9. ročník · 1. řádný termín 2016 · 30 úloh
Ve které z následujících vět není pravopisná chyba?
Ve kterém z následujících souvětí je chyba v interpunkci?
Přiřaďte k vedlejším větám zvýrazněným v jednotlivých souvětích (3.1–3.4) jejich příslušný druh (A–F):
(Každou možnost z nabídky A–F můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
3.1 Mám velký strach, že se mu můj dárek nebude zamlouvat.
3.2 Velmi jsem si přál, aby ho můj nečekaný dárek opravdu potěšil.
3.3 Začal jsem trochu váhat, protože ten dárek je vzhledem k mým možnostem velmi drahý.
3.4 Nakonec jsem se rozhodl rychle, přestože jsem měl o vhodnosti dárku určité pochybnosti.
(1)
Chceš autoportrét ode mne
a podle skutečnosti.
Mé pero hned se rozverné
miniaturky zhostí.
(2)
Jsem školák, mladý větroplach
a dosud ve výcviku,
že bych byl hloupý, nemám strach,
to říkám bez cavyků.
(3)
Neměla ani Sorbonna,
kde páni vědci řeční,
tak únavného křiklouna,
a to jsem začátečník.
(4)
Neradno k mojí postavě
přiměřit kolohnáty.
Mám svěží pleť a na hlavě
vlas rusý, kudrnatý.
(5)
Miluji vše, co kolem vře,
samotu nenávidím,
hnusím si debaty a pře,
učení trochu šidím.
(6)
Čtverák a rarach, podobný
víc opicím než mužským,
hned vzplane, hned má po ohni.
Hle, takový je Puškin.
Pozn. Sorbonna – věhlasná pařížská univerzita
(A. S. Puškin, Můj portrét, zkráceno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (A), nebo ne (N):
4.1 V první sloce mají liché verše o jednu slabiku míň než verše sudé.
4.2 Ve čtvrté sloce se vyskytuje vnější charakteristika popisovaného člověka.
4.3 V páté sloce se vyskytuje pouze jeden verš, který obsahuje dvě slovesa.
4.4 V šesté sloce se vyskytuje alespoň jedno obrazné pojmenování.
(1)
Chceš autoportrét ode mne
a podle skutečnosti.
Mé pero hned se rozverné
miniaturky zhostí.
(2)
Jsem školák, mladý větroplach
a dosud ve výcviku,
že bych byl hloupý, nemám strach,
to říkám bez cavyků.
(3)
Neměla ani Sorbonna,
kde páni vědci řeční,
tak únavného křiklouna,
a to jsem začátečník.
(4)
Neradno k mojí postavě
přiměřit kolohnáty.
Mám svěží pleť a na hlavě
vlas rusý, kudrnatý.
(5)
Miluji vše, co kolem vře,
samotu nenávidím,
hnusím si debaty a pře,
učení trochu šidím.
(6)
Čtverák a rarach, podobný
víc opicím než mužským,
hned vzplane, hned má po ohni.
Hle, takový je Puškin.
Pozn. Sorbonna – věhlasná pařížská univerzita
(A. S. Puškin, Můj portrét, zkráceno)
Které z následujících tvrzení není pravdivé?
(Posuzované slovo je ve výchozím textu zvýrazněno.)
(1)
Chceš autoportrét ode mne
a podle skutečnosti.
Mé pero hned se rozverné
miniaturky zhostí.
(2)
Jsem školák, mladý větroplach
a dosud ve výcviku,
že bych byl hloupý, nemám strach,
to říkám bez cavyků.
(3)
Neměla ani Sorbonna,
kde páni vědci řeční,
tak únavného křiklouna,
a to jsem začátečník.
(4)
Neradno k mojí postavě
přiměřit kolohnáty.
Mám svěží pleť a na hlavě
vlas rusý, kudrnatý.
(5)
Miluji vše, co kolem vře,
samotu nenávidím,
hnusím si debaty a pře,
učení trochu šidím.
(6)
Čtverák a rarach, podobný
víc opicím než mužským,
hned vzplane, hned má po ohni.
Hle, takový je Puškin.
Pozn. Sorbonna – věhlasná pařížská univerzita
(A. S. Puškin, Můj portrét, zkráceno)
Které z následujících tvrzení jednoznačně vyplývá z výchozího textu?
(1)
Chceš autoportrét ode mne
a podle skutečnosti.
Mé pero hned se rozverné
miniaturky zhostí.
(2)
Jsem školák, mladý větroplach
a dosud ve výcviku,
že bych byl hloupý, nemám strach,
to říkám bez cavyků.
(3)
Neměla ani Sorbonna,
kde páni vědci řeční,
tak únavného křiklouna,
a to jsem začátečník.
(4)
Neradno k mojí postavě
přiměřit kolohnáty.
Mám svěží pleť a na hlavě
vlas rusý, kudrnatý.
(5)
Miluji vše, co kolem vře,
samotu nenávidím,
hnusím si debaty a pře,
učení trochu šidím.
(6)
Čtverák a rarach, podobný
víc opicím než mužským,
hned vzplane, hned má po ohni.
Hle, takový je Puškin.
Pozn. Sorbonna – věhlasná pařížská univerzita
(A. S. Puškin, Můj portrét, zkráceno)
Vypište z výchozího textu jedno citoslovce.
Kdysi se výprava proslulého cestovatele Emila Holuba dostala k Viktoriiným vodopádům, které patří k největším vodopádům na světě. Upřímný úžas nad obrovským množstvím vody padající do soutěsky však po chvíli vystřídal strach. Expedice se musela potýkat se závažným problémem, neboť několik jejích členů postihla malárie. Tropická nemoc, které se česky také říká bahenní zimnice, si tehdy připsala dva lidské životy k milionům dalších.
Na malárii umírali lidé už ve staré Číně před 2700 lety. Archeologické nálezy však napovídají, že nemoc zabíjela dokonce před 20 miliony let. V roce 2013 bylo malárií nakaženo téměř 200 milionů lidí, necelých 600 000 jich zemřelo.
Dopady malárie nejvíce pociťují obyvatelé Afriky a Asie, zejména v nížiných oblastech s vysokou vlhkostí. Tam se daří komárům, mimo jiné i těm z rodu Anopheles, kteří malárii přenášejí.
Malárii způsobují Plasmodia (česky zimničky), parazitičtí prvoci, kteří se vyskytují ve slinných žlázách infikovaných komářích samiček. Samičky bývají nejaktivnější zpravidla po setmění, k většině útoků proto dochází od soumraku do úsvitu. Když se paraziti dostanou do lidského těla, přemisťují se do jater. Odtud se infekce dostává do červených krvinek, v nichž se parazité množí, dokud krvinky neprasknou, čímž se do krevního toku uvolní ještě více parazitů. Poté se většinou dostaví typické průvodní jevy choroby, jako jsou záchvaty, horečky aj.
Malárie a hlavně způsob léčby jsou v hledáčku vědců už dlouho. Naděje lidem svitla roku 1973 díky objevu látky artemisin, která pomohla velice zásadně snížit počet obětí malárie. Malarické druhy zimniček si však během let vůči léčivům vybudovaly odolnost. Jako nejefektivnější v boji proti nemoci se tedy jeví prevence, například distribuce moskytiér do rizikových oblastí.
(abc 23/2015, www.lekari-bez-hranic.cz, upraveno)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje téma celého posledního odstavce výchozího textu?
Kdysi se výprava proslulého cestovatele Emila Holuba dostala k Viktoriiným vodopádům, které patří k největším vodopádům na světě. Upřímný úžas nad obrovským množstvím vody padající do soutěsky však po chvíli vystřídal strach. Expedice se musela potýkat se závažným problémem, neboť několik jejích členů postihla malárie. Tropická nemoc, které se česky také říká bahenní zimnice, si tehdy připsala dva lidské životy k milionům dalších.
Na malárii umírali lidé už ve staré Číně před 2700 lety. Archeologické nálezy však napovídají, že nemoc zabíjela dokonce před 20 miliony let. V roce 2013 bylo malárií nakaženo téměř 200 milionů lidí, necelých 600 000 jich zemřelo.
Dopady malárie nejvíce pociťují obyvatelé Afriky a Asie, zejména v nížiných oblastech s vysokou vlhkostí. Tam se daří komárům, mimo jiné i těm z rodu Anopheles, kteří malárii přenášejí.
Malárii způsobují Plasmodia (česky zimničky), parazitičtí prvoci, kteří se vyskytují ve slinných žlázách infikovaných komářích samiček. Samičky bývají nejaktivnější zpravidla po setmění, k většině útoků proto dochází od soumraku do úsvitu. Když se paraziti dostanou do lidského těla, přemisťují se do jater. Odtud se infekce dostává do červených krvinek, v nichž se parazité množí, dokud krvinky neprasknou, čímž se do krevního toku uvolní ještě více parazitů. Poté se většinou dostaví typické průvodní jevy choroby, jako jsou záchvaty, horečky aj.
Malárie a hlavně způsob léčby jsou v hledáčku vědců už dlouho. Naděje lidem svitla roku 1973 díky objevu látky artemisin, která pomohla velice zásadně snížit počet obětí malárie. Malarické druhy zimniček si však během let vůči léčivům vybudovaly odolnost. Jako nejefektivnější v boji proti nemoci se tedy jeví prevence, například distribuce moskytiér do rizikových oblastí.
(abc 23/2015, www.lekari-bez-hranic.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení o větě podtržené v prvním odstavci výchozího textu je pravdivé?
Kdysi se výprava proslulého cestovatele Emila Holuba dostala k Viktoriiným vodopádům, které patří k největším vodopádům na světě. Upřímný úžas nad obrovským množstvím vody padající do soutěsky však po chvíli vystřídal strach. Expedice se musela potýkat se závažným problémem, neboť několik jejích členů postihla malárie. Tropická nemoc, které se česky také říká bahenní zimnice, si tehdy připsala dva lidské životy k milionům dalších.
Na malárii umírali lidé už ve staré Číně před 2700 lety. Archeologické nálezy však napovídají, že nemoc zabíjela dokonce před 20 miliony let. V roce 2013 bylo malárií nakaženo téměř 200 milionů lidí, necelých 600 000 jich zemřelo.
Dopady malárie nejvíce pociťují obyvatelé Afriky a Asie, zejména v nížiných oblastech s vysokou vlhkostí. Tam se daří komárům, mimo jiné i těm z rodu Anopheles, kteří malárii přenášejí.
Malárii způsobují Plasmodia (česky zimničky), parazitičtí prvoci, kteří se vyskytují ve slinných žlázách infikovaných komářích samiček. Samičky bývají nejaktivnější zpravidla po setmění, k většině útoků proto dochází od soumraku do úsvitu. Když se paraziti dostanou do lidského těla, přemisťují se do jater. Odtud se infekce dostává do červených krvinek, v nichž se parazité množí, dokud krvinky neprasknou, čímž se do krevního toku uvolní ještě více parazitů. Poté se většinou dostaví typické průvodní jevy choroby, jako jsou záchvaty, horečky aj.
Malárie a hlavně způsob léčby jsou v hledáčku vědců už dlouho. Naděje lidem svitla roku 1973 díky objevu látky artemisin, která pomohla velice zásadně snížit počet obětí malárie. Malarické druhy zimniček si však během let vůči léčivům vybudovaly odolnost. Jako nejefektivnější v boji proti nemoci se tedy jeví prevence, například distribuce moskytiér do rizikových oblastí.
(abc 23/2015, www.lekari-bez-hranic.cz, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá informacím obsaženým ve výchozím textu (A), nebo ne (N):
10.1 Malárií je možné se nakazit pouze v oblastech s nadměrnými srážkami.
10.2 Komárům z rodu Anopheles, kteří přenášejí malárii, se česky říká zimničky.
10.3 Při výpravě k Viktoriiným vodopádům, kterou vedl Emil Holub, zahynuli někteří její členové.
10.4 Z archeologických nálezů vyplývá, že počet onemocnění malárií je v současné době desetkrát vyšší než ve staré Číně.
Kdysi se výprava proslulého cestovatele Emila Holuba dostala k Viktoriiným vodopádům, které patří k největším vodopádům na světě. Upřímný úžas nad obrovským množstvím vody padající do soutěsky však po chvíli vystřídal strach. Expedice se musela potýkat se závažným problémem, neboť několik jejích členů postihla malárie. Tropická nemoc, které se česky také říká bahenní zimnice, si tehdy připsala dva lidské životy k milionům dalších.
Na malárii umírali lidé už ve staré Číně před 2700 lety. Archeologické nálezy však napovídají, že nemoc zabíjela dokonce před 20 miliony let. V roce 2013 bylo malárií nakaženo téměř 200 milionů lidí, necelých 600 000 jich zemřelo.
Dopady malárie nejvíce pociťují obyvatelé Afriky a Asie, zejména v nížiných oblastech s vysokou vlhkostí. Tam se daří komárům, mimo jiné i těm z rodu Anopheles, kteří malárii přenášejí.
Malárii způsobují Plasmodia (česky zimničky), parazitičtí prvoci, kteří se vyskytují ve slinných žlázách infikovaných komářích samiček. Samičky bývají nejaktivnější zpravidla po setmění, k většině útoků proto dochází od soumraku do úsvitu. Když se paraziti dostanou do lidského těla, přemisťují se do jater. Odtud se infekce dostává do červených krvinek, v nichž se parazité množí, dokud krvinky neprasknou, čímž se do krevního toku uvolní ještě více parazitů. Poté se většinou dostaví typické průvodní jevy choroby, jako jsou záchvaty, horečky aj.
Malárie a hlavně způsob léčby jsou v hledáčku vědců už dlouho. Naděje lidem svitla roku 1973 díky objevu látky artemisin, která pomohla velice zásadně snížit počet obětí malárie. Malarické druhy zimniček si však během let vůči léčivům vybudovaly odolnost. Jako nejefektivnější v boji proti nemoci se tedy jeví prevence, například distribuce moskytiér do rizikových oblastí.
(abc 23/2015, www.lekari-bez-hranic.cz, upraveno)
Vypište z posledního odstavce výchozího textu všechna podstatná jména, která jsou v textu užita ve 3. pádu.
Kdysi se výprava proslulého cestovatele Emila Holuba dostala k Viktoriiným vodopádům, které patří k největším vodopádům na světě. Upřímný úžas nad obrovským množstvím vody padající do soutěsky však po chvíli vystřídal strach. Expedice se musela potýkat se závažným problémem, neboť několik jejích členů postihla malárie. Tropická nemoc, které se česky také říká bahenní zimnice, si tehdy připsala dva lidské životy k milionům dalších.
Na malárii umírali lidé už ve staré Číně před 2700 lety. Archeologické nálezy však napovídají, že nemoc zabíjela dokonce před 20 miliony let. V roce 2013 bylo malárií nakaženo téměř 200 milionů lidí, necelých 600 000 jich zemřelo.
Dopady malárie nejvíce pociťují obyvatelé Afriky a Asie, zejména v nížiných oblastech s vysokou vlhkostí. Tam se daří komárům, mimo jiné i těm z rodu Anopheles, kteří malárii přenášejí.
Malárii způsobují Plasmodia (česky zimničky), parazitičtí prvoci, kteří se vyskytují ve slinných žlázách infikovaných komářích samiček. Samičky bývají nejaktivnější zpravidla po setmění, k většině útoků proto dochází od soumraku do úsvitu. Když se paraziti dostanou do lidského těla, přemisťují se do jater. Odtud se infekce dostává do červených krvinek, v nichž se parazité množí, dokud krvinky neprasknou, čímž se do krevního toku uvolní ještě více parazitů. Poté se většinou dostaví typické průvodní jevy choroby, jako jsou záchvaty, horečky aj.
Malárie a hlavně způsob léčby jsou v hledáčku vědců už dlouho. Naděje lidem svitla roku 1973 díky objevu látky artemisin, která pomohla velice zásadně snížit počet obětí malárie. Malarické druhy zimniček si však během let vůči léčivům vybudovaly odolnost. Jako nejefektivnější v boji proti nemoci se tedy jeví prevence, například distribuce moskytiér do rizikových oblastí.
(abc 23/2015, www.lekari-bez-hranic.cz, upraveno)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu je pravopisná chyba?
Kdysi se výprava proslulého cestovatele Emila Holuba dostala k Viktoriiným vodopádům, které patří k největším vodopádům na světě. Upřímný úžas nad obrovským množstvím vody padající do soutěsky však po chvíli vystřídal strach. Expedice se musela potýkat se závažným problémem, neboť několik jejích členů postihla malárie. Tropická nemoc, které se česky také říká bahenní zimnice, si tehdy připsala dva lidské životy k milionům dalších.
Na malárii umírali lidé už ve staré Číně před 2700 lety. Archeologické nálezy však napovídají, že nemoc zabíjela dokonce před 20 miliony let. V roce 2013 bylo malárií nakaženo téměř 200 milionů lidí, necelých 600 000 jich zemřelo.
Dopady malárie nejvíce pociťují obyvatelé Afriky a Asie, zejména v nížiných oblastech s vysokou vlhkostí. Tam se daří komárům, mimo jiné i těm z rodu Anopheles, kteří malárii přenášejí.
Malárii způsobují Plasmodia (česky zimničky), parazitičtí prvoci, kteří se vyskytují ve slinných žlázách infikovaných komářích samiček. Samičky bývají nejaktivnější zpravidla po setmění, k většině útoků proto dochází od soumraku do úsvitu. Když se paraziti dostanou do lidského těla, přemisťují se do jater. Odtud se infekce dostává do červených krvinek, v nichž se parazité množí, dokud krvinky neprasknou, čímž se do krevního toku uvolní ještě více parazitů. Poté se většinou dostaví typické průvodní jevy choroby, jako jsou záchvaty, horečky aj.
Malárie a hlavně způsob léčby jsou v hledáčku vědců už dlouho. Naděje lidem svitla roku 1973 díky objevu látky artemisin, která pomohla velice zásadně snížit počet obětí malárie. Malarické druhy zimniček si však během let vůči léčivům vybudovaly odolnost. Jako nejefektivnější v boji proti nemoci se tedy jeví prevence, například distribuce moskytiér do rizikových oblastí.
(abc 23/2015, www.lekari-bez-hranic.cz, upraveno)
Kterou z následujících dvojic slov lze v prvním odstavci výchozího textu vzájemně zaměnit tak, že význam výchozího textu zůstane zachován?
(Posuzovaná slova jsou ve výchozím textu vyznačena tučně.)
Přestože jsou teprve jarní prázdniny, my už si začínáme vybírat letní rodinnou dovolenou. Celé rozsáhlé příbuzenstvo se už sedmí večer schází v našem obývacím pokoji, listuje katalogy a plameně diskutuje o výhodách jednotlivých přímořských letovisek.
Včera bylo hitem Turecko. V katalogu byl popsán přepichový hotel s milým a vstřícným personálem, lákadlem byla i krásná oblázková pláž. Bohužel nám ale nevyhovovalo umístění hotelu, je totiž příliž vzdálen od letiště. Dnes to chvilku vypadalo na návštěvu Španělska. Zájezd je však výrazně dražší, než si můžeme dovolit. Mám obavy z toho, s čím někdo z mích blízkých přijde zítra. Abychom nakonec neskončili v Krkonoších jako minulý rok.
Najděte ve výchozím textu pět slov, která jsou zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
Doporučení: Netipujte! Opravte pouze ta slova, u kterých jste si jisti, že jsou ve výchozím textu zapsána s pravopisnou chybou.
Uspořádejte jednotlivé části textu (A–E) tak, aby byla dodržena textová návaznost:
Za chvíli se začala trousit děvčata. „Osmažila jsem francouzské topinky,“ řekla jsem hrdě. „Já držím dietu,“ řekla Anka, „nechci nic jiného než jedno vejce natvrdo.“ „Pro mě jen vodu,“ řekla Janka.
Když všechny odešly do školy, hodila jsem topinky vztekle do misky pro mývaly a rozhodla se, že to bylo naposled, co jsem vstala dřív a vařila pro své protivné dcerušky a jejich nevděčné přítelkyně.
Třeba francouzské topinky. Pobíhám vesele po kuchyni a smažím. Když jsem měla zlatavé topinky na hromadě vysoké asi metr – obvykle pouhý předkrm –, zavolala jsem hlasitě, že snídaně je na stole.
A pak to pokračovalo pořád stejně. Nejen moje holčičky, ale i všechny jejich kamarádky jedna po druhé odmítají moje francouzské topinky.
Jednoho rána jsem se rozhodla, že si přivstanu a uvařím pro svoje holčičky a jejich kamarádky něco hodně dobrého.
(B. MacDonaldová, Co život dal a vzal, upraveno)
Konflikty s přátel∗ se m∗ nikdy nelíb∗l∗.
Na vynechaná místa (∗) ve výchozím textu je třeba doplnit i/y tak, aby věta byla pravopisně správně. Ve které z následujících možností jsou i/y uvedena v odpovídajícím pořadí?
(1) „Co tomu říkáte, Watsone?“
∗∗∗∗∗
„Má opravdu několik pozoruhodných rysů, nad nimiž si lámu hlavu. Vezměte si například ty otisky nohou. Proč myslíte, že se šlépěje změnily?“
„Mortimer říkal, že Baskerville prošel tím kusem aleje po špičkách.“
„Ale Watsone, Mortimer toliko opakoval, co nějaký hlupák vypověděl před porotou. Proč by někdo chodil alejí po špičkách?“
„Jak to tedy bylo, Holmesi?“
„Utíkal, Watsone. Utíkal, aby spasil život. Utíkal tak dlouho, až mu puklo srdce a padl mrtev na tvář.“
„Utíkal? A před čím utíkal?“
„To právě nevíme – v tom je klíč k záhadě. Jsou tu náznaky, že ten člověk šílel hrůzou ještě dřív, než se dal na útěk.“
„Jak to můžete vědět, Holmesi?“
(2) „Vycházím z předpokladu, že příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata. Charles Baskerville však utíkal od svého domu pryč, místo aby utíkal směrem k němu, jak ukazují jeho stopy. Proč? Vysvětlení je podle mě jediné: byl to už člověk zbavený zdravého rozumu. Pak je tu ovšem ještě otázka, na koho tehdy čekal.“
„Holmesi, vy myslíte, že na někoho čekal?“
(3) „Charles Baskerville byl postarší člověk nevalného zdraví. Můžeme pochopit, že každý večer chodíval na kratší procházku, ale v kritickou noc byla půda vlhká a počasí nevlídné. Nezdá se vám proto divné, že stál v aleji pět či deset minut, jak z doutníkového popela odvodil doktor Mortimer s postřehem bystřejším, než bych se u něho byl nadál? Považuji za pravděpodobné, že u té branky nestál každý večer. Naopak – všechno nasvědčuje tomu, že se blatům vyhýbal. Oné noci tam však čekal. Věc se začíná rýsovat, Watsone. Souvislosti začínají vystupovat.“
(A. C. Doyle, Pes baskervillský, upraveno)
Které z následujících tvrzení vyplývá ze třetí části výchozího textu?
(1) „Co tomu říkáte, Watsone?“
∗∗∗∗∗
„Má opravdu několik pozoruhodných rysů, nad nimiž si lámu hlavu. Vezměte si například ty otisky nohou. Proč myslíte, že se šlépěje změnily?“
„Mortimer říkal, že Baskerville prošel tím kusem aleje po špičkách.“
„Ale Watsone, Mortimer toliko opakoval, co nějaký hlupák vypověděl před porotou. Proč by někdo chodil alejí po špičkách?“
„Jak to tedy bylo, Holmesi?“
„Utíkal, Watsone. Utíkal, aby spasil život. Utíkal tak dlouho, až mu puklo srdce a padl mrtev na tvář.“
„Utíkal? A před čím utíkal?“
„To právě nevíme – v tom je klíč k záhadě. Jsou tu náznaky, že ten člověk šílel hrůzou ještě dřív, než se dal na útěk.“
„Jak to můžete vědět, Holmesi?“
(2) „Vycházím z předpokladu, že příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata. Charles Baskerville však utíkal od svého domu pryč, místo aby utíkal směrem k němu, jak ukazují jeho stopy. Proč? Vysvětlení je podle mě jediné: byl to už člověk zbavený zdravého rozumu. Pak je tu ovšem ještě otázka, na koho tehdy čekal.“
„Holmesi, vy myslíte, že na někoho čekal?“
(3) „Charles Baskerville byl postarší člověk nevalného zdraví. Můžeme pochopit, že každý večer chodíval na kratší procházku, ale v kritickou noc byla půda vlhká a počasí nevlídné. Nezdá se vám proto divné, že stál v aleji pět či deset minut, jak z doutníkového popela odvodil doktor Mortimer s postřehem bystřejším, než bych se u něho byl nadál? Považuji za pravděpodobné, že u té branky nestál každý večer. Naopak – všechno nasvědčuje tomu, že se blatům vyhýbal. Oné noci tam však čekal. Věc se začíná rýsovat, Watsone. Souvislosti začínají vystupovat.“
(A. C. Doyle, Pes baskervillský, upraveno)
Která z následujících možností je nejspíše odpovědí na první Holmesovu otázku, a patří tedy na vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu?
(1) „Co tomu říkáte, Watsone?“
∗∗∗∗∗
„Má opravdu několik pozoruhodných rysů, nad nimiž si lámu hlavu. Vezměte si například ty otisky nohou. Proč myslíte, že se šlépěje změnily?“
„Mortimer říkal, že Baskerville prošel tím kusem aleje po špičkách.“
„Ale Watsone, Mortimer toliko opakoval, co nějaký hlupák vypověděl před porotou. Proč by někdo chodil alejí po špičkách?“
„Jak to tedy bylo, Holmesi?“
„Utíkal, Watsone. Utíkal, aby spasil život. Utíkal tak dlouho, až mu puklo srdce a padl mrtev na tvář.“
„Utíkal? A před čím utíkal?“
„To právě nevíme – v tom je klíč k záhadě. Jsou tu náznaky, že ten člověk šílel hrůzou ještě dřív, než se dal na útěk.“
„Jak to můžete vědět, Holmesi?“
(2) „Vycházím z předpokladu, že příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata. Charles Baskerville však utíkal od svého domu pryč, místo aby utíkal směrem k němu, jak ukazují jeho stopy. Proč? Vysvětlení je podle mě jediné: byl to už člověk zbavený zdravého rozumu. Pak je tu ovšem ještě otázka, na koho tehdy čekal.“
„Holmesi, vy myslíte, že na někoho čekal?“
(3) „Charles Baskerville byl postarší člověk nevalného zdraví. Můžeme pochopit, že každý večer chodíval na kratší procházku, ale v kritickou noc byla půda vlhká a počasí nevlídné. Nezdá se vám proto divné, že stál v aleji pět či deset minut, jak z doutníkového popela odvodil doktor Mortimer s postřehem bystřejším, než bych se u něho byl nadál? Považuji za pravděpodobné, že u té branky nestál každý večer. Naopak – všechno nasvědčuje tomu, že se blatům vyhýbal. Oné noci tam však čekal. Věc se začíná rýsovat, Watsone. Souvislosti začínají vystupovat.“
(A. C. Doyle, Pes baskervillský, upraveno)
19.1 Vypište ze třetí části výchozího textu synonymum slova chatrný.
19.2 Vypište ze třetí části výchozího textu podstatné jméno, které má v textu význam vzájemný vztah věcí nebo jevů.
(Hledaná slova se mohou ve výchozím textu vyskytovat i v jiném než základním tvaru.)
(1) „Co tomu říkáte, Watsone?“
∗∗∗∗∗
„Má opravdu několik pozoruhodných rysů, nad nimiž si lámu hlavu. Vezměte si například ty otisky nohou. Proč myslíte, že se šlépěje změnily?“
„Mortimer říkal, že Baskerville prošel tím kusem aleje po špičkách.“
„Ale Watsone, Mortimer toliko opakoval, co nějaký hlupák vypověděl před porotou. Proč by někdo chodil alejí po špičkách?“
„Jak to tedy bylo, Holmesi?“
„Utíkal, Watsone. Utíkal, aby spasil život. Utíkal tak dlouho, až mu puklo srdce a padl mrtev na tvář.“
„Utíkal? A před čím utíkal?“
„To právě nevíme – v tom je klíč k záhadě. Jsou tu náznaky, že ten člověk šílel hrůzou ještě dřív, než se dal na útěk.“
„Jak to můžete vědět, Holmesi?“
(2) „Vycházím z předpokladu, že příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata. Charles Baskerville však utíkal od svého domu pryč, místo aby utíkal směrem k němu, jak ukazují jeho stopy. Proč? Vysvětlení je podle mě jediné: byl to už člověk zbavený zdravého rozumu. Pak je tu ovšem ještě otázka, na koho tehdy čekal.“
„Holmesi, vy myslíte, že na někoho čekal?“
(3) „Charles Baskerville byl postarší člověk nevalného zdraví. Můžeme pochopit, že každý večer chodíval na kratší procházku, ale v kritickou noc byla půda vlhká a počasí nevlídné. Nezdá se vám proto divné, že stál v aleji pět či deset minut, jak z doutníkového popela odvodil doktor Mortimer s postřehem bystřejším, než bych se u něho byl nadál? Považuji za pravděpodobné, že u té branky nestál každý večer. Naopak – všechno nasvědčuje tomu, že se blatům vyhýbal. Oné noci tam však čekal. Věc se začíná rýsovat, Watsone. Souvislosti začínají vystupovat.“
(A. C. Doyle, Pes baskervillský, upraveno)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu se vyskytují dvě zájmena?
(1) „Co tomu říkáte, Watsone?“
∗∗∗∗∗
„Má opravdu několik pozoruhodných rysů, nad nimiž si lámu hlavu. Vezměte si například ty otisky nohou. Proč myslíte, že se šlépěje změnily?“
„Mortimer říkal, že Baskerville prošel tím kusem aleje po špičkách.“
„Ale Watsone, Mortimer toliko opakoval, co nějaký hlupák vypověděl před porotou. Proč by někdo chodil alejí po špičkách?“
„Jak to tedy bylo, Holmesi?“
„Utíkal, Watsone. Utíkal, aby spasil život. Utíkal tak dlouho, až mu puklo srdce a padl mrtev na tvář.“
„Utíkal? A před čím utíkal?“
„To právě nevíme – v tom je klíč k záhadě. Jsou tu náznaky, že ten člověk šílel hrůzou ještě dřív, než se dal na útěk.“
„Jak to můžete vědět, Holmesi?“
(2) „Vycházím z předpokladu, že příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata. Charles Baskerville však utíkal od svého domu pryč, místo aby utíkal směrem k němu, jak ukazují jeho stopy. Proč? Vysvětlení je podle mě jediné: byl to už člověk zbavený zdravého rozumu. Pak je tu ovšem ještě otázka, na koho tehdy čekal.“
„Holmesi, vy myslíte, že na někoho čekal?“
(3) „Charles Baskerville byl postarší člověk nevalného zdraví. Můžeme pochopit, že každý večer chodíval na kratší procházku, ale v kritickou noc byla půda vlhká a počasí nevlídné. Nezdá se vám proto divné, že stál v aleji pět či deset minut, jak z doutníkového popela odvodil doktor Mortimer s postřehem bystřejším, než bych se u něho byl nadál? Považuji za pravděpodobné, že u té branky nestál každý večer. Naopak – všechno nasvědčuje tomu, že se blatům vyhýbal. Oné noci tam však čekal. Věc se začíná rýsovat, Watsone. Souvislosti začínají vystupovat.“
(A. C. Doyle, Pes baskervillský, upraveno)
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(Slovní spojení otisky nohou a slovo šlépěje, které se nacházejí v první části výchozího textu, je nutné posuzovat v kontextu výchozího textu.)
(1) „Co tomu říkáte, Watsone?“
∗∗∗∗∗
„Má opravdu několik pozoruhodných rysů, nad nimiž si lámu hlavu. Vezměte si například ty otisky nohou. Proč myslíte, že se šlépěje změnily?“
„Mortimer říkal, že Baskerville prošel tím kusem aleje po špičkách.“
„Ale Watsone, Mortimer toliko opakoval, co nějaký hlupák vypověděl před porotou. Proč by někdo chodil alejí po špičkách?“
„Jak to tedy bylo, Holmesi?“
„Utíkal, Watsone. Utíkal, aby spasil život. Utíkal tak dlouho, až mu puklo srdce a padl mrtev na tvář.“
„Utíkal? A před čím utíkal?“
„To právě nevíme – v tom je klíč k záhadě. Jsou tu náznaky, že ten člověk šílel hrůzou ještě dřív, než se dal na útěk.“
„Jak to můžete vědět, Holmesi?“
(2) „Vycházím z předpokladu, že příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata. Charles Baskerville však utíkal od svého domu pryč, místo aby utíkal směrem k němu, jak ukazují jeho stopy. Proč? Vysvětlení je podle mě jediné: byl to už člověk zbavený zdravého rozumu. Pak je tu ovšem ještě otázka, na koho tehdy čekal.“
„Holmesi, vy myslíte, že na někoho čekal?“
(3) „Charles Baskerville byl postarší člověk nevalného zdraví. Můžeme pochopit, že každý večer chodíval na kratší procházku, ale v kritickou noc byla půda vlhká a počasí nevlídné. Nezdá se vám proto divné, že stál v aleji pět či deset minut, jak z doutníkového popela odvodil doktor Mortimer s postřehem bystřejším, než bych se u něho byl nadál? Považuji za pravděpodobné, že u té branky nestál každý večer. Naopak – všechno nasvědčuje tomu, že se blatům vyhýbal. Oné noci tam však čekal. Věc se začíná rýsovat, Watsone. Souvislosti začínají vystupovat.“
(A. C. Doyle, Pes baskervillský, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících úseků výchozího textu, zda se jedná o fakt (F) podložený důkazy, nebo pouze o Holmesovu domněnku (D):
(Uvedené možnosti, které jsou v textu vyznačeny tučně, je nutné posuzovat v kontextu výchozího textu.)
22.1 utíkal od svého domu pryč
22.2 u té branky nestál každý večer
22.3 byl to už člověk zbavený zdravého rozumu
22.4 příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata
(1) „Co tomu říkáte, Watsone?“
∗∗∗∗∗
„Má opravdu několik pozoruhodných rysů, nad nimiž si lámu hlavu. Vezměte si například ty otisky nohou. Proč myslíte, že se šlépěje změnily?“
„Mortimer říkal, že Baskerville prošel tím kusem aleje po špičkách.“
„Ale Watsone, Mortimer toliko opakoval, co nějaký hlupák vypověděl před porotou. Proč by někdo chodil alejí po špičkách?“
„Jak to tedy bylo, Holmesi?“
„Utíkal, Watsone. Utíkal, aby spasil život. Utíkal tak dlouho, až mu puklo srdce a padl mrtev na tvář.“
„Utíkal? A před čím utíkal?“
„To právě nevíme – v tom je klíč k záhadě. Jsou tu náznaky, že ten člověk šílel hrůzou ještě dřív, než se dal na útěk.“
„Jak to můžete vědět, Holmesi?“
(2) „Vycházím z předpokladu, že příčina jeho strachu k němu přicházela přes blata. Charles Baskerville však utíkal od svého domu pryč, místo aby utíkal směrem k němu, jak ukazují jeho stopy. Proč? Vysvětlení je podle mě jediné: byl to už člověk zbavený zdravého rozumu. Pak je tu ovšem ještě otázka, na koho tehdy čekal.“
„Holmesi, vy myslíte, že na někoho čekal?“
(3) „Charles Baskerville byl postarší člověk nevalného zdraví. Můžeme pochopit, že každý večer chodíval na kratší procházku, ale v kritickou noc byla půda vlhká a počasí nevlídné. Nezdá se vám proto divné, že stál v aleji pět či deset minut, jak z doutníkového popela odvodil doktor Mortimer s postřehem bystřejším, než bych se u něho byl nadál? Považuji za pravděpodobné, že u té branky nestál každý večer. Naopak – všechno nasvědčuje tomu, že se blatům vyhýbal. Oné noci tam však čekal. Věc se začíná rýsovat, Watsone. Souvislosti začínají vystupovat.“
(A. C. Doyle, Pes baskervillský, upraveno)
23.1 Vypište z první části výchozího textu sloveso, které je v textu užito v rozkazovacím způsobu.
23.2 Určete pád, číslo, rod a vzor slova podtrženého v první části výchozího textu.
Odpovězte celými slovy, nepoužívejte zkratky.
Přiřaďte k jednotlivým textům (24.1–24.3) možnost (A–E), která nejlépe vystihuje charakter příslušného textu:
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
24.1 Zamilovaný pár, který studuje na vysoké škole matematiku, se ruku v ruce prochází po nábřeží. Dívka se zasněně zeptá chlapce: „Myslíš na to, co já?“ Chlapec bez váhání odpoví: „Jistě, miláčku.“ „A kolik ti to teda vyšlo?“
24.2 Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy.
24.3 Na místa, kde Orfeus zpíval, přicházeli bohové. Také vodní víly vystupovaly z vln, sotva zaslechly Orfeův zpěv. Do jedné z nich se Orfeus zamiloval. Víla se jmenovala Eurydika a byla kouzelná jako Orfeovy písně. Krátký čas žili spolu šťastni. Jednoho dne musil Orfeus odejít z domu a Eurydika zůstala sama.
(Vzhledem k povaze úlohy nejsou zdroje výchozích textů uvedeny.)
Rozhodněte o každé z následujících vět, zda je napsána pravopisně správně (A), nebo ne (N):
25.1 Už tak nesnadné rozhodování jim ještě stížily výčitky svědomí.
25.2 Vítězství na mezinárodní soutěži získal náš nejznámější atlet.
25.3 Na výstavu trojrozměrných obrazů anglického umělce byl mladistvým vstup zakázán.
25.4 Také nejmladší členové pěveckého sboru neúnavně nacvičovali nové písně až do pozdních hodin.
Příznivci snowboardu i vy ostatní, kteří tento článek čtete třeba jen ze zvědavosti, pozor. Popularita snowboardů upadá. Od roku 2007 počet objednávek snowboardů prudce klesl. Absolutní vládu nad sněhem přebírají po letech opět lyže.
Vznik snowboardingu je úzce spjat s životním stylem jedné generace. Zdůrazňoval totiž individualitu, která se tenkrát z lyžování vytratila. Prkno proto tehdy vlétlo do světa s plnou parádou. Jenže dnes? Je to úplně naopak! Snowboard se za posledních 15 let prakticky nezměnil, zatímco lyže jsou dlouhé i krátké, široké i úzké, dá se s nimi skákat na rampě i jezdit v hlubokém sněhu. Ideální lyže dnes sežene v podstatě kdokoli.
Snowboarďáci, nezoufejte. Váš sport určitě nevymře. Zdá se mi ale, že snowboard už napořád zůstane ve stínu lyží.
(www.cestovani.idnes.cz, upraveno)
Vypište ze všech vět zvýrazněných ve výchozím textu základní skladební dvojice.
Příznivci snowboardu i vy ostatní, kteří tento článek čtete třeba jen ze zvědavosti, pozor. Popularita snowboardů upadá. Od roku 2007 počet objednávek snowboardů prudce klesl. Absolutní vládu nad sněhem přebírají po letech opět lyže.
Vznik snowboardingu je úzce spjat s životním stylem jedné generace. Zdůrazňoval totiž individualitu, která se tenkrát z lyžování vytratila. Prkno proto tehdy vlétlo do světa s plnou parádou. Jenže dnes? Je to úplně naopak! Snowboard se za posledních 15 let prakticky nezměnil, zatímco lyže jsou dlouhé i krátké, široké i úzké, dá se s nimi skákat na rampě i jezdit v hlubokém sněhu. Ideální lyže dnes sežene v podstatě kdokoli.
Snowboarďáci, nezoufejte. Váš sport určitě nevymře. Zdá se mi ale, že snowboard už napořád zůstane ve stínu lyží.
(www.cestovani.idnes.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení není pravdivé?
Příznivci snowboardu i vy ostatní, kteří tento článek čtete třeba jen ze zvědavosti, pozor. Popularita snowboardů upadá. Od roku 2007 počet objednávek snowboardů prudce klesl. Absolutní vládu nad sněhem přebírají po letech opět lyže.
Vznik snowboardingu je úzce spjat s životním stylem jedné generace. Zdůrazňoval totiž individualitu, která se tenkrát z lyžování vytratila. Prkno proto tehdy vlétlo do světa s plnou parádou. Jenže dnes? Je to úplně naopak! Snowboard se za posledních 15 let prakticky nezměnil, zatímco lyže jsou dlouhé i krátké, široké i úzké, dá se s nimi skákat na rampě i jezdit v hlubokém sněhu. Ideální lyže dnes sežene v podstatě kdokoli.
Snowboarďáci, nezoufejte. Váš sport určitě nevymře. Zdá se mi ale, že snowboard už napořád zůstane ve stínu lyží.
(www.cestovani.idnes.cz, upraveno)
Které z následujících sloves je nedokonavé?
Příznivci snowboardu i vy ostatní, kteří tento článek čtete třeba jen ze zvědavosti, pozor. Popularita snowboardů upadá. Od roku 2007 počet objednávek snowboardů prudce klesl. Absolutní vládu nad sněhem přebírají po letech opět lyže.
Vznik snowboardingu je úzce spjat s životním stylem jedné generace. Zdůrazňoval totiž individualitu, která se tenkrát z lyžování vytratila. Prkno proto tehdy vlétlo do světa s plnou parádou. Jenže dnes? Je to úplně naopak! Snowboard se za posledních 15 let prakticky nezměnil, zatímco lyže jsou dlouhé i krátké, široké i úzké, dá se s nimi skákat na rampě i jezdit v hlubokém sněhu. Ideální lyže dnes sežene v podstatě kdokoli.
Snowboarďáci, nezoufejte. Váš sport určitě nevymře. Zdá se mi ale, že snowboard už napořád zůstane ve stínu lyží.
(www.cestovani.idnes.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení není pravdivé?
Ve které z následujících vět je pravopisná chyba?