Úloha 15 - český jazyk

Mezi některými národy kolují historky o strašidelných bytostech, které se objevují za tajemných okolností. Jedná se o pouhé výmysly? Nebo je v nich zrnko pravdy?

„Nejnezkrotnější zvíře je jednorožec, který má tělo jako kůň, hlavu jako jelen, nohy jako slon a ocas jako divoké prase. Uprostřed čela má nejméně jeden metr dlouhý roh. Chytit toto zvíře živé prý byla jedna z nejnemožnějších věcí na světě.“ Tak popisuje římský spisovatel Plinius (24 až 79 n. l.), jehož největší vášní byla příroda, jedno z nejlegendárnějších bájných stvoření. Ačkoli je Pliniův popis trochu nejasný, při jeho čtení se nám nejspíše vybaví nosorožec, jehož velikánské nohy připomínají ty sloní.

Za nejcennější byl považován roh jednorožce, hlavně jeho špička. Měl svému majiteli přinést zdraví, ochraňovat ho před útoky nepřátel a zaručit mu vítězství ve válce. Když jeden panovník daroval druhému úlomek rohu, bylo to velké vyznamenání, zároveň šlo o zvláštní důkaz náklonosti. Ve spisu z roku 1635 se uvádí, že roh jednorožce byl „stavěn na královskou tabuli, kde mezi pokrmy a lahůdkami prozradil jed tím, že se opotil“.

Jestli tedy jednorožci ve skutečnosti neexistovali, odkud pak pocházely jejich údajné rohy? Pečlivým zkoumáním starých rukopisů došli ve 20. století vědci k závěru, že se zřejmě mohlo jednat o tesák narvala, menšího ozubeného kytovce. Výsledek jejich usilovného bádání však nelze nijak doložit, existence jednorožce tak zůstává stále záhadou. A nic na tom nemění ani fakt, že narvalovi se přezdívá mořský jednorožec.

(R. Gööck, Poslední záhady světa, upraveno)