9. ročník · 2. náhradní termín 2025 · Porozumění uměleckému textu
TEXT 1
(1) Topol si zdříml, už je stár,
chvilku si k němu sednu.
Je k poledni, tak prudký žár
a bouřka v nedohlednu.
(2) Takové spaní čert by vzal,
to nemá pro nás cenu.
V příkopě cvrček rozehrál
svou tichou kantilénu.
(3) A slyšet bylo praskat klas,
ozval se zvonek z věže.
A naposledy kolem nás
dívenka přešla svěže.
(4) S obědem měla napospěch,
šla s červenými líčky.
Na římse zdí a kolem střech
švitoří vlaštovičky.
(5) Topol se opět počal chvět,
jaképak ve dne spaní!
Z výšky se počal rozhlížet,
dlouho se díval za ní.
Vysvětlivka: kantiléna – delší část skladby založená na zpěvné melodii
(J. Seifert, Poledne, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku. Krátké tvary nemají v koncovce dlouhou samohlásku ani dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
Které z následujících tvrzení o druhé sloce TEXTU 1 je pravdivé?