Úloha 13 - český jazyk

Děda se poškrábal ve strništi na tváři: „Vypadá to, že by to mohlo bejt pravý. Ten kluk chtěl utýct přes železnou oponu. Skrýval se v tom bunkru, protože ho honili pohraničníci.“

„Je to vzkaz od nějakýho kluka. Půl století starej,“ oznámil jsem jim. Děda si nasadil brejle, vzal dopis do ruky a začal luštit jeho obsah.

Ten neznámý výraz, co použil, mě zarazil. „O čem to mluvíš?“ chtěl jsem vědět. „Vy jste se o tom neučili? Za komunistů byla západní hranice Československa omotaná plotem s ostnatými dráty. Říkalo se tomu železná opona.“

„Kdes to našel?“ chtěl vědět, když byl se čtením u konce. „Na Šibeníku. V tom lese kolem rybníka. Směrem k hranici. Objevil jsem tam starej bunkr a tohle bylo uvnitř. Co si o tom myslíš?“ zeptal jsem se.

Babička s dědou seděli v kuchyni a pili kávu. „To budete koukat, co mám!“ vyhrkl jsem místo pozdravu. „Našel jsi poklad?“ ptal se děda. „Něco mnohem lepšího.“ Vytáhl jsem z kapsy dopis a vítězoslavně jsem ho položil na stůl.

„Dědo! Babi! Něco jsem našel!“ volal jsem, hned jak jsem vjel na dvůr. Seskočil jsem z kola ještě za jízdy a nechal ho spadnout na zem. Ozvalo se řinčení kovu, ale to už jsem bral za kliku dveří.