5. ročník · ilustrační test 2019 · Porozumění uměleckému textu
TEXT 1
(1) Byl jednou jeden kouzelník,
ten v ledném bydlel hradu,
on pás měl z jíní utkaný
a sněhobílou bradu.
On dávno slyšel o zemi,
kde v keři ptáče zpívá,
kde v každé řeky rákosí
se krásná víla skrývá.
Vzal do ruky svůj velký kyj,
v plášť zahalil se úže,
už těšil se, jak přivine
ke zvadlým retům růže.
A těšil se, jak zobjímá
ty víly lehkonohé,
a tak ve sladké naději
již kraje prošel mnohé.
Pozn. ledný – ledový; jíní – jinovatka; vrkoč – cop
(2) Však běda! Jaká proměna!
I slunce před ním zchladlo,
a když vzal kvítí do rukou,
hned jeho dechem zvadlo.
Kam vkročil, zas ten starý led,
zas kroupy, sněhy, mrazy,
i rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí.
Tu teplý vánek po poli
zas pohrává si čile
a z těla kmeta – jaký div!
sněženky vzrostly bílé.
A vrkoče si v rákosí
zas proplétají víly –
již smutná zima zhynula,
ó vítej, máji milý!
(J. Vrchlický, Jarní romance, upraveno)
TEXT 2
Anafora – opakování slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Apostrofa – oslovení věcí, abstraktních (nehmatatelných) skutečností či nepřítomných osob, např. {{u:skálo, lásky je tak málo.}}
O které z následujících možností se píše v první části TEXTU 1?