9. ročník · 1. řádný termín 2016 · Význam slov a významové vztahy
(1) „Co tomu říkáte, Watsone?“
∗∗∗∗∗
„Má opravdu několik pozoruhodných rysů, nad nimiž si lámu hlavu. Vezměte si například ty otisky nohou. Proč myslíte, že se šlépěje změnily?“
„Mortimer říkal, že Baskerville prošel tím kusem aleje po špičkách.“
„Ale Watsone, Mortimer toliko opakoval, co nějaký hlupák vypověděl před porotou. Proč by někdo chodil alejí po špičkách?“
„Jak to tedy bylo, Holmesi?“
„Utíkal, Watsone. Utíkal, aby spasil život. Utíkal tak dlouho, až mu puklo srdce a padl mrtev na tvář.“
„Utíkal? A před čím utíkal?“
„To právě nevíme – v tom je klíč k záhadě. Jsou tu náznaky, že ten člověk šílel hrůzou ještě dřív, než se dal na útěk.“
„Jak to můžete vědět, Holmesi?“
(2) „Vycházím z předpokladu, že příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata. Charles Baskerville však utíkal od svého domu pryč, místo aby utíkal směrem k němu, jak ukazují jeho stopy. Proč? Vysvětlení je podle mě jediné: byl to už člověk zbavený zdravého rozumu. Pak je tu ovšem ještě otázka, na koho tehdy čekal.“
„Holmesi, vy myslíte, že na někoho čekal?“
(3) „Charles Baskerville byl postarší člověk nevalného zdraví. Můžeme pochopit, že každý večer chodíval na kratší procházku, ale v kritickou noc byla půda vlhká a počasí nevlídné. Nezdá se vám proto divné, že stál v aleji pět či deset minut, jak z doutníkového popela odvodil doktor Mortimer s postřehem bystřejším, než bych se u něho byl nadál? Považuji za pravděpodobné, že u té branky nestál každý večer. Naopak – všechno nasvědčuje tomu, že se blatům vyhýbal. Oné noci tam však čekal. Věc se začíná rýsovat, Watsone. Souvislosti začínají vystupovat.“
(A. C. Doyle, Pes baskervillský, upraveno)
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(Slovní spojení otisky nohou a slovo šlépěje, které se nacházejí v první části výchozího textu, je nutné posuzovat v kontextu výchozího textu.)