneslo na břeh, zrovna pod písečnou dunu, kde stála Penelopa. Byl to obrovský balík převázaný provazem. Seběhla dolů, aby ho prozkoumala, vtom ale balík promluvil.
Pak se trochu zakymácel a dodal: „Moje prababička na ni trpěla tak, že ji dostávala i ve vaně.“ „S kým se to propánakrále baví,“ žasla Penelopa, „snad ne se mnou?“ Vtom se zevnitř ozval další hlas.
Penelopa se zrovna chystala vrátit do vytouženého stínu slunečníku, když si všimla té věci ve vodě. Nejdřív si myslela, že je to poleno, bylo to ale o dost větší.
Vypadal docela obyčejně, na výšku měl asi devadesát centimetrů, na šířku tak šedesát a tvarem připomínal starodávný včelí úl. „Mořská nemoc je strašná metla,“ pokračoval balík.
„Prosím tebe, přestaň mě otravovat se svojí prababičkou,“ klinkal podrážděně, „je mi zrovna tak zle jako tobě. Chci jenom vědět, co si teď počneme.“ „Počkáme, až nás někdo zachrání,“ pravil zase ten první.
(G. Durrell, Mluvící balík, upraveno)
15.1 Před vstupem do ordinace vyplňte tento formulář.
Podtržený úsek upravte tak, aby z věty jednoduché vzniklo spisovné a pravopisně i gramaticky správné souvětí obsahující celkem dvě věty. Význam původní věty jednoduché musí zůstat zachován.
(Nově vzniklé větné celky musí obsahovat všechny původní informace a nesmí obsahovat žádné informace navíc, např. že jde o zubní ordinaci.)
15.2 Sestra byla překvapena, že jsem zpíval.
Podtržený úsek upravte tak, aby ze souvětí vznikla spisovná a pravopisně i gramaticky správná věta jednoduchá. Význam původního souvětí musí zůstat zachován.
TEXT 1
TEXT 2
Slovní spojení typu A (např. majetný boháč, nepravdivá lež) je spojení slov významově blízkých, v němž je přídavné jméno z hlediska významu zpravidla nadbytečné. Pokud totiž chceme třeba sdělit, že někdo je bohatý, stačí např. říct, že je to boháč, nikoli že je majetný boháč.
Slovní spojení typu B je takové spojení, v němž slova nejsou významově blízká, tudíž přídavné jméno není z hlediska významu nadbytečné (např. místní boháč, častá lež), nebo v němž se význam slov navzájem vylučuje (např. chudý boháč, pravdivá lež).
Najděte v TEXTU 1 tři slovní spojení typu A a napište jejich ČÍSLA. Čísla od sebe zřetelně oddělte čárkou.
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného čísla, tak zapsání jakéhokoli čísla, které neodpovídá zadání.)
Anna šla do herny s virtuální realitou, protože ji zlákala cenově výhodná nabídka jedné nové simulace. Dívka se rozhodla vyzkoušet si chůzy mezi mrakodrapy.
Zpočátku byla přesvědčena, že vyjde-li na most, který spojuje dvě výškové budovy (ta vyšší měla třicet sedm pater), pořád si bude uvědomovat, že ve skutečnosti se pohybuje s brýlemi na očích uprostřed zšeřelé místnosti. O to větší překvapení ji čekalo ve smyšleném městě. Když výtahem vyjela až nahoru a vstoupila na skleněný most s kovovými ozdobami, pohled shora ji scela uchvátil. Paprsky právě vycházejícího slunce rozzářily mořský záliv, nesčetná jezírka v městských parcích se oslnivě třpytila. Nejbližší okolí mrakodrapu připomínalo měkký zelený samet, protkanný stříbrem a rámovaný malými zrcadly. Všechny zobrazené věci působili opravdu realisticky.
Anna byla nadšená – byl to naprosto výjimečný zážitek. Vývojářům se podařilo vyrobit dokonalou iluzi.
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou v něm zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
(Slova zapište bezchybně; ohebná slova zapište ve stejném tvaru, v němž jsou užita v textu. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání. Podtržená slova jsou zapsána správně.)
(1) Jonatán seděl u stolu v cestovní kanceláři Jinosvěty a věnoval se své práci, když se ozval zvuk prudce se otvírajícího kufru. Jeho víko odletělo a ven vychrstl proud vody. Za pár vteřin se z kufru vynořil muž, promáčený na kost. Za ním se vysoukala jakási žena. Kolem pravého kotníku měla obtočené slizké chapadlo.
„Ten šmejd se mě furt drží, Alfrede,“ durdila se.
„Musíte se vyprostit,“ vzdychl Jonatán, „protože z jiného světa se s vámi nesmí nic vrátit. Pravidla pro cestovatele znáte.“
(2) Žena škubla nohou. Chapadlo toho tvora ji konečně pustilo a víko se s čvachtavým plesknutím zavřelo. Dvojice se culila tak, jak by se nikdo, kdo právě vylezl z kufru spolu s chobotnicí, rozhodně culit neměl. Jonatán nalistoval stránku v notesu a řekl: „Mori a Alfred Hudspethovi. Vidím, že jste se měli vrátit až za několik dní.“
„Zhoršilo se počasí,“ vysvětlovala Mori, „to byste nevěřil, jak velký byly vlny.“
„Pořídili jste alespoň slušné zápisky ze svého pobytu?“ zajímalo Jonatána. Alfred mu podal zmáčenou knihu. Jonatán se zamračil: „Víte, jak je tento průvodce cenný? Takhle se k němu nemůžete chovat!“ Jakmile knížku otevřel, nespokojeně zabručel: „Napsali jste všeho všudy jeden odstavec! To mi opravdu nestačí!“
„Neměli jsme moc času na psaní slohových prací,“ zasmál se Alfred a odhrnul si ofinu. Jeho čelo zdobila tržná rána. „Tohle je vzpomínka na větší než drobnou šarvátku v Zátoce hlasů.“
„A pak se objevily ty chobotnice,“ dodala Mori. „Málem jsme ztratili kufr. Museli jsme skočit přes palubu, protože jedna z těch potvor se zmocnila naší lodi. Najít jiný místo, kde šlo kufr otevřít, abysme se mohli vrátit sem, to bylo jako zlý sen.“
Jonatán zalapal po dechu: „Vy jste málem ztratili kufr? Neztratit své zavazadlo – to je přece pravidlo číslo jedna.“
„Nebojte se, my se příště polepšíme, viď, Mori?“
(L. D. Lapinski, Cestovní kancelář Jinosvěty, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
18.1 Alfred Hudspeth byl zraněn v Zátoce hlasů, a to při potyčce, kterou sám vyvolal.
18.2 Podle informací, které měl Jonatán k dispozici, si Hudspethovi zkrátili pobyt v jiném světě o několik dní.
18.3 Hudspethovi otevřeli kufr, pomocí něhož se vrátili do kanceláře Jinosvěty, jinde než na palubě své lodi.
18.4 Hudspethovi se o existenci pravidla číslo jedna dozvěděli později než o existenci pravidla stanovujícího, kdo se smí vrátit z jiného světa.
(1) Jonatán seděl u stolu v cestovní kanceláři Jinosvěty a věnoval se své práci, když se ozval zvuk prudce se otvírajícího kufru. Jeho víko odletělo a ven vychrstl proud vody. Za pár vteřin se z kufru vynořil muž, promáčený na kost. Za ním se vysoukala jakási žena. Kolem pravého kotníku měla obtočené slizké chapadlo.
„Ten šmejd se mě furt drží, Alfrede,“ durdila se.
„Musíte se vyprostit,“ vzdychl Jonatán, „protože z jiného světa se s vámi nesmí nic vrátit. Pravidla pro cestovatele znáte.“
(2) Žena škubla nohou. Chapadlo toho tvora ji konečně pustilo a víko se s čvachtavým plesknutím zavřelo. Dvojice se culila tak, jak by se nikdo, kdo právě vylezl z kufru spolu s chobotnicí, rozhodně culit neměl. Jonatán nalistoval stránku v notesu a řekl: „Mori a Alfred Hudspethovi. Vidím, že jste se měli vrátit až za několik dní.“
„Zhoršilo se počasí,“ vysvětlovala Mori, „to byste nevěřil, jak velký byly vlny.“
„Pořídili jste alespoň slušné zápisky ze svého pobytu?“ zajímalo Jonatána. Alfred mu podal zmáčenou knihu. Jonatán se zamračil: „Víte, jak je tento průvodce cenný? Takhle se k němu nemůžete chovat!“ Jakmile knížku otevřel, nespokojeně zabručel: „Napsali jste všeho všudy jeden odstavec! To mi opravdu nestačí!“
„Neměli jsme moc času na psaní slohových prací,“ zasmál se Alfred a odhrnul si ofinu. Jeho čelo zdobila tržná rána. „Tohle je vzpomínka na větší než drobnou šarvátku v Zátoce hlasů.“
„A pak se objevily ty chobotnice,“ dodala Mori. „Málem jsme ztratili kufr. Museli jsme skočit přes palubu, protože jedna z těch potvor se zmocnila naší lodi. Najít jiný místo, kde šlo kufr otevřít, abysme se mohli vrátit sem, to bylo jako zlý sen.“
Jonatán zalapal po dechu: „Vy jste málem ztratili kufr? Neztratit své zavazadlo – to je přece pravidlo číslo jedna.“
„Nebojte se, my se příště polepšíme, viď, Mori?“
(L. D. Lapinski, Cestovní kancelář Jinosvěty, upraveno)
Které z následujících tvrzení o slovních tvarech tučně vyznačených ve výchozím textu je pravdivé?
(1) Jonatán seděl u stolu v cestovní kanceláři Jinosvěty a věnoval se své práci, když se ozval zvuk prudce se otvírajícího kufru. Jeho víko odletělo a ven vychrstl proud vody. Za pár vteřin se z kufru vynořil muž, promáčený na kost. Za ním se vysoukala jakási žena. Kolem pravého kotníku měla obtočené slizké chapadlo.
„Ten šmejd se mě furt drží, Alfrede,“ durdila se.
„Musíte se vyprostit,“ vzdychl Jonatán, „protože z jiného světa se s vámi nesmí nic vrátit. Pravidla pro cestovatele znáte.“
(2) Žena škubla nohou. Chapadlo toho tvora ji konečně pustilo a víko se s čvachtavým plesknutím zavřelo. Dvojice se culila tak, jak by se nikdo, kdo právě vylezl z kufru spolu s chobotnicí, rozhodně culit neměl. Jonatán nalistoval stránku v notesu a řekl: „Mori a Alfred Hudspethovi. Vidím, že jste se měli vrátit až za několik dní.“
„Zhoršilo se počasí,“ vysvětlovala Mori, „to byste nevěřil, jak velký byly vlny.“
„Pořídili jste alespoň slušné zápisky ze svého pobytu?“ zajímalo Jonatána. Alfred mu podal zmáčenou knihu. Jonatán se zamračil: „Víte, jak je tento průvodce cenný? Takhle se k němu nemůžete chovat!“ Jakmile knížku otevřel, nespokojeně zabručel: „Napsali jste všeho všudy jeden odstavec! To mi opravdu nestačí!“
„Neměli jsme moc času na psaní slohových prací,“ zasmál se Alfred a odhrnul si ofinu. Jeho čelo zdobila tržná rána. „Tohle je vzpomínka na větší než drobnou šarvátku v Zátoce hlasů.“
„A pak se objevily ty chobotnice,“ dodala Mori. „Málem jsme ztratili kufr. Museli jsme skočit přes palubu, protože jedna z těch potvor se zmocnila naší lodi. Najít jiný místo, kde šlo kufr otevřít, abysme se mohli vrátit sem, to bylo jako zlý sen.“
Jonatán zalapal po dechu: „Vy jste málem ztratili kufr? Neztratit své zavazadlo – to je přece pravidlo číslo jedna.“
„Nebojte se, my se příště polepšíme, viď, Mori?“
(L. D. Lapinski, Cestovní kancelář Jinosvěty, upraveno)
Které z následujících tvrzení odpovídá poslední přímé řeči výchozího textu?
(1) Jonatán seděl u stolu v cestovní kanceláři Jinosvěty a věnoval se své práci, když se ozval zvuk prudce se otvírajícího kufru. Jeho víko odletělo a ven vychrstl proud vody. Za pár vteřin se z kufru vynořil muž, promáčený na kost. Za ním se vysoukala jakási žena. Kolem pravého kotníku měla obtočené slizké chapadlo.
„Ten šmejd se mě furt drží, Alfrede,“ durdila se.
„Musíte se vyprostit,“ vzdychl Jonatán, „protože z jiného světa se s vámi nesmí nic vrátit. Pravidla pro cestovatele znáte.“
(2) Žena škubla nohou. Chapadlo toho tvora ji konečně pustilo a víko se s čvachtavým plesknutím zavřelo. Dvojice se culila tak, jak by se nikdo, kdo právě vylezl z kufru spolu s chobotnicí, rozhodně culit neměl. Jonatán nalistoval stránku v notesu a řekl: „Mori a Alfred Hudspethovi. Vidím, že jste se měli vrátit až za několik dní.“
„Zhoršilo se počasí,“ vysvětlovala Mori, „to byste nevěřil, jak velký byly vlny.“
„Pořídili jste alespoň slušné zápisky ze svého pobytu?“ zajímalo Jonatána. Alfred mu podal zmáčenou knihu. Jonatán se zamračil: „Víte, jak je tento průvodce cenný? Takhle se k němu nemůžete chovat!“ Jakmile knížku otevřel, nespokojeně zabručel: „Napsali jste všeho všudy jeden odstavec! To mi opravdu nestačí!“
„Neměli jsme moc času na psaní slohových prací,“ zasmál se Alfred a odhrnul si ofinu. Jeho čelo zdobila tržná rána. „Tohle je vzpomínka na větší než drobnou šarvátku v Zátoce hlasů.“
„A pak se objevily ty chobotnice,“ dodala Mori. „Málem jsme ztratili kufr. Museli jsme skočit přes palubu, protože jedna z těch potvor se zmocnila naší lodi. Najít jiný místo, kde šlo kufr otevřít, abysme se mohli vrátit sem, to bylo jako zlý sen.“
Jonatán zalapal po dechu: „Vy jste málem ztratili kufr? Neztratit své zavazadlo – to je přece pravidlo číslo jedna.“
„Nebojte se, my se příště polepšíme, viď, Mori?“
(L. D. Lapinski, Cestovní kancelář Jinosvěty, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících úseků výchozího textu, zda podtržený větný člen je předmět (A), nebo ne (N).
(Posuzované větné členy jsou podtrženy také ve výchozím textu. Slovo předmět označuje v této úloze jeden z větných členů.)
21.1 kdo právě vylezl z kufru
21.2 mu podal zmáčenou knihu
21.3 chapadlo toho tvora ji konečně pustilo
21.4 jedna z těch potvor se zmocnila naší lodi
(1) Jonatán seděl u stolu v cestovní kanceláři Jinosvěty a věnoval se své práci, když se ozval zvuk prudce se otvírajícího kufru. Jeho víko odletělo a ven vychrstl proud vody. Za pár vteřin se z kufru vynořil muž, promáčený na kost. Za ním se vysoukala jakási žena. Kolem pravého kotníku měla obtočené slizké chapadlo.
„Ten šmejd se mě furt drží, Alfrede,“ durdila se.
„Musíte se vyprostit,“ vzdychl Jonatán, „protože z jiného světa se s vámi nesmí nic vrátit. Pravidla pro cestovatele znáte.“
(2) Žena škubla nohou. Chapadlo toho tvora ji konečně pustilo a víko se s čvachtavým plesknutím zavřelo. Dvojice se culila tak, jak by se nikdo, kdo právě vylezl z kufru spolu s chobotnicí, rozhodně culit neměl. Jonatán nalistoval stránku v notesu a řekl: „Mori a Alfred Hudspethovi. Vidím, že jste se měli vrátit až za několik dní.“
„Zhoršilo se počasí,“ vysvětlovala Mori, „to byste nevěřil, jak velký byly vlny.“
„Pořídili jste alespoň slušné zápisky ze svého pobytu?“ zajímalo Jonatána. Alfred mu podal zmáčenou knihu. Jonatán se zamračil: „Víte, jak je tento průvodce cenný? Takhle se k němu nemůžete chovat!“ Jakmile knížku otevřel, nespokojeně zabručel: „Napsali jste všeho všudy jeden odstavec! To mi opravdu nestačí!“
„Neměli jsme moc času na psaní slohových prací,“ zasmál se Alfred a odhrnul si ofinu. Jeho čelo zdobila tržná rána. „Tohle je vzpomínka na větší než drobnou šarvátku v Zátoce hlasů.“
„A pak se objevily ty chobotnice,“ dodala Mori. „Málem jsme ztratili kufr. Museli jsme skočit přes palubu, protože jedna z těch potvor se zmocnila naší lodi. Najít jiný místo, kde šlo kufr otevřít, abysme se mohli vrátit sem, to bylo jako zlý sen.“
Jonatán zalapal po dechu: „Vy jste málem ztratili kufr? Neztratit své zavazadlo – to je přece pravidlo číslo jedna.“
„Nebojte se, my se příště polepšíme, viď, Mori?“
(L. D. Lapinski, Cestovní kancelář Jinosvěty, upraveno)
Vypište z první části výchozího textu tři příslovce.
(Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání. Slovo Jinosvěty není správným řešením.)
Učitel osloví žáka: „Kamile, došel bys do mého kabinetu pro mikroskop?“
Které z následujících tvrzení nejlépe vystihuje výchozí text?
Věta č. 1: V inzerátech se často nabízí starší nábytek jen za odvoz.
Věta č. 2: Některé noviny předkládají čtenářům zkreslené informace.
Které z následujících tvrzení o větách z výchozího textu je pravdivé?
Baggataway – takto indiáni označovali jednu svou tradiční hru. Jejím účelem byla příprava na boj s jinými kmeny. Utkání trvalo i více dní a hráči neměli se soupeři slitování. Coby hrací plocha sloužilo volné prostranství mezi osadami, na jehož krajích byly branky, vzdálené od sebe několik kilometrů. Z principů této hry vzešel lakros.
Tento kolektivní sport se hraje s holemi zakončenými jakousi kapsou na chytání míčku, který se hráči snaží dostat do soupeřovy branky. Jednotlivé varianty lakrosu se zpravidla liší velikostí hrací plochy, počtem hráčů a některé také povolenými zákroky. Například při zápasu v interkrosu nesmí dojít k fyzickému kontaktu s protihráči, naopak boxlakros takové omezení nemá.
Lakros se stal v polovině 19. století kanadským národním sportem. Jeho obliba vzrostla natolik, že se dostal až na olympijské hry. Na olympiádě byl sice oficiálním olympijským sportem zatím jen dvakrát, každý ze soutěžících týmů si ale vždy odvezl medaili. Roku 1904 se totiž OH v St. Louis zúčastnily celkem tři lakrosové týmy, o čtyři roky později na OH v Londýně nastoupily dokonce jen dva. Není tedy divu, že lakros byl ze seznamu oficiálních olympijských sportů vyřazen. V roce 2024 bude na olympiádě ještě chybět, na tu další se ale prý má vrátit. To je pro věrné fanoušky lakrosu jistě dobrá zpráva.
Vysvětlivka: OH – olympijské hry
(www.stoplusjednicka.cz; www.lacrosse.cz, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
25.1 V Kanadě byl lakros národním sportem v období 1800–1850.
25.2 V současnosti existují celkem dvě varianty lakrosu: interkros a boxlakros.
25.3 Poslední olympiáda, na níž byl lakros oficiálním olympijským sportem, se konala roku 1908.
25.4 Lakrosový tým, který na olympiádě v St. Louis podal nejhorší výkon, tehdy získal olympijskou medaili.
Baggataway – takto indiáni označovali jednu svou tradiční hru. Jejím účelem byla příprava na boj s jinými kmeny. Utkání trvalo i více dní a hráči neměli se soupeři slitování. Coby hrací plocha sloužilo volné prostranství mezi osadami, na jehož krajích byly branky, vzdálené od sebe několik kilometrů. Z principů této hry vzešel lakros.
Tento kolektivní sport se hraje s holemi zakončenými jakousi kapsou na chytání míčku, který se hráči snaží dostat do soupeřovy branky. Jednotlivé varianty lakrosu se zpravidla liší velikostí hrací plochy, počtem hráčů a některé také povolenými zákroky. Například při zápasu v interkrosu nesmí dojít k fyzickému kontaktu s protihráči, naopak boxlakros takové omezení nemá.
Lakros se stal v polovině 19. století kanadským národním sportem. Jeho obliba vzrostla natolik, že se dostal až na olympijské hry. Na olympiádě byl sice oficiálním olympijským sportem zatím jen dvakrát, každý ze soutěžících týmů si ale vždy odvezl medaili. Roku 1904 se totiž OH v St. Louis zúčastnily celkem tři lakrosové týmy, o čtyři roky později na OH v Londýně nastoupily dokonce jen dva. Není tedy divu, že lakros byl ze seznamu oficiálních olympijských sportů vyřazen. V roce 2024 bude na olympiádě ještě chybět, na tu další se ale prý má vrátit. To je pro věrné fanoušky lakrosu jistě dobrá zpráva.
Vysvětlivka: OH – olympijské hry
(www.stoplusjednicka.cz; www.lacrosse.cz, upraveno)
Ve které z následujících možností je uvedena dvojice slov, jež nelze v kontextu výchozího textu považovat za synonyma?
(První slovo z každé dvojice pochází z výchozího textu a je v něm vyznačeno tučně.)
Baggataway – takto indiáni označovali jednu svou tradiční hru. Jejím účelem byla příprava na boj s jinými kmeny. Utkání trvalo i více dní a hráči neměli se soupeři slitování. Coby hrací plocha sloužilo volné prostranství mezi osadami, na jehož krajích byly branky, vzdálené od sebe několik kilometrů. Z principů této hry vzešel lakros.
Tento kolektivní sport se hraje s holemi zakončenými jakousi kapsou na chytání míčku, který se hráči snaží dostat do soupeřovy branky. Jednotlivé varianty lakrosu se zpravidla liší velikostí hrací plochy, počtem hráčů a některé také povolenými zákroky. Například při zápasu v interkrosu nesmí dojít k fyzickému kontaktu s protihráči, naopak boxlakros takové omezení nemá.
Lakros se stal v polovině 19. století kanadským národním sportem. Jeho obliba vzrostla natolik, že se dostal až na olympijské hry. Na olympiádě byl sice oficiálním olympijským sportem zatím jen dvakrát, každý ze soutěžících týmů si ale vždy odvezl medaili. Roku 1904 se totiž OH v St. Louis zúčastnily celkem tři lakrosové týmy, o čtyři roky později na OH v Londýně nastoupily dokonce jen dva. Není tedy divu, že lakros byl ze seznamu oficiálních olympijských sportů vyřazen. V roce 2024 bude na olympiádě ještě chybět, na tu další se ale prý má vrátit. To je pro věrné fanoušky lakrosu jistě dobrá zpráva.
Vysvětlivka: OH – olympijské hry
(www.stoplusjednicka.cz; www.lacrosse.cz, upraveno)
Tvrzení: Slovo ∗∗∗∗∗ z výchozího textu má slabičnou předponu a kořen složený ze tří hlásek.
Na vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výše uvedeném tvrzení je nutné doplnit slovo tak, aby tvrzení bylo pravdivé. Které z následujících slov na toto místo patří?
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (28.1–28.4) odpovídající popis (A–F).
(Žádnou možnost z nabídky A–F nelze přiřadit víckrát než jednou.)
Vysvětlivky:
Na níže uvedeném obrázku je vitrína, ve které jsou vystaveny patery hodiny.
28.1
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (28.1–28.4) odpovídající popis (A–F).
(Žádnou možnost z nabídky A–F nelze přiřadit víckrát než jednou.)
Vysvětlivky:
Na níže uvedeném obrázku je vitrína, ve které jsou vystaveny patery hodiny.
28.1
28.2
28.3
28.4
