Úloha 8 - český jazyk

Kolejnice se používaly už v 16. století, a to pro přepravu nákladu v dolech. První železnice byly ale vybudovány mnohem později. Zprvu byly vagony taženy koňmi. Zjištění, že kůň utáhne těžší náklad na voze jedoucím po železných kolejnicích než na voze jedoucím po běžné cestě, vedlo k výstavbě koněspřežných železnic.

První koněspřežná železnice v kontinentální Evropě spojila České Budějovice s rakouským Lincem. ∗∗∗∗∗ Odedávna se totiž sůl, která se vytěžila v Solné komoře (oblast ve středním Rakousku), dopravovala po řekách do Lince a odtamtud se na vozech složitě převážela přes šumavské hřebeny do Českých Budějovic. Tam se sůl opět naložila na lodě a ty ji po Vltavě dovezly až do Prahy. Celý proces byl tedy zdlouhavý a docela nákladný. Vybudováním koněspřežky se ale doprava výrazně zrychlila.

Koněspřežná trať České Budějovice – Linec byla dlouhá necelých 130 km. Mezi oběma hlavními stanicemi se nacházelo dalších osm: z těchto deseti zastávek bylo celkem šest určeno k přepřahání koňského spřežení. Počet koní potřebných ke zdolání jedné cesty býval různý – na malý vagon stačil klidně i jeden kůň, těžší vůz táhli třeba tři. Vlaky sloužily nejen k přepravě surovin, ale byly také jedním z prostředků hromadné dopravy. Koňmi tažený osobní vlak vyjížděl z Českých Budějovic v 5 hodin ráno. Během jízdy se koně několikrát přepřahali a také se dělala hodinová pauza na oběd. Do Lince vlak dorazil v 19 hodin. Kapacita vozů se lišila: zatímco některé uvezly až 26 pasažérů, do nejmenšího vozu s názvem Hannibal se vešlo nejvýše osm osob včetně kočího.

Koněspřežná železnice si ovšem své výsadní postavení mezi dopravními prostředky dlouho neudržela, její místo postupně převzala železnice parní. Osobní doprava na koněspřežce oficiálně skončila v roce 1872.

(www.novinky.cz; cesky.radio.cz, upraveno)