7. ročník · 1. řádný termín 2026 · 28 úloh
(1) Můj blízký přítel v trávě
vyleze, když je vhodná chvíle.
Potkali jste ho – nebo ne?
Objeví se nahodile.
Trávu dělí jak hřebenem,
jak skvrnitý luk leží v ní,
pak se vám svine u nohou,
hned prchne mezi kamení.
Miluje vlhkou zemi,
příliš chladnou pro osení.
Když chodila jsem naboso,
víckrát než jednou k poledni
jsem myslela, že na slunci
rozplétá se bič –
když jsem se k němu sehnula,
zvlnil se a byl pryč.
(2) Znám různé tvory z přírody
a oni znají mne,
spolu si rozumíme
zcela upřímně.
Leč toho přítele jsem nepotkala,
ať jsem byla s někým, nebo sama,
aniž se mi úžil dech
a mráz mě zábl na kostech.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Které z následujících tvrzení odpovídá výchozímu textu?
(1) Můj blízký přítel v trávě
vyleze, když je vhodná chvíle.
Potkali jste ho – nebo ne?
Objeví se nahodile.
Trávu dělí jak hřebenem,
jak skvrnitý luk leží v ní,
pak se vám svine u nohou,
hned prchne mezi kamení.
Miluje vlhkou zemi,
příliš chladnou pro osení.
Když chodila jsem naboso,
víckrát než jednou k poledni
jsem myslela, že na slunci
rozplétá se bič –
když jsem se k němu sehnula,
zvlnil se a byl pryč.
(2) Znám různé tvory z přírody
a oni znají mne,
spolu si rozumíme
zcela upřímně.
Leč toho přítele jsem nepotkala,
ať jsem byla s někým, nebo sama,
aniž se mi úžil dech
a mráz mě zábl na kostech.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Které z následujících tvrzení o výrazu mne je pravdivé?
(Výraz mne je ve výchozím textu podtržen. Věty s posuzovaným výrazem jsou gramaticky správné.)
(1) Můj blízký přítel v trávě
vyleze, když je vhodná chvíle.
Potkali jste ho – nebo ne?
Objeví se nahodile.
Trávu dělí jak hřebenem,
jak skvrnitý luk leží v ní,
pak se vám svine u nohou,
hned prchne mezi kamení.
Miluje vlhkou zemi,
příliš chladnou pro osení.
Když chodila jsem naboso,
víckrát než jednou k poledni
jsem myslela, že na slunci
rozplétá se bič –
když jsem se k němu sehnula,
zvlnil se a byl pryč.
(2) Znám různé tvory z přírody
a oni znají mne,
spolu si rozumíme
zcela upřímně.
Leč toho přítele jsem nepotkala,
ať jsem byla s někým, nebo sama,
aniž se mi úžil dech
a mráz mě zábl na kostech.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Která z následujících možností vystihuje výchozí text?
Souvětí č. 1: Vesničané, kteří pospíchali na trh, pobízeli osli k rychlejší chůzi.
Souvětí č. 2: Překvapilo ho, že slimáci a mšice se nacházeli i na záhonku s bylinkami.
Které z následujících tvrzení o souvětích z výchozího textu je pravdivé?
(Interpunkci neposuzujte, je zapsána správně.)
Přiřaďte k jednotlivým tvrzením (5.1–5.3) odpovídající větný celek (A–E).
(Žádná možnost z nabídky A–E nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
5.1 Pro tento větný celek platí: pouze první podtržené slovo není užito ve správném tvaru.
5.2 Pro tento větný celek platí: celkem dvě podtržená slova nejsou užita ve správném tvaru, konkrétně první a třetí.
5.3 Pro tento větný celek platí: celkem dvě podtržená slova nejsou užita ve správném tvaru, konkrétně druhé a třetí.
Ke každé z následujících podúloh (6.1 a 6.2) napište současné (tj. ne zastaralé) spisovné slovo, které odpovídá zadání a zároveň není vlastním jménem.
(Slova musí být zapsána pravopisně správně.)
6.1 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem NOSIT, skloňuje se podle vzoru MUŽ a neobsahuje předponu.
6.2 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného jednoslabičné, je příbuzné se slovem PROJEVIT, skloňuje se podle vzoru HRAD a obsahuje předponu.
(1) Příběh sochy Svobody, patrně nejznámějšího symbolu New Yorku, se začal psát v 2. polovině 19. století ve Francii. Podobu tohoto monumentu navrhl sochař Frédéric Bartholdi, který už dlouho toužil vytvořit sochu stejně významnou, jako býval rhodský kolos1. Gustave Eiffel, autor proslulé pařížské věže, zase vymyslel speciální nosnou konstrukci a způsob ukotvení, aby socha byla schopna odolat i náhlým náporům silného větru. Vzhledem k finanční náročnosti projektu Francouzi přislíbili dodat sochu a americká strana měla uhradit podstavec. Dne 4. července 1884 Francie symbolicky předala dokončenou sochu americkému vyslanci. Posléze ji dělníci rozebrali a v bednách přepravili lodí do USA.
(2) Když socha doputovala do New Yorku, podstavec stále ještě nebyl dostavěn. Ačkoli se na něj začaly peníze vybírat už roku 1882, sehnat potřebné finance se zatím nepodařilo. Do projektu se proto vložil Joseph Pulitzer, slavný novinář a vydavatel deníku New York World. Vyhlásil další sbírku a slíbil, že jména dárců zveřejní ve svých novinách. Jeho záměr vyšel: do 11. srpna 1885 se vybralo zbylých 100 000 dolarů. V dubnu 1886 byl podstavec hotový a socha na něj konečně mohla být umístěna. Ke slavnostnímu odhalení kompletního díla o celkové výšce 93 metrů došlo v říjnu 1886, a to dokonce za účasti Grovera Clevelanda, v té době úřadujícího amerického prezidenta.
(3) Socha Svobody představuje římskou bohyni Libertas. Ve zdvižené pravé ruce nese pochodeň, v levé ruce drží desku s nápisem JULY IV MDCCLXXVI, což je datum vyhlášení nezávislosti USA. V podstavci, vysokém 47 metrů, se nachází muzeum, v koruně se sedmi paprsky, kterou má socha na hlavě, je vyhlídková plošina. V roce 1984 UNESCO oficiálně označilo sochu Svobody za významnou památku kulturního dědictví.
1 rhodský kolos = socha boha Hélia, která vznikla kolem roku 290 př. n. l.
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (7.1–7.4), zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
7.1 Socha Svobody je o více než dva tisíce let mladší než rhodský kolos.
7.2 Alespoň část roku 1886 byl americkým prezidentem Grover Cleveland.
7.3 Od roku 1882 do 11. 8. 1885 byly práce na podstavci určeném pod sochu Svobody přerušeny.
7.4 Nejvyšší bod sochy Svobody se nachází ve výšce 140 metrů od země: samotná socha je totiž vysoká 93 metrů a její podstavec měří 47 metrů.
(1) Příběh sochy Svobody, patrně nejznámějšího symbolu New Yorku, se začal psát v 2. polovině 19. století ve Francii. Podobu tohoto monumentu navrhl sochař Frédéric Bartholdi, který už dlouho toužil vytvořit sochu stejně významnou, jako býval rhodský kolos1. Gustave Eiffel, autor proslulé pařížské věže, zase vymyslel speciální nosnou konstrukci a způsob ukotvení, aby socha byla schopna odolat i náhlým náporům silného větru. Vzhledem k finanční náročnosti projektu Francouzi přislíbili dodat sochu a americká strana měla uhradit podstavec. Dne 4. července 1884 Francie symbolicky předala dokončenou sochu americkému vyslanci. Posléze ji dělníci rozebrali a v bednách přepravili lodí do USA.
(2) Když socha doputovala do New Yorku, podstavec stále ještě nebyl dostavěn. Ačkoli se na něj začaly peníze vybírat už roku 1882, sehnat potřebné finance se zatím nepodařilo. Do projektu se proto vložil Joseph Pulitzer, slavný novinář a vydavatel deníku New York World. Vyhlásil další sbírku a slíbil, že jména dárců zveřejní ve svých novinách. Jeho záměr vyšel: do 11. srpna 1885 se vybralo zbylých 100 000 dolarů. V dubnu 1886 byl podstavec hotový a socha na něj konečně mohla být umístěna. Ke slavnostnímu odhalení kompletního díla o celkové výšce 93 metrů došlo v říjnu 1886, a to dokonce za účasti Grovera Clevelanda, v té době úřadujícího amerického prezidenta.
(3) Socha Svobody představuje římskou bohyni Libertas. Ve zdvižené pravé ruce nese pochodeň, v levé ruce drží desku s nápisem JULY IV MDCCLXXVI, což je datum vyhlášení nezávislosti USA. V podstavci, vysokém 47 metrů, se nachází muzeum, v koruně se sedmi paprsky, kterou má socha na hlavě, je vyhlídková plošina. V roce 1984 UNESCO oficiálně označilo sochu Svobody za významnou památku kulturního dědictví.
1 rhodský kolos = socha boha Hélia, která vznikla kolem roku 290 př. n. l.
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Tabulka:
Poznámka: Spojováním římských číslic lze zapisovat různá čísla, např.: IX = 9; XI = 11; DCCCLXIII = 863 (tj. 500 + 100 + 100 + 100 + 50 + 10 + 3).
Jaké datum je uvedeno na desce, kterou socha Svobody drží v levé ruce?
(Úlohu řešte jak na základě informací uvedených ve výchozím textu, tak na základě výše uvedené tabulky. Slovo JULY, užité v nápisu na desce, označuje červenec.)
(1) Příběh sochy Svobody, patrně nejznámějšího symbolu New Yorku, se začal psát v 2. polovině 19. století ve Francii. Podobu tohoto monumentu navrhl sochař Frédéric Bartholdi, který už dlouho toužil vytvořit sochu stejně významnou, jako býval rhodský kolos1. Gustave Eiffel, autor proslulé pařížské věže, zase vymyslel speciální nosnou konstrukci a způsob ukotvení, aby socha byla schopna odolat i náhlým náporům silného větru. Vzhledem k finanční náročnosti projektu Francouzi přislíbili dodat sochu a americká strana měla uhradit podstavec. Dne 4. července 1884 Francie symbolicky předala dokončenou sochu americkému vyslanci. Posléze ji dělníci rozebrali a v bednách přepravili lodí do USA.
(2) Když socha doputovala do New Yorku, podstavec stále ještě nebyl dostavěn. Ačkoli se na něj začaly peníze vybírat už roku 1882, sehnat potřebné finance se zatím nepodařilo. Do projektu se proto vložil Joseph Pulitzer, slavný novinář a vydavatel deníku New York World. Vyhlásil další sbírku a slíbil, že jména dárců zveřejní ve svých novinách. Jeho záměr vyšel: do 11. srpna 1885 se vybralo zbylých 100 000 dolarů. V dubnu 1886 byl podstavec hotový a socha na něj konečně mohla být umístěna. Ke slavnostnímu odhalení kompletního díla o celkové výšce 93 metrů došlo v říjnu 1886, a to dokonce za účasti Grovera Clevelanda, v té době úřadujícího amerického prezidenta.
(3) Socha Svobody představuje římskou bohyni Libertas. Ve zdvižené pravé ruce nese pochodeň, v levé ruce drží desku s nápisem JULY IV MDCCLXXVI, což je datum vyhlášení nezávislosti USA. V podstavci, vysokém 47 metrů, se nachází muzeum, v koruně se sedmi paprsky, kterou má socha na hlavě, je vyhlídková plošina. V roce 1984 UNESCO oficiálně označilo sochu Svobody za významnou památku kulturního dědictví.
1 rhodský kolos = socha boha Hélia, která vznikla kolem roku 290 př. n. l.
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Ve které z následujících možností je významový vztah mezi slovy nejpodobnější vztahu mezi slovy SOCHA – SOCHAŘ?
(1) Příběh sochy Svobody, patrně nejznámějšího symbolu New Yorku, se začal psát v 2. polovině 19. století ve Francii. Podobu tohoto monumentu navrhl sochař Frédéric Bartholdi, který už dlouho toužil vytvořit sochu stejně významnou, jako býval rhodský kolos1. Gustave Eiffel, autor proslulé pařížské věže, zase vymyslel speciální nosnou konstrukci a způsob ukotvení, aby socha byla schopna odolat i náhlým náporům silného větru. Vzhledem k finanční náročnosti projektu Francouzi přislíbili dodat sochu a americká strana měla uhradit podstavec. Dne 4. července 1884 Francie symbolicky předala dokončenou sochu americkému vyslanci. Posléze ji dělníci rozebrali a v bednách přepravili lodí do USA.
(2) Když socha doputovala do New Yorku, podstavec stále ještě nebyl dostavěn. Ačkoli se na něj začaly peníze vybírat už roku 1882, sehnat potřebné finance se zatím nepodařilo. Do projektu se proto vložil Joseph Pulitzer, slavný novinář a vydavatel deníku New York World. Vyhlásil další sbírku a slíbil, že jména dárců zveřejní ve svých novinách. Jeho záměr vyšel: do 11. srpna 1885 se vybralo zbylých 100 000 dolarů. V dubnu 1886 byl podstavec hotový a socha na něj konečně mohla být umístěna. Ke slavnostnímu odhalení kompletního díla o celkové výšce 93 metrů došlo v říjnu 1886, a to dokonce za účasti Grovera Clevelanda, v té době úřadujícího amerického prezidenta.
(3) Socha Svobody představuje římskou bohyni Libertas. Ve zdvižené pravé ruce nese pochodeň, v levé ruce drží desku s nápisem JULY IV MDCCLXXVI, což je datum vyhlášení nezávislosti USA. V podstavci, vysokém 47 metrů, se nachází muzeum, v koruně se sedmi paprsky, kterou má socha na hlavě, je vyhlídková plošina. V roce 1984 UNESCO oficiálně označilo sochu Svobody za významnou památku kulturního dědictví.
1 rhodský kolos = socha boha Hélia, která vznikla kolem roku 290 př. n. l.
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Vypište z druhé části výchozího textu tři podstatná jména, která jsou v textu užita ve 4. pádě.
(Vlastní jména neposuzujte, nejsou správným řešením. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
(1) Příběh sochy Svobody, patrně nejznámějšího symbolu New Yorku, se začal psát v 2. polovině 19. století ve Francii. Podobu tohoto monumentu navrhl sochař Frédéric Bartholdi, který už dlouho toužil vytvořit sochu stejně významnou, jako býval rhodský kolos1. Gustave Eiffel, autor proslulé pařížské věže, zase vymyslel speciální nosnou konstrukci a způsob ukotvení, aby socha byla schopna odolat i náhlým náporům silného větru. Vzhledem k finanční náročnosti projektu Francouzi přislíbili dodat sochu a americká strana měla uhradit podstavec. Dne 4. července 1884 Francie symbolicky předala dokončenou sochu americkému vyslanci. Posléze ji dělníci rozebrali a v bednách přepravili lodí do USA.
(2) Když socha doputovala do New Yorku, podstavec stále ještě nebyl dostavěn. Ačkoli se na něj začaly peníze vybírat už roku 1882, sehnat potřebné finance se zatím nepodařilo. Do projektu se proto vložil Joseph Pulitzer, slavný novinář a vydavatel deníku New York World. Vyhlásil další sbírku a slíbil, že jména dárců zveřejní ve svých novinách. Jeho záměr vyšel: do 11. srpna 1885 se vybralo zbylých 100 000 dolarů. V dubnu 1886 byl podstavec hotový a socha na něj konečně mohla být umístěna. Ke slavnostnímu odhalení kompletního díla o celkové výšce 93 metrů došlo v říjnu 1886, a to dokonce za účasti Grovera Clevelanda, v té době úřadujícího amerického prezidenta.
(3) Socha Svobody představuje římskou bohyni Libertas. Ve zdvižené pravé ruce nese pochodeň, v levé ruce drží desku s nápisem JULY IV MDCCLXXVI, což je datum vyhlášení nezávislosti USA. V podstavci, vysokém 47 metrů, se nachází muzeum, v koruně se sedmi paprsky, kterou má socha na hlavě, je vyhlídková plošina. V roce 1984 UNESCO oficiálně označilo sochu Svobody za významnou památku kulturního dědictví.
1 rhodský kolos = socha boha Hélia, která vznikla kolem roku 290 př. n. l.
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Následující tvrzení (11.1–11.4) se týkají souvětí podtrženého ve výchozím textu. Rozhodněte o každém z těchto tvrzení, zda je pravdivé (A), nebo ne (N).
11.1 Toto souvětí se skládá ze dvou vět: v každé z nich je podmět vyjádřený.
11.2 Druhá věta tohoto souvětí je příslovečná způsobová, neboť vyjadřuje, jakým způsobem byla socha ukotvena.
11.3 Toto souvětí obsahuje několikanásobný větný člen konstrukci a způsob.
11.4 Větný člen náporům je rozvíjen dvěma větnými členy, a to náhlým a větru.
Vodní nádrž Lipno je největším umělým jezerem České republiky – na délku měří zhruba 44 kilometrů. Oblast Lipna nabízí nespočet aktivit. V letním období je oblíbeným centrem pěší turistiky. Atrakci s názvem Stezka korunami stromů už navštívily davy lidí. Zkuste tam také zavítat. Odměnou za výstup po dřevěné lávce s pevným zábradlým vám bude dechberoucí výhled, kromně toho si díky informačním tabulím cestou rozšíříte znalosti o přírodě, které někdy jistě zůročíte. V okolí Lipna se totiž nacházejí chráněnná území, kde lze spatřit vzácné rostlinné a živočišné druhy.
V zimě se Lipno promění v ráj milovníků lyžování a dalších zimních sportů. Areály s moderními vleky poskytují skvělé podmínky i pro rodiny s dětmi. Pokud to počasí dovolí, vytvoří se na zamrzlé přehradě nejdelší bruslařská dráha v Evropě. Lipno je tak ideálním místem pro všechny lidi, kteří hledají aktivní odpočinek v krásné přírodě.
(inspirováno texty na www.kudyznudy.cz)
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou v něm zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
(Slova zapište bezchybně; ohebná slova zapište ve stejném tvaru, v němž jsou užita v textu. Podtržený výraz je zapsán správně. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
Seřaďte jednotlivé části textu (A–F) tak, aby byla dodržena textová návaznost.
Odlepila jsem ucho ode dveří a kousek poodešla. Opravdu chci jet se strýčkem do Londýna? Jistá jsem si nebyla. Chtěla jsem ale matce dokázat, že už nejsem malé dítě, a tak jsem nakonec odjela. Náhle mé vzpomínky přerušil jakýsi zvuk.
Spěchala jsem za nimi, abych mohla poslouchat za dveřmi. „Jen si představ, jaké možnosti by se jí tam mohly naskytnout,“ říkal zrovna otec. „Ale Charlesi,“ skočila mu mamá do řeči. Bylo mi jasné, jaký pohled přitom nasadila.
Mamá vzdychla a já jsem pochopila, že nad ní otec vyhrál. „Jeden měsíc,“ pronesla přísně, „a to jen za předpokladu, že to vydrží.“
Seděla jsem se strýčkem Alfredem v kočáru a snažila se uklidnit. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem na cestě do Londýna. Moje matka byla zprvu proti. Bědovala, láteřila, až si ji otec vzal stranou do salonu.
Ten úpěnlivý, z něhož je otec vždycky naměkko. Ale tentokrát se nenechal obalamutit. „Charlotto, čekají ji dýchánky londýnských rozměrů, možná i ples na královském dvoře.“
Přímo nad námi cosi zarachotilo. Strýček Alfred se rozespale zeptal: „Co to bylo?“ „Nejspíš moje křeslo,“ odvětila jsem. „Proč ten krám táhneš s sebou?“ zabručel a zase usnul. Já jsem však odpočívat nedokázala. Cesta naštěstí utekla rychle. Do strýčkova domu jsme dorazili po setmění.
(L. Rina: Kroniky prachu; upraveno)
Můj dobrý kamarád z dětství vždy splnil slib.
Který větný člen nelze z věty uvedené ve výchozím textu vypustit, protože by bez něj věta nebyla gramaticky správná?
Která z následujících vět není zapsána pravopisně správně?
Rytíř Dalibor z Kozojed se podle pověsti naučil ve vězení hrát na housle, aby zahnal smutek a samotu. Na základě tohoto příběhu vzniklo ustálené slovní spojení nouze naučila Dalibora housti, které znamená, že z nutnosti se člověk naučí dělat něco nového.
Ve které z následujících možností je ustálené slovní spojení z výchozího textu použito nejvhodněji a v souladu se svým významem?
TEXT 1
TEXT 2
Sloveso typu A (např. filtrovat) má v příslušné větě význam používat jako nástroj to, co označuje základové podstatné jméno, např. Přístroj filtruje vodu (tj. čistí vodu pomocí filtru).
Sloveso typu B (např. žertovat) má v příslušné větě význam vytvářet to, co označuje základové podstatné jméno, např. Pepa pořád žertuje (tj. dělá žerty).
Pozn.: Základové podstatné jméno (např. filtr, žert) je podstatné jméno, z něhož bylo dané sloveso utvořeno.
V TEXTU 1 je uvedeno patnáct vět: ve třech z nich se vyskytuje sloveso typu B. Najděte tyto tři věty a napište jejich čísla. Čísla od sebe zřetelně oddělte čárkou.
(Úlohu řešte na základě informací uvedených v TEXTU 2. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného čísla, tak zapsání jakéhokoli čísla, které neodpovídá zadání.)
TEXT 1
(1) Ilsa se vmáčkla do davu na rohu náměstí, aby měla šanci zaregistrovat cokoli neobvyklého na chlapcově technice. Při svých toulkách městem jen zřídka zaznamenala něco zvláštního: muže pohybujícího se moc rychle, dívku slyšící šepot na padesát kroků. Tyhle věci ale Ilsu nezajímaly. Hledala lidi se stejným nadáním, jako má ona.
(2) Tomuhle iluzionistovi bylo kolem jedenácti let. S levitující kartou si počínal tak neohrabaně, že bylo zřejmé, jak to dělá. Nic mimořádného. Ilsa tedy mrkla na Marthu a posunkem ukázala na naditou kapsu jednoho muže. Její kamarádka se posunula, aby zabránila ve výhledu zamilovanému PÁRU, a Ilsa bleskurychle přemístila mužovu peněženku do své brašny. Pak se znovu zadívala na mladého iluzionistu. Právě držel pikovou trojku, z níž se lusknutím prstů stala kárová sedmička. V rukou se mu postupně vyměnily všechny karty. Ilsa strnula. Věděla totiž, že manipulovat tímhle způsobem s celým balíčkem je prakticky nemožné.
(3) Chlapec své vystoupení zakončil tím, že balíček vyhodil do vzduchu a nechal karty snášet se na diváky. Ilsa jednu sledovala, jenže se jí ztratila z očí. S ní zmizelo i všech jednapadesát dalších. Karty se vypařily. Ilsa věděla, jak vypadá kouzlo. Sama častokrát nějaké provedla. Přikročila tedy k chlapci: „To nebyl běžnej trik, že ne?“
Mladý iluzionista se dal okamžitě na útěk. Ilsa ho pronásledovala až do slepé postranní uličky. Tam kluka popadla za LÍMEC a vyzvídala: „Kdo jsi? Odkud jsi?“
„Ilso? Co to tu…?“ Na začátku uličky stála Martha a na oba zírala. Ilsa sebou leknutím škubla a chlapce na vteřinu pustila. Když ho chtěla chytit znovu, chňapla jen naprázdno do vzduchu. Kluk zmizel stejně jako jeho karty.
„Byl to jenom trik,“ zalhala Ilsa.
„Todle nebyl trik,“ vyhrkla Martha, „madam Rosalie mi o podobných stvořeních vyprávěla. Říkala, že to jsou poslové duchů! Zezdola!“
(H. Mathewsonová: Opačno; upraveno)
TEXT 2
Při skloňování podstatného jména typu A (např. práce) dochází v některých pádech množného čísla ke krácení samohlásky v kořeni slova, např. věnoval se ručním pracím.
Při skloňování podstatného jména typu B (např. váza) ke krácení samohlásky v kořeni slova nedochází, např. koupil vázu; má poličku s vázami (v kořeni váz zůstává ve všech pádech samohláska á).
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (18.1–18.4), zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
18.1 Madam Rosalie věděla, že mladý iluzionista je posel duchů, a proto před ním varovala Marthu.
18.2 V závěru svého vystoupení mladý iluzionista vyhodil do vzduchu balíček, v němž bylo celkem 51 karet.
18.3 V okamžiku, kdy Ilsa kradla peněženku, stál okradený pán hned před zamilovaným párem a těsně za Marthou.
18.4 Mezi lidmi sledujícími chlapcovy karetní triky se nacházela také dívka, která je schopna zaslechnout šepot na 50 kroků.
TEXT 1
(1) Ilsa se vmáčkla do davu na rohu náměstí, aby měla šanci zaregistrovat cokoli neobvyklého na chlapcově technice. Při svých toulkách městem jen zřídka zaznamenala něco zvláštního: muže pohybujícího se moc rychle, dívku slyšící šepot na padesát kroků. Tyhle věci ale Ilsu nezajímaly. Hledala lidi se stejným nadáním, jako má ona.
(2) Tomuhle iluzionistovi bylo kolem jedenácti let. S levitující kartou si počínal tak neohrabaně, že bylo zřejmé, jak to dělá. Nic mimořádného. Ilsa tedy mrkla na Marthu a posunkem ukázala na naditou kapsu jednoho muže. Její kamarádka se posunula, aby zabránila ve výhledu zamilovanému PÁRU, a Ilsa bleskurychle přemístila mužovu peněženku do své brašny. Pak se znovu zadívala na mladého iluzionistu. Právě držel pikovou trojku, z níž se lusknutím prstů stala kárová sedmička. V rukou se mu postupně vyměnily všechny karty. Ilsa strnula. Věděla totiž, že manipulovat tímhle způsobem s celým balíčkem je prakticky nemožné.
(3) Chlapec své vystoupení zakončil tím, že balíček vyhodil do vzduchu a nechal karty snášet se na diváky. Ilsa jednu sledovala, jenže se jí ztratila z očí. S ní zmizelo i všech jednapadesát dalších. Karty se vypařily. Ilsa věděla, jak vypadá kouzlo. Sama častokrát nějaké provedla. Přikročila tedy k chlapci: „To nebyl běžnej trik, že ne?“
Mladý iluzionista se dal okamžitě na útěk. Ilsa ho pronásledovala až do slepé postranní uličky. Tam kluka popadla za LÍMEC a vyzvídala: „Kdo jsi? Odkud jsi?“
„Ilso? Co to tu…?“ Na začátku uličky stála Martha a na oba zírala. Ilsa sebou leknutím škubla a chlapce na vteřinu pustila. Když ho chtěla chytit znovu, chňapla jen naprázdno do vzduchu. Kluk zmizel stejně jako jeho karty.
„Byl to jenom trik,“ zalhala Ilsa.
„Todle nebyl trik,“ vyhrkla Martha, „madam Rosalie mi o podobných stvořeních vyprávěla. Říkala, že to jsou poslové duchů! Zezdola!“
(H. Mathewsonová: Opačno; upraveno)
TEXT 2
Při skloňování podstatného jména typu A (např. práce) dochází v některých pádech množného čísla ke krácení samohlásky v kořeni slova, např. věnoval se ručním pracím.
Při skloňování podstatného jména typu B (např. váza) ke krácení samohlásky v kořeni slova nedochází, např. koupil vázu; má poličku s vázami (v kořeni váz zůstává ve všech pádech samohláska á).
Vypište z druhé části TEXTU 1:
19.1 příslovce, které má dvě předpony;
19.2 příslovce, které má dva kořeny.
TEXT 1
(1) Ilsa se vmáčkla do davu na rohu náměstí, aby měla šanci zaregistrovat cokoli neobvyklého na chlapcově technice. Při svých toulkách městem jen zřídka zaznamenala něco zvláštního: muže pohybujícího se moc rychle, dívku slyšící šepot na padesát kroků. Tyhle věci ale Ilsu nezajímaly. Hledala lidi se stejným nadáním, jako má ona.
(2) Tomuhle iluzionistovi bylo kolem jedenácti let. S levitující kartou si počínal tak neohrabaně, že bylo zřejmé, jak to dělá. Nic mimořádného. Ilsa tedy mrkla na Marthu a posunkem ukázala na naditou kapsu jednoho muže. Její kamarádka se posunula, aby zabránila ve výhledu zamilovanému PÁRU, a Ilsa bleskurychle přemístila mužovu peněženku do své brašny. Pak se znovu zadívala na mladého iluzionistu. Právě držel pikovou trojku, z níž se lusknutím prstů stala kárová sedmička. V rukou se mu postupně vyměnily všechny karty. Ilsa strnula. Věděla totiž, že manipulovat tímhle způsobem s celým balíčkem je prakticky nemožné.
(3) Chlapec své vystoupení zakončil tím, že balíček vyhodil do vzduchu a nechal karty snášet se na diváky. Ilsa jednu sledovala, jenže se jí ztratila z očí. S ní zmizelo i všech jednapadesát dalších. Karty se vypařily. Ilsa věděla, jak vypadá kouzlo. Sama častokrát nějaké provedla. Přikročila tedy k chlapci: „To nebyl běžnej trik, že ne?“
Mladý iluzionista se dal okamžitě na útěk. Ilsa ho pronásledovala až do slepé postranní uličky. Tam kluka popadla za LÍMEC a vyzvídala: „Kdo jsi? Odkud jsi?“
„Ilso? Co to tu…?“ Na začátku uličky stála Martha a na oba zírala. Ilsa sebou leknutím škubla a chlapce na vteřinu pustila. Když ho chtěla chytit znovu, chňapla jen naprázdno do vzduchu. Kluk zmizel stejně jako jeho karty.
„Byl to jenom trik,“ zalhala Ilsa.
„Todle nebyl trik,“ vyhrkla Martha, „madam Rosalie mi o podobných stvořeních vyprávěla. Říkala, že to jsou poslové duchů! Zezdola!“
(H. Mathewsonová: Opačno; upraveno)
TEXT 2
Při skloňování podstatného jména typu A (např. práce) dochází v některých pádech množného čísla ke krácení samohlásky v kořeni slova, např. věnoval se ručním pracím.
Při skloňování podstatného jména typu B (např. váza) ke krácení samohlásky v kořeni slova nedochází, např. koupil vázu; má poličku s vázami (v kořeni váz zůstává ve všech pádech samohláska á).
Které z následujících tvrzení o dvou podstatných jménech zapsaných v TEXTU 1 velkými písmeny je pravdivé?
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2. Posuzujte pouze spisovné tvary slov.)
TEXT 1
(1) Ilsa se vmáčkla do davu na rohu náměstí, aby měla šanci zaregistrovat cokoli neobvyklého na chlapcově technice. Při svých toulkách městem jen zřídka zaznamenala něco zvláštního: muže pohybujícího se moc rychle, dívku slyšící šepot na padesát kroků. Tyhle věci ale Ilsu nezajímaly. Hledala lidi se stejným nadáním, jako má ona.
(2) Tomuhle iluzionistovi bylo kolem jedenácti let. S levitující kartou si počínal tak neohrabaně, že bylo zřejmé, jak to dělá. Nic mimořádného. Ilsa tedy mrkla na Marthu a posunkem ukázala na naditou kapsu jednoho muže. Její kamarádka se posunula, aby zabránila ve výhledu zamilovanému PÁRU, a Ilsa bleskurychle přemístila mužovu peněženku do své brašny. Pak se znovu zadívala na mladého iluzionistu. Právě držel pikovou trojku, z níž se lusknutím prstů stala kárová sedmička. V rukou se mu postupně vyměnily všechny karty. Ilsa strnula. Věděla totiž, že manipulovat tímhle způsobem s celým balíčkem je prakticky nemožné.
(3) Chlapec své vystoupení zakončil tím, že balíček vyhodil do vzduchu a nechal karty snášet se na diváky. Ilsa jednu sledovala, jenže se jí ztratila z očí. S ní zmizelo i všech jednapadesát dalších. Karty se vypařily. Ilsa věděla, jak vypadá kouzlo. Sama častokrát nějaké provedla. Přikročila tedy k chlapci: „To nebyl běžnej trik, že ne?“
Mladý iluzionista se dal okamžitě na útěk. Ilsa ho pronásledovala až do slepé postranní uličky. Tam kluka popadla za LÍMEC a vyzvídala: „Kdo jsi? Odkud jsi?“
„Ilso? Co to tu…?“ Na začátku uličky stála Martha a na oba zírala. Ilsa sebou leknutím škubla a chlapce na vteřinu pustila. Když ho chtěla chytit znovu, chňapla jen naprázdno do vzduchu. Kluk zmizel stejně jako jeho karty.
„Byl to jenom trik,“ zalhala Ilsa.
„Todle nebyl trik,“ vyhrkla Martha, „madam Rosalie mi o podobných stvořeních vyprávěla. Říkala, že to jsou poslové duchů! Zezdola!“
(H. Mathewsonová: Opačno; upraveno)
TEXT 2
Při skloňování podstatného jména typu A (např. práce) dochází v některých pádech množného čísla ke krácení samohlásky v kořeni slova, např. věnoval se ručním pracím.
Při skloňování podstatného jména typu B (např. váza) ke krácení samohlásky v kořeni slova nedochází, např. koupil vázu; má poličku s vázami (v kořeni váz zůstává ve všech pádech samohláska á).
Ve které z následujících možností je uvedena dvojice slov, jež jsou v kontextu TEXTU 1 antonymy?
(První slovo z každé dvojice pochází z TEXTU 1 a je v něm vyznačeno tučně.)
TEXT 1
(1) Ilsa se vmáčkla do davu na rohu náměstí, aby měla šanci zaregistrovat cokoli neobvyklého na chlapcově technice. Při svých toulkách městem jen zřídka zaznamenala něco zvláštního: muže pohybujícího se moc rychle, dívku slyšící šepot na padesát kroků. Tyhle věci ale Ilsu nezajímaly. Hledala lidi se stejným nadáním, jako má ona.
(2) Tomuhle iluzionistovi bylo kolem jedenácti let. S levitující kartou si počínal tak neohrabaně, že bylo zřejmé, jak to dělá. Nic mimořádného. Ilsa tedy mrkla na Marthu a posunkem ukázala na naditou kapsu jednoho muže. Její kamarádka se posunula, aby zabránila ve výhledu zamilovanému PÁRU, a Ilsa bleskurychle přemístila mužovu peněženku do své brašny. Pak se znovu zadívala na mladého iluzionistu. Právě držel pikovou trojku, z níž se lusknutím prstů stala kárová sedmička. V rukou se mu postupně vyměnily všechny karty. Ilsa strnula. Věděla totiž, že manipulovat tímhle způsobem s celým balíčkem je prakticky nemožné.
(3) Chlapec své vystoupení zakončil tím, že balíček vyhodil do vzduchu a nechal karty snášet se na diváky. Ilsa jednu sledovala, jenže se jí ztratila z očí. S ní zmizelo i všech jednapadesát dalších. Karty se vypařily. Ilsa věděla, jak vypadá kouzlo. Sama častokrát nějaké provedla. Přikročila tedy k chlapci: „To nebyl běžnej trik, že ne?“
Mladý iluzionista se dal okamžitě na útěk. Ilsa ho pronásledovala až do slepé postranní uličky. Tam kluka popadla za LÍMEC a vyzvídala: „Kdo jsi? Odkud jsi?“
„Ilso? Co to tu…?“ Na začátku uličky stála Martha a na oba zírala. Ilsa sebou leknutím škubla a chlapce na vteřinu pustila. Když ho chtěla chytit znovu, chňapla jen naprázdno do vzduchu. Kluk zmizel stejně jako jeho karty.
„Byl to jenom trik,“ zalhala Ilsa.
„Todle nebyl trik,“ vyhrkla Martha, „madam Rosalie mi o podobných stvořeních vyprávěla. Říkala, že to jsou poslové duchů! Zezdola!“
(H. Mathewsonová: Opačno; upraveno)
TEXT 2
Při skloňování podstatného jména typu A (např. práce) dochází v některých pádech množného čísla ke krácení samohlásky v kořeni slova, např. věnoval se ručním pracím.
Při skloňování podstatného jména typu B (např. váza) ke krácení samohlásky v kořeni slova nedochází, např. koupil vázu; má poličku s vázami (v kořeni váz zůstává ve všech pádech samohláska á).
Která z následujících možností nejlépe vystihuje úsek podtržený v TEXTU 1?
Rozhodněte o každém z následujících souvětí (23.1–23.4), zda je zapsáno pravopisně správně (A), nebo ne (N).
23.1 Trápily ho starosti, zda svým nečekaným rozhodnutím někomu neublížil.
23.2 Rodiče nám pořídili cizokrajné pruhované rybičky a ty se rychle rozmnožily.
23.3 Na jednání s lesní správou bylo schváleno, že se zvýší pokuty za kácení smrků ztepilých.
23.4 Musím uznat, že ochota a vstřícnost výchovného poradce mě v nelehké situaci povzbudily.
VSTUPENKA – AKCE – KTERÝ – PROBĚHNOUT – ZÍTRA – KOUPIT – PŘEDSTIH
Z výše uvedeného řetězce slov vytvořte smysluplné, spisovné a pravopisně i gramaticky správné souvětí, které bude obsahovat všechna slova z daného řetězce, a to v uvedeném pořadí. Do souvětí musíte přidat dvě předložky, doplnění jiných slov je považováno za chybu.
(Příklad: VĚDĚT – PROČ – PŘIJÍT – PÁTEK – ŠKOLA – POLICIE → Vím, proč přišla v pátek do školy policie.)
Existuje sport, v němž byli Češi dlouhá léta neporazitelní? Samozřejmě ano – kolová. Zakladatelem této hry, podobající se sálovému fotbalu, je cyklista Nick Kaufmann. Historicky první zápas v kolové se díky němu uskutečnil už na sklonku 19. století.
Při utkání v kolové spolu soupeří dva dvoučlenné týmy. Hráči jezdí na bicyklech po hřišti s rozměry 14 × 11 metrů a pohybem předního kola se snaží umístit míč do soupeřovy branky. Během zápasu není přípustné dotknout se nohou země. ∗∗∗∗∗ Každý zápas má dva poločasy (jeden trvá 7 minut), mezi nimi je vždy několikaminutová přestávka. Jízdní kola na kolovou jsou speciálně upravena, např. jim chybí klasické brzdy na řídítkách (brzdí se buď pohybem pedálů dozadu, nebo smykem) a řídítka směřují vzhůru. Speciální je i míč: aby měl správný tvar a tvrdost, je naplněn srnčími chlupy a potažen pevnou látkou.
Mistrovství světa v kolové se poprvé konalo roku 1930 a od té doby se pořádá každoročně (vyjma období 2. světové války a pandemie covidu-19). Prvními českými mistry světa se roku 1948 stali František Sedláček a Bohumil Daneš. Největšími legendami v kolové jsou však bratři Pospíšilové: během své dlouhé kariéry získali titul mistrů světa dvacetkrát. Když si z mistrovství světa v roce 1988 odváželi zlato naposledy, bylo Janovi 43 let, a Jindřichovi dokonce 46.
(www.ceskakolova.cz; upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (25.1–25.4), zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
25.1 Bratři Pospíšilové se poprvé stali mistry světa v kolové roku 1968.
25.2 Od začátku zápasu v kolové do konce tohoto zápasu uplyne více než 14 minut.
25.3 Na speciálně upraveném kole, které se používá při kolové, se brzdy nacházejí na zadní části pedálů.
25.4 Historicky první zápas v kolové se konal v 19. století, zatímco první mistrovství světa v tomto sportu proběhlo až ve století následujícím.
Existuje sport, v němž byli Češi dlouhá léta neporazitelní? Samozřejmě ano – kolová. Zakladatelem této hry, podobající se sálovému fotbalu, je cyklista Nick Kaufmann. Historicky první zápas v kolové se díky němu uskutečnil už na sklonku 19. století.
Při utkání v kolové spolu soupeří dva dvoučlenné týmy. Hráči jezdí na bicyklech po hřišti s rozměry 14 × 11 metrů a pohybem předního kola se snaží umístit míč do soupeřovy branky. Během zápasu není přípustné dotknout se nohou země. ∗∗∗∗∗ Každý zápas má dva poločasy (jeden trvá 7 minut), mezi nimi je vždy několikaminutová přestávka. Jízdní kola na kolovou jsou speciálně upravena, např. jim chybí klasické brzdy na řídítkách (brzdí se buď pohybem pedálů dozadu, nebo smykem) a řídítka směřují vzhůru. Speciální je i míč: aby měl správný tvar a tvrdost, je naplněn srnčími chlupy a potažen pevnou látkou.
Mistrovství světa v kolové se poprvé konalo roku 1930 a od té doby se pořádá každoročně (vyjma období 2. světové války a pandemie covidu-19). Prvními českými mistry světa se roku 1948 stali František Sedláček a Bohumil Daneš. Největšími legendami v kolové jsou však bratři Pospíšilové: během své dlouhé kariéry získali titul mistrů světa dvacetkrát. Když si z mistrovství světa v roce 1988 odváželi zlato naposledy, bylo Janovi 43 let, a Jindřichovi dokonce 46.
(www.ceskakolova.cz; upraveno)
Co by bylo nejvhodnější doplnit na vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu, aby byla dodržena textová návaznost a text jako celek byl smysluplný?
Existuje sport, v němž byli Češi dlouhá léta neporazitelní? Samozřejmě ano – kolová. Zakladatelem této hry, podobající se sálovému fotbalu, je cyklista Nick Kaufmann. Historicky první zápas v kolové se díky němu uskutečnil už na sklonku 19. století.
Při utkání v kolové spolu soupeří dva dvoučlenné týmy. Hráči jezdí na bicyklech po hřišti s rozměry 14 × 11 metrů a pohybem předního kola se snaží umístit míč do soupeřovy branky. Během zápasu není přípustné dotknout se nohou země. ∗∗∗∗∗ Každý zápas má dva poločasy (jeden trvá 7 minut), mezi nimi je vždy několikaminutová přestávka. Jízdní kola na kolovou jsou speciálně upravena, např. jim chybí klasické brzdy na řídítkách (brzdí se buď pohybem pedálů dozadu, nebo smykem) a řídítka směřují vzhůru. Speciální je i míč: aby měl správný tvar a tvrdost, je naplněn srnčími chlupy a potažen pevnou látkou.
Mistrovství světa v kolové se poprvé konalo roku 1930 a od té doby se pořádá každoročně (vyjma období 2. světové války a pandemie covidu-19). Prvními českými mistry světa se roku 1948 stali František Sedláček a Bohumil Daneš. Největšími legendami v kolové jsou však bratři Pospíšilové: během své dlouhé kariéry získali titul mistrů světa dvacetkrát. Když si z mistrovství světa v roce 1988 odváželi zlato naposledy, bylo Janovi 43 let, a Jindřichovi dokonce 46.
(www.ceskakolova.cz; upraveno)
Které z následujících tvrzení o slovese tučně vyznačeném ve výchozím textu je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (28.1–28.4) odpovídající popis (A–F).
(Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
Vysvětlivky s příkladem
Na vedlejším malém obrázku je celkem pět knih: na horní polici je jedna černá kniha postavená svisle, na prostřední polici jsou dvě knihy položené vodorovně (jedna šedá a druhá černá) a na spodní polici jsou dvě šedé knihy postavené svisle. Na obrázku jsou celkem tři rostliny: na horní polici jsou dva kaktusy a na spodní polici je kapradina. Na policích nejsou jiné předměty než rostliny a knihy.
28.1
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (28.1–28.4) odpovídající popis (A–F).
(Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
Vysvětlivky s příkladem
Na vedlejším malém obrázku je celkem pět knih: na horní polici je jedna černá kniha postavená svisle, na prostřední polici jsou dvě knihy položené vodorovně (jedna šedá a druhá černá) a na spodní polici jsou dvě šedé knihy postavené svisle. Na obrázku jsou celkem tři rostliny: na horní polici jsou dva kaktusy a na spodní polici je kapradina. Na policích nejsou jiné předměty než rostliny a knihy.
28.1
28.2
28.3
28.4
