9. ročník · 2. náhradní termín 2025 · 30 úloh
Která z následujících vět není zapsána pravopisně správně?
TEXT 1
(1) Topol si zdříml, už je stár,
chvilku si k němu sednu.
Je k poledni, tak prudký žár
a bouřka v nedohlednu.
(2) Takové spaní čert by vzal,
to nemá pro nás cenu.
V příkopě cvrček rozehrál
svou tichou kantilénu.
(3) A slyšet bylo praskat klas,
ozval se zvonek z věže.
A naposledy kolem nás
dívenka přešla svěže.
(4) S obědem měla napospěch,
šla s červenými líčky.
Na římse zdí a kolem střech
švitoří vlaštovičky.
(5) Topol se opět počal chvět,
jaképak ve dne spaní!
Z výšky se počal rozhlížet,
dlouho se díval za ní.
Vysvětlivka: kantiléna – delší část skladby založená na zpěvné melodii
(J. Seifert, Poledne, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku. Krátké tvary nemají v koncovce dlouhou samohlásku ani dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
Které z následujících tvrzení odpovídá TEXTU 1?
TEXT 1
(1) Topol si zdříml, už je stár,
chvilku si k němu sednu.
Je k poledni, tak prudký žár
a bouřka v nedohlednu.
(2) Takové spaní čert by vzal,
to nemá pro nás cenu.
V příkopě cvrček rozehrál
svou tichou kantilénu.
(3) A slyšet bylo praskat klas,
ozval se zvonek z věže.
A naposledy kolem nás
dívenka přešla svěže.
(4) S obědem měla napospěch,
šla s červenými líčky.
Na římse zdí a kolem střech
švitoří vlaštovičky.
(5) Topol se opět počal chvět,
jaképak ve dne spaní!
Z výšky se počal rozhlížet,
dlouho se díval za ní.
Vysvětlivka: kantiléna – delší část skladby založená na zpěvné melodii
(J. Seifert, Poledne, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku. Krátké tvary nemají v koncovce dlouhou samohlásku ani dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
Které z následujících tvrzení o dvou přídavných jménech podtržených v TEXTU 1 je pravdivé?
(Úlohu řešte na základě informací uvedených v TEXTU 2.)
TEXT 1
(1) Topol si zdříml, už je stár,
chvilku si k němu sednu.
Je k poledni, tak prudký žár
a bouřka v nedohlednu.
(2) Takové spaní čert by vzal,
to nemá pro nás cenu.
V příkopě cvrček rozehrál
svou tichou kantilénu.
(3) A slyšet bylo praskat klas,
ozval se zvonek z věže.
A naposledy kolem nás
dívenka přešla svěže.
(4) S obědem měla napospěch,
šla s červenými líčky.
Na římse zdí a kolem střech
švitoří vlaštovičky.
(5) Topol se opět počal chvět,
jaképak ve dne spaní!
Z výšky se počal rozhlížet,
dlouho se díval za ní.
Vysvětlivka: kantiléna – delší část skladby založená na zpěvné melodii
(J. Seifert, Poledne, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku. Krátké tvary nemají v koncovce dlouhou samohlásku ani dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
Které z následujících tvrzení o druhé sloce TEXTU 1 je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (5.1–5.4) odpovídající tvrzení (A–F).
(Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
5.1 Můj otec neumí anglicky, a tak se minulý týden rozhodl, že začne dvakrát týdně chodit do jazykové školy.
5.2 Když se jednání chýlilo ke konci, vyjednávací tým přistoupil na některé požadavky, které byly předloženy.
5.3 Při úklidu jsem našel pár starých dopisů, napsaných během těch letních prázdnin, kdy jsme se poprvé setkali.
5.4 Poslala mu své první povídky, aby získala důležitou zpětnou vazbu, a to především ohledně zvolených témat.
(1) Rybníky se v našich končinách zakládaly již ve středověku, a to především pro chov ryb. Rybí maso totiž bývalo vyhledávaným pokrmem. Za nejchutnější rybu byl považován kapr, jemuž v Čechách byla dlouho dávána přednost před jinými druhy ryb (např. pstruhy, lososy). Původní způsob chovu ryb byl dost jednoduchý: v rybnících žily ryby různého stáří a při výlovu se chytaly jen ty největší.
(2) Zlatá éra rybníkářství u nás nastala v 16. století. Tehdy na panství rodu Rožmberků vznikly celé rybniční soustavy (ta v blízkém okolí Třeboně se zachovala dodnes) a začal se také uplatňovat nový chov ryb, v jehož důsledku se zásadně zvýšily dosavadní výnosy z rybníků. Zavedl ho Štěpánek Netolický.
Tento rybníkář začínal jako pomocník královského fišmistra1. Když byl časem povýšen, získaných zkušeností využil nejen při stavbě rybníků v místech, kde terén umožňoval snadné zadržení vody, ale i při zavádění nových trendů. Mezi ně patří třeba tzv. třístupňový systém chovu. V prvním stadiu se ve třecím rybníku vylíhl potěr. Ten se po roce přesadil do středně velkého výtažného rybníka a po dalším roce ryby putovaly do toho největšího. Odtud se po dvou až třech letech lovily pro trh.
(3) Na práci Štěpánka Netolického navázal Jakub Krčín z Jelčan, jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Jeho největším dílem se stal rybník Rožmberk s hrází dlouhou téměř 2,5 km. Stavba Rožmberku byla zahájena roku 1584 a podílelo se na ní 800 dělníků. Jejich práce byla sice těžká, ale docela dobře placená: za každý odpracovaný den dostali STRAVU (TJ. DVA ŽEJDLÍKY OVESNÉHO PIVA A PŮLKU CHLEBA) a mzdu 4 až 6 grošů. Pro srovnání – sekáči na polích tehdy za svou práci denně dostávali jen jeden a půl groše.
Dnešní Rožmberk má zhruba poloviční rozlohu oproti té původní. S rozlohou 647 ha ovšem stále zůstává největším českým rybníkem.
1 fišmistr – porybný, správce rybníka
(N. Kubů, České země v době renesance, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
6.1 V minulosti byla v Čechách alespoň nějakou dobu preferována konzumace kaprů před konzumací lososů.
6.2 Na pozici pomocníka královského porybného se Štěpánkovi Netolickému podařilo prosadit tzv. třístupňový chov ryb.
6.3 Ryby chované v tzv. třístupňovém chovu se k zákazníkům dostaly nejdříve po pěti letech od vylíhnutí potěru v třecím rybníku.
6.4 V 16. století byla denní mzda dělníků pracujících v oboru rybníkářství ve srovnání s dělníky pracujícími v zemědělství více než čtyřnásobná.
(1) Rybníky se v našich končinách zakládaly již ve středověku, a to především pro chov ryb. Rybí maso totiž bývalo vyhledávaným pokrmem. Za nejchutnější rybu byl považován kapr, jemuž v Čechách byla dlouho dávána přednost před jinými druhy ryb (např. pstruhy, lososy). Původní způsob chovu ryb byl dost jednoduchý: v rybnících žily ryby různého stáří a při výlovu se chytaly jen ty největší.
(2) Zlatá éra rybníkářství u nás nastala v 16. století. Tehdy na panství rodu Rožmberků vznikly celé rybniční soustavy (ta v blízkém okolí Třeboně se zachovala dodnes) a začal se také uplatňovat nový chov ryb, v jehož důsledku se zásadně zvýšily dosavadní výnosy z rybníků. Zavedl ho Štěpánek Netolický.
Tento rybníkář začínal jako pomocník královského fišmistra1. Když byl časem povýšen, získaných zkušeností využil nejen při stavbě rybníků v místech, kde terén umožňoval snadné zadržení vody, ale i při zavádění nových trendů. Mezi ně patří třeba tzv. třístupňový systém chovu. V prvním stadiu se ve třecím rybníku vylíhl potěr. Ten se po roce přesadil do středně velkého výtažného rybníka a po dalším roce ryby putovaly do toho největšího. Odtud se po dvou až třech letech lovily pro trh.
(3) Na práci Štěpánka Netolického navázal Jakub Krčín z Jelčan, jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Jeho největším dílem se stal rybník Rožmberk s hrází dlouhou téměř 2,5 km. Stavba Rožmberku byla zahájena roku 1584 a podílelo se na ní 800 dělníků. Jejich práce byla sice těžká, ale docela dobře placená: za každý odpracovaný den dostali STRAVU (TJ. DVA ŽEJDLÍKY OVESNÉHO PIVA A PŮLKU CHLEBA) a mzdu 4 až 6 grošů. Pro srovnání – sekáči na polích tehdy za svou práci denně dostávali jen jeden a půl groše.
Dnešní Rožmberk má zhruba poloviční rozlohu oproti té původní. S rozlohou 647 ha ovšem stále zůstává největším českým rybníkem.
1 fišmistr – porybný, správce rybníka
(N. Kubů, České země v době renesance, upraveno)
Které z následujících tvrzení o zájmenech tučně vyznačených ve výchozím textu je pravdivé, vezmeme-li v potaz také smysl sdělení?
(1) Rybníky se v našich končinách zakládaly již ve středověku, a to především pro chov ryb. Rybí maso totiž bývalo vyhledávaným pokrmem. Za nejchutnější rybu byl považován kapr, jemuž v Čechách byla dlouho dávána přednost před jinými druhy ryb (např. pstruhy, lososy). Původní způsob chovu ryb byl dost jednoduchý: v rybnících žily ryby různého stáří a při výlovu se chytaly jen ty největší.
(2) Zlatá éra rybníkářství u nás nastala v 16. století. Tehdy na panství rodu Rožmberků vznikly celé rybniční soustavy (ta v blízkém okolí Třeboně se zachovala dodnes) a začal se také uplatňovat nový chov ryb, v jehož důsledku se zásadně zvýšily dosavadní výnosy z rybníků. Zavedl ho Štěpánek Netolický.
Tento rybníkář začínal jako pomocník královského fišmistra1. Když byl časem povýšen, získaných zkušeností využil nejen při stavbě rybníků v místech, kde terén umožňoval snadné zadržení vody, ale i při zavádění nových trendů. Mezi ně patří třeba tzv. třístupňový systém chovu. V prvním stadiu se ve třecím rybníku vylíhl potěr. Ten se po roce přesadil do středně velkého výtažného rybníka a po dalším roce ryby putovaly do toho největšího. Odtud se po dvou až třech letech lovily pro trh.
(3) Na práci Štěpánka Netolického navázal Jakub Krčín z Jelčan, jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Jeho největším dílem se stal rybník Rožmberk s hrází dlouhou téměř 2,5 km. Stavba Rožmberku byla zahájena roku 1584 a podílelo se na ní 800 dělníků. Jejich práce byla sice těžká, ale docela dobře placená: za každý odpracovaný den dostali STRAVU (TJ. DVA ŽEJDLÍKY OVESNÉHO PIVA A PŮLKU CHLEBA) a mzdu 4 až 6 grošů. Pro srovnání – sekáči na polích tehdy za svou práci denně dostávali jen jeden a půl groše.
Dnešní Rožmberk má zhruba poloviční rozlohu oproti té původní. S rozlohou 647 ha ovšem stále zůstává největším českým rybníkem.
1 fišmistr – porybný, správce rybníka
(N. Kubů, České země v době renesance, upraveno)
V souvětí podtrženém ve výchozím textu jsou užita slovesa zahájit a podílet se. Které z následujících tvrzení o těchto slovesech je pravdivé?
(1) Rybníky se v našich končinách zakládaly již ve středověku, a to především pro chov ryb. Rybí maso totiž bývalo vyhledávaným pokrmem. Za nejchutnější rybu byl považován kapr, jemuž v Čechách byla dlouho dávána přednost před jinými druhy ryb (např. pstruhy, lososy). Původní způsob chovu ryb byl dost jednoduchý: v rybnících žily ryby různého stáří a při výlovu se chytaly jen ty největší.
(2) Zlatá éra rybníkářství u nás nastala v 16. století. Tehdy na panství rodu Rožmberků vznikly celé rybniční soustavy (ta v blízkém okolí Třeboně se zachovala dodnes) a začal se také uplatňovat nový chov ryb, v jehož důsledku se zásadně zvýšily dosavadní výnosy z rybníků. Zavedl ho Štěpánek Netolický.
Tento rybníkář začínal jako pomocník královského fišmistra1. Když byl časem povýšen, získaných zkušeností využil nejen při stavbě rybníků v místech, kde terén umožňoval snadné zadržení vody, ale i při zavádění nových trendů. Mezi ně patří třeba tzv. třístupňový systém chovu. V prvním stadiu se ve třecím rybníku vylíhl potěr. Ten se po roce přesadil do středně velkého výtažného rybníka a po dalším roce ryby putovaly do toho největšího. Odtud se po dvou až třech letech lovily pro trh.
(3) Na práci Štěpánka Netolického navázal Jakub Krčín z Jelčan, jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Jeho největším dílem se stal rybník Rožmberk s hrází dlouhou téměř 2,5 km. Stavba Rožmberku byla zahájena roku 1584 a podílelo se na ní 800 dělníků. Jejich práce byla sice těžká, ale docela dobře placená: za každý odpracovaný den dostali STRAVU (TJ. DVA ŽEJDLÍKY OVESNÉHO PIVA A PŮLKU CHLEBA) a mzdu 4 až 6 grošů. Pro srovnání – sekáči na polích tehdy za svou práci denně dostávali jen jeden a půl groše.
Dnešní Rožmberk má zhruba poloviční rozlohu oproti té původní. S rozlohou 647 ha ovšem stále zůstává největším českým rybníkem.
1 fišmistr – porybný, správce rybníka
(N. Kubů, České země v době renesance, upraveno)
Které z následujících tvrzení o úseku zapsaném ve výchozím textu velkými písmeny je pravdivé?
(1) Rybníky se v našich končinách zakládaly již ve středověku, a to především pro chov ryb. Rybí maso totiž bývalo vyhledávaným pokrmem. Za nejchutnější rybu byl považován kapr, jemuž v Čechách byla dlouho dávána přednost před jinými druhy ryb (např. pstruhy, lososy). Původní způsob chovu ryb byl dost jednoduchý: v rybnících žily ryby různého stáří a při výlovu se chytaly jen ty největší.
(2) Zlatá éra rybníkářství u nás nastala v 16. století. Tehdy na panství rodu Rožmberků vznikly celé rybniční soustavy (ta v blízkém okolí Třeboně se zachovala dodnes) a začal se také uplatňovat nový chov ryb, v jehož důsledku se zásadně zvýšily dosavadní výnosy z rybníků. Zavedl ho Štěpánek Netolický.
Tento rybníkář začínal jako pomocník královského fišmistra1. Když byl časem povýšen, získaných zkušeností využil nejen při stavbě rybníků v místech, kde terén umožňoval snadné zadržení vody, ale i při zavádění nových trendů. Mezi ně patří třeba tzv. třístupňový systém chovu. V prvním stadiu se ve třecím rybníku vylíhl potěr. Ten se po roce přesadil do středně velkého výtažného rybníka a po dalším roce ryby putovaly do toho největšího. Odtud se po dvou až třech letech lovily pro trh.
(3) Na práci Štěpánka Netolického navázal Jakub Krčín z Jelčan, jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Jeho největším dílem se stal rybník Rožmberk s hrází dlouhou téměř 2,5 km. Stavba Rožmberku byla zahájena roku 1584 a podílelo se na ní 800 dělníků. Jejich práce byla sice těžká, ale docela dobře placená: za každý odpracovaný den dostali STRAVU (TJ. DVA ŽEJDLÍKY OVESNÉHO PIVA A PŮLKU CHLEBA) a mzdu 4 až 6 grošů. Pro srovnání – sekáči na polích tehdy za svou práci denně dostávali jen jeden a půl groše.
Dnešní Rožmberk má zhruba poloviční rozlohu oproti té původní. S rozlohou 647 ha ovšem stále zůstává největším českým rybníkem.
1 fišmistr – porybný, správce rybníka
(N. Kubů, České země v době renesance, upraveno)
Vypište z druhé části výchozího textu tři podstatná jména rodu středního, která jsou v 1. pádě čísla jednotného tříslabičná.
(Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (A), nebo ne (N).
11.1 Havraní vlasy jí padaly z čela a jemně se dotýkaly jejích sněhobílých ramen.
11.2 Pokud to alespoň nezkusíš, nikdy se svému vytouženému cíli ani nepřiblížíš.
11.3 Hliněnné domky na okraji vsi byly sice prosté, ale poskytovaly turistům dostatek soukromí.
11.4 Pohled ze Šumavy nám bohužel dosud nepřišel, protože sestra zřejmně napsala špatné směrovací číslo.
Na vynechané místo (∗∗∗∗∗) v české pranostice doplňte příslušné sloveso v náležitém tvaru.
Lucie noci ∗∗∗∗∗, ale dne nepřidá.
Seřaďte jednotlivé části textu (A–F) tak, aby byla dodržena textová návaznost.
Pak je pustila, o krok ustoupila a povzdechla si. Věděla jsem, že Bába každým rokem posílá z ostrova domů spoustu dívek, protože nemají správné ruce.
Moře ze mě všechno servalo – šaty, kouzla, a dokonce i drzost. Zahanbeně jsem si stahovala dlouhé vlasy, abych alespoň trochu zakryla své tělo. Ale Bába už sňala svůj šál a dala mi ho kolem ramen.
Neuměla jsem jí odpovědět. Mé jméno vybledlo ve vycházejícím ostrovním slunci jako hvězda včerejší noci. Choulila jsem se do šálu a beze slova jsem na ni zírala. „Ukaž,“ řekla mi a vzala mé ruce do svých dlaní.
Byl měkký a šedivý jako peříčka hrdličky. Obklopila mě vůně koření a kouzel, jež jsem se toužila naučit. Bába si mě zvědavě prohlížela: „Jak se jmenuješ, dítě?“
„Copak nám to dnes bůh moří vyvrhnul na břeh?“ pronesla ke mně Bába. Uctivě jsem před ní poklekla. Teprve teď jsem si všimla, že jsem nahá.
Nepomůže jim ani to, že dokážou létat po obloze. Mohla jsem být jednou z nich, nebýt mých kostí. Proto mě nechala na ostrově, i když jí zdravý rozum velel nedělat to. Kosti jsou totiž pro dobré ruce nejdůležitější.
(Ch. B. Divakaruni, Vládkyně koření, upraveno)
Spin-off Joey je oproti svému legendárnímu předchůdci opravdu slabým odvarem. Postava se sice jmenuje stejně, Matt LeBlanc odvádí víceméně podobný výkon jako v seriálu Přátelé, ale sám naprosto nemá šanci utáhnout celý seriál. Znatelně tu chybí špičkování s Chandlerem (vzpomeňte si na slavnou scénu s krocanem) nebo vylomeniny s potrhlou Phoebe. Nového Joeyho by zkrátka nezachránily ani kuře s kachnou.
Která z následujících možností nejlépe vystihuje výchozí text?
Souvětí: Tato budova, která dnes slouží jako umělecká galerie, je jednou z nejzajímavějších staveb minulého století.
Která z následujících možností je gramaticky správnou větou jednoduchou, jež zachovává význam výše uvedeného souvětí?
Lázně byly díky svým pozitivním účinkům využívány už v dávné historii – jedny z těch nejstarších se nacházejí na jihovýchodě Španělska. Tamější léčivé prameny již v 5. století před Kristem uzdravovaly místní obyvatele i zbožné poutníky.
K rozvoji světového lázeňství významě přispěla také naše země. Největší rozmach lázní na českém území nastal v období 18. až 20. století. Tehdy lázeňská města v Čechách i na Moravě získala svou tipickou podobu. Byly postaveny lázeňské domy a hotely, zakládaly se parky a kolem vřídel vznikly kolonády, které svou poklidnou atmosférou zlákaly k odpočinku nejednoho lázeňského hosta.
Lázeňská města se zároveň stala vyhlášenými centry společenského dění. V době největšího rozkvětu se sem sjížděli vlivné osobnosti. Oblíbeným se stal především západočeský trojůhelník: kromě Karlových Varů ho tvoří Františkovy Lázně a Mariánské Lázně. Zde se pravidelně scházela elita, byla vedena politická i obchodní jednání a pořádaly se koncerty i divadelní vystoupení.
(www.lecebnelazne.cz, upraveno)
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou v něm zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
(Slova zapište bezchybně; ohebná slova zapište ve stejném tvaru, v němž jsou užita v textu. Vlastní jména jsou zapsána správně. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
Ke každé z následujících podúloh (17.1 a 17.2) napište současné (tj. ne zastaralé) spisovné slovo, které odpovídá zadání a zároveň není vlastním jménem.
(Slova musí být zapsána pravopisně správně.)
17.1 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem SMÍCH, skloňuje se podle vzoru HRAD a obsahuje předponu.
17.2 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem UČIT, skloňuje se podle vzoru MUŽ a neobsahuje předponu.
TEXT 1
(1) Při našem letním pobytu v Drážďanech zažil George jisté dobrodružství. Nedaleko nádraží byl krámek, kde měli ve výloze několik polštářků. Jeden za dvacet marek. Já, Harris a George jsme často chodili kolem a George vždy říkal, že takový polštářek by udělal radost jeho tetě. Na svou tetu myslel celou cestu: denně jí psal dopisy a z každého města jí poslal dárek. Podle mého mínění to dost přehání. Jakožto synovec odmítám ten Georgeův nemožný standard napodobovat.
Jednou v sobotu se George vydal do toho krámku. Čekali jsme na něj v hotelu několik hodin. Když se konečně vrátil, nic nenesl a na naše otázky odpovídal stroze. Až krátce po setmění, když jsem s ním v našem apartmá zůstal o samotě, George spustil: „Můj milý Jerome, stejně jsou ti Němci zvláštní. Netvrdím, že německy mluvím plynně, ale obyčejně se vyjádřím dost srozumitelně. Mám v tom docela praxi. Ale dnes… V tom krámku mě přivítala mladá dívenka, moc hezká a poněkud upejpavá. Rozhodně nepatřila k dívkám, od jakých bys čekal, že něco takového udělají. Ale k věci, příteli. Ta dívka se usmála a co prý si přeju. Položím před ni dvacet marek a požádám o jeden polštář. Ona vykulila oči a řekla, že jde o nějaký omyl. Vtom zezadu přišla jiná dívka a ta první jí cosi pošeptala. Vzápětí mi ta druhá rázně sdělila, že žádný polštář nedostanu. To mě rozzlobilo. ‚Dostanu ho,‘ povídám jí se vší rozhodností. Najednou mi ta první dala pusu a utekla ven. Byl jsem tak zmatený, že jsem na pultu nechal ležet svou bankovku a odešel bez polštářku. Pak jsem se skoro tři hodiny procházel, abych se vzpamatoval.“
(2) „Poslouchej. A když jsi té slečně z obchodu říkal, že od ní chceš polštář, co přesně jsi řekl?“ zeptal jsem se zvědavě.
„No, použil jsem německé slovíčko Kuss.“
„Tak to nemáš žádný důvod ke stížnostem. Kuss je polibek, polštář se řekne Kissen.“
(J. K. Jerome, Tři muži ve člunu a na toulkách, upraveno)
TEXT 2
Nesklonná podstatná jména mají ve všech pádech obou čísel stejný tvar. Většinou jde o přejatá slova zakončená na samohlásku, např. menu (menu bylo zajímavé, sestavil jsem menu, v menu byly chyby aj.).
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
18.1 Alespoň jeden z rodičů Jeroma má sourozence.
18.2 Drážďany byly první zastávkou na cestě, kterou George a jeho dva přátelé podnikli.
18.3 George začal příhodu, kterou zažil v krámku poblíž nádraží, vyprávět svému příteli někdy během sobotního večera.
18.4 George prohlásil, že na základě prvního dojmu očekával, že upejpavá dívenka bude vykonávat jinou profesi, než je prodavačka.
TEXT 1
(1) Při našem letním pobytu v Drážďanech zažil George jisté dobrodružství. Nedaleko nádraží byl krámek, kde měli ve výloze několik polštářků. Jeden za dvacet marek. Já, Harris a George jsme často chodili kolem a George vždy říkal, že takový polštářek by udělal radost jeho tetě. Na svou tetu myslel celou cestu: denně jí psal dopisy a z každého města jí poslal dárek. Podle mého mínění to dost přehání. Jakožto synovec odmítám ten Georgeův nemožný standard napodobovat.
Jednou v sobotu se George vydal do toho krámku. Čekali jsme na něj v hotelu několik hodin. Když se konečně vrátil, nic nenesl a na naše otázky odpovídal stroze. Až krátce po setmění, když jsem s ním v našem apartmá zůstal o samotě, George spustil: „Můj milý Jerome, stejně jsou ti Němci zvláštní. Netvrdím, že německy mluvím plynně, ale obyčejně se vyjádřím dost srozumitelně. Mám v tom docela praxi. Ale dnes… V tom krámku mě přivítala mladá dívenka, moc hezká a poněkud upejpavá. Rozhodně nepatřila k dívkám, od jakých bys čekal, že něco takového udělají. Ale k věci, příteli. Ta dívka se usmála a co prý si přeju. Položím před ni dvacet marek a požádám o jeden polštář. Ona vykulila oči a řekla, že jde o nějaký omyl. Vtom zezadu přišla jiná dívka a ta první jí cosi pošeptala. Vzápětí mi ta druhá rázně sdělila, že žádný polštář nedostanu. To mě rozzlobilo. ‚Dostanu ho,‘ povídám jí se vší rozhodností. Najednou mi ta první dala pusu a utekla ven. Byl jsem tak zmatený, že jsem na pultu nechal ležet svou bankovku a odešel bez polštářku. Pak jsem se skoro tři hodiny procházel, abych se vzpamatoval.“
(2) „Poslouchej. A když jsi té slečně z obchodu říkal, že od ní chceš polštář, co přesně jsi řekl?“ zeptal jsem se zvědavě.
„No, použil jsem německé slovíčko Kuss.“
„Tak to nemáš žádný důvod ke stížnostem. Kuss je polibek, polštář se řekne Kissen.“
(J. K. Jerome, Tři muži ve člunu a na toulkách, upraveno)
TEXT 2
Nesklonná podstatná jména mají ve všech pádech obou čísel stejný tvar. Většinou jde o přejatá slova zakončená na samohlásku, např. menu (menu bylo zajímavé, sestavil jsem menu, v menu byly chyby aj.).
Vypište z druhé části TEXTU 1 tři shodné přívlastky.
(Zdroj uvedený v závorkách není součástí druhé části TEXTU 1. Slova Kuss a Kissen neposuzujte, nejsou správným řešením. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného větného členu, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání. Pokud tedy vypíšete skladební dvojici, např. přívlastek + předmět, bude to považováno za chybu.)
Ve které z následujících možností je uvedena dvojice slov, jež jsou v kontextu TEXTU 1 antonymy?
(První slovo z každé dvojice pochází z TEXTU 1 a je v něm vyznačeno tučně.)
Které z následujících tvrzení o dvou úsecích podtržených v TEXTU 1 je pravdivé?
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se vyskytuje nesklonné podstatné jméno?
(Úlohu řešte na základě definice uvedené v TEXTU 2.)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje TEXT 1?
Ve kterém z následujících větných celků je správně zapsána interpunkce?
(1) Vědcům se poprvé podařilo vypěstovat rostliny v půdě, jež pochází z Měsíce. Semínka zasadili do vzorků půdy odebraných v roce 1969 během mise Apollo 11. ∗∗∗∗∗ velkému úžasu vědců vyklíčila za dva dny. Následujících šest dnů rostliny vypadaly stejně, jako kdyby byly vysazeny v zemské půdě, poté se ale začaly vyvíjet pomaleji. Ve většině případů nedorostly do běžných rozměrů, ale zakrněly. ∗∗∗∗∗ jde o zásadní průlom.
V letech 1969 až 1972 bylo v rámci programu Apollo přivezeno 382 kilogramů vzorků půdy a hornin. Většina z nich však byla uložena mimo dosah lidí pro budoucí vědecké využití. Dříve proto vědci experimentovali jen s půdou vyrobenou ze sopečného popela zemského původu, která tu měsíční měla alespoň částečně simulovat. Počátkem roku 2021 konečně NASA poskytla nepatrnou část vzorku vědcům z Floridské univerzity a dlouho očekávaná výsadba do měsíční půdy se uskutečnila ještě v květnu téhož roku.
(2) „Máme obrovský zájem tento výzkum podporovat i nadále, musíme totiž najít nové možnosti, které budou ve vesmíru přiměřenou náhradou za pozemské zdroje potravy,“ uvedl v jednom rozhovoru Bill Nelson, dnes již bývalý generální ředitel NASA. Novinářům dále vysvětlil, že daný výzkum může zásadně přispět k inovacím týkajícím se pěstování rostlin v těch oblastech Země, kde nejsou příznivé podmínky pro rozvoj zemědělství.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
25.1 Sopečný popel pocházející ze Země má totožné složení jako půda pocházející z Měsíce.
25.2 Ze semínek zasazených do půdy, která byla přivezena z Měsíce, vědci vypěstovali rostliny poprvé v roce 1969.
25.3 Vývoj rostlin, které byly pěstovány v půdě pocházející z Měsíce, se zpomalil již šestý den od zasazení semínek do půdy.
25.4 Impulsem pro experiment s pěstováním rostlin v měsíční půdě se staly negativní zkušenosti se zemědělstvím v málo úrodných oblastech.
Na každé ze dvou vynechaných míst (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu je nutné doplnit slovo tak, aby byl příslušný větný celek gramaticky správný a text jako celek smysluplný. Ve které z následujících možností jsou uvedena obě tato slova?
Tvrzení: Slovo obrovský má ve výchozím textu význam ••••• a synonymem slova přiměřený je v kontextu tohoto textu slovo •••••.
Která dvě slova je nutné doplnit na vynechaná místa (•••••) ve výše uvedeném tvrzení, aby toto tvrzení bylo pravdivé?
(Slova obrovský a přiměřený jsou ve výchozím textu vyznačena tučně.)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje druhou část výchozího textu?
Na včerejším jednání byla věnována pozornost především projektům ∗∗∗∗∗ na prevenci domácího násilí. O našich •••••, kteří se touto problematikou zabývají, hovořili všichni přítomní s uznáním.
29.1 Napište náležitý spisovný tvar slova zaměřený, který patří na první vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu.
29.2 Napište náležitý spisovný tvar slova kolega, který patří na druhé vynechané místo (•••••) ve výchozím textu.
(Po doplnění náležitého tvaru musí být příslušný větný celek gramaticky i pravopisně správný.)
Přiřaďte k jednotlivým slovům (30.1–30.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Žádná možnost z nabídky A–E nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
30.1 seskočit
30.2 zauvažovat
30.3 dovyprávět