7. ročník · 2. řádný termín 2018 · 28 úloh
Ve které z následujících vět je za číslovkou chybně zapsána tečka?
TEXT 1
(1)
Vandrovali hudci,
dva pěkní mládenci.
Řek jeden druhému,
bratr bratru svému:
„Slyšíš, milý bratře,
znám já dřevo krásné.
Dřevo javorové,
na housličky dobré.
Dřevo podetněme,
houslí nadělejme.
Houslí mně a tobě,
ať zahrajem sobě.“
Když ponejprv ťali,
dřevo zavzdychalo.
Když podruhé ťali,
krev se vyprýštila.
Když potřetí ťali,
dřevo promluvilo:
(2)
„Nesekejte, hudci,
vy pěkní mládenci!
Vždyť já nejsem dřevo,
já jsem krev a tělo.
Jsem pěkná děvečka
tu z toho městečka.
Matka mě zaklela,
když jsem vodu brala,
vodu když jsem brala
a s milým postála,
abych zdřevěněla
a javorem byla.
Javorem vysokým
s tím listem širokým.
Jděte, hudci, jděte,
mé matce zahrejte,
zahrejte u dveří
o té její dceři.“
Hudci počnou hráti
a matka plakati.
„Nehrejte mně, hudci,
vy pěkní mládenci!
Nic vy mi nehrejte,
v srdce nebodejte.
Dosti já hoře mám,
když dceru svou nemám.
Přenešťastná máti,
co proklíná děti!“
(česká lidová píseň)
TEXT 2
Epifora – opakování stejného slova na konci bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Epanastrofa – opakování stejného slova na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
Které z následujících tvrzení jednoznačně vyplývá z TEXTU 1?
TEXT 1
(1)
Vandrovali hudci,
dva pěkní mládenci.
Řek jeden druhému,
bratr bratru svému:
„Slyšíš, milý bratře,
znám já dřevo krásné.
Dřevo javorové,
na housličky dobré.
Dřevo podetněme,
houslí nadělejme.
Houslí mně a tobě,
ať zahrajem sobě.“
Když ponejprv ťali,
dřevo zavzdychalo.
Když podruhé ťali,
krev se vyprýštila.
Když potřetí ťali,
dřevo promluvilo:
(2)
„Nesekejte, hudci,
vy pěkní mládenci!
Vždyť já nejsem dřevo,
já jsem krev a tělo.
Jsem pěkná děvečka
tu z toho městečka.
Matka mě zaklela,
když jsem vodu brala,
vodu když jsem brala
a s milým postála,
abych zdřevěněla
a javorem byla.
Javorem vysokým
s tím listem širokým.
Jděte, hudci, jděte,
mé matce zahrejte,
zahrejte u dveří
o té její dceři.“
Hudci počnou hráti
a matka plakati.
„Nehrejte mně, hudci,
vy pěkní mládenci!
Nic vy mi nehrejte,
v srdce nebodejte.
Dosti já hoře mám,
když dceru svou nemám.
Přenešťastná máti,
co proklíná děti!“
(česká lidová píseň)
TEXT 2
Epifora – opakování stejného slova na konci bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Epanastrofa – opakování stejného slova na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
3.1 Vypište z druhé části TEXTU 1 dva celé verše, v nichž se vyskytuje EPIFORA.
3.2 Vypište z druhé části TEXTU 1 dva celé verše, v nichž se vyskytuje EPANASTROFA.
Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2.
TEXT 1
(1)
Vandrovali hudci,
dva pěkní mládenci.
Řek jeden druhému,
bratr bratru svému:
„Slyšíš, milý bratře,
znám já dřevo krásné.
Dřevo javorové,
na housličky dobré.
Dřevo podetněme,
houslí nadělejme.
Houslí mně a tobě,
ať zahrajem sobě.“
Když ponejprv ťali,
dřevo zavzdychalo.
Když podruhé ťali,
krev se vyprýštila.
Když potřetí ťali,
dřevo promluvilo:
(2)
„Nesekejte, hudci,
vy pěkní mládenci!
Vždyť já nejsem dřevo,
já jsem krev a tělo.
Jsem pěkná děvečka
tu z toho městečka.
Matka mě zaklela,
když jsem vodu brala,
vodu když jsem brala
a s milým postála,
abych zdřevěněla
a javorem byla.
Javorem vysokým
s tím listem širokým.
Jděte, hudci, jděte,
mé matce zahrejte,
zahrejte u dveří
o té její dceři.“
Hudci počnou hráti
a matka plakati.
„Nehrejte mně, hudci,
vy pěkní mládenci!
Nic vy mi nehrejte,
v srdce nebodejte.
Dosti já hoře mám,
když dceru svou nemám.
Přenešťastná máti,
co proklíná děti!“
(česká lidová píseň)
TEXT 2
Epifora – opakování stejného slova na konci bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Epanastrofa – opakování stejného slova na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
4.1 Text je próza.
4.2 V první části textu začíná celkem devět veršů jednoslabičným slovem.
4.3 V druhé části textu končí každý verš buď dvouslabičným slovem, nebo tříslabičným slovem.
4.4 Ve druhé části textu se vždy rýmuje sudý verš s bezprostředně následujícím veršem.
TEXT 1
(1)
Vandrovali hudci,
dva pěkní mládenci.
Řek jeden druhému,
bratr bratru svému:
„Slyšíš, milý bratře,
znám já dřevo krásné.
Dřevo javorové,
na housličky dobré.
Dřevo podetněme,
houslí nadělejme.
Houslí mně a tobě,
ať zahrajem sobě.“
Když ponejprv ťali,
dřevo zavzdychalo.
Když podruhé ťali,
krev se vyprýštila.
Když potřetí ťali,
dřevo promluvilo:
(2)
„Nesekejte, hudci,
vy pěkní mládenci!
Vždyť já nejsem dřevo,
já jsem krev a tělo.
Jsem pěkná děvečka
tu z toho městečka.
Matka mě zaklela,
když jsem vodu brala,
vodu když jsem brala
a s milým postála,
abych zdřevěněla
a javorem byla.
Javorem vysokým
s tím listem širokým.
Jděte, hudci, jděte,
mé matce zahrejte,
zahrejte u dveří
o té její dceři.“
Hudci počnou hráti
a matka plakati.
„Nehrejte mně, hudci,
vy pěkní mládenci!
Nic vy mi nehrejte,
v srdce nebodejte.
Dosti já hoře mám,
když dceru svou nemám.
Přenešťastná máti,
co proklíná děti!“
(česká lidová píseň)
TEXT 2
Epifora – opakování stejného slova na konci bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Epanastrofa – opakování stejného slova na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
Ve které z následujících možností je mezi prvním a druhým slovem stejný významový vztah jako mezi slovy dřevo – housle?
Slova ve správném řešení musí být uvedena v pořadí odpovídajícím dvojici dřevo – housle.
TEXT 1
(1)
Vandrovali hudci,
dva pěkní mládenci.
Řek jeden druhému,
bratr bratru svému:
„Slyšíš, milý bratře,
znám já dřevo krásné.
Dřevo javorové,
na housličky dobré.
Dřevo podetněme,
houslí nadělejme.
Houslí mně a tobě,
ať zahrajem sobě.“
Když ponejprv ťali,
dřevo zavzdychalo.
Když podruhé ťali,
krev se vyprýštila.
Když potřetí ťali,
dřevo promluvilo:
(2)
„Nesekejte, hudci,
vy pěkní mládenci!
Vždyť já nejsem dřevo,
já jsem krev a tělo.
Jsem pěkná děvečka
tu z toho městečka.
Matka mě zaklela,
když jsem vodu brala,
vodu když jsem brala
a s milým postála,
abych zdřevěněla
a javorem byla.
Javorem vysokým
s tím listem širokým.
Jděte, hudci, jděte,
mé matce zahrejte,
zahrejte u dveří
o té její dceři.“
Hudci počnou hráti
a matka plakati.
„Nehrejte mně, hudci,
vy pěkní mládenci!
Nic vy mi nehrejte,
v srdce nebodejte.
Dosti já hoře mám,
když dceru svou nemám.
Přenešťastná máti,
co proklíná děti!“
(česká lidová píseň)
TEXT 2
Epifora – opakování stejného slova na konci bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Epanastrofa – opakování stejného slova na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
Které z následujících tvrzení o tvarech slov tučně vyznačených v TEXTU 1 není pravdivé?
Posuzujte pouze tučně vyznačené tvary slov.
Přiřaďte k jednotlivým větám obsahujícím české ustálené slovní spojení (7.1–7.3) tvrzení (A–E), které nejlépe vystihuje význam dané věty:
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
7.1 Petr byl vždy s Pavlem jedna ruka.
7.2 Petr se vždy Pavlovi vymkl z rukou.
7.3 Petr vždy nechal Pavlovi volnou ruku.
VÝCHOZÍ TEXT K ÚLOZE 8
Při univerbizaci vzniká z víceslovného pojmenování jednoslovné pojmenování, např. hlavní nádraží – hlavák, občanský průkaz – občanka.
Rozhodněte o každé z následujících vět, zda obsahuje podstatné jméno vzniklé univerbizací (A), nebo ne (N):
8.1 Na konci ledna budou konečně pololetky.
8.2 Školníka rozčiloval ustavičný binec v šatnách.
8.3 V pondělí jsem nečekaně dostal kouli z dějepisu.
8.4 Paní učitelka nám včera rozdala opravené slohovky.
Uspořádejte jednotlivé části textu (A–E) za sebou tak, aby na sebe navazovaly:
Pan Bucket kvůli tomu přišel o práci. Snažil se najít nějakou jinou, ale štěstí mu nepřálo. Nakonec byl rád, když si vydělal pár dolarů odklízením sněhu na ulicích.
K snídani teď na každého z nich připadal jeden krajíc chleba a k večeři půl vařeného bramboru. Když se Karlík každého rána plahočil do školy, musel projít kolem čokoládovny pana Wonky, odkud se linula sladká vůně horké čokolády.
Jenomže to bylo zoufale málo. Nedalo se za ně koupit dost jídla pro hodně početnou rodinu Bucketových. Pomalu, ale jistě začali všichni skomírat hlady.
Jakmile ji ucítil, zhluboka polykal dech, jako by se tou vůní chtěl nasytit.
Továrna na zubní pastu, kde pracoval pan Bucket, přišla znenadání na mizinu a musela být uzavřena.
(R. Dahl, Karlík a továrna na čokoládu, upraveno)
VÝCHOZÍ TEXT K ÚLOZE 10
Za pěkné vysvědčení rodiče slíbili Evě a Jirkovi úžasnou rodinnou dovolenou. Maminka i tatínek z hlouby duše nesnášeli létání. Protože se ale děti pochlubily samími jedničkami, rodiče překonali obavy a objednali zájezd do Řecka.
V den odletu se muselo vylézt z postelí velmi brzy, nikdo si ale nestěžoval. Za chvíli však rodinu čekali nepříjemnosti. První ranní metro jim ujelo, autobusy měly výluku. Na letišti s hrůzou zjistili, že si s sebou zapomněli vzít pasy.
Tatínek neplýtval časem a ihned pro ně vyrazil. Maminka s napětím pozorovala ubíhající minuty, děti byly zkleslé. Otec byl ale poměrně vytrvalý běžec. Vstoupil do odletové haly, právě když zaměstnanci letiště vyvolávali jména opozdilců.
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu. Doporučení: Opravte pouze ta slova, u kterých jste si jisti, že jsou ve výchozím textu zapsána s pravopisnou chybou.
(1) Dnes známe biatlon jako zimní sport, který kombinuje běh na lyžích se střelbou z malorážní pušky. V minulosti však propojení zbraní a lyžování lidem umožňovalo přežít v nehostinných podmínkách, nebo dokonce vyhrát válku.
(2) Předchůdcem dnešních lyží byly sněžnice. Po jejich připevnění na spodní stranu bot se tíha člověka rozložila na větší plochu, takže nohy se bořily do sněhu méně. Sněžnice byly nejčastěji zhotovovány ze dřeva a jejich podoba se zachovala ve skalních malbách. Nejstarší malby zachycující lidi se sněžnicemi pocházejí z období kolem roku 4000 př. n. l. a našly se na norském ostrově Rödöy. Další místo s PODOBNÝMI malbami se nachází na pobřeží Ladožského jezera (Rusko).
(3) Sněžnice používaly skoro všechny národy žijící v oblastech dlouhodobě pokrytých sněhem. Zprvu sněžnice sloužily jako pomůcka při lovu v HLUBOKÉM sněhu. Zasněžený a špatně schůdný terén totiž lov zvěře téměř znemožňoval. Úpravou sněžnic později vznikly lyže, které pohyb na sněhu zrychlily.
Běh na lyžích a zbraně se společně osvědčily i během válečných konfliktů. Jako první nasadili „biatlonové“ bojové jednotky Norové v tzv. skånské válce (1674–1679). Lyžaři se zbraněmi našli využití také ve velké severní válce (1700–1721), v níž se střetlo Švédsko s koalicí Dánska, Norska, Saska a Ruska. Ani ve 20. století armáda na lyže nezanevřela. Když během tzv. zimní války (1939–1940) Sovětský svaz zaútočil na Finsko, ztížily ODVÁŽNÉ finské jednotky na lyžích postup Rudé armády. Na vítězství to ∗∗∗∗∗ nestačilo, díky tomu se ∗∗∗∗∗ Finové dokázali bránit napadení DELŠÍ dobu, než Sověti očekávali.
Jako sportovní disciplína se biatlon začal naplno rozvíjet po 2. světové válce. První mistrovství světa v biatlonu se uskutečnilo v roce 1958.
(www.stoplusjednicka.cz, www.biatlon.cz, upraveno)
Na každé z vynechaných míst (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu je nutné doplnit spojovací výraz. Ve které z následujících možností jsou uvedeny náležité spojovací výrazy v pořadí odpovídajícím výchozímu textu?
(1) Dnes známe biatlon jako zimní sport, který kombinuje běh na lyžích se střelbou z malorážní pušky. V minulosti však propojení zbraní a lyžování lidem umožňovalo přežít v nehostinných podmínkách, nebo dokonce vyhrát válku.
(2) Předchůdcem dnešních lyží byly sněžnice. Po jejich připevnění na spodní stranu bot se tíha člověka rozložila na větší plochu, takže nohy se bořily do sněhu méně. Sněžnice byly nejčastěji zhotovovány ze dřeva a jejich podoba se zachovala ve skalních malbách. Nejstarší malby zachycující lidi se sněžnicemi pocházejí z období kolem roku 4000 př. n. l. a našly se na norském ostrově Rödöy. Další místo s PODOBNÝMI malbami se nachází na pobřeží Ladožského jezera (Rusko).
(3) Sněžnice používaly skoro všechny národy žijící v oblastech dlouhodobě pokrytých sněhem. Zprvu sněžnice sloužily jako pomůcka při lovu v HLUBOKÉM sněhu. Zasněžený a špatně schůdný terén totiž lov zvěře téměř znemožňoval. Úpravou sněžnic později vznikly lyže, které pohyb na sněhu zrychlily.
Běh na lyžích a zbraně se společně osvědčily i během válečných konfliktů. Jako první nasadili „biatlonové“ bojové jednotky Norové v tzv. skånské válce (1674–1679). Lyžaři se zbraněmi našli využití také ve velké severní válce (1700–1721), v níž se střetlo Švédsko s koalicí Dánska, Norska, Saska a Ruska. Ani ve 20. století armáda na lyže nezanevřela. Když během tzv. zimní války (1939–1940) Sovětský svaz zaútočil na Finsko, ztížily ODVÁŽNÉ finské jednotky na lyžích postup Rudé armády. Na vítězství to ∗∗∗∗∗ nestačilo, díky tomu se ∗∗∗∗∗ Finové dokázali bránit napadení DELŠÍ dobu, než Sověti očekávali.
Jako sportovní disciplína se biatlon začal naplno rozvíjet po 2. světové válce. První mistrovství světa v biatlonu se uskutečnilo v roce 1958.
(www.stoplusjednicka.cz, www.biatlon.cz, upraveno)
Kterou z následujících dvojic slov nelze v kontextu výchozího textu považovat za antonyma?
(První slovo z dvojice vždy pochází z výchozího textu a je v něm zapsáno velkými písmeny.)
(1) Dnes známe biatlon jako zimní sport, který kombinuje běh na lyžích se střelbou z malorážní pušky. V minulosti však propojení zbraní a lyžování lidem umožňovalo přežít v nehostinných podmínkách, nebo dokonce vyhrát válku.
(2) Předchůdcem dnešních lyží byly sněžnice. Po jejich připevnění na spodní stranu bot se tíha člověka rozložila na větší plochu, takže nohy se bořily do sněhu méně. Sněžnice byly nejčastěji zhotovovány ze dřeva a jejich podoba se zachovala ve skalních malbách. Nejstarší malby zachycující lidi se sněžnicemi pocházejí z období kolem roku 4000 př. n. l. a našly se na norském ostrově Rödöy. Další místo s PODOBNÝMI malbami se nachází na pobřeží Ladožského jezera (Rusko).
(3) Sněžnice používaly skoro všechny národy žijící v oblastech dlouhodobě pokrytých sněhem. Zprvu sněžnice sloužily jako pomůcka při lovu v HLUBOKÉM sněhu. Zasněžený a špatně schůdný terén totiž lov zvěře téměř znemožňoval. Úpravou sněžnic později vznikly lyže, které pohyb na sněhu zrychlily.
Běh na lyžích a zbraně se společně osvědčily i během válečných konfliktů. Jako první nasadili „biatlonové“ bojové jednotky Norové v tzv. skånské válce (1674–1679). Lyžaři se zbraněmi našli využití také ve velké severní válce (1700–1721), v níž se střetlo Švédsko s koalicí Dánska, Norska, Saska a Ruska. Ani ve 20. století armáda na lyže nezanevřela. Když během tzv. zimní války (1939–1940) Sovětský svaz zaútočil na Finsko, ztížily ODVÁŽNÉ finské jednotky na lyžích postup Rudé armády. Na vítězství to ∗∗∗∗∗ nestačilo, díky tomu se ∗∗∗∗∗ Finové dokázali bránit napadení DELŠÍ dobu, než Sověti očekávali.
Jako sportovní disciplína se biatlon začal naplno rozvíjet po 2. světové válce. První mistrovství světa v biatlonu se uskutečnilo v roce 1958.
(www.stoplusjednicka.cz, www.biatlon.cz, upraveno)
Vypište z druhé části výchozího textu všechna příslovce.
Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.
(1) Dnes známe biatlon jako zimní sport, který kombinuje běh na lyžích se střelbou z malorážní pušky. V minulosti však propojení zbraní a lyžování lidem umožňovalo přežít v nehostinných podmínkách, nebo dokonce vyhrát válku.
(2) Předchůdcem dnešních lyží byly sněžnice. Po jejich připevnění na spodní stranu bot se tíha člověka rozložila na větší plochu, takže nohy se bořily do sněhu méně. Sněžnice byly nejčastěji zhotovovány ze dřeva a jejich podoba se zachovala ve skalních malbách. Nejstarší malby zachycující lidi se sněžnicemi pocházejí z období kolem roku 4000 př. n. l. a našly se na norském ostrově Rödöy. Další místo s PODOBNÝMI malbami se nachází na pobřeží Ladožského jezera (Rusko).
(3) Sněžnice používaly skoro všechny národy žijící v oblastech dlouhodobě pokrytých sněhem. Zprvu sněžnice sloužily jako pomůcka při lovu v HLUBOKÉM sněhu. Zasněžený a špatně schůdný terén totiž lov zvěře téměř znemožňoval. Úpravou sněžnic později vznikly lyže, které pohyb na sněhu zrychlily.
Běh na lyžích a zbraně se společně osvědčily i během válečných konfliktů. Jako první nasadili „biatlonové“ bojové jednotky Norové v tzv. skånské válce (1674–1679). Lyžaři se zbraněmi našli využití také ve velké severní válce (1700–1721), v níž se střetlo Švédsko s koalicí Dánska, Norska, Saska a Ruska. Ani ve 20. století armáda na lyže nezanevřela. Když během tzv. zimní války (1939–1940) Sovětský svaz zaútočil na Finsko, ztížily ODVÁŽNÉ finské jednotky na lyžích postup Rudé armády. Na vítězství to ∗∗∗∗∗ nestačilo, díky tomu se ∗∗∗∗∗ Finové dokázali bránit napadení DELŠÍ dobu, než Sověti očekávali.
Jako sportovní disciplína se biatlon začal naplno rozvíjet po 2. světové válce. První mistrovství světa v biatlonu se uskutečnilo v roce 1958.
(www.stoplusjednicka.cz, www.biatlon.cz, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá informacím obsaženým ve výchozím textu (A), nebo ne (N):
14.1 Ve velké severní válce bylo Švédsko spojencem Dánska.
14.2 Skånská válka na rozdíl od velké severní války trvala déle než zimní válka.
14.3 Čím menší je plocha, na niž se rozloží tíha člověka, tím méně se člověk boří do sněhu.
14.4 Skalní malby z norského ostrova Rödöy, které zobrazují lidi se sněžnicemi, vznikly před čtyřmi tisíci lety.
(1) Dnes známe biatlon jako zimní sport, který kombinuje běh na lyžích se střelbou z malorážní pušky. V minulosti však propojení zbraní a lyžování lidem umožňovalo přežít v nehostinných podmínkách, nebo dokonce vyhrát válku.
(2) Předchůdcem dnešních lyží byly sněžnice. Po jejich připevnění na spodní stranu bot se tíha člověka rozložila na větší plochu, takže nohy se bořily do sněhu méně. Sněžnice byly nejčastěji zhotovovány ze dřeva a jejich podoba se zachovala ve skalních malbách. Nejstarší malby zachycující lidi se sněžnicemi pocházejí z období kolem roku 4000 př. n. l. a našly se na norském ostrově Rödöy. Další místo s PODOBNÝMI malbami se nachází na pobřeží Ladožského jezera (Rusko).
(3) Sněžnice používaly skoro všechny národy žijící v oblastech dlouhodobě pokrytých sněhem. Zprvu sněžnice sloužily jako pomůcka při lovu v HLUBOKÉM sněhu. Zasněžený a špatně schůdný terén totiž lov zvěře téměř znemožňoval. Úpravou sněžnic později vznikly lyže, které pohyb na sněhu zrychlily.
Běh na lyžích a zbraně se společně osvědčily i během válečných konfliktů. Jako první nasadili „biatlonové“ bojové jednotky Norové v tzv. skånské válce (1674–1679). Lyžaři se zbraněmi našli využití také ve velké severní válce (1700–1721), v níž se střetlo Švédsko s koalicí Dánska, Norska, Saska a Ruska. Ani ve 20. století armáda na lyže nezanevřela. Když během tzv. zimní války (1939–1940) Sovětský svaz zaútočil na Finsko, ztížily ODVÁŽNÉ finské jednotky na lyžích postup Rudé armády. Na vítězství to ∗∗∗∗∗ nestačilo, díky tomu se ∗∗∗∗∗ Finové dokázali bránit napadení DELŠÍ dobu, než Sověti očekávali.
Jako sportovní disciplína se biatlon začal naplno rozvíjet po 2. světové válce. První mistrovství světa v biatlonu se uskutečnilo v roce 1958.
(www.stoplusjednicka.cz, www.biatlon.cz, upraveno)
Vypište ze všech vět tučně vyznačených ve výchozím textu základní skladební dvojice.
Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.
(1) Dnes známe biatlon jako zimní sport, který kombinuje běh na lyžích se střelbou z malorážní pušky. V minulosti však propojení zbraní a lyžování lidem umožňovalo přežít v nehostinných podmínkách, nebo dokonce vyhrát válku.
(2) Předchůdcem dnešních lyží byly sněžnice. Po jejich připevnění na spodní stranu bot se tíha člověka rozložila na větší plochu, takže nohy se bořily do sněhu méně. Sněžnice byly nejčastěji zhotovovány ze dřeva a jejich podoba se zachovala ve skalních malbách. Nejstarší malby zachycující lidi se sněžnicemi pocházejí z období kolem roku 4000 př. n. l. a našly se na norském ostrově Rödöy. Další místo s PODOBNÝMI malbami se nachází na pobřeží Ladožského jezera (Rusko).
(3) Sněžnice používaly skoro všechny národy žijící v oblastech dlouhodobě pokrytých sněhem. Zprvu sněžnice sloužily jako pomůcka při lovu v HLUBOKÉM sněhu. Zasněžený a špatně schůdný terén totiž lov zvěře téměř znemožňoval. Úpravou sněžnic později vznikly lyže, které pohyb na sněhu zrychlily.
Běh na lyžích a zbraně se společně osvědčily i během válečných konfliktů. Jako první nasadili „biatlonové“ bojové jednotky Norové v tzv. skånské válce (1674–1679). Lyžaři se zbraněmi našli využití také ve velké severní válce (1700–1721), v níž se střetlo Švédsko s koalicí Dánska, Norska, Saska a Ruska. Ani ve 20. století armáda na lyže nezanevřela. Když během tzv. zimní války (1939–1940) Sovětský svaz zaútočil na Finsko, ztížily ODVÁŽNÉ finské jednotky na lyžích postup Rudé armády. Na vítězství to ∗∗∗∗∗ nestačilo, díky tomu se ∗∗∗∗∗ Finové dokázali bránit napadení DELŠÍ dobu, než Sověti očekávali.
Jako sportovní disciplína se biatlon začal naplno rozvíjet po 2. světové válce. První mistrovství světa v biatlonu se uskutečnilo v roce 1958.
(www.stoplusjednicka.cz, www.biatlon.cz, upraveno)
Které z následujících slov obsahuje kořen skládající se ze čtyř hlásek?
VÝCHOZÍ TEXT K ÚLOZE 17
Ce∗ou součástí starobylého domu byly dřevě∗é oke∗í rámy.
Na vynechaná místa (∗) ve výchozím textu je třeba doplnit n/nn tak, aby text byl pravopisně správně. Ve které z následujících možností jsou n/nn uvedena v odpovídajícím pořadí?
Když Bruno vstoupil do kuchyně, nevěřil svým očím. U stolu totiž seděl Šmuel.
„Šmueli! Chyběl jsi mi. Co děláš u nás doma, příteli?“
„Rád tě vidím, Bruno. Přivedl mě sem poručík Kotler. Tyhle sklenice musí leštit někdo s tenkými prsty.“ A jako důkaz zvedl ruku.
Brunovi připadalo, že vidí DLAŇ umělé kostry, jejíž model mu včera ukazoval jeho učitel. „Jak jsou naše ruce jiné,“ podivoval se Bruno.
„Všichni za plotem vypadáme takhle,“ pokrčil rameny Šmuel.
Bruno se zamračil. Přemýšlel o lidech v pruhovaných pyžamech a o tom, co se děje v Oušicu. Není to náhodou něco škodlivého, když vypadají tak nezdravě? Nedávalo mu to smysl. „Nemáš hlad, Šmueli?“ zeptal se, když si bral z LEDNIČKY nadívané kuře.
„Ne. Já… Jestli se vrátí…“ Šmuel hleděl lačně na maso, ale s hrůzou ke dveřím.
„Vždyť je to jen jídlo!“ nechápal Bruno a vrazil Šmuelovi kus masa do pusy.
Vtom se v kuchyni objevil poručík Kotler. Šmuel schoulil ramínka.
„Ty jsi něco ukradl z lednice?“ zašeptal poručík nevěřícně.
Šmuel se roztřásl hrůzou. „Ne, pane, dal mi to můj přítel.“
„Bruno, ty toho kluka znáš?“ ptal se Kotler o poznání hlasitěji.
Bruno se snažil vzpomenout, jak se říká ano. Nikdy neviděl nikoho tak vyděšeného, jako byl teď Šmuel. Chtěl udělat něco opravdu správného. Ale nešlo to, byl taky strašně vyděšený. Vybavilo se mu, jak nedávno před jeho zraky Kotler bezdůvodně zastřelil psa.
„Tak odpovíš mi, Bruno?“ zařval poručík.
„Neznám,“ dostal ze sebe.
Poručík se obrátil na Šmuela: „Po práci tě odvedu zpět do tábora. Tam si promluvíme o tom, co se stává zlodějům.“ Pak řekl Brunovi: „A ty jdi okamžitě do svého pokoje.“
Bruno odešel z kuchyně, aniž se rozloučil. Ještě nikdy se tak nestyděl.
Oušic = Auschwitz, komplex nacistických koncentračních táborů
(J. Boyne, Chlapec v pruhovaném pyžamu, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N):
18.1 Šmuel má stejně jako Brunův učitel hubené prsty připomínající kostru.
18.2 Poručík Kotler v průběhu kladení otázek zvyšoval intenzitu svého hlasového projevu.
18.3 Poručík Kotler chce Šmuela po práci odvést do koncentračního tábora, protože ho přistihl při krádeži jídla.
18.4 Před scénou v kuchyni byl Bruno už nejméně jednou ve svém životě očitým svědkem agresivního chování poručíka Kotlera.
Když Bruno vstoupil do kuchyně, nevěřil svým očím. U stolu totiž seděl Šmuel.
„Šmueli! Chyběl jsi mi. Co děláš u nás doma, příteli?“
„Rád tě vidím, Bruno. Přivedl mě sem poručík Kotler. Tyhle sklenice musí leštit někdo s tenkými prsty.“ A jako důkaz zvedl ruku.
Brunovi připadalo, že vidí DLAŇ umělé kostry, jejíž model mu včera ukazoval jeho učitel. „Jak jsou naše ruce jiné,“ podivoval se Bruno.
„Všichni za plotem vypadáme takhle,“ pokrčil rameny Šmuel.
Bruno se zamračil. Přemýšlel o lidech v pruhovaných pyžamech a o tom, co se děje v Oušicu. Není to náhodou něco škodlivého, když vypadají tak nezdravě? Nedávalo mu to smysl. „Nemáš hlad, Šmueli?“ zeptal se, když si bral z LEDNIČKY nadívané kuře.
„Ne. Já… Jestli se vrátí…“ Šmuel hleděl lačně na maso, ale s hrůzou ke dveřím.
„Vždyť je to jen jídlo!“ nechápal Bruno a vrazil Šmuelovi kus masa do pusy.
Vtom se v kuchyni objevil poručík Kotler. Šmuel schoulil ramínka.
„Ty jsi něco ukradl z lednice?“ zašeptal poručík nevěřícně.
Šmuel se roztřásl hrůzou. „Ne, pane, dal mi to můj přítel.“
„Bruno, ty toho kluka znáš?“ ptal se Kotler o poznání hlasitěji.
Bruno se snažil vzpomenout, jak se říká ano. Nikdy neviděl nikoho tak vyděšeného, jako byl teď Šmuel. Chtěl udělat něco opravdu správného. Ale nešlo to, byl taky strašně vyděšený. Vybavilo se mu, jak nedávno před jeho zraky Kotler bezdůvodně zastřelil psa.
„Tak odpovíš mi, Bruno?“ zařval poručík.
„Neznám,“ dostal ze sebe.
Poručík se obrátil na Šmuela: „Po práci tě odvedu zpět do tábora. Tam si promluvíme o tom, co se stává zlodějům.“ Pak řekl Brunovi: „A ty jdi okamžitě do svého pokoje.“
Bruno odešel z kuchyně, aniž se rozloučil. Ještě nikdy se tak nestyděl.
Oušic = Auschwitz, komplex nacistických koncentračních táborů
(J. Boyne, Chlapec v pruhovaném pyžamu, upraveno)
Které z následujících tvrzení nejlépe vystihuje význam úseku podtrženého ve výchozím textu?
Když Bruno vstoupil do kuchyně, nevěřil svým očím. U stolu totiž seděl Šmuel.
„Šmueli! Chyběl jsi mi. Co děláš u nás doma, příteli?“
„Rád tě vidím, Bruno. Přivedl mě sem poručík Kotler. Tyhle sklenice musí leštit někdo s tenkými prsty.“ A jako důkaz zvedl ruku.
Brunovi připadalo, že vidí DLAŇ umělé kostry, jejíž model mu včera ukazoval jeho učitel. „Jak jsou naše ruce jiné,“ podivoval se Bruno.
„Všichni za plotem vypadáme takhle,“ pokrčil rameny Šmuel.
Bruno se zamračil. Přemýšlel o lidech v pruhovaných pyžamech a o tom, co se děje v Oušicu. Není to náhodou něco škodlivého, když vypadají tak nezdravě? Nedávalo mu to smysl. „Nemáš hlad, Šmueli?“ zeptal se, když si bral z LEDNIČKY nadívané kuře.
„Ne. Já… Jestli se vrátí…“ Šmuel hleděl lačně na maso, ale s hrůzou ke dveřím.
„Vždyť je to jen jídlo!“ nechápal Bruno a vrazil Šmuelovi kus masa do pusy.
Vtom se v kuchyni objevil poručík Kotler. Šmuel schoulil ramínka.
„Ty jsi něco ukradl z lednice?“ zašeptal poručík nevěřícně.
Šmuel se roztřásl hrůzou. „Ne, pane, dal mi to můj přítel.“
„Bruno, ty toho kluka znáš?“ ptal se Kotler o poznání hlasitěji.
Bruno se snažil vzpomenout, jak se říká ano. Nikdy neviděl nikoho tak vyděšeného, jako byl teď Šmuel. Chtěl udělat něco opravdu správného. Ale nešlo to, byl taky strašně vyděšený. Vybavilo se mu, jak nedávno před jeho zraky Kotler bezdůvodně zastřelil psa.
„Tak odpovíš mi, Bruno?“ zařval poručík.
„Neznám,“ dostal ze sebe.
Poručík se obrátil na Šmuela: „Po práci tě odvedu zpět do tábora. Tam si promluvíme o tom, co se stává zlodějům.“ Pak řekl Brunovi: „A ty jdi okamžitě do svého pokoje.“
Bruno odešel z kuchyně, aniž se rozloučil. Ještě nikdy se tak nestyděl.
Oušic = Auschwitz, komplex nacistických koncentračních táborů
(J. Boyne, Chlapec v pruhovaném pyžamu, upraveno)
Které z následujících tvrzení o slovech zapsaných ve výchozím textu velkými písmeny není pravdivé?
Když Bruno vstoupil do kuchyně, nevěřil svým očím. U stolu totiž seděl Šmuel.
„Šmueli! Chyběl jsi mi. Co děláš u nás doma, příteli?“
„Rád tě vidím, Bruno. Přivedl mě sem poručík Kotler. Tyhle sklenice musí leštit někdo s tenkými prsty.“ A jako důkaz zvedl ruku.
Brunovi připadalo, že vidí DLAŇ umělé kostry, jejíž model mu včera ukazoval jeho učitel. „Jak jsou naše ruce jiné,“ podivoval se Bruno.
„Všichni za plotem vypadáme takhle,“ pokrčil rameny Šmuel.
Bruno se zamračil. Přemýšlel o lidech v pruhovaných pyžamech a o tom, co se děje v Oušicu. Není to náhodou něco škodlivého, když vypadají tak nezdravě? Nedávalo mu to smysl. „Nemáš hlad, Šmueli?“ zeptal se, když si bral z LEDNIČKY nadívané kuře.
„Ne. Já… Jestli se vrátí…“ Šmuel hleděl lačně na maso, ale s hrůzou ke dveřím.
„Vždyť je to jen jídlo!“ nechápal Bruno a vrazil Šmuelovi kus masa do pusy.
Vtom se v kuchyni objevil poručík Kotler. Šmuel schoulil ramínka.
„Ty jsi něco ukradl z lednice?“ zašeptal poručík nevěřícně.
Šmuel se roztřásl hrůzou. „Ne, pane, dal mi to můj přítel.“
„Bruno, ty toho kluka znáš?“ ptal se Kotler o poznání hlasitěji.
Bruno se snažil vzpomenout, jak se říká ano. Nikdy neviděl nikoho tak vyděšeného, jako byl teď Šmuel. Chtěl udělat něco opravdu správného. Ale nešlo to, byl taky strašně vyděšený. Vybavilo se mu, jak nedávno před jeho zraky Kotler bezdůvodně zastřelil psa.
„Tak odpovíš mi, Bruno?“ zařval poručík.
„Neznám,“ dostal ze sebe.
Poručík se obrátil na Šmuela: „Po práci tě odvedu zpět do tábora. Tam si promluvíme o tom, co se stává zlodějům.“ Pak řekl Brunovi: „A ty jdi okamžitě do svého pokoje.“
Bruno odešel z kuchyně, aniž se rozloučil. Ještě nikdy se tak nestyděl.
Oušic = Auschwitz, komplex nacistických koncentračních táborů
(J. Boyne, Chlapec v pruhovaném pyžamu, upraveno)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje v kontextu výchozího textu význam slova důkaz?
(Posuzované slovo je ve výchozím textu vyznačeno tučně.)
Když Bruno vstoupil do kuchyně, nevěřil svým očím. U stolu totiž seděl Šmuel.
„Šmueli! Chyběl jsi mi. Co děláš u nás doma, příteli?“
„Rád tě vidím, Bruno. Přivedl mě sem poručík Kotler. Tyhle sklenice musí leštit někdo s tenkými prsty.“ A jako důkaz zvedl ruku.
Brunovi připadalo, že vidí DLAŇ umělé kostry, jejíž model mu včera ukazoval jeho učitel. „Jak jsou naše ruce jiné,“ podivoval se Bruno.
„Všichni za plotem vypadáme takhle,“ pokrčil rameny Šmuel.
Bruno se zamračil. Přemýšlel o lidech v pruhovaných pyžamech a o tom, co se děje v Oušicu. Není to náhodou něco škodlivého, když vypadají tak nezdravě? Nedávalo mu to smysl. „Nemáš hlad, Šmueli?“ zeptal se, když si bral z LEDNIČKY nadívané kuře.
„Ne. Já… Jestli se vrátí…“ Šmuel hleděl lačně na maso, ale s hrůzou ke dveřím.
„Vždyť je to jen jídlo!“ nechápal Bruno a vrazil Šmuelovi kus masa do pusy.
Vtom se v kuchyni objevil poručík Kotler. Šmuel schoulil ramínka.
„Ty jsi něco ukradl z lednice?“ zašeptal poručík nevěřícně.
Šmuel se roztřásl hrůzou. „Ne, pane, dal mi to můj přítel.“
„Bruno, ty toho kluka znáš?“ ptal se Kotler o poznání hlasitěji.
Bruno se snažil vzpomenout, jak se říká ano. Nikdy neviděl nikoho tak vyděšeného, jako byl teď Šmuel. Chtěl udělat něco opravdu správného. Ale nešlo to, byl taky strašně vyděšený. Vybavilo se mu, jak nedávno před jeho zraky Kotler bezdůvodně zastřelil psa.
„Tak odpovíš mi, Bruno?“ zařval poručík.
„Neznám,“ dostal ze sebe.
Poručík se obrátil na Šmuela: „Po práci tě odvedu zpět do tábora. Tam si promluvíme o tom, co se stává zlodějům.“ Pak řekl Brunovi: „A ty jdi okamžitě do svého pokoje.“
Bruno odešel z kuchyně, aniž se rozloučil. Ještě nikdy se tak nestyděl.
Oušic = Auschwitz, komplex nacistických koncentračních táborů
(J. Boyne, Chlapec v pruhovaném pyžamu, upraveno)
Které z následujících tvrzení jednoznačně nevyplývá z výchozího textu?
Když Bruno vstoupil do kuchyně, nevěřil svým očím. U stolu totiž seděl Šmuel.
„Šmueli! Chyběl jsi mi. Co děláš u nás doma, příteli?“
„Rád tě vidím, Bruno. Přivedl mě sem poručík Kotler. Tyhle sklenice musí leštit někdo s tenkými prsty.“ A jako důkaz zvedl ruku.
Brunovi připadalo, že vidí DLAŇ umělé kostry, jejíž model mu včera ukazoval jeho učitel. „Jak jsou naše ruce jiné,“ podivoval se Bruno.
„Všichni za plotem vypadáme takhle,“ pokrčil rameny Šmuel.
Bruno se zamračil. Přemýšlel o lidech v pruhovaných pyžamech a o tom, co se děje v Oušicu. Není to náhodou něco škodlivého, když vypadají tak nezdravě? Nedávalo mu to smysl. „Nemáš hlad, Šmueli?“ zeptal se, když si bral z LEDNIČKY nadívané kuře.
„Ne. Já… Jestli se vrátí…“ Šmuel hleděl lačně na maso, ale s hrůzou ke dveřím.
„Vždyť je to jen jídlo!“ nechápal Bruno a vrazil Šmuelovi kus masa do pusy.
Vtom se v kuchyni objevil poručík Kotler. Šmuel schoulil ramínka.
„Ty jsi něco ukradl z lednice?“ zašeptal poručík nevěřícně.
Šmuel se roztřásl hrůzou. „Ne, pane, dal mi to můj přítel.“
„Bruno, ty toho kluka znáš?“ ptal se Kotler o poznání hlasitěji.
Bruno se snažil vzpomenout, jak se říká ano. Nikdy neviděl nikoho tak vyděšeného, jako byl teď Šmuel. Chtěl udělat něco opravdu správného. Ale nešlo to, byl taky strašně vyděšený. Vybavilo se mu, jak nedávno před jeho zraky Kotler bezdůvodně zastřelil psa.
„Tak odpovíš mi, Bruno?“ zařval poručík.
„Neznám,“ dostal ze sebe.
Poručík se obrátil na Šmuela: „Po práci tě odvedu zpět do tábora. Tam si promluvíme o tom, co se stává zlodějům.“ Pak řekl Brunovi: „A ty jdi okamžitě do svého pokoje.“
Bruno odešel z kuchyně, aniž se rozloučil. Ještě nikdy se tak nestyděl.
Oušic = Auschwitz, komplex nacistických koncentračních táborů
(J. Boyne, Chlapec v pruhovaném pyžamu, upraveno)
23
23.1 Úsek podtržený v následující větě z výchozího textu upravte tak, aby z věty vzniklo gramaticky správné souvětí obsahující dvě věty. Význam původní věty musí zůstat zachován.
Chtěl udělat něco opravdu správného.
23.2 Úsek podtržený v následujícím souvětí z výchozího textu upravte tak, aby ze souvětí vznikla gramaticky správná věta jednoduchá. Význam původního souvětí musí zůstat zachován.
Bruno odešel z kuchyně, aniž se rozloučil.
Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je napsáno pravopisně správně (A), nebo ne (N):
24.1 Kobyla s lysinkou na hlavě žvýkala kopřivy, které rostly na mýtině.
24.2 Začalo se blýskat a záhy obyvatelé vsi zápasili se silným přívalovým deštěm.
24.3 Protože jsou tělíčka hmyzu ochmířená, snadno se na ně nalepí pyl některých rostlin.
24.4 Horská záchranná služba večer varovala všechny turisty před lavinami, proto jsme ztrávili noc ve městě.
Přiřaďte k jednotlivým tvrzením (25.1–25.4) odpovídající větu (A–F), která patří na vynechané místo (∗∗∗∗∗) v tvrzení:
(Každou možnost z nabídky A–F můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
25.1 V některých větách stojí předmět před přísudkem a za přísudkem je podmět, např. Novou knihu dopsal Petr včera nebo ∗∗∗∗∗
25.2 V některých větách stojí přísudek před podmětem a za podmětem je předmět, např. Včera dopsal Petr novou knihu nebo ∗∗∗∗∗
25.3 V některých větách stojí přísudek před předmětem a za předmětem je podmět, např. Včera dopsal novou knihu Petr nebo ∗∗∗∗∗
25.4 V některých větách stojí podmět před přísudkem a za přísudkem je předmět, např. Petr dopsal včera novou knihu nebo ∗∗∗∗∗
Víkend plný strašidel
31. 10. 2017
(1) Všichni, kdo se rádi bojí, mohli během minulé soboty a neděle zavítat na některou ze strašidelných prohlídek organizovaných v Olomouckém kraji. Na zámku Plumlov si návštěvníci prohlédli potemnělé sklepení, ve kterém se promítaly hrůzostrašné filmy. Na odvážlivce čekala v blízkém lese stezka odvahy, kde děti i dospělé vylekaly strašidelné bytosti. V olomoucké zoologické zahradě se konal večer duchů, kterého se však mohli zúčastnit pouze návštěvníci v maskách. V závěru této akce se totiž vybíraly tři nejlepší strašidelné kostýmy. Vítězové si za své neobyčejné výtvory odnesli odmněnu.
(2) Kdo zavítal do olomouckého muzea vědy, byl nesmírně překvapen. Strašidelnou laboratoří nebo tajemnou komnatou návštěvníky provedli vampýři zbrocení umělou krví. Za vyvrcholení dvoudenní akce lze považovat lampionový průvod středem Olomouce a úchvatný večerní ohňostroj na závěr halloweenských oslav. Ten rozzářil kromě noční oblohy i dychtivé tváře malých strašidýlek.
(www.olomoucky.denik.cz, upraveno)
Vypište z druhé části výchozího textu všechna podstatná jména rodu středního.
Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.
Víkend plný strašidel
31. 10. 2017
(1) Všichni, kdo se rádi bojí, mohli během minulé soboty a neděle zavítat na některou ze strašidelných prohlídek organizovaných v Olomouckém kraji. Na zámku Plumlov si návštěvníci prohlédli potemnělé sklepení, ve kterém se promítaly hrůzostrašné filmy. Na odvážlivce čekala v blízkém lese stezka odvahy, kde děti i dospělé vylekaly strašidelné bytosti. V olomoucké zoologické zahradě se konal večer duchů, kterého se však mohli zúčastnit pouze návštěvníci v maskách. V závěru této akce se totiž vybíraly tři nejlepší strašidelné kostýmy. Vítězové si za své neobyčejné výtvory odnesli odmněnu.
(2) Kdo zavítal do olomouckého muzea vědy, byl nesmírně překvapen. Strašidelnou laboratoří nebo tajemnou komnatou návštěvníky provedli vampýři zbrocení umělou krví. Za vyvrcholení dvoudenní akce lze považovat lampionový průvod středem Olomouce a úchvatný večerní ohňostroj na závěr halloweenských oslav. Ten rozzářil kromě noční oblohy i dychtivé tváře malých strašidýlek.
(www.olomoucky.denik.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení jednoznačně vyplývá z výchozího textu?
Víkend plný strašidel
31. 10. 2017
(1) Všichni, kdo se rádi bojí, mohli během minulé soboty a neděle zavítat na některou ze strašidelných prohlídek organizovaných v Olomouckém kraji. Na zámku Plumlov si návštěvníci prohlédli potemnělé sklepení, ve kterém se promítaly hrůzostrašné filmy. Na odvážlivce čekala v blízkém lese stezka odvahy, kde děti i dospělé vylekaly strašidelné bytosti. V olomoucké zoologické zahradě se konal večer duchů, kterého se však mohli zúčastnit pouze návštěvníci v maskách. V závěru této akce se totiž vybíraly tři nejlepší strašidelné kostýmy. Vítězové si za své neobyčejné výtvory odnesli odmněnu.
(2) Kdo zavítal do olomouckého muzea vědy, byl nesmírně překvapen. Strašidelnou laboratoří nebo tajemnou komnatou návštěvníky provedli vampýři zbrocení umělou krví. Za vyvrcholení dvoudenní akce lze považovat lampionový průvod středem Olomouce a úchvatný večerní ohňostroj na závěr halloweenských oslav. Ten rozzářil kromě noční oblohy i dychtivé tváře malých strašidýlek.
(www.olomoucky.denik.cz, upraveno)
Který z následujících úseků výchozího textu obsahuje pravopisnou chybu?