Úloha 13 - český jazyk

Okolnosti vzniku pražského Staroměstského orloje jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi, jednu z nich nalezneme také ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Čtenáře dodnes dojímá smutný příběh mistra Hanuše, jemuž spisovatel připsal autorství orloje. Pražští konšelé údajně nechali hodináře oslepit, aby podobné hodiny nevyrobil pro jiné město.

Jirásek však čtenáře poněkud mystifikuje. Podle jeho pověsti orloj vznikl v roce 1490, český historik Zdeněk Horský ale prokázal, že orloj byl zkonstruován již o osmdesát let dříve. Jeho autorem byl ve skutečnosti královský hodinář Mikuláš z Kadaně, a jak dokládá nedávno objevená listina, za svou práci obdržel velkorysý honorář. Mistr Hanuš ale není vybájená postava, je doloženo, že tento hodinář skutečně žil. Po husitských válkách orloj znovu zprovoznil a pak o něj ∗∗∗∗∗ až do své smrti.

V úvodu Jiráskovy pověsti, v němž je orloj poprvé představen lidem, se píše: „Vtom otevřela se dvě okénka nad orlojem a v nich se ukazovali apoštolové. Šel jeden za druhým a posléze sám Kristus žehnaje zástupu.“ Pohyblivé figury apoštolů však byly vyrobeny až v 17. století. V orloji také není žádný prvek, který by přítomnost figury Krista, jež podle Jiráska měla průvod apoštolů uzavírat, dokazoval.

Po dobu své existence měl orloj několikrát namále. Například při rekonstrukci radnice na konci 18. století někteří konšelé navrhovali, „aby se kola ze stroje prodala za staré rezavé železo“. Nejtěžší chvíle však orloj zažil na konci 2. světové války. Byl zasažen dělostřeleckým granátem a poškození se zdálo tak velké, že se uvažovalo o náhradě orloje novým strojem, k tomu však naštěstí nedošlo. Náprava škod si ale vyžádala celkovou rekonstrukci orloje.

(Moje země 5/2010, upraveno)