Úloha 22 - český jazyk

TEXT 1

(1) Ilsa se vmáčkla do davu na rohu náměstí, aby měla šanci zaregistrovat cokoli neobvyklého na chlapcově technice. Při svých toulkách městem jen zřídka zaznamenala něco zvláštního: muže pohybujícího se moc rychle, dívku slyšící šepot na padesát kroků. Tyhle věci ale Ilsu nezajímaly. Hledala lidi se stejným nadáním, jako má ona.

(2) Tomuhle iluzionistovi bylo kolem jedenácti let. S levitující kartou si počínal tak neohrabaně, že bylo zřejmé, jak to dělá. Nic mimořádného. Ilsa tedy mrkla na Marthu a posunkem ukázala na naditou kapsu jednoho muže. Její kamarádka se posunula, aby zabránila ve výhledu zamilovanému PÁRU, a Ilsa bleskurychle přemístila mužovu peněženku do své brašny. Pak se znovu zadívala na mladého iluzionistu. Právě držel pikovou trojku, z níž se lusknutím prstů stala kárová sedmička. V rukou se mu postupně vyměnily všechny karty. Ilsa strnula. Věděla totiž, že manipulovat tímhle způsobem s celým balíčkem je prakticky nemožné.

(3) Chlapec své vystoupení zakončil tím, že balíček vyhodil do vzduchu a nechal karty snášet se na diváky. Ilsa jednu sledovala, jenže se jí ztratila z očí. S ní zmizelo i všech jednapadesát dalších. Karty se vypařily. Ilsa věděla, jak vypadá kouzlo. Sama častokrát nějaké provedla. Přikročila tedy k chlapci: „To nebyl běžnej trik, že ne?“

Mladý iluzionista se dal okamžitě na útěk. Ilsa ho pronásledovala až do slepé postranní uličky. Tam kluka popadla za LÍMEC a vyzvídala: „Kdo jsi? Odkud jsi?“

„Ilso? Co to tu…?“ Na začátku uličky stála Martha a na oba zírala. Ilsa sebou leknutím škubla a chlapce na vteřinu pustila. Když ho chtěla chytit znovu, chňapla jen naprázdno do vzduchu. Kluk zmizel stejně jako jeho karty.

„Byl to jenom trik,“ zalhala Ilsa.

„Todle nebyl trik,“ vyhrkla Martha, „madam Rosalie mi o podobných stvořeních vyprávěla. Říkala, že to jsou poslové duchů! Zezdola!“

(H. Mathewsonová: Opačno; upraveno)

TEXT 2

Při skloňování podstatného jména typu A (např. práce) dochází v některých pádech množného čísla ke krácení samohlásky v kořeni slova, např. věnoval se ručním pracím.

Při skloňování podstatného jména typu B (např. váza) ke krácení samohlásky v kořeni slova nedochází, např. koupil vázu; má poličku s vázami (v kořeni váz zůstává ve všech pádech samohláska á).