CERMAT test z češtiny

Korea, -ey, -eje ž (3., 6. -eji, 4. -eu, 7. -eou, -ejí)

(Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost)

Jestliže je věta tvořena minimálně jednou skladební dvojicí, totiž podmětem a přísudkem, je to věta dvojčlenná (např. Pospíchal domů. Dítě spí.).

Jestliže je věta tvořena pouze přísudkem a nemá podmětovou část, pak ji nazýváme věta jednočlenná (např. Mrzne. Začalo se pomalu stmívat.).

(V. Styblík a kol., Český jazyk pro 9. ročník základní školy, upraveno)

Noční bouře zmetla z paluby vše, co jí stálo v cestě. Posádka zmizela v hlouby nelítostného oceánu. Osamělý kapitán začal vzlykat.

Po několika hodinách se mořská hladina konečně zklidnila. Ranní úsvit dal kapitánovi novou naději. V dáli uviděl pevninu. Stačil jedinný pohled na trosky záchranného člunu se zlomenými pádly a kapitán skočil do vln. Zamýřil ke břehu, který lemovaly ztepilé stromy se silnými větvemi. Na první pohled vypadal ostrov opuštěně, kapitán však ztrnul hrůzou, protože uviděl lidské lebky napíchnuté na kůlech. Začal mít podezření, že ostrov je obydlený lidojedy.

TEXT 1

(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“

(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.

(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.

„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“

(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:

Milá společnosti!

Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.

Píšete „platíme dobře“. Dobře.

Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.

Vaše šťastná

Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.

(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)

TEXT 2

Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.

(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)

TEXT 1

(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“

(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.

(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.

„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“

(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:

Milá společnosti!

Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.

Píšete „platíme dobře“. Dobře.

Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.

Vaše šťastná

Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.

(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)

TEXT 2

Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.

(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)

TEXT 1

(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“

(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.

(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.

„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“

(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:

Milá společnosti!

Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.

Píšete „platíme dobře“. Dobře.

Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.

Vaše šťastná

Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.

(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)

TEXT 2

Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.

(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)

TEXT 1

(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“

(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.

(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.

„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“

(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:

Milá společnosti!

Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.

Píšete „platíme dobře“. Dobře.

Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.

Vaše šťastná

Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.

(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)

TEXT 2

Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.

(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)

TEXT 1

(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“

(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.

(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.

„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“

(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:

Milá společnosti!

Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.

Píšete „platíme dobře“. Dobře.

Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.

Vaše šťastná

Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.

(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)

TEXT 2

Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.

(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)

TEXT 1

(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“

(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.

(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.

„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“

(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:

Milá společnosti!

Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.

Píšete „platíme dobře“. Dobře.

Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.

Vaše šťastná

Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.

(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)

TEXT 2

Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.

(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)

(K. Kryl, Salome)

(K. Kryl, Salome)

(K. Kryl, Salome)

(1) Mezi druhohorní veleještěry patří největší tvorové, jací kdy na Zemi žili, souhrnně nazývaní sauropodi. Všichni tito obři byli býložravci. Jejich hmotnost mohla přesáhnout i 50 tun, tomu odpovídala i anatomie a stavba kostry. Mechanismus spojení a zavěšení jednotlivých částí připomínal konstrukci vysutého řetězového mostu. Určité odlehčení přinesly některým druhům duté obratle, někdy dlouhé více než metr.

(2) Sauropodi se objevili začátkem jury, tedy v druhém období druhohor. Brzy se rozšířili po celém světě a přežili až do konce křídového období, kdy spolu s ostatními dinosaury a mnoha dalšími skupinami živočichů vymřeli. Mezi opravdové giganty patřil například seismosaurus, jehož neúplné kosterní pozůstatky byly objeveny v roce 1985 v Novém Mexiku. Jednotlivá žebra tohoto sauropoda měřila přes dva metry.

(3) Jedním z největších, nejdelších i nejtěžších dinosaurů byl brachiosaurus. Hmotnost jeho těla by vyvážilo asi šest slonů, i když podle některých odhadů by jich muselo být až deset. Ocas měl kratší než ostatní sauropodi, ale hlavu na dlouhém krku měl stejně malou. Jeho výška by mu dnes umožnila bez nesnází nahlížet do oken čtyřpodlažních domů.

(4) Ještě nedávno byli tito giganti zobrazováni většinou ve vodě, neboť nikdo si neuměl představit, jak by se (vzhledem ke svému těžkému tělu) mohli pohybovat po souši, aniž by je voda nadnášela. Dlouhý krk, vysoko položené očnice i nosní otvory tuto představu podporovaly. Zuby brachiosaurů však svědčí o něčem jiném. Nebyly to totiž zuby zvyklé ukusovat měkkou a křehkou vodní vegetaci; byly uzpůsobeny ke spásání tuhých listů kapradin a jehličnatých stromů. Tím bylo jednoznačně prokázáno, že i tito velikáni žili na suché zemi.

(B. Záruba, Cesta do pravěku, upraveno)

(1) Mezi druhohorní veleještěry patří největší tvorové, jací kdy na Zemi žili, souhrnně nazývaní sauropodi. Všichni tito obři byli býložravci. Jejich hmotnost mohla přesáhnout i 50 tun, tomu odpovídala i anatomie a stavba kostry. Mechanismus spojení a zavěšení jednotlivých částí připomínal konstrukci vysutého řetězového mostu. Určité odlehčení přinesly některým druhům duté obratle, někdy dlouhé více než metr.

(2) Sauropodi se objevili začátkem jury, tedy v druhém období druhohor. Brzy se rozšířili po celém světě a přežili až do konce křídového období, kdy spolu s ostatními dinosaury a mnoha dalšími skupinami živočichů vymřeli. Mezi opravdové giganty patřil například seismosaurus, jehož neúplné kosterní pozůstatky byly objeveny v roce 1985 v Novém Mexiku. Jednotlivá žebra tohoto sauropoda měřila přes dva metry.

(3) Jedním z největších, nejdelších i nejtěžších dinosaurů byl brachiosaurus. Hmotnost jeho těla by vyvážilo asi šest slonů, i když podle některých odhadů by jich muselo být až deset. Ocas měl kratší než ostatní sauropodi, ale hlavu na dlouhém krku měl stejně malou. Jeho výška by mu dnes umožnila bez nesnází nahlížet do oken čtyřpodlažních domů.

(4) Ještě nedávno byli tito giganti zobrazováni většinou ve vodě, neboť nikdo si neuměl představit, jak by se (vzhledem ke svému těžkému tělu) mohli pohybovat po souši, aniž by je voda nadnášela. Dlouhý krk, vysoko položené očnice i nosní otvory tuto představu podporovaly. Zuby brachiosaurů však svědčí o něčem jiném. Nebyly to totiž zuby zvyklé ukusovat měkkou a křehkou vodní vegetaci; byly uzpůsobeny ke spásání tuhých listů kapradin a jehličnatých stromů. Tím bylo jednoznačně prokázáno, že i tito velikáni žili na suché zemi.

(B. Záruba, Cesta do pravěku, upraveno)

(1) Mezi druhohorní veleještěry patří největší tvorové, jací kdy na Zemi žili, souhrnně nazývaní sauropodi. Všichni tito obři byli býložravci. Jejich hmotnost mohla přesáhnout i 50 tun, tomu odpovídala i anatomie a stavba kostry. Mechanismus spojení a zavěšení jednotlivých částí připomínal konstrukci vysutého řetězového mostu. Určité odlehčení přinesly některým druhům duté obratle, někdy dlouhé více než metr.

(2) Sauropodi se objevili začátkem jury, tedy v druhém období druhohor. Brzy se rozšířili po celém světě a přežili až do konce křídového období, kdy spolu s ostatními dinosaury a mnoha dalšími skupinami živočichů vymřeli. Mezi opravdové giganty patřil například seismosaurus, jehož neúplné kosterní pozůstatky byly objeveny v roce 1985 v Novém Mexiku. Jednotlivá žebra tohoto sauropoda měřila přes dva metry.

(3) Jedním z největších, nejdelších i nejtěžších dinosaurů byl brachiosaurus. Hmotnost jeho těla by vyvážilo asi šest slonů, i když podle některých odhadů by jich muselo být až deset. Ocas měl kratší než ostatní sauropodi, ale hlavu na dlouhém krku měl stejně malou. Jeho výška by mu dnes umožnila bez nesnází nahlížet do oken čtyřpodlažních domů.

(4) Ještě nedávno byli tito giganti zobrazováni většinou ve vodě, neboť nikdo si neuměl představit, jak by se (vzhledem ke svému těžkému tělu) mohli pohybovat po souši, aniž by je voda nadnášela. Dlouhý krk, vysoko položené očnice i nosní otvory tuto představu podporovaly. Zuby brachiosaurů však svědčí o něčem jiném. Nebyly to totiž zuby zvyklé ukusovat měkkou a křehkou vodní vegetaci; byly uzpůsobeny ke spásání tuhých listů kapradin a jehličnatých stromů. Tím bylo jednoznačně prokázáno, že i tito velikáni žili na suché zemi.

(B. Záruba, Cesta do pravěku, upraveno)

(1) Mezi druhohorní veleještěry patří největší tvorové, jací kdy na Zemi žili, souhrnně nazývaní sauropodi. Všichni tito obři byli býložravci. Jejich hmotnost mohla přesáhnout i 50 tun, tomu odpovídala i anatomie a stavba kostry. Mechanismus spojení a zavěšení jednotlivých částí připomínal konstrukci vysutého řetězového mostu. Určité odlehčení přinesly některým druhům duté obratle, někdy dlouhé více než metr.

(2) Sauropodi se objevili začátkem jury, tedy v druhém období druhohor. Brzy se rozšířili po celém světě a přežili až do konce křídového období, kdy spolu s ostatními dinosaury a mnoha dalšími skupinami živočichů vymřeli. Mezi opravdové giganty patřil například seismosaurus, jehož neúplné kosterní pozůstatky byly objeveny v roce 1985 v Novém Mexiku. Jednotlivá žebra tohoto sauropoda měřila přes dva metry.

(3) Jedním z největších, nejdelších i nejtěžších dinosaurů byl brachiosaurus. Hmotnost jeho těla by vyvážilo asi šest slonů, i když podle některých odhadů by jich muselo být až deset. Ocas měl kratší než ostatní sauropodi, ale hlavu na dlouhém krku měl stejně malou. Jeho výška by mu dnes umožnila bez nesnází nahlížet do oken čtyřpodlažních domů.

(4) Ještě nedávno byli tito giganti zobrazováni většinou ve vodě, neboť nikdo si neuměl představit, jak by se (vzhledem ke svému těžkému tělu) mohli pohybovat po souši, aniž by je voda nadnášela. Dlouhý krk, vysoko položené očnice i nosní otvory tuto představu podporovaly. Zuby brachiosaurů však svědčí o něčem jiném. Nebyly to totiž zuby zvyklé ukusovat měkkou a křehkou vodní vegetaci; byly uzpůsobeny ke spásání tuhých listů kapradin a jehličnatých stromů. Tím bylo jednoznačně prokázáno, že i tito velikáni žili na suché zemi.

(B. Záruba, Cesta do pravěku, upraveno)

(1) Mezi druhohorní veleještěry patří největší tvorové, jací kdy na Zemi žili, souhrnně nazývaní sauropodi. Všichni tito obři byli býložravci. Jejich hmotnost mohla přesáhnout i 50 tun, tomu odpovídala i anatomie a stavba kostry. Mechanismus spojení a zavěšení jednotlivých částí připomínal konstrukci vysutého řetězového mostu. Určité odlehčení přinesly některým druhům duté obratle, někdy dlouhé více než metr.

(2) Sauropodi se objevili začátkem jury, tedy v druhém období druhohor. Brzy se rozšířili po celém světě a přežili až do konce křídového období, kdy spolu s ostatními dinosaury a mnoha dalšími skupinami živočichů vymřeli. Mezi opravdové giganty patřil například seismosaurus, jehož neúplné kosterní pozůstatky byly objeveny v roce 1985 v Novém Mexiku. Jednotlivá žebra tohoto sauropoda měřila přes dva metry.

(3) Jedním z největších, nejdelších i nejtěžších dinosaurů byl brachiosaurus. Hmotnost jeho těla by vyvážilo asi šest slonů, i když podle některých odhadů by jich muselo být až deset. Ocas měl kratší než ostatní sauropodi, ale hlavu na dlouhém krku měl stejně malou. Jeho výška by mu dnes umožnila bez nesnází nahlížet do oken čtyřpodlažních domů.

(4) Ještě nedávno byli tito giganti zobrazováni většinou ve vodě, neboť nikdo si neuměl představit, jak by se (vzhledem ke svému těžkému tělu) mohli pohybovat po souši, aniž by je voda nadnášela. Dlouhý krk, vysoko položené očnice i nosní otvory tuto představu podporovaly. Zuby brachiosaurů však svědčí o něčem jiném. Nebyly to totiž zuby zvyklé ukusovat měkkou a křehkou vodní vegetaci; byly uzpůsobeny ke spásání tuhých listů kapradin a jehličnatých stromů. Tím bylo jednoznačně prokázáno, že i tito velikáni žili na suché zemi.

(B. Záruba, Cesta do pravěku, upraveno)

(1) Mezi druhohorní veleještěry patří největší tvorové, jací kdy na Zemi žili, souhrnně nazývaní sauropodi. Všichni tito obři byli býložravci. Jejich hmotnost mohla přesáhnout i 50 tun, tomu odpovídala i anatomie a stavba kostry. Mechanismus spojení a zavěšení jednotlivých částí připomínal konstrukci vysutého řetězového mostu. Určité odlehčení přinesly některým druhům duté obratle, někdy dlouhé více než metr.

(2) Sauropodi se objevili začátkem jury, tedy v druhém období druhohor. Brzy se rozšířili po celém světě a přežili až do konce křídového období, kdy spolu s ostatními dinosaury a mnoha dalšími skupinami živočichů vymřeli. Mezi opravdové giganty patřil například seismosaurus, jehož neúplné kosterní pozůstatky byly objeveny v roce 1985 v Novém Mexiku. Jednotlivá žebra tohoto sauropoda měřila přes dva metry.

(3) Jedním z největších, nejdelších i nejtěžších dinosaurů byl brachiosaurus. Hmotnost jeho těla by vyvážilo asi šest slonů, i když podle některých odhadů by jich muselo být až deset. Ocas měl kratší než ostatní sauropodi, ale hlavu na dlouhém krku měl stejně malou. Jeho výška by mu dnes umožnila bez nesnází nahlížet do oken čtyřpodlažních domů.

(4) Ještě nedávno byli tito giganti zobrazováni většinou ve vodě, neboť nikdo si neuměl představit, jak by se (vzhledem ke svému těžkému tělu) mohli pohybovat po souši, aniž by je voda nadnášela. Dlouhý krk, vysoko položené očnice i nosní otvory tuto představu podporovaly. Zuby brachiosaurů však svědčí o něčem jiném. Nebyly to totiž zuby zvyklé ukusovat měkkou a křehkou vodní vegetaci; byly uzpůsobeny ke spásání tuhých listů kapradin a jehličnatých stromů. Tím bylo jednoznačně prokázáno, že i tito velikáni žili na suché zemi.

(B. Záruba, Cesta do pravěku, upraveno)

(1) Mezi druhohorní veleještěry patří největší tvorové, jací kdy na Zemi žili, souhrnně nazývaní sauropodi. Všichni tito obři byli býložravci. Jejich hmotnost mohla přesáhnout i 50 tun, tomu odpovídala i anatomie a stavba kostry. Mechanismus spojení a zavěšení jednotlivých částí připomínal konstrukci vysutého řetězového mostu. Určité odlehčení přinesly některým druhům duté obratle, někdy dlouhé více než metr.

(2) Sauropodi se objevili začátkem jury, tedy v druhém období druhohor. Brzy se rozšířili po celém světě a přežili až do konce křídového období, kdy spolu s ostatními dinosaury a mnoha dalšími skupinami živočichů vymřeli. Mezi opravdové giganty patřil například seismosaurus, jehož neúplné kosterní pozůstatky byly objeveny v roce 1985 v Novém Mexiku. Jednotlivá žebra tohoto sauropoda měřila přes dva metry.

(3) Jedním z největších, nejdelších i nejtěžších dinosaurů byl brachiosaurus. Hmotnost jeho těla by vyvážilo asi šest slonů, i když podle některých odhadů by jich muselo být až deset. Ocas měl kratší než ostatní sauropodi, ale hlavu na dlouhém krku měl stejně malou. Jeho výška by mu dnes umožnila bez nesnází nahlížet do oken čtyřpodlažních domů.

(4) Ještě nedávno byli tito giganti zobrazováni většinou ve vodě, neboť nikdo si neuměl představit, jak by se (vzhledem ke svému těžkému tělu) mohli pohybovat po souši, aniž by je voda nadnášela. Dlouhý krk, vysoko položené očnice i nosní otvory tuto představu podporovaly. Zuby brachiosaurů však svědčí o něčem jiném. Nebyly to totiž zuby zvyklé ukusovat měkkou a křehkou vodní vegetaci; byly uzpůsobeny ke spásání tuhých listů kapradin a jehličnatých stromů. Tím bylo jednoznačně prokázáno, že i tito velikáni žili na suché zemi.

(B. Záruba, Cesta do pravěku, upraveno)

Otázka zákazníka: ∗∗∗∗∗

Odpověď obchodní společnosti: Samozřejmě ano – v tomto případě nabízíme dvě varianty, jak postupovat. První variantou je online žádost, kdy při vyplňování údajů zvolí zákazník způsob platby „na splátky“ a poté je veden až k odeslání formuláře. O výsledku vyřízení žádosti je v tomto případě informován do 24 hodin po odeslání žádosti.
Druhou variantou je zaslat formulář splátkové společnosti přímo prostřednictvím e-mailu. Zákazník vyplní požadované údaje, odešle formulář na naši e-mailovou adresu a obratem je informován o výsledku.

(www.nabytek-forliving.cz, upraveno)

Po vlnách oceánů možná opět popluje světoznámý Titanic. Nápad postavit stejný parník dostal sedmnáctiletý student stavební průmyslovky. Ondřej Vrkoč už našel pro svou odvážnou myšlenku prvního spojence.

„Loni mi zavolal, že se zajímá o stavbu druhého Titaniku. Oslovil mě, zda se s ním na tom nechci podílet,“ líčí ředitel loděnice ve Chvaleticích Ivan Samák. Společně našli velkou přímořskou loděnici, která by byla zřejmě schopna repliku slavné lodě postavit. Ambiciózní plán má ale háček, stavba obřího Titaniku II. by totiž vyšla na 10,5 miliardy korun.

(www.idnes.cz, upraveno)

Po vlnách oceánů možná opět popluje světoznámý Titanic. Nápad postavit stejný parník dostal sedmnáctiletý student stavební průmyslovky. Ondřej Vrkoč už našel pro svou odvážnou myšlenku prvního spojence.

„Loni mi zavolal, že se zajímá o stavbu druhého Titaniku. Oslovil mě, zda se s ním na tom nechci podílet,“ líčí ředitel loděnice ve Chvaleticích Ivan Samák. Společně našli velkou přímořskou loděnici, která by byla zřejmě schopna repliku slavné lodě postavit. Ambiciózní plán má ale háček, stavba obřího Titaniku II. by totiž vyšla na 10,5 miliardy korun.

(www.idnes.cz, upraveno)