5. ročník · 2. náhradní termín 2026 · 28 úloh
(1) Malý velbloud jednou v poušti
spatřil palmy, vodu, houští.
Hned se pustil za nimi,
běžel celé hodiny.
(2) Nepomyslel na potíže.
Místo aby byly blíže,
jsou teď palmy mnohem dál.
V poledne to velbloud vzdal.
Kam dohlédne, holé skály.
Velbloud fňuká, slunce pálí,
dlouhé nožky těžce vleče,
hlava bolí, v zádech křeče,
strašlivě mu kručí v bříšku.
A tu náhle potká lišku.
„Ztratil jsem se, hledám mámu –
nevidělas karavanu?
Nesli pytle s vanilkou.“
(3) „Ti tu byli před chvilkou!
Už jsou támhle, u těch skal.“
Plakal, anebo se smál?
Velbloud běžel ze všech sil.
Za kopcem je dohonil.
Šťastně našel mámu s tátou,
dostal pusu chundelatou,
napil se a najedl.
Styděl se, co provedl.
(4) Když konečně došli domů
k stanům pod korunou stromu,
rodiče se usmívali:
„Palmy, voda kdesi v dáli?
Tahle země neznámá
byla fata morgána –
jenom přelud, zrcadlení.
Honils to, co vlastně není!“
Vysvětlivka: karavana – skupina obchodníků a zvířat cestující pouští
(A. Šotolová: Fata morgána; upraveno)
Které z následujících tvrzení odpovídá výchozímu textu?
(1) Malý velbloud jednou v poušti
spatřil palmy, vodu, houští.
Hned se pustil za nimi,
běžel celé hodiny.
(2) Nepomyslel na potíže.
Místo aby byly blíže,
jsou teď palmy mnohem dál.
V poledne to velbloud vzdal.
Kam dohlédne, holé skály.
Velbloud fňuká, slunce pálí,
dlouhé nožky těžce vleče,
hlava bolí, v zádech křeče,
strašlivě mu kručí v bříšku.
A tu náhle potká lišku.
„Ztratil jsem se, hledám mámu –
nevidělas karavanu?
Nesli pytle s vanilkou.“
(3) „Ti tu byli před chvilkou!
Už jsou támhle, u těch skal.“
Plakal, anebo se smál?
Velbloud běžel ze všech sil.
Za kopcem je dohonil.
Šťastně našel mámu s tátou,
dostal pusu chundelatou,
napil se a najedl.
Styděl se, co provedl.
(4) Když konečně došli domů
k stanům pod korunou stromu,
rodiče se usmívali:
„Palmy, voda kdesi v dáli?
Tahle země neznámá
byla fata morgána –
jenom přelud, zrcadlení.
Honils to, co vlastně není!“
Vysvětlivka: karavana – skupina obchodníků a zvířat cestující pouští
(A. Šotolová: Fata morgána; upraveno)
Které z následujících tvrzení odpovídá čtvrté části výchozího textu?
(1) Malý velbloud jednou v poušti
spatřil palmy, vodu, houští.
Hned se pustil za nimi,
běžel celé hodiny.
(2) Nepomyslel na potíže.
Místo aby byly blíže,
jsou teď palmy mnohem dál.
V poledne to velbloud vzdal.
Kam dohlédne, holé skály.
Velbloud fňuká, slunce pálí,
dlouhé nožky těžce vleče,
hlava bolí, v zádech křeče,
strašlivě mu kručí v bříšku.
A tu náhle potká lišku.
„Ztratil jsem se, hledám mámu –
nevidělas karavanu?
Nesli pytle s vanilkou.“
(3) „Ti tu byli před chvilkou!
Už jsou támhle, u těch skal.“
Plakal, anebo se smál?
Velbloud běžel ze všech sil.
Za kopcem je dohonil.
Šťastně našel mámu s tátou,
dostal pusu chundelatou,
napil se a najedl.
Styděl se, co provedl.
(4) Když konečně došli domů
k stanům pod korunou stromu,
rodiče se usmívali:
„Palmy, voda kdesi v dáli?
Tahle země neznámá
byla fata morgána –
jenom přelud, zrcadlení.
Honils to, co vlastně není!“
Vysvětlivka: karavana – skupina obchodníků a zvířat cestující pouští
(A. Šotolová: Fata morgána; upraveno)
Tvrzení: Tento výraz je ve výchozím textu příslovcem, ale v jiném textu může být ohebným slovem.
Pro které výrazy podtržené ve výchozím textu platí výše uvedené tvrzení?
Rozhodněte o každé z následujících vět (4.1–4.4), zda je zapsána pravopisně správně (A), nebo ne (N).
4.1 Pěšiny vedly hustými lesy i čerstvě posečenými loukami.
4.2 V ranní špičce se to na nádraží hemží především mladými lidmi.
4.3 Zástupy rozlícených lidí pochodovaly do centra hlavního města.
4.4 Všechny oprávněně zamítnuté žádosti se uložili do vedlejší kanceláře.
Přiřaďte k jednotlivým slovům (5.1–5.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Žádná možnost z nabídky A–E nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
5.1 smést
5.2 přiskočit
5.3 povytáhnout
Ke každé z následujících podúloh (6.1 a 6.2) napište současné (tj. ne zastaralé) spisovné slovo, které odpovídá zadání a zároveň není vlastním jménem.
(Slova musí být zapsána pravopisně správně.)
6.1 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem ZLEDOVATĚLÝ, skloňuje se podle vzoru STROJ a neobsahuje předponu.
6.2 Napište přídavné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného čtyřslabičné, je příbuzné se slovem MRAK, skloňuje se podle vzoru MLADÝ a obsahuje předponu.
TEXT 1
(1) Od prvního únosu gavaldonských dětí uběhlo už dvě stě let. Každé čtyři roky byly uneseny dvě. Na pohlaví ani na věku nezáleželo. Někdy zmizeli dva chlapci a jindy chlapec s dívkou, některému unesenému bylo šestnáct a jiný sotva oslavil dvanácté narozeniny. Existovalo jediné kritérium: jedno z unesených dětí bylo krásné a hodné a to druhé nehezké a divné.
(2) Obyvatelé Gavaldonu nejdříve z únosů vinili medvědy. Časem ale dospěli k závěru, že medvědi za nic nemůžou, protože žádného medvěda v okolí neviděli. Zatímco dospělí zvažovali další vysvětlení (třeba teorii o létajícím lidožroutovi), děti z městečka zaznamenaly něco podezřelého. Tváře zmizelých, známé z podobizen vyvěšených na náměstí, totiž objevily ve svých pohádkových knížkách. Malého Honzu, který byl unesen před sto lety, poznaly podle rošťáckého rozcuchu a dolíčků ve tvářích. Teď v knížce lehával na peci a měl neutuchající chuť na buchty. Zato nezbedný Angus, klučina s pihami a se špičatýma ušima, který zmizel společně s Honzou, se změnil v pihovatého draka.
Dospělí zprvu jejich pohádkové teorii nevěřili. Pak jim ale děti ukázaly obrázky známějších obličejů. Roztomilá Anička, unesená před padesáti lety, seděla na útesu jako krásná mořská víla, kdežto nemilosrdná Estra budila hrůzu jako prohnaná čarodějnice.
(3) Teď už nikdo v městečku nebyl na pochybách. Unesené děti našly nový život v pohádkových příbězích. Všechny ty knihy pocházely ze zatuchlého knihkupectví, které vlastnil pan Deauville. On sám nevěděl, odkud se berou. Zkrátka jednou za rok se ráno v jeho krámku objevila tajemná zásilka. Když ji pan Deauville onehdy otevřel a začal z ní vybalovat knížky, všiml si, že v záhybu krabice je namalovaný erb s bílou a černou labutí, jehož součástí je stuha s nápisem.
(4) Ta malá černá písmenka vysvětlovala, kam se unesené děti poděly: do Školy dobra a zla. Únosy pokračovaly, ale únosce už získal jméno. Gavaldonští mu začali říkat Školník.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Slovesa typu A (např. psát) vyjadřují budoucnost pomocí slovesa být (např. budu psát). Budoucí čas slovesa typu A = infinitiv tohoto slovesa + sloveso být užité v budoucím čase.
Slovesa typu B (např. napsat) vyjadřují budoucnost bez pomoci slovesa být (tedy nikoli budu napsat, ale napíšu).
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (7.1–7.4), zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
7.1 Angus byl unesen ve stejný rok jako Honza a o padesát let dříve než Anička.
7.2 Unesené děti byly různého stáří, například nejmladšímu z nich bylo dvanáct let.
7.3 Alespoň z jedné zásilky pan Deauville vybalil knihu, na níž byl namalován erb s bílou a černou labutí.
7.4 Díky nápisu na stuze obyvatelé Gavaldonu zjistili dvě informace: jednak že děti byly uneseny do Školy dobra a zla, jednak že únosce se jmenuje Školník.
TEXT 1
(1) Od prvního únosu gavaldonských dětí uběhlo už dvě stě let. Každé čtyři roky byly uneseny dvě. Na pohlaví ani na věku nezáleželo. Někdy zmizeli dva chlapci a jindy chlapec s dívkou, některému unesenému bylo šestnáct a jiný sotva oslavil dvanácté narozeniny. Existovalo jediné kritérium: jedno z unesených dětí bylo krásné a hodné a to druhé nehezké a divné.
(2) Obyvatelé Gavaldonu nejdříve z únosů vinili medvědy. Časem ale dospěli k závěru, že medvědi za nic nemůžou, protože žádného medvěda v okolí neviděli. Zatímco dospělí zvažovali další vysvětlení (třeba teorii o létajícím lidožroutovi), děti z městečka zaznamenaly něco podezřelého. Tváře zmizelých, známé z podobizen vyvěšených na náměstí, totiž objevily ve svých pohádkových knížkách. Malého Honzu, který byl unesen před sto lety, poznaly podle rošťáckého rozcuchu a dolíčků ve tvářích. Teď v knížce lehával na peci a měl neutuchající chuť na buchty. Zato nezbedný Angus, klučina s pihami a se špičatýma ušima, který zmizel společně s Honzou, se změnil v pihovatého draka.
Dospělí zprvu jejich pohádkové teorii nevěřili. Pak jim ale děti ukázaly obrázky známějších obličejů. Roztomilá Anička, unesená před padesáti lety, seděla na útesu jako krásná mořská víla, kdežto nemilosrdná Estra budila hrůzu jako prohnaná čarodějnice.
(3) Teď už nikdo v městečku nebyl na pochybách. Unesené děti našly nový život v pohádkových příbězích. Všechny ty knihy pocházely ze zatuchlého knihkupectví, které vlastnil pan Deauville. On sám nevěděl, odkud se berou. Zkrátka jednou za rok se ráno v jeho krámku objevila tajemná zásilka. Když ji pan Deauville onehdy otevřel a začal z ní vybalovat knížky, všiml si, že v záhybu krabice je namalovaný erb s bílou a černou labutí, jehož součástí je stuha s nápisem.
(4) Ta malá černá písmenka vysvětlovala, kam se unesené děti poděly: do Školy dobra a zla. Únosy pokračovaly, ale únosce už získal jméno. Gavaldonští mu začali říkat Školník.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Slovesa typu A (např. psát) vyjadřují budoucnost pomocí slovesa být (např. budu psát). Budoucí čas slovesa typu A = infinitiv tohoto slovesa + sloveso být užité v budoucím čase.
Slovesa typu B (např. napsat) vyjadřují budoucnost bez pomoci slovesa být (tedy nikoli budu napsat, ale napíšu).
Vypište ze třetí části TEXTU 1 dvě podstatná jména, která jsou v textu užita v 2. pádě.
(Vlastní jméno Deauville neposuzujte, není správným řešením. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
TEXT 1
(1) Od prvního únosu gavaldonských dětí uběhlo už dvě stě let. Každé čtyři roky byly uneseny dvě. Na pohlaví ani na věku nezáleželo. Někdy zmizeli dva chlapci a jindy chlapec s dívkou, některému unesenému bylo šestnáct a jiný sotva oslavil dvanácté narozeniny. Existovalo jediné kritérium: jedno z unesených dětí bylo krásné a hodné a to druhé nehezké a divné.
(2) Obyvatelé Gavaldonu nejdříve z únosů vinili medvědy. Časem ale dospěli k závěru, že medvědi za nic nemůžou, protože žádného medvěda v okolí neviděli. Zatímco dospělí zvažovali další vysvětlení (třeba teorii o létajícím lidožroutovi), děti z městečka zaznamenaly něco podezřelého. Tváře zmizelých, známé z podobizen vyvěšených na náměstí, totiž objevily ve svých pohádkových knížkách. Malého Honzu, který byl unesen před sto lety, poznaly podle rošťáckého rozcuchu a dolíčků ve tvářích. Teď v knížce lehával na peci a měl neutuchající chuť na buchty. Zato nezbedný Angus, klučina s pihami a se špičatýma ušima, který zmizel společně s Honzou, se změnil v pihovatého draka.
Dospělí zprvu jejich pohádkové teorii nevěřili. Pak jim ale děti ukázaly obrázky známějších obličejů. Roztomilá Anička, unesená před padesáti lety, seděla na útesu jako krásná mořská víla, kdežto nemilosrdná Estra budila hrůzu jako prohnaná čarodějnice.
(3) Teď už nikdo v městečku nebyl na pochybách. Unesené děti našly nový život v pohádkových příbězích. Všechny ty knihy pocházely ze zatuchlého knihkupectví, které vlastnil pan Deauville. On sám nevěděl, odkud se berou. Zkrátka jednou za rok se ráno v jeho krámku objevila tajemná zásilka. Když ji pan Deauville onehdy otevřel a začal z ní vybalovat knížky, všiml si, že v záhybu krabice je namalovaný erb s bílou a černou labutí, jehož součástí je stuha s nápisem.
(4) Ta malá černá písmenka vysvětlovala, kam se unesené děti poděly: do Školy dobra a zla. Únosy pokračovaly, ale únosce už získal jméno. Gavaldonští mu začali říkat Školník.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Slovesa typu A (např. psát) vyjadřují budoucnost pomocí slovesa být (např. budu psát). Budoucí čas slovesa typu A = infinitiv tohoto slovesa + sloveso být užité v budoucím čase.
Slovesa typu B (např. napsat) vyjadřují budoucnost bez pomoci slovesa být (tedy nikoli budu napsat, ale napíšu).
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se vyskytuje sloveso typu A?
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2.)
TEXT 1
(1) Od prvního únosu gavaldonských dětí uběhlo už dvě stě let. Každé čtyři roky byly uneseny dvě. Na pohlaví ani na věku nezáleželo. Někdy zmizeli dva chlapci a jindy chlapec s dívkou, některému unesenému bylo šestnáct a jiný sotva oslavil dvanácté narozeniny. Existovalo jediné kritérium: jedno z unesených dětí bylo krásné a hodné a to druhé nehezké a divné.
(2) Obyvatelé Gavaldonu nejdříve z únosů vinili medvědy. Časem ale dospěli k závěru, že medvědi za nic nemůžou, protože žádného medvěda v okolí neviděli. Zatímco dospělí zvažovali další vysvětlení (třeba teorii o létajícím lidožroutovi), děti z městečka zaznamenaly něco podezřelého. Tváře zmizelých, známé z podobizen vyvěšených na náměstí, totiž objevily ve svých pohádkových knížkách. Malého Honzu, který byl unesen před sto lety, poznaly podle rošťáckého rozcuchu a dolíčků ve tvářích. Teď v knížce lehával na peci a měl neutuchající chuť na buchty. Zato nezbedný Angus, klučina s pihami a se špičatýma ušima, který zmizel společně s Honzou, se změnil v pihovatého draka.
Dospělí zprvu jejich pohádkové teorii nevěřili. Pak jim ale děti ukázaly obrázky známějších obličejů. Roztomilá Anička, unesená před padesáti lety, seděla na útesu jako krásná mořská víla, kdežto nemilosrdná Estra budila hrůzu jako prohnaná čarodějnice.
(3) Teď už nikdo v městečku nebyl na pochybách. Unesené děti našly nový život v pohádkových příbězích. Všechny ty knihy pocházely ze zatuchlého knihkupectví, které vlastnil pan Deauville. On sám nevěděl, odkud se berou. Zkrátka jednou za rok se ráno v jeho krámku objevila tajemná zásilka. Když ji pan Deauville onehdy otevřel a začal z ní vybalovat knížky, všiml si, že v záhybu krabice je namalovaný erb s bílou a černou labutí, jehož součástí je stuha s nápisem.
(4) Ta malá černá písmenka vysvětlovala, kam se unesené děti poděly: do Školy dobra a zla. Únosy pokračovaly, ale únosce už získal jméno. Gavaldonští mu začali říkat Školník.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Slovesa typu A (např. psát) vyjadřují budoucnost pomocí slovesa být (např. budu psát). Budoucí čas slovesa typu A = infinitiv tohoto slovesa + sloveso být užité v budoucím čase.
Slovesa typu B (např. napsat) vyjadřují budoucnost bez pomoci slovesa být (tedy nikoli budu napsat, ale napíšu).
Které z následujících tvrzení NENÍ pravdivé?
(Posuzovaná slova jsou v TEXTU 1 vyznačena tučně.)
TEXT 1
(1) Od prvního únosu gavaldonských dětí uběhlo už dvě stě let. Každé čtyři roky byly uneseny dvě. Na pohlaví ani na věku nezáleželo. Někdy zmizeli dva chlapci a jindy chlapec s dívkou, některému unesenému bylo šestnáct a jiný sotva oslavil dvanácté narozeniny. Existovalo jediné kritérium: jedno z unesených dětí bylo krásné a hodné a to druhé nehezké a divné.
(2) Obyvatelé Gavaldonu nejdříve z únosů vinili medvědy. Časem ale dospěli k závěru, že medvědi za nic nemůžou, protože žádného medvěda v okolí neviděli. Zatímco dospělí zvažovali další vysvětlení (třeba teorii o létajícím lidožroutovi), děti z městečka zaznamenaly něco podezřelého. Tváře zmizelých, známé z podobizen vyvěšených na náměstí, totiž objevily ve svých pohádkových knížkách. Malého Honzu, který byl unesen před sto lety, poznaly podle rošťáckého rozcuchu a dolíčků ve tvářích. Teď v knížce lehával na peci a měl neutuchající chuť na buchty. Zato nezbedný Angus, klučina s pihami a se špičatýma ušima, který zmizel společně s Honzou, se změnil v pihovatého draka.
Dospělí zprvu jejich pohádkové teorii nevěřili. Pak jim ale děti ukázaly obrázky známějších obličejů. Roztomilá Anička, unesená před padesáti lety, seděla na útesu jako krásná mořská víla, kdežto nemilosrdná Estra budila hrůzu jako prohnaná čarodějnice.
(3) Teď už nikdo v městečku nebyl na pochybách. Unesené děti našly nový život v pohádkových příbězích. Všechny ty knihy pocházely ze zatuchlého knihkupectví, které vlastnil pan Deauville. On sám nevěděl, odkud se berou. Zkrátka jednou za rok se ráno v jeho krámku objevila tajemná zásilka. Když ji pan Deauville onehdy otevřel a začal z ní vybalovat knížky, všiml si, že v záhybu krabice je namalovaný erb s bílou a černou labutí, jehož součástí je stuha s nápisem.
(4) Ta malá černá písmenka vysvětlovala, kam se unesené děti poděly: do Školy dobra a zla. Únosy pokračovaly, ale únosce už získal jméno. Gavaldonští mu začali říkat Školník.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Slovesa typu A (např. psát) vyjadřují budoucnost pomocí slovesa být (např. budu psát). Budoucí čas slovesa typu A = infinitiv tohoto slovesa + sloveso být užité v budoucím čase.
Slovesa typu B (např. napsat) vyjadřují budoucnost bez pomoci slovesa být (tedy nikoli budu napsat, ale napíšu).
Která z následujících možností nejlépe vystihuje TEXT 1?
Minulý víkend zřejmně mnozí z vás zavítali na středověké slavnosti, které se v našem městě konají již posedmé. Alespoň na chvíli jsme se tak přenesli do dávné doby rytířů a hrdinských činů.
V centru města se nacházely čtyři scény, na nichž se střídali nejrůznější umělci. Diváky zaujalo nejen vystoupení kejklířů, ale i divadelní představení, které se věnovalo významné dějiné události. Nechyběl ani rytířský turnaj, při němž se rytíři na koních snažili dřevěným kopým shodit soupeře ze sedla.
V blízkosti hradu bylo rozmístěno přes sto stánků. Některé byly zaměřeny na řemeslnou výrobu, jiné nabízely občerstvení. Mohli jste si koupit tradiční slané pokrmy i moderní moučníky z křechkého těsta.
Během obou dnů se šlechtici a dvorní dámy běžně procházeli starobylými ulicemi a návštěvníci byli úplně okouzleni jejich dobovými kostýmy. Celá akce byla zakončena v neděli krátce po setmění slavnostním ohňostrojem.
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou v něm zapsána s pravopisnou chybou, a napište je PRAVOPISNĚ SPRÁVNĚ.
(Slova zapište bezchybně; ohebná slova zapište ve stejném tvaru, v němž jsou užita v textu. Podtržené výrazy jsou zapsány správně. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
Uspořádejte jednotlivé části textu (A–F) tak, aby na sebe navazovaly.
„Vem si nějaký pořádný, to bílý je takovej chcípáček,“ řekne táta, ale já už to bílý držím v náručí. Neseme ho zabalený v dece. Na chvilku ho pustíme i na zem. Bílý štěně na zasněžený cestě.
Čekám na tátu před domem. Zatím si hraju s dvojčaty. Trefím Ninu sněhovou koulí do obličeje, ale ne schválně. Mamka mě naštvaně honí po zahradě. Pak se ve dveřích objeví táta. Malá Julie se rozbrečí, že chce s náma.
Podle táty je totiž zbytečný platit za autobus, když je to pár kilometrů. Hájenka je až na konci vesnice. Na dvoře štěkají dva velký psi a dva jezevčíci.
Táta to ale rázně odmítne: „Neexistuje. Nebudu s sebou tahat kočárek.“ Pak zamíří k brance a já utíkám za ním. Do vedlejší vesnice jdeme lesem.
Uvnitř domu je normální vlčák, to je matka těch štěňat. Sedm štěňat je hnědých a jedno je bílý. Všechny jsou skvělý, ale já už vím, který chci.
Bojím se, aby neuteklo, když nemám vodítko. Radši ho zase zvednu. Když dorazíme domů, máma řekne: „Pěknej psík.“ Pojmenuju ho Snížek.
(P. Soukupová: Kdo zabil Snížka?; upraveno)
Napište smysluplnou spisovnou větu jednoduchou o pěti slovech, která bude obsahovat podstatné jméno VĚC užité v 7. pádě čísla množného.
(Vzniklá věta musí být gramaticky i pravopisně správná a musí obsahovat přísudek.)
Věta č. 1: Vyhlášená restaurace nabízela velmi chutné rybý předkrmy.
Věta č. 2: Na nástěnce visel rozpis služeb na následující měsíc.
Které z následujících tvrzení o větách z výchozího textu je pravdivé?
Skrývá se v přítmí mohutných stromů, nakloněná vahou let i vzpomínek. Její oprýskaná barva vytváří zvláštní vzorce splývající s okolím, takže ji náhodný chodec snadno přehlédne. Kolik příběhů už asi vyslechla? A byl mezi nimi i ten váš? Během těch let slyšela smích a viděla slzy, poslouchala slova přátelství, lásky i nehezká slova hádek a srdceryvného loučení. Chtěl bych vědět, jestli obyčejné věci kolem nás mají paměť.
(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje výchozí text?
TEXT 1
TEXT 2
Slovo typu A obsahuje předponu pa-, která vyjadřuje negativní hodnocení (např. místo dobrého vína děda koupil patok = koupil nekvalitní víno).
Slovo typu B obsahuje předponu pa- s jiným významem než slovo typu A (např. srnec má na hlavě parohy = rozvětvené výrůstky; v zoo byl i pakůň = živočich podobný koni).
Slovo typu C (např. padák) neobsahuje předponu pa-.
Vypište z TEXTU 1 tři slova, která jsou jednoznačně typu A.
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
(1) K nejobávanějším živočichům patří bezesporu hroch. Tento zástupce savců, obývající oblasti tropické Afriky (na severu kontinentu byl již ve volné přírodě vyhuben), se vyznačuje válcovitým tělem, krátkýma silnýma nohama a mohutnou hlavou. Jeho šedohnědá lysá kůže je extrémně silná. Dospělý hroch může vážit až 3,5 tuny, což z něj dělá třetího nejtěžšího suchozemského živočicha (prvenství v tomto směru drží slon).
(2) Hroch je býložravec, na pastvu však chodí jen v noci, aby mu sluneční žár nevysušil kůži. Většinu života tedy tráví ve vodě, nicméně plavat nedovede. Místo toho pod vodou běhá nebo se odráží ode dna. Ve vodě se obvykle odehrávají námluvy a zde také samice odchovávají svá mláďata. Ta jsou kojena zhruba jeden rok, a to výhradně pod vodou. Hroši jsou velmi zdatní potápěči a na jedno nadechnutí běžně vydrží pod hladinou 5 minut. Pokud jim hrozí nebezpečí, dokážou zadržet dech i pětkrát déle.
(3) Nenechte se zmást poklidně vyhlížejícími záběry, na nichž se zavalití hroši líně povalují v řece. Stisk jejich čelistí má nesmírnou sílu. Hrozivé jsou i jejich obří zuby (ty dolní mohou být u samců dlouhé přes půl metru), což spolu s vrozenou agresivitou dělá z hrochů velmi nebezpečné živočichy. Hroši bedlivě střeží své území a na případného narušitele bez váhání zaútočí. Žijí buď v menší skupině, v níž bývá jen jeden samec, nebo ve velkém stádu s více samci, čítajícím až 150 jedinců. Mezi hrochy panuje přísná hierarchie: hlavní slovo má vždy samec, který je nejsilnější.
(4) Za posledních padesát let počet hrochů žijících ve volné přírodě klesl. Mohou za to jednak neurvalí lovci (hroší zuby jsou bohužel využívány jako náhražka slonoviny), jednak úbytek vhodných pastvin. Hroši proto byli zařazeni do kategorie „zranitelní“, tedy mezi živočichy, kteří čelí zvýšenému nebezpečí vyhynutí.
(www.zoopraha.cz, Trojský koník 2/2025; upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (18.1–18.4), zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
18.1 Byly doby, kdy v severní Africe hroch žil ve volné přírodě.
18.2 Hroch může mít zub dosahující více než půlmetrové délky.
18.3 Ve velkém stádu hrochů zpravidla žije až 150 samců, tedy výrazně více než samic.
18.4 Hroši byli zařazeni do kategorie „zranitelní“, protože jednou za padesát let jejich počet klesne.
(1) K nejobávanějším živočichům patří bezesporu hroch. Tento zástupce savců, obývající oblasti tropické Afriky (na severu kontinentu byl již ve volné přírodě vyhuben), se vyznačuje válcovitým tělem, krátkýma silnýma nohama a mohutnou hlavou. Jeho šedohnědá lysá kůže je extrémně silná. Dospělý hroch může vážit až 3,5 tuny, což z něj dělá třetího nejtěžšího suchozemského živočicha (prvenství v tomto směru drží slon).
(2) Hroch je býložravec, na pastvu však chodí jen v noci, aby mu sluneční žár nevysušil kůži. Většinu života tedy tráví ve vodě, nicméně plavat nedovede. Místo toho pod vodou běhá nebo se odráží ode dna. Ve vodě se obvykle odehrávají námluvy a zde také samice odchovávají svá mláďata. Ta jsou kojena zhruba jeden rok, a to výhradně pod vodou. Hroši jsou velmi zdatní potápěči a na jedno nadechnutí běžně vydrží pod hladinou 5 minut. Pokud jim hrozí nebezpečí, dokážou zadržet dech i pětkrát déle.
(3) Nenechte se zmást poklidně vyhlížejícími záběry, na nichž se zavalití hroši líně povalují v řece. Stisk jejich čelistí má nesmírnou sílu. Hrozivé jsou i jejich obří zuby (ty dolní mohou být u samců dlouhé přes půl metru), což spolu s vrozenou agresivitou dělá z hrochů velmi nebezpečné živočichy. Hroši bedlivě střeží své území a na případného narušitele bez váhání zaútočí. Žijí buď v menší skupině, v níž bývá jen jeden samec, nebo ve velkém stádu s více samci, čítajícím až 150 jedinců. Mezi hrochy panuje přísná hierarchie: hlavní slovo má vždy samec, který je nejsilnější.
(4) Za posledních padesát let počet hrochů žijících ve volné přírodě klesl. Mohou za to jednak neurvalí lovci (hroší zuby jsou bohužel využívány jako náhražka slonoviny), jednak úbytek vhodných pastvin. Hroši proto byli zařazeni do kategorie „zranitelní“, tedy mezi živočichy, kteří čelí zvýšenému nebezpečí vyhynutí.
(www.zoopraha.cz, Trojský koník 2/2025; upraveno)
Které z následujících tvrzení o slovech podtržených ve výchozím textu je pravdivé?
(1) K nejobávanějším živočichům patří bezesporu hroch. Tento zástupce savců, obývající oblasti tropické Afriky (na severu kontinentu byl již ve volné přírodě vyhuben), se vyznačuje válcovitým tělem, krátkýma silnýma nohama a mohutnou hlavou. Jeho šedohnědá lysá kůže je extrémně silná. Dospělý hroch může vážit až 3,5 tuny, což z něj dělá třetího nejtěžšího suchozemského živočicha (prvenství v tomto směru drží slon).
(2) Hroch je býložravec, na pastvu však chodí jen v noci, aby mu sluneční žár nevysušil kůži. Většinu života tedy tráví ve vodě, nicméně plavat nedovede. Místo toho pod vodou běhá nebo se odráží ode dna. Ve vodě se obvykle odehrávají námluvy a zde také samice odchovávají svá mláďata. Ta jsou kojena zhruba jeden rok, a to výhradně pod vodou. Hroši jsou velmi zdatní potápěči a na jedno nadechnutí běžně vydrží pod hladinou 5 minut. Pokud jim hrozí nebezpečí, dokážou zadržet dech i pětkrát déle.
(3) Nenechte se zmást poklidně vyhlížejícími záběry, na nichž se zavalití hroši líně povalují v řece. Stisk jejich čelistí má nesmírnou sílu. Hrozivé jsou i jejich obří zuby (ty dolní mohou být u samců dlouhé přes půl metru), což spolu s vrozenou agresivitou dělá z hrochů velmi nebezpečné živočichy. Hroši bedlivě střeží své území a na případného narušitele bez váhání zaútočí. Žijí buď v menší skupině, v níž bývá jen jeden samec, nebo ve velkém stádu s více samci, čítajícím až 150 jedinců. Mezi hrochy panuje přísná hierarchie: hlavní slovo má vždy samec, který je nejsilnější.
(4) Za posledních padesát let počet hrochů žijících ve volné přírodě klesl. Mohou za to jednak neurvalí lovci (hroší zuby jsou bohužel využívány jako náhražka slonoviny), jednak úbytek vhodných pastvin. Hroši proto byli zařazeni do kategorie „zranitelní“, tedy mezi živočichy, kteří čelí zvýšenému nebezpečí vyhynutí.
(www.zoopraha.cz, Trojský koník 2/2025; upraveno)
Na kterou z následujících otázek se v druhé části výchozího textu nachází odpověď?
(1) K nejobávanějším živočichům patří bezesporu hroch. Tento zástupce savců, obývající oblasti tropické Afriky (na severu kontinentu byl již ve volné přírodě vyhuben), se vyznačuje válcovitým tělem, krátkýma silnýma nohama a mohutnou hlavou. Jeho šedohnědá lysá kůže je extrémně silná. Dospělý hroch může vážit až 3,5 tuny, což z něj dělá třetího nejtěžšího suchozemského živočicha (prvenství v tomto směru drží slon).
(2) Hroch je býložravec, na pastvu však chodí jen v noci, aby mu sluneční žár nevysušil kůži. Většinu života tedy tráví ve vodě, nicméně plavat nedovede. Místo toho pod vodou běhá nebo se odráží ode dna. Ve vodě se obvykle odehrávají námluvy a zde také samice odchovávají svá mláďata. Ta jsou kojena zhruba jeden rok, a to výhradně pod vodou. Hroši jsou velmi zdatní potápěči a na jedno nadechnutí běžně vydrží pod hladinou 5 minut. Pokud jim hrozí nebezpečí, dokážou zadržet dech i pětkrát déle.
(3) Nenechte se zmást poklidně vyhlížejícími záběry, na nichž se zavalití hroši líně povalují v řece. Stisk jejich čelistí má nesmírnou sílu. Hrozivé jsou i jejich obří zuby (ty dolní mohou být u samců dlouhé přes půl metru), což spolu s vrozenou agresivitou dělá z hrochů velmi nebezpečné živočichy. Hroši bedlivě střeží své území a na případného narušitele bez váhání zaútočí. Žijí buď v menší skupině, v níž bývá jen jeden samec, nebo ve velkém stádu s více samci, čítajícím až 150 jedinců. Mezi hrochy panuje přísná hierarchie: hlavní slovo má vždy samec, který je nejsilnější.
(4) Za posledních padesát let počet hrochů žijících ve volné přírodě klesl. Mohou za to jednak neurvalí lovci (hroší zuby jsou bohužel využívány jako náhražka slonoviny), jednak úbytek vhodných pastvin. Hroši proto byli zařazeni do kategorie „zranitelní“, tedy mezi živočichy, kteří čelí zvýšenému nebezpečí vyhynutí.
(www.zoopraha.cz, Trojský koník 2/2025; upraveno)
Ve které z následujících možností je uvedena dvojice slov, jež NEJSOU v kontextu výchozího textu antonymy?
(První slovo z každé dvojice pochází z výchozího textu a je v něm vyznačeno tučně.)
Příklad: Omáčka je moc ostrá. → Slova ostrá a tupá nejsou v tomto kontextu antonymy, tzn. slovo tupá by v této větě nemělo opačný význam, než v ní má slovo ostrá.
(1) K nejobávanějším živočichům patří bezesporu hroch. Tento zástupce savců, obývající oblasti tropické Afriky (na severu kontinentu byl již ve volné přírodě vyhuben), se vyznačuje válcovitým tělem, krátkýma silnýma nohama a mohutnou hlavou. Jeho šedohnědá lysá kůže je extrémně silná. Dospělý hroch může vážit až 3,5 tuny, což z něj dělá třetího nejtěžšího suchozemského živočicha (prvenství v tomto směru drží slon).
(2) Hroch je býložravec, na pastvu však chodí jen v noci, aby mu sluneční žár nevysušil kůži. Většinu života tedy tráví ve vodě, nicméně plavat nedovede. Místo toho pod vodou běhá nebo se odráží ode dna. Ve vodě se obvykle odehrávají námluvy a zde také samice odchovávají svá mláďata. Ta jsou kojena zhruba jeden rok, a to výhradně pod vodou. Hroši jsou velmi zdatní potápěči a na jedno nadechnutí běžně vydrží pod hladinou 5 minut. Pokud jim hrozí nebezpečí, dokážou zadržet dech i pětkrát déle.
(3) Nenechte se zmást poklidně vyhlížejícími záběry, na nichž se zavalití hroši líně povalují v řece. Stisk jejich čelistí má nesmírnou sílu. Hrozivé jsou i jejich obří zuby (ty dolní mohou být u samců dlouhé přes půl metru), což spolu s vrozenou agresivitou dělá z hrochů velmi nebezpečné živočichy. Hroši bedlivě střeží své území a na případného narušitele bez váhání zaútočí. Žijí buď v menší skupině, v níž bývá jen jeden samec, nebo ve velkém stádu s více samci, čítajícím až 150 jedinců. Mezi hrochy panuje přísná hierarchie: hlavní slovo má vždy samec, který je nejsilnější.
(4) Za posledních padesát let počet hrochů žijících ve volné přírodě klesl. Mohou za to jednak neurvalí lovci (hroší zuby jsou bohužel využívány jako náhražka slonoviny), jednak úbytek vhodných pastvin. Hroši proto byli zařazeni do kategorie „zranitelní“, tedy mezi živočichy, kteří čelí zvýšenému nebezpečí vyhynutí.
(www.zoopraha.cz, Trojský koník 2/2025; upraveno)
Vypište ze třetí části výchozího textu:
22.1 dvě podstatná jména rodu mužského neživotného, která v textu plní funkci podmětu;
22.2 podstatné jméno rodu ženského, které v textu plní funkci podmětu.
(Hledaná podstatná jména zapište ve stejném tvaru, v němž jsou užita ve třetí části výchozího textu. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
Příklad: Ve větě Auto zastavilo u chodníku podstatné jméno auto plní funkci podmětu.
(1) K nejobávanějším živočichům patří bezesporu hroch. Tento zástupce savců, obývající oblasti tropické Afriky (na severu kontinentu byl již ve volné přírodě vyhuben), se vyznačuje válcovitým tělem, krátkýma silnýma nohama a mohutnou hlavou. Jeho šedohnědá lysá kůže je extrémně silná. Dospělý hroch může vážit až 3,5 tuny, což z něj dělá třetího nejtěžšího suchozemského živočicha (prvenství v tomto směru drží slon).
(2) Hroch je býložravec, na pastvu však chodí jen v noci, aby mu sluneční žár nevysušil kůži. Většinu života tedy tráví ve vodě, nicméně plavat nedovede. Místo toho pod vodou běhá nebo se odráží ode dna. Ve vodě se obvykle odehrávají námluvy a zde také samice odchovávají svá mláďata. Ta jsou kojena zhruba jeden rok, a to výhradně pod vodou. Hroši jsou velmi zdatní potápěči a na jedno nadechnutí běžně vydrží pod hladinou 5 minut. Pokud jim hrozí nebezpečí, dokážou zadržet dech i pětkrát déle.
(3) Nenechte se zmást poklidně vyhlížejícími záběry, na nichž se zavalití hroši líně povalují v řece. Stisk jejich čelistí má nesmírnou sílu. Hrozivé jsou i jejich obří zuby (ty dolní mohou být u samců dlouhé přes půl metru), což spolu s vrozenou agresivitou dělá z hrochů velmi nebezpečné živočichy. Hroši bedlivě střeží své území a na případného narušitele bez váhání zaútočí. Žijí buď v menší skupině, v níž bývá jen jeden samec, nebo ve velkém stádu s více samci, čítajícím až 150 jedinců. Mezi hrochy panuje přísná hierarchie: hlavní slovo má vždy samec, který je nejsilnější.
(4) Za posledních padesát let počet hrochů žijících ve volné přírodě klesl. Mohou za to jednak neurvalí lovci (hroší zuby jsou bohužel využívány jako náhražka slonoviny), jednak úbytek vhodných pastvin. Hroši proto byli zařazeni do kategorie „zranitelní“, tedy mezi živočichy, kteří čelí zvýšenému nebezpečí vyhynutí.
(www.zoopraha.cz, Trojský koník 2/2025; upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících úseků výchozího textu (23.1–23.4), zda se v něm vyskytuje přídavné jméno skloňující se podle vzoru JARNÍ (A), nebo ne (N).
23.1 hroši jsou velmi zdatní potápěči
23.2 hroší zuby jsou bohužel využívány
23.3 na případného narušitele bez váhání zaútočí
23.4 nenechte se zmást poklidně vyhlížejícími záběry
Která z následujících vět NENÍ zapsána pravopisně správně?
(1) Kdy a kde vznikla zmrzlina, přesně nevíme. Některé staré spisy uvádějí, že v Persii se pochoutky podobné zmrzlině konzumovaly již kolem roku 550 př. n. l. Většinou šlo o sníh přelitý ovocnou šťávou.
Do Evropy prý recept na zmrzlinu přivezl ve 13. století cestovatel Marco Polo. Po staletí byla exkluzivním dezertem jen pro bohaté a mocné. Mezi obyčejné smrtelníky se začala šířit až koncem 18. století a časem se proměnila ve sladkost dostupnou všem.
(2) V současnosti se na světě každý rok vyprodukují miliardy litrů zmrzliny. Mezi největší milovníky mražené lahůdky patří Američané. V USA je průměrná roční spotřeba zmrzliny přes 24 litrů na osobu, což je podle statistik čtyřikrát více než v České republice. V žebříčku nejpopulárnějších zmrzlin drží prvenství vanilková, následuje čokoládová a pak jahodová. Řada výrobců se ale nebojí experimentovat a nabízí i dost netradiční příchutě. Ve Francii například můžete ochutnat zmrzlinu z husích jater, v USA se dělá zmrzlina z cikád (tj. z hmyzu žijícího v teplých krajích) a v Japonsku zase s příchutí žraločích ploutvích. Ze země vycházejícího slunce pochází i nejdražší zmrzlina na světě: vyrábí se z bílých lanýžů1, zdobená je plátkem jedlého zlata a jedna její porce vyjde na 130 tisíc Kč. Není divu, že si tato delikatesa vysloužila zápis do Guinnessovy knihy rekordů.
1 velmi vzácná houba rostoucí pod zemí
(www.abicko.cz, www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (25.1–25.4), zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
25.1 Cikádová zmrzlina se smí vyrábět výhradně v těch oblastech USA, kde je celoročně teplo.
25.2 Podle některých starých spisů lidé jedli pochoutky podobající se zmrzlině již před více než 2 500 lety.
25.3 Podle statistik se v České republice za rok průměrně zkonzumuje méně než 10 litrů zmrzliny na osobu.
25.4 Jedna porce zmrzliny zapsané do Guinnessovy knihy rekordů obsahuje jedlé zlato, které má hodnotu 130 tisíc Kč.
(1) Kdy a kde vznikla zmrzlina, přesně nevíme. Některé staré spisy uvádějí, že v Persii se pochoutky podobné zmrzlině konzumovaly již kolem roku 550 př. n. l. Většinou šlo o sníh přelitý ovocnou šťávou.
Do Evropy prý recept na zmrzlinu přivezl ve 13. století cestovatel Marco Polo. Po staletí byla exkluzivním dezertem jen pro bohaté a mocné. Mezi obyčejné smrtelníky se začala šířit až koncem 18. století a časem se proměnila ve sladkost dostupnou všem.
(2) V současnosti se na světě každý rok vyprodukují miliardy litrů zmrzliny. Mezi největší milovníky mražené lahůdky patří Američané. V USA je průměrná roční spotřeba zmrzliny přes 24 litrů na osobu, což je podle statistik čtyřikrát více než v České republice. V žebříčku nejpopulárnějších zmrzlin drží prvenství vanilková, následuje čokoládová a pak jahodová. Řada výrobců se ale nebojí experimentovat a nabízí i dost netradiční příchutě. Ve Francii například můžete ochutnat zmrzlinu z husích jater, v USA se dělá zmrzlina z cikád (tj. z hmyzu žijícího v teplých krajích) a v Japonsku zase s příchutí žraločích ploutvích. Ze země vycházejícího slunce pochází i nejdražší zmrzlina na světě: vyrábí se z bílých lanýžů1, zdobená je plátkem jedlého zlata a jedna její porce vyjde na 130 tisíc Kč. Není divu, že si tato delikatesa vysloužila zápis do Guinnessovy knihy rekordů.
1 velmi vzácná houba rostoucí pod zemí
(www.abicko.cz, www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(1) Kdy a kde vznikla zmrzlina, přesně nevíme. Některé staré spisy uvádějí, že v Persii se pochoutky podobné zmrzlině konzumovaly již kolem roku 550 př. n. l. Většinou šlo o sníh přelitý ovocnou šťávou.
Do Evropy prý recept na zmrzlinu přivezl ve 13. století cestovatel Marco Polo. Po staletí byla exkluzivním dezertem jen pro bohaté a mocné. Mezi obyčejné smrtelníky se začala šířit až koncem 18. století a časem se proměnila ve sladkost dostupnou všem.
(2) V současnosti se na světě každý rok vyprodukují miliardy litrů zmrzliny. Mezi největší milovníky mražené lahůdky patří Američané. V USA je průměrná roční spotřeba zmrzliny přes 24 litrů na osobu, což je podle statistik čtyřikrát více než v České republice. V žebříčku nejpopulárnějších zmrzlin drží prvenství vanilková, následuje čokoládová a pak jahodová. Řada výrobců se ale nebojí experimentovat a nabízí i dost netradiční příchutě. Ve Francii například můžete ochutnat zmrzlinu z husích jater, v USA se dělá zmrzlina z cikád (tj. z hmyzu žijícího v teplých krajích) a v Japonsku zase s příchutí žraločích ploutvích. Ze země vycházejícího slunce pochází i nejdražší zmrzlina na světě: vyrábí se z bílých lanýžů1, zdobená je plátkem jedlého zlata a jedna její porce vyjde na 130 tisíc Kč. Není divu, že si tato delikatesa vysloužila zápis do Guinnessovy knihy rekordů.
1 velmi vzácná houba rostoucí pod zemí
(www.abicko.cz, www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Který z následujících tvarů slov je ve výchozím textu užitý chybně?
(Posuzované tvary slov jsou ve výchozím textu vyznačeny tučně. Příklad: Podtržený tvar slova ve větě Otevřeno máme do {{u:čtyři hodin}} je užitý chybně.)
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (28.1–28.4) odpovídající popis (A–F).
(Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
Vysvětlivky s příkladem
Na vedlejším malém obrázku je hrad, který má celkem tři věže: ty přední jsou s cimbuřím (jedna z nich má špičatou střechu), zadní věž je bez cimbuří a má špičatou střechu. Na obrázku jsou celkem tři okna (na zadní věži je jedno hranaté okno a na každé z předních věží je jedno kulaté okno). Všechna okna, která se na hradě nacházejí, jsou na posuzovaných obrázcích zakreslena.
28.1
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (28.1–28.4) odpovídající popis (A–F).
(Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
Vysvětlivky s příkladem
Na vedlejším malém obrázku je hrad, který má celkem tři věže: ty přední jsou s cimbuřím (jedna z nich má špičatou střechu), zadní věž je bez cimbuří a má špičatou střechu. Na obrázku jsou celkem tři okna (na zadní věži je jedno hranaté okno a na každé z předních věží je jedno kulaté okno). Všechna okna, která se na hradě nacházejí, jsou na posuzovaných obrázcích zakreslena.
28.1
28.2
28.3
28.4
