5. ročník · ilustrační test 2017 · 28 úloh
Ve které z následujících vět je pravopisná chyba?
TEXT 1
Tohle mi dneska,
abys spala,
studánka jedna
povídala,
když jsem se zeptal,
jestli ví,
kde vlastně hvězdy
za dne spí:
„Jsem důlek čisté
svěží vody
a postýlka hvězd
stříbrná,
napít se plaché
laně chodí
za horkých nocí
z mého dna.
A na cestu jim
hvězdy svítí,
aby se
nemusely bát,
a až je ráno
a den bílý,
do studánek jdou
hvězdy spát.“
A studánka,
ta nikdy nelže,
protože každá
lidská lež
v studánce malé
utopí se,
i když je velká
jako věž.
(J. Skácel, Básně pro děti)
TEXT 2
Personifikace – neživé věci jednají jako lidské bytosti, např. slunce se smálo, mráz pokreslil všechny okenní tabulky.
(Š. Vlašín, Slovník literární teorie, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících úseků TEXTU 1, zda se v něm uplatňuje personifikace (A), nebo ne (N):
Při řešení úlohy vycházejte z definice uvedené v TEXTU 2.
2.1 a až je ráno a den bílý
2.2 studánka jedna povídala
2.3 napít se plaché laně chodí
2.4 do studánek jdou hvězdy spát
TEXT 1
Tohle mi dneska,
abys spala,
studánka jedna
povídala,
když jsem se zeptal,
jestli ví,
kde vlastně hvězdy
za dne spí:
„Jsem důlek čisté
svěží vody
a postýlka hvězd
stříbrná,
napít se plaché
laně chodí
za horkých nocí
z mého dna.
A na cestu jim
hvězdy svítí,
aby se
nemusely bát,
a až je ráno
a den bílý,
do studánek jdou
hvězdy spát.“
A studánka,
ta nikdy nelže,
protože každá
lidská lež
v studánce malé
utopí se,
i když je velká
jako věž.
(J. Skácel, Básně pro děti)
TEXT 2
Personifikace – neživé věci jednají jako lidské bytosti, např. slunce se smálo, mráz pokreslil všechny okenní tabulky.
(Š. Vlašín, Slovník literární teorie, upraveno)
Ve které z následujících možností je slovo ČISTÝ použito ve stejném významu jako v TEXTU 1?
(Posuzované slovo je v TEXTU 1 vyznačeno tučně.)
TEXT 1
Tohle mi dneska,
abys spala,
studánka jedna
povídala,
když jsem se zeptal,
jestli ví,
kde vlastně hvězdy
za dne spí:
„Jsem důlek čisté
svěží vody
a postýlka hvězd
stříbrná,
napít se plaché
laně chodí
za horkých nocí
z mého dna.
A na cestu jim
hvězdy svítí,
aby se
nemusely bát,
a až je ráno
a den bílý,
do studánek jdou
hvězdy spát.“
A studánka,
ta nikdy nelže,
protože každá
lidská lež
v studánce malé
utopí se,
i když je velká
jako věž.
(J. Skácel, Básně pro děti)
TEXT 2
Personifikace – neživé věci jednají jako lidské bytosti, např. slunce se smálo, mráz pokreslil všechny okenní tabulky.
(Š. Vlašín, Slovník literární teorie, upraveno)
Které z následujících tvrzení o slovech NELŽE a LEŽ je pravdivé?
(Posuzovaná slova jsou v TEXTU 1 podtržena.)
Dospěl∗ jedinci orla skalního mají hnědé zbarvení, orl∗ mláďata se však rodí se světl∗m peřím.
Na vynechaná místa (∗) ve výchozím textu je třeba doplnit Í/Ý tak, aby text byl pravopisně správně. Ve které z následujících možností jsou tyto hlásky uvedeny v odpovídajícím pořadí?
Přiřaďte k jednotlivým ukázkám (6.1–6.3) odpovídající typ textu (A–E):
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
6.1 V létě chodí v kožichu
a v zimě je nahý.
Co je to?
6.2 Ene, bene, Emane,
kdo tu babu dostane?
Ten to není, ten to je,
ten už s námi nehraje!
6.3 Pes chtěl přebrodit řeku s kusem masa v tlamě. Sotva udělal pár kroků, uviděl ve vodě rybu. Chtěl ji chytit, ale když otevřel tlamu, maso mu z ní vypadlo a proud vody ho ihned odnesl. Kdo hodně žádá, málo mívá.
(Vzhledem k povaze úlohy nejsou zdroje výchozích textů uvedeny.)
Tomáš a Radek přiběhli minulý víkend domů se zoufalými výrazi v obličeji a začali nesrozumitelně popisovat událost, kterou právě zažili. Po chvíli se uklidnili a my jsme si mohli vyslechnout celý příběh.
Kluci si u silnice hráli s kamarády na schovávanou. Najednou u krajnice prudce zabrzdil terénní automobil. Otevřeli se zadní dveře a ven vypadlo cosi černého. Jakmile auto odjelo, kluci se vydali na průskum. Na zemi ležel malý psík a nešťastně vyl. Kluci se čtyřnohým sirotkem v náručí spěchali domů.
Do naší rodiny tak přibyl nový člen, o něhož se kluci objetavě starají.
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
Doporučení: Opravte pouze ta slova, u kterých jste si jisti, že jsou ve výchozím textu zapsána s pravopisnou chybou. Zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, je považován za chybu.
Uspořádejte jednotlivé části textu (A–F) tak, aby na sebe navazovaly:
Nikdo zdaleka široka se mu nepodobal! Vláčky vítal v pěkné uniformě, modré do černa, a navíc – na hlavě měl červenou čepici!
Kdysi býval datel celý černý, černý do modra. Poletoval po lese a nic mu nescházelo.
Za jejím plotem supěly černé lokomotivy. Dým se jim valil z komína a pana přednostu poslouchaly na slovo.
Datel na ni okouzleně hleděl. Kdyby nosil taky takovou, vlaky by ho také poslouchaly na slovo!
Ale jednou zabrousil až do vesnice. Posadil se na zahradě u nádraží a nestačil žasnout.
Zastavovaly i odjížděly podle toho, jak jim dal znamení, a ještě mu uctivě zahoukaly na pozdrav. A pan přednosta, jaký ten byl krasavec!
(F. Nepil, Lišky, dobrou noc, upraveno)
V následujících větách (9.1–9.3) upravte slovní spojení v závorkách tak, aby věty byly gramaticky správně.
Příklad: Loupežníci sídlili v ∗∗∗∗∗ (husté lesy). → hustých lesích
9.1 Pes si hrál s ∗∗∗∗∗ (dvě koťata).
9.2 Vykračoval si v ∗∗∗∗∗ (nové boty).
9.3 Líbí se mi tričko s ∗∗∗∗∗ (ty fialové pruhy).
Okolnosti vzniku pražského Staroměstského orloje jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi, jednu z nich nalezneme také ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Čtenáře dodnes dojímá smutný příběh mistra Hanuše, jemuž spisovatel připsal autorství orloje. Pražští konšelé údajně nechali hodináře oslepit, aby podobné hodiny nevyrobil pro jiné město.
Jirásek však čtenáře poněkud mystifikuje. Podle jeho pověsti orloj vznikl v roce 1490, český historik Zdeněk Horský ale prokázal, že orloj byl zkonstruován již o osmdesát let dříve. Jeho autorem byl ve skutečnosti královský hodinář Mikuláš z Kadaně, a jak dokládá nedávno objevená listina, za svou práci obdržel velkorysý honorář. Mistr Hanuš ale není vybájená postava, je doloženo, že tento hodinář skutečně žil. Po husitských válkách orloj znovu zprovoznil a pak o něj ∗∗∗∗∗ až do své smrti.
V úvodu Jiráskovy pověsti, v němž je orloj poprvé představen lidem, se píše: „Vtom otevřela se dvě okénka nad orlojem a v nich se ukazovali apoštolové. Šel jeden za druhým a posléze sám Kristus žehnaje zástupu.“ Pohyblivé figury apoštolů však byly vyrobeny až v 17. století. V orloji také není žádný prvek, který by přítomnost figury Krista, jež podle Jiráska měla průvod apoštolů uzavírat, dokazoval.
Po dobu své existence měl orloj několikrát namále. Například při rekonstrukci radnice na konci 18. století někteří konšelé navrhovali, „aby se kola ze stroje prodala za staré rezavé železo“. Nejtěžší chvíle však orloj zažil na konci 2. světové války. Byl zasažen dělostřeleckým granátem a poškození se zdálo tak velké, že se uvažovalo o náhradě orloje novým strojem, k tomu však naštěstí nedošlo. Náprava škod si ale vyžádala celkovou rekonstrukci orloje.
(Moje země 5/2010, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá informacím obsaženým ve výchozím textu (A), nebo ne (N):
10.1 V knize Staré pověsti české lze nalézt několik různých pověstí o Staroměstském orloji.
10.2 Vyplacení odměny za sestrojení pražského Staroměstského orloje bylo písemně zaznamenáno.
10.3 Koncem 18. století několik konšelů prodalo některé součásti Staroměstského orloje do šrotu.
10.4 Na konci 2. světové války musel být Staroměstský orloj po dobu rekonstrukce nahrazen novým strojem.
Okolnosti vzniku pražského Staroměstského orloje jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi, jednu z nich nalezneme také ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Čtenáře dodnes dojímá smutný příběh mistra Hanuše, jemuž spisovatel připsal autorství orloje. Pražští konšelé údajně nechali hodináře oslepit, aby podobné hodiny nevyrobil pro jiné město.
Jirásek však čtenáře poněkud mystifikuje. Podle jeho pověsti orloj vznikl v roce 1490, český historik Zdeněk Horský ale prokázal, že orloj byl zkonstruován již o osmdesát let dříve. Jeho autorem byl ve skutečnosti královský hodinář Mikuláš z Kadaně, a jak dokládá nedávno objevená listina, za svou práci obdržel velkorysý honorář. Mistr Hanuš ale není vybájená postava, je doloženo, že tento hodinář skutečně žil. Po husitských válkách orloj znovu zprovoznil a pak o něj ∗∗∗∗∗ až do své smrti.
V úvodu Jiráskovy pověsti, v němž je orloj poprvé představen lidem, se píše: „Vtom otevřela se dvě okénka nad orlojem a v nich se ukazovali apoštolové. Šel jeden za druhým a posléze sám Kristus žehnaje zástupu.“ Pohyblivé figury apoštolů však byly vyrobeny až v 17. století. V orloji také není žádný prvek, který by přítomnost figury Krista, jež podle Jiráska měla průvod apoštolů uzavírat, dokazoval.
Po dobu své existence měl orloj několikrát namále. Například při rekonstrukci radnice na konci 18. století někteří konšelé navrhovali, „aby se kola ze stroje prodala za staré rezavé železo“. Nejtěžší chvíle však orloj zažil na konci 2. světové války. Byl zasažen dělostřeleckým granátem a poškození se zdálo tak velké, že se uvažovalo o náhradě orloje novým strojem, k tomu však naštěstí nedošlo. Náprava škod si ale vyžádala celkovou rekonstrukci orloje.
(Moje země 5/2010, upraveno)
Které z následujících sloves patří na vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu?
Okolnosti vzniku pražského Staroměstského orloje jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi, jednu z nich nalezneme také ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Čtenáře dodnes dojímá smutný příběh mistra Hanuše, jemuž spisovatel připsal autorství orloje. Pražští konšelé údajně nechali hodináře oslepit, aby podobné hodiny nevyrobil pro jiné město.
Jirásek však čtenáře poněkud mystifikuje. Podle jeho pověsti orloj vznikl v roce 1490, český historik Zdeněk Horský ale prokázal, že orloj byl zkonstruován již o osmdesát let dříve. Jeho autorem byl ve skutečnosti královský hodinář Mikuláš z Kadaně, a jak dokládá nedávno objevená listina, za svou práci obdržel velkorysý honorář. Mistr Hanuš ale není vybájená postava, je doloženo, že tento hodinář skutečně žil. Po husitských válkách orloj znovu zprovoznil a pak o něj ∗∗∗∗∗ až do své smrti.
V úvodu Jiráskovy pověsti, v němž je orloj poprvé představen lidem, se píše: „Vtom otevřela se dvě okénka nad orlojem a v nich se ukazovali apoštolové. Šel jeden za druhým a posléze sám Kristus žehnaje zástupu.“ Pohyblivé figury apoštolů však byly vyrobeny až v 17. století. V orloji také není žádný prvek, který by přítomnost figury Krista, jež podle Jiráska měla průvod apoštolů uzavírat, dokazoval.
Po dobu své existence měl orloj několikrát namále. Například při rekonstrukci radnice na konci 18. století někteří konšelé navrhovali, „aby se kola ze stroje prodala za staré rezavé železo“. Nejtěžší chvíle však orloj zažil na konci 2. světové války. Byl zasažen dělostřeleckým granátem a poškození se zdálo tak velké, že se uvažovalo o náhradě orloje novým strojem, k tomu však naštěstí nedošlo. Náprava škod si ale vyžádala celkovou rekonstrukci orloje.
(Moje země 5/2010, upraveno)
Která z následujících informací uvedených v Jiráskově pověsti o Staroměstském orloji není vymyšlená?
Při řešení úlohy vycházejte pouze z informací obsažených ve výchozím textu.
Okolnosti vzniku pražského Staroměstského orloje jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi, jednu z nich nalezneme také ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Čtenáře dodnes dojímá smutný příběh mistra Hanuše, jemuž spisovatel připsal autorství orloje. Pražští konšelé údajně nechali hodináře oslepit, aby podobné hodiny nevyrobil pro jiné město.
Jirásek však čtenáře poněkud mystifikuje. Podle jeho pověsti orloj vznikl v roce 1490, český historik Zdeněk Horský ale prokázal, že orloj byl zkonstruován již o osmdesát let dříve. Jeho autorem byl ve skutečnosti královský hodinář Mikuláš z Kadaně, a jak dokládá nedávno objevená listina, za svou práci obdržel velkorysý honorář. Mistr Hanuš ale není vybájená postava, je doloženo, že tento hodinář skutečně žil. Po husitských válkách orloj znovu zprovoznil a pak o něj ∗∗∗∗∗ až do své smrti.
V úvodu Jiráskovy pověsti, v němž je orloj poprvé představen lidem, se píše: „Vtom otevřela se dvě okénka nad orlojem a v nich se ukazovali apoštolové. Šel jeden za druhým a posléze sám Kristus žehnaje zástupu.“ Pohyblivé figury apoštolů však byly vyrobeny až v 17. století. V orloji také není žádný prvek, který by přítomnost figury Krista, jež podle Jiráska měla průvod apoštolů uzavírat, dokazoval.
Po dobu své existence měl orloj několikrát namále. Například při rekonstrukci radnice na konci 18. století někteří konšelé navrhovali, „aby se kola ze stroje prodala za staré rezavé železo“. Nejtěžší chvíle však orloj zažil na konci 2. světové války. Byl zasažen dělostřeleckým granátem a poškození se zdálo tak velké, že se uvažovalo o náhradě orloje novým strojem, k tomu však naštěstí nedošlo. Náprava škod si ale vyžádala celkovou rekonstrukci orloje.
(Moje země 5/2010, upraveno)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu se nevyskytuje zájmeno?
Okolnosti vzniku pražského Staroměstského orloje jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi, jednu z nich nalezneme také ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Čtenáře dodnes dojímá smutný příběh mistra Hanuše, jemuž spisovatel připsal autorství orloje. Pražští konšelé údajně nechali hodináře oslepit, aby podobné hodiny nevyrobil pro jiné město.
Jirásek však čtenáře poněkud mystifikuje. Podle jeho pověsti orloj vznikl v roce 1490, český historik Zdeněk Horský ale prokázal, že orloj byl zkonstruován již o osmdesát let dříve. Jeho autorem byl ve skutečnosti královský hodinář Mikuláš z Kadaně, a jak dokládá nedávno objevená listina, za svou práci obdržel velkorysý honorář. Mistr Hanuš ale není vybájená postava, je doloženo, že tento hodinář skutečně žil. Po husitských válkách orloj znovu zprovoznil a pak o něj ∗∗∗∗∗ až do své smrti.
V úvodu Jiráskovy pověsti, v němž je orloj poprvé představen lidem, se píše: „Vtom otevřela se dvě okénka nad orlojem a v nich se ukazovali apoštolové. Šel jeden za druhým a posléze sám Kristus žehnaje zástupu.“ Pohyblivé figury apoštolů však byly vyrobeny až v 17. století. V orloji také není žádný prvek, který by přítomnost figury Krista, jež podle Jiráska měla průvod apoštolů uzavírat, dokazoval.
Po dobu své existence měl orloj několikrát namále. Například při rekonstrukci radnice na konci 18. století někteří konšelé navrhovali, „aby se kola ze stroje prodala za staré rezavé železo“. Nejtěžší chvíle však orloj zažil na konci 2. světové války. Byl zasažen dělostřeleckým granátem a poškození se zdálo tak velké, že se uvažovalo o náhradě orloje novým strojem, k tomu však naštěstí nedošlo. Náprava škod si ale vyžádala celkovou rekonstrukci orloje.
(Moje země 5/2010, upraveno)
Určete pád, rod a vzor podstatných jmen, která jsou ve výchozím textu vyznačena tučně.
(Rod a vzor zapište celými slovy, nepoužívejte zkratky.)
14.1 vzniku
14.2 pověstmi
14.3 autorství
Okolnosti vzniku pražského Staroměstského orloje jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi, jednu z nich nalezneme také ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Čtenáře dodnes dojímá smutný příběh mistra Hanuše, jemuž spisovatel připsal autorství orloje. Pražští konšelé údajně nechali hodináře oslepit, aby podobné hodiny nevyrobil pro jiné město.
Jirásek však čtenáře poněkud mystifikuje. Podle jeho pověsti orloj vznikl v roce 1490, český historik Zdeněk Horský ale prokázal, že orloj byl zkonstruován již o osmdesát let dříve. Jeho autorem byl ve skutečnosti královský hodinář Mikuláš z Kadaně, a jak dokládá nedávno objevená listina, za svou práci obdržel velkorysý honorář. Mistr Hanuš ale není vybájená postava, je doloženo, že tento hodinář skutečně žil. Po husitských válkách orloj znovu zprovoznil a pak o něj ∗∗∗∗∗ až do své smrti.
V úvodu Jiráskovy pověsti, v němž je orloj poprvé představen lidem, se píše: „Vtom otevřela se dvě okénka nad orlojem a v nich se ukazovali apoštolové. Šel jeden za druhým a posléze sám Kristus žehnaje zástupu.“ Pohyblivé figury apoštolů však byly vyrobeny až v 17. století. V orloji také není žádný prvek, který by přítomnost figury Krista, jež podle Jiráska měla průvod apoštolů uzavírat, dokazoval.
Po dobu své existence měl orloj několikrát namále. Například při rekonstrukci radnice na konci 18. století někteří konšelé navrhovali, „aby se kola ze stroje prodala za staré rezavé železo“. Nejtěžší chvíle však orloj zažil na konci 2. světové války. Byl zasažen dělostřeleckým granátem a poškození se zdálo tak velké, že se uvažovalo o náhradě orloje novým strojem, k tomu však naštěstí nedošlo. Náprava škod si ale vyžádala celkovou rekonstrukci orloje.
(Moje země 5/2010, upraveno)
Rozhodněte o každé z následujících dvojic slov, zda je lze ve výchozím textu považovat za slova souznačná neboli synonyma (A), nebo ne (N):
(První slovo z dvojice vždy pochází z výchozího textu a je v něm podtrženo.)
15.1 jiné – různé
15.2 autorem – spisovatelem
15.3 chvíle – okamžiky
15.4 války – bitvy
Na každé vynechané místo (∗∗∗∗∗) v příslovích doplňte příslušné slovo:
16.1 Eva byla úspěšná atletka, její syn má také mimořádné sportovní nadání. Platí o něm: Jablko nepadá daleko od ∗∗∗∗∗.
16.2 Protože umím jen anglicky, byl jsem v Berlíně odkázán na pomoc přátel. Rozhodl jsem se proto, že se naučím i německy. Platí totiž: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi ∗∗∗∗∗.
Kdysi se lidé báli bohů. Kdo se jich nebál, měl strach aspoň ze smrti. Mocný král Sisyfos se však nebál ani bohů, ani smrti.
Jeho hradu chyběl pramen, a tak Sisyfos potřeboval přimět bohy, aby mu pramen darovali. Náhodou se doslechl o sporu říčního boha Asópa a Dia, vládce bohů a pána blesků. Prozradil Asópovi Diovo tajemství a on se mu za jeho službu odvděčil. Dotkl se na nádvoří skály a z ní potom vytryskl průzračný proud vody.
Zeus se na oba velice rozhněval. Po Asópovi mrštil bleskem a zahubil ho. Poté poručil Smrti, ∗∗∗∗∗ Sisyfa odvede do říše stínů. Sisyfos by pak už nikdy nemohl nic prozradit.
Vládce bohů však Sisyfa podcenil, král totiž nebyl hloupý. Spoutal Smrt provazy a zavřel ji do komory na svém hradě. Rozezlený Zeus rozkázal bohu války Áreovi, aby Smrt osvobodil.
Když Áres splnil Diův příkaz, Smrt odvlekla Sisyfa do podsvětí. Sisyfos se pokusil nastražit ještě jednu léčku. Namluvil bohyni smrti Persefoně, že mu manželka zapomněla vystrojit pohřeb, a že jí tedy musí tuto povinnost připomenout. Persefona mu uvěřila a pustila Sisyfa do světa živých pod podmínkou, že se brzy vrátí. Sisyfos jí to slíbil, svůj slib však nedodržel, a tak si ho Smrt odvedla do říše stínů podruhé.
Krále stihl zlý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan a vždy, když jej konečně dovalí na vrchol kopce, mu kámen vyklouzne a skutálí se dolů. Znovu a znovu se Sisyfos pokouší splnit svůj úkol a jeho utrpení nikdy nekončí. Jeho práce je •••••.
(E. Petiška, Staré řecké báje a pověsti, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (A), nebo ne (N):
17.1 Král Sisyfos prokázal jednomu z bohů službu.
17.2 Z říše stínů se Sisyfovi podařilo dvakrát uniknout.
17.3 Manželka krále Sisyfa pomohla svému muži přemoci Smrt.
17.4 V příběhu o Sisyfovi vystupují čtyři bohové a jedna bohyně.
Kdysi se lidé báli bohů. Kdo se jich nebál, měl strach aspoň ze smrti. Mocný král Sisyfos se však nebál ani bohů, ani smrti.
Jeho hradu chyběl pramen, a tak Sisyfos potřeboval přimět bohy, aby mu pramen darovali. Náhodou se doslechl o sporu říčního boha Asópa a Dia, vládce bohů a pána blesků. Prozradil Asópovi Diovo tajemství a on se mu za jeho službu odvděčil. Dotkl se na nádvoří skály a z ní potom vytryskl průzračný proud vody.
Zeus se na oba velice rozhněval. Po Asópovi mrštil bleskem a zahubil ho. Poté poručil Smrti, ∗∗∗∗∗ Sisyfa odvede do říše stínů. Sisyfos by pak už nikdy nemohl nic prozradit.
Vládce bohů však Sisyfa podcenil, král totiž nebyl hloupý. Spoutal Smrt provazy a zavřel ji do komory na svém hradě. Rozezlený Zeus rozkázal bohu války Áreovi, aby Smrt osvobodil.
Když Áres splnil Diův příkaz, Smrt odvlekla Sisyfa do podsvětí. Sisyfos se pokusil nastražit ještě jednu léčku. Namluvil bohyni smrti Persefoně, že mu manželka zapomněla vystrojit pohřeb, a že jí tedy musí tuto povinnost připomenout. Persefona mu uvěřila a pustila Sisyfa do světa živých pod podmínkou, že se brzy vrátí. Sisyfos jí to slíbil, svůj slib však nedodržel, a tak si ho Smrt odvedla do říše stínů podruhé.
Krále stihl zlý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan a vždy, když jej konečně dovalí na vrchol kopce, mu kámen vyklouzne a skutálí se dolů. Znovu a znovu se Sisyfos pokouší splnit svůj úkol a jeho utrpení nikdy nekončí. Jeho práce je •••••.
(E. Petiška, Staré řecké báje a pověsti, upraveno)
Které z následujících tvrzení jednoznačně vyplývá z textu?
Kdysi se lidé báli bohů. Kdo se jich nebál, měl strach aspoň ze smrti. Mocný král Sisyfos se však nebál ani bohů, ani smrti.
Jeho hradu chyběl pramen, a tak Sisyfos potřeboval přimět bohy, aby mu pramen darovali. Náhodou se doslechl o sporu říčního boha Asópa a Dia, vládce bohů a pána blesků. Prozradil Asópovi Diovo tajemství a on se mu za jeho službu odvděčil. Dotkl se na nádvoří skály a z ní potom vytryskl průzračný proud vody.
Zeus se na oba velice rozhněval. Po Asópovi mrštil bleskem a zahubil ho. Poté poručil Smrti, ∗∗∗∗∗ Sisyfa odvede do říše stínů. Sisyfos by pak už nikdy nemohl nic prozradit.
Vládce bohů však Sisyfa podcenil, král totiž nebyl hloupý. Spoutal Smrt provazy a zavřel ji do komory na svém hradě. Rozezlený Zeus rozkázal bohu války Áreovi, aby Smrt osvobodil.
Když Áres splnil Diův příkaz, Smrt odvlekla Sisyfa do podsvětí. Sisyfos se pokusil nastražit ještě jednu léčku. Namluvil bohyni smrti Persefoně, že mu manželka zapomněla vystrojit pohřeb, a že jí tedy musí tuto povinnost připomenout. Persefona mu uvěřila a pustila Sisyfa do světa živých pod podmínkou, že se brzy vrátí. Sisyfos jí to slíbil, svůj slib však nedodržel, a tak si ho Smrt odvedla do říše stínů podruhé.
Krále stihl zlý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan a vždy, když jej konečně dovalí na vrchol kopce, mu kámen vyklouzne a skutálí se dolů. Znovu a znovu se Sisyfos pokouší splnit svůj úkol a jeho utrpení nikdy nekončí. Jeho práce je •••••.
(E. Petiška, Staré řecké báje a pověsti, upraveno)
Která z následujících spojek patří na první vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu?
Kdysi se lidé báli bohů. Kdo se jich nebál, měl strach aspoň ze smrti. Mocný král Sisyfos se však nebál ani bohů, ani smrti.
Jeho hradu chyběl pramen, a tak Sisyfos potřeboval přimět bohy, aby mu pramen darovali. Náhodou se doslechl o sporu říčního boha Asópa a Dia, vládce bohů a pána blesků. Prozradil Asópovi Diovo tajemství a on se mu za jeho službu odvděčil. Dotkl se na nádvoří skály a z ní potom vytryskl průzračný proud vody.
Zeus se na oba velice rozhněval. Po Asópovi mrštil bleskem a zahubil ho. Poté poručil Smrti, ∗∗∗∗∗ Sisyfa odvede do říše stínů. Sisyfos by pak už nikdy nemohl nic prozradit.
Vládce bohů však Sisyfa podcenil, král totiž nebyl hloupý. Spoutal Smrt provazy a zavřel ji do komory na svém hradě. Rozezlený Zeus rozkázal bohu války Áreovi, aby Smrt osvobodil.
Když Áres splnil Diův příkaz, Smrt odvlekla Sisyfa do podsvětí. Sisyfos se pokusil nastražit ještě jednu léčku. Namluvil bohyni smrti Persefoně, že mu manželka zapomněla vystrojit pohřeb, a že jí tedy musí tuto povinnost připomenout. Persefona mu uvěřila a pustila Sisyfa do světa živých pod podmínkou, že se brzy vrátí. Sisyfos jí to slíbil, svůj slib však nedodržel, a tak si ho Smrt odvedla do říše stínů podruhé.
Krále stihl zlý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan a vždy, když jej konečně dovalí na vrchol kopce, mu kámen vyklouzne a skutálí se dolů. Znovu a znovu se Sisyfos pokouší splnit svůj úkol a jeho utrpení nikdy nekončí. Jeho práce je •••••.
(E. Petiška, Staré řecké báje a pověsti, upraveno)
Napište, kolik souvětí se celkem vyskytuje v prvním a druhém odstavci výchozího textu.
Kdysi se lidé báli bohů. Kdo se jich nebál, měl strach aspoň ze smrti. Mocný král Sisyfos se však nebál ani bohů, ani smrti.
Jeho hradu chyběl pramen, a tak Sisyfos potřeboval přimět bohy, aby mu pramen darovali. Náhodou se doslechl o sporu říčního boha Asópa a Dia, vládce bohů a pána blesků. Prozradil Asópovi Diovo tajemství a on se mu za jeho službu odvděčil. Dotkl se na nádvoří skály a z ní potom vytryskl průzračný proud vody.
Zeus se na oba velice rozhněval. Po Asópovi mrštil bleskem a zahubil ho. Poté poručil Smrti, ∗∗∗∗∗ Sisyfa odvede do říše stínů. Sisyfos by pak už nikdy nemohl nic prozradit.
Vládce bohů však Sisyfa podcenil, král totiž nebyl hloupý. Spoutal Smrt provazy a zavřel ji do komory na svém hradě. Rozezlený Zeus rozkázal bohu války Áreovi, aby Smrt osvobodil.
Když Áres splnil Diův příkaz, Smrt odvlekla Sisyfa do podsvětí. Sisyfos se pokusil nastražit ještě jednu léčku. Namluvil bohyni smrti Persefoně, že mu manželka zapomněla vystrojit pohřeb, a že jí tedy musí tuto povinnost připomenout. Persefona mu uvěřila a pustila Sisyfa do světa živých pod podmínkou, že se brzy vrátí. Sisyfos jí to slíbil, svůj slib však nedodržel, a tak si ho Smrt odvedla do říše stínů podruhé.
Krále stihl zlý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan a vždy, když jej konečně dovalí na vrchol kopce, mu kámen vyklouzne a skutálí se dolů. Znovu a znovu se Sisyfos pokouší splnit svůj úkol a jeho utrpení nikdy nekončí. Jeho práce je •••••.
(E. Petiška, Staré řecké báje a pověsti, upraveno)
Která z následujících možností vystihuje význam slovního spojení SISYFOVSKÁ PRÁCE, a patří tedy na druhé vynechané místo (•••••) ve výchozím textu?
Kdysi se lidé báli bohů. Kdo se jich nebál, měl strach aspoň ze smrti. Mocný král Sisyfos se však nebál ani bohů, ani smrti.
Jeho hradu chyběl pramen, a tak Sisyfos potřeboval přimět bohy, aby mu pramen darovali. Náhodou se doslechl o sporu říčního boha Asópa a Dia, vládce bohů a pána blesků. Prozradil Asópovi Diovo tajemství a on se mu za jeho službu odvděčil. Dotkl se na nádvoří skály a z ní potom vytryskl průzračný proud vody.
Zeus se na oba velice rozhněval. Po Asópovi mrštil bleskem a zahubil ho. Poté poručil Smrti, ∗∗∗∗∗ Sisyfa odvede do říše stínů. Sisyfos by pak už nikdy nemohl nic prozradit.
Vládce bohů však Sisyfa podcenil, král totiž nebyl hloupý. Spoutal Smrt provazy a zavřel ji do komory na svém hradě. Rozezlený Zeus rozkázal bohu války Áreovi, aby Smrt osvobodil.
Když Áres splnil Diův příkaz, Smrt odvlekla Sisyfa do podsvětí. Sisyfos se pokusil nastražit ještě jednu léčku. Namluvil bohyni smrti Persefoně, že mu manželka zapomněla vystrojit pohřeb, a že jí tedy musí tuto povinnost připomenout. Persefona mu uvěřila a pustila Sisyfa do světa živých pod podmínkou, že se brzy vrátí. Sisyfos jí to slíbil, svůj slib však nedodržel, a tak si ho Smrt odvedla do říše stínů podruhé.
Krále stihl zlý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan a vždy, když jej konečně dovalí na vrchol kopce, mu kámen vyklouzne a skutálí se dolů. Znovu a znovu se Sisyfos pokouší splnit svůj úkol a jeho utrpení nikdy nekončí. Jeho práce je •••••.
(E. Petiška, Staré řecké báje a pověsti, upraveno)
Ve kterém z následujících slov je hláska D součástí kořene?
Rozhodněte o každé z následujících vět, zda je napsána pravopisně správně (A), nebo ne (N):
23.1 Po několikadenní dřině se mu začaly na dlaních dělat mozoly.
23.2 Skupinky horlivých houbařů se rozběhli po okolních mýtinách.
23.3 Po včerejší zkoušce všichni členové pěveckého kroužku jen sípali.
23.4 Nejznámější sportovce z celého světa nadšeně vítaly davy fanoušků.
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (24.1–24.4) odpovídající popis (A–F):
(Každou možnost z nabídky A–F můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
24.1
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (24.1–24.4) odpovídající popis (A–F):
(Každou možnost z nabídky A–F můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
24.1
24.2
24.3
24.4
Místo jarního počasí přinese konec dubna opět sněžení. Vítr bude v nárazech dosahovat rychlosti až 72 kilometrů za hodinu. Výstraha před sněhem a sněhovými jazyky platí v polohách od 600 metrů nad mořem.
(www.zpravy.aktualne.cz, upraveno)
Vypište z výchozího textu všechny základní skladební dvojice.
Upozornění: Zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, je považován za chybu.
Ve které z následujících možností je správně zapsána číslovka 72?
Místo jarního počasí přinese konec dubna opět sněžení. Vítr bude v nárazech dosahovat rychlosti až 72 kilometrů za hodinu. Výstraha před sněhem a sněhovými jazyky platí v polohách od 600 metrů nad mořem.
(www.zpravy.aktualne.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení o výchozím textu je pravdivé?
Ve které z následujících vět není pravopisná chyba?