CERMAT úlohy na téma „Literatura". Zadání a vyhodnocení zdarma; postup řešení ve zkušební verzi.
(1) Utáhnu si popruhy plátěného tlumoku a vydám se vzhůru po schodišti. Než dorazím ke kanceláři své matky, generálky Sorrengailové, hoří mi plíce. To je výsledek mé přípravy: s patnáctikilovým batohem stěží vyšplhám šest pater. Jsem naprosto k ničemu.
Tisíce mladých lidí dnes čekají před Basgiathskou akademií. Stovky z nich se od narození připravovaly na vstup do elitního kvadrantu jezdců. Já jsem na to měla jen půl roku. Akademie rozhodně neoplývá laskavostí. Každý kadet, ať už se rozhodl pro kvadrant léčitelů, písařů, pěšáků, či jezdců, je v jejích krutých zdech formován po tři roky, aby pak mohl sloužit království. Slabí tu nepřežijí.
(2) „Posíláš ji na smrt!“ zahřmí z generálčiny kanceláře známý hlas. „Odmala se připravovala na to, že se stane písařkou, ne jezdkyní na drakovi.“ Jen jediná žena si dovolí zvýšit hlas na generálku. Mira.
Vejdu dovnitř. Moje matka se na mě přísně podívá: „Violet, jsi dcera jezdkyně a dnes je Den branné povinnosti. Říkám ti na rovinu, že jestli vkročíš do tunelu vedoucího ke kvadrantu písařů, vytáhnu tě odtamtud za ten tvůj cop a osobně tě postavím na lávku.“
Sevře se mi žaludek. Vím, o čem mluví. Aby se kandidát na jezdce stal kadetem, musí přejít po půl metru široké kluzké lávce, vedoucí nad šedesát metrů hlubokou propastí. „Poslat Violet do kvadrantu jezdců se rovná trestu smrti. Není dost silná. Není ani dost vysoká, aby nasedla na draka. Krucinál, mami! Kolik kandidátů na jezdce každoročně zemře v Den branné povinnosti? Padesát? Chceš pohřbít své další dítě?“ křičí Mira.
(3) Vzpomínka na bratra, jenž zahynul při potlačování vzpoury, zabolí.
Matka zatne zuby: „Okamžitě ven z mé kanceláře, poručice!“
Když Mira odejde, máma mi řekne: „Tu lávku zvládneš. Večer už z tebe bude kadetka.“
∗∗∗∗∗ budu mrtvá. To ∗∗∗∗∗ žádná z nás nahlas neřekne.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Které z následujících tvrzení neodpovídá výchozímu textu?
Přiřaďte k jednotlivým definicím (30.1–30.4) úryvek z Erbenovy Kytice (A–F), který patří na vynechané místo (∗∗∗∗∗) v definici.
(Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
30.1 Básnický prostředek typu I: jeho podstatou je, že se v rámci jednoho verše opakuje totéž ohebné slovo užité ve stejném tvaru. Tento prostředek se vyskytuje například v úryvku ∗∗∗∗∗.
Přiřaďte k jednotlivým definicím (30.1–30.4) úryvek z Erbenovy Kytice (A–F), který patří na vynechané místo (∗∗∗∗∗) v definici.
(Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
30.1 Básnický prostředek typu I: jeho podstatou je, že se v rámci jednoho verše opakuje totéž ohebné slovo užité ve stejném tvaru. Tento prostředek se vyskytuje například v úryvku ∗∗∗∗∗.
30.2 Básnický prostředek typu II: jeho podstatou je opakování téhož slova či více slov na samém konci bezprostředně po sobě jdoucích veršů. Tento prostředek se vyskytuje například v úryvku ∗∗∗∗∗.
30.3 Básnický prostředek typu III: jeho podstatou je opakování téhož slova či více slov na samém začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů. Tento prostředek se vyskytuje například v úryvku ∗∗∗∗∗.
30.4 Básnický prostředek typu IV: jeho podstatou je opakování téhož slova či více slov z konce jednoho verše na začátku bezprostředně následujícího verše. Tento prostředek se vyskytuje například v úryvku ∗∗∗∗∗.
(1) V aréně u svého lvince,
po boku malého prince,
král František holdoval hrám.
Kolkolem výkvět Francouzů
a na vysokém ochozu
kruh spanilých dvorních dam.
(2) Král pokynul a již
se zvedá mříž
a ve střehu, přikrčený,
lev vbíhá do arény.
(3) Král opět kývá,
tu z druhé brány vyběhne
tygr: jen spatří lva,
zařve a již se k němu žene,
bije ocasem doprava doleva,
a krev v bělmu
a tesáky vyceněné,
bázlivě obchází šelmu,
až s vrčením uléhá stranou.
(4) Tu panně spanilého líčka
z ochozu spadla rukavička
mezi tygra a lva.
(5) Panna Kunhuta vyzývá
rytíře Delorgese: „Nuže, pane,
když srdce vaše pro mne plane,
jak stokrát odpřisáhl jste,
na důkaz mi ji přineste.“
(6) A rytíř, muž neohrožený,
s divokým srdcem a tvrdým čelem,
vbíhá do strašné arény,
do samého středu šelem.
Jasní páni a jasné paní
hrůzou nedýchají ani.
(7) A již se bez úhony vrací!
Steré bravo! zaburácí
a ejhle, panna Kunhuta
jej vítá, rázem pohnuta,
v pohledu mnohoslibné ano
a něhu dojemnou.
Leč rukavičku pojednou
jí vmetl do tváře: „Nuže, panno,
vás o dík neprosím se, žel.“
A v okamžení odešel.
(F. Schiller: Rukavička; upraveno)
Které z následujících tvrzení o výchozím textu je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým definicím (30.1–30.4) větu (A–F), v níž podtržený úsek prokazatelně obsahuje příklad definovaného pojmu.
(Každý podtržený úsek posuzujte v kontextu celé věty. Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
30.1 Prostředek typu I: jde o spojení dvou slov (přídavného a podstatného jména), jejichž významy se navzájem vylučují (např. hlasité ticho).
30.2 Prostředek typu II: jde o přehnané, zveličelé tvrzení (např. Ten jeho proslov trval snad sto let).
30.3 Prostředek typu III: jeho podstatou je, že v těsném sousedství se vyskytují slova začínající stejnou hláskou nebo skupinou hlásek.
30.4 Prostředek typu IV: jeho podstatou je přenesení pojmenování na základě věcné nebo logické souvislosti, uplatňuje se např. ve větě Vypila celý hrnek (tj. vypila obsah hrnku).
TEXT 1
Arthur Dent se ve čtvrtek v osm ráno necítil nejlíp. Mátožně bloumal po ložnici, otevřel okno, uviděl, jak obrovský žlutý buldozer vjíždí na jeho zahradu, odkráčel do koupelny a začal se mýt. Myslí mu přitom bloudilo slovo buldozer a hledalo, s čím by se mohlo spojit. Matně se rozpomínal, že včera vypěnil. Cože to bylo? Ach ano, večer se přece v hospodě rozčiloval KVŮLI STAVBĚ dálničního obchvatu, o níž se zrovna ten den dozvěděl. Ten obchvat ale městská rada přece nemůže prosadit… Nebo…?
O patnáct vteřin později už Arthur ležel v bahně před buldozerem.
L. Prosser byl jenom člověk. Konkrétně řečeno, byl to asi čtyřicetiletý, dosti obtloustlý zaměstnanec obecní rady v poněkud ošuntělém oděvu. Teď právě stál nad Arthurem a snažil se ho zviklat: „No tak, pane Dente, tohle nevyhrajete. Nemůžete tady přece ležet NAVĚKY.“
Arthur dál ležel v blátě a šklebil se: „Vsaďte se!“
„Obávám se, že se s tím obchvatem budete muset smířit,“ opáčil L. Prosser. „Měl jste právo v zákonné lhůtě vznést námitky nebo předložit protinávrh. Ty plány byly vyvěšené na plánovacím oddělení úřadu pro místní rozvoj tři čtvrtě roku.“
„Šel jsem se tam na ty plány podívat hned, jak jsem zjistil, že mi chcete zbourat dům.“
∗∗∗∗∗
„Ale jo. Byly ve sklepě vašeho úřadu na dně zamčené registračky. Tu jste vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor leopard!“
L. Prosser raději změnil téma: „Dálniční obchvat se vám bude líbit.“
„Hele, drž hubu,“ zavrčel Arthur, „jdi do háje i s tou svou pitomou dálnicí.“
L. Prosser zalapal po dechu, rychle se ale vzpamatoval: „Pane Dente, rád bych vám poskytl věcnou informaci. Víte, jakou škodu by utrpěl tenhle buldozer, kdybych ho pustil a on vás převálcoval?“
„Jakou?“
„Vůbec žádnou,“ řekl klidným hlasem L. Prosser a odmašíroval.
(D. Adams, Stopařův průvodce Galaxií, upraveno)
TEXT 2
Charakteristika vnější: popis vzhledu literární postavy.
Charakteristika vnitřní typu A: povahové vlastnosti literární postavy jsou v textu přímo pojmenovány (pomocí přídavných či podstatných jmen), např. Eva je hodná; Petr je sobec.
Charakteristika vnitřní typu B: povahové vlastnosti literární postavy nejsou v textu přímo pojmenovány, ale vyplývají z popisu jejího jednání.
Která z následujících možností vystihuje TEXT 1?
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2.)
(1) Pod houby stinným deštníkem
kdys při lijáku velikém,
kdy vítr hučel a bil hrom,
se skryla kobylka a gnóm.
Řev živlu dokud hlaholil,
z nich každý hezky krotký byl.
Však sotva déšť jen začal tichý,
hned kobylka se osmělila,
tropila sobě z gnóma smíchy:
háv jeho pestrý, brada bílá
a jak drahokam lampička,
jež na opasku se mu bleskla,
i rolnička na čapce lesklá
jí k smíchu byly. Maličká
ta panna kobylka a suchá
se posmívala, že zří ducha,
zjev plachý jen a fantastický,
básníka hříčku mlhavou,
že pouze ona cítí lidsky –
je skutečnost jí potravou.
(2) Tak smála se do šumu stromů
a šedivý gnóm mlčel k tomu.
Vtom blízko slyšet praskot klestu,
krok pádný hledal sobě cestu
a bota s hřeby převeliká,
snad pytláka neb podloudníka,
již rozdrtila houbu vráz
i kobylku, než její hlas
se vychloubaje doznít moh.
A gnóm? Ten na kvetoucí hloh
se vyhoup lehký jako stín
a jeho smích zněl v lesa klín.
Vysvětlivky: gnóm – podzemní skřítek; podloudník – člověk se zlými úmysly; vráz – naráz, náhle
(J. Vrchlický, Kobylka a gnóm, upraveno)
Které z následujících tvrzení o dvou verších podtržených ve výchozím textu je pravdivé?
TEXT 1
(1) Alex se musel zeptat na cestu. Když zjistil, jak dlouho ještě půjde, trochu ho to zaskočilo. Byl ale vděčný za svou fyzičku: když přece vydrží trénovat klidně šest hodin v kuse, zvládne i ujít pár bloků v New Yorku. Bylo krátce po půlnoci, když konečně dorazil do správné ulice. Tahle čtvrť se mu zdála nebezpečná. Dům, v němž jeho babička bydlela, vypadal jako šedivá věž. Alex byl vystrašený a promrzlý, ale jakmile vystoupil v jedenáctém patře z výtahu, rozhodl se, že svou slabost nedá najevo.
„Ahoj babi,“ pozdravil co nejzřetelněji.
„Povídala jsem ti, ať mě tak neoslovuješ,“ pokárala ho.
„Ahoj Kate.“
„Jdeš dost pozdě, Alexandře.“
„Neměla jsi mě náhodou vyzvednout na letišti?“
„Jestli nejsi schopný se ke mně dostat z letiště sám, nemůžeš se mnou do pralesa.“
Kate Coldová byla cestovatelka, a tak byl její malý byt přecpaný předměty z různých zemí. Alexe zaujaly především lebky z Tibetu a zkamenělí skarabové z Egypta. Alexova matka Lisa měla ze své tchyně hrůzu, její děti to ale cítily jinak: všechny tři byly na svou babičku pyšné a sbíraly články, v nichž jejich hrdinka vyprávěla o exotických místech.
Když se Alex najedl, Kate mu vysvětlila, že ho vezme na důležitou expedici, kterou povede proslulý antropolog Ludovic Leblanc. Jejich posláním je pátrat v amazonském pralese po záhadné bytosti podobné člověku.
„Můj táta říkal, že důkazy o existenci toho netvora nejsou,“ nadhodil Alex.
„Jeho rodný list přirozeně nemáme. Říká se ale, že páchne tak pronikavě, že lidé i zvířata ztrácí v jeho blízkosti vědomí nebo zůstanou zcela ochromeni,“ podotkla Kate.
(2) „Myslíš, že je nebezpečný?“
„Ne, Alexandře, myslím, že je laskavý. Neunáší děti, nekrade ani neničí majetek. Je to pouhý vrah. Tiše svým obětem zláme kosti a s elegancí je pak vykuchá,“ jízlivě odsekla Kate. „A teď se vyspi. Hned ráno se dáme do práce.“
(I. Allende, Město netvorů, upraveno)
TEXT 2
Sousloví je ustálené spojení dvou nebo více slov, které se používá jako jeden celek s vlastním významem, např. koupila si {{u:spodní prádlo}}. Žádnou část sousloví nelze nahradit synonymem, neboť význam slovního spojení by se změnil nebo by vzniklo velmi nezvyklé slovní spojení, např. koupila si {{u:dolní prádlo}}.
Která z následujících možností vystihuje TEXT 1?
Která z následujících možností nejlépe vystihuje TEXT 1?
TEXT 1
Těžké ocelové dveře sila se odsunuly stranou, avšak jen zčásti, aby dovnitř nepronikly smrtonosné toxiny. Juliette Nicholsová se tou štěrbinou musela protáhnout bokem. Rázem se ocitla venku. Už nebylo cesty zpět. Byla vyhnanec.
Juliette zjistila, že stojí na rampě. Skoro zapomněla, že i nejvyšší patro sila se nachází pod úrovní země. Když se doplahočila na konec rampy, průzorem v přilbě spatřila velkolepou scenérii. Kopce pokrývala zelená tráva, nebe bylo opojně modré. Unavenýma očima hltala ten efektní padělek. V duchu si ale stále opakovala: Přestaň s tím. Mysli na to, že skutečný je jen ten ponurý a mrtvý svět, který znáš odjakživa.
Hmatem zkontrolovala svůj ochranný oblek – žáruvzdorná páska pořád držela. Usmála se. Její smrt, jakkoli jistá, se zatím odkládá. Vydala se tedy směrem ke třpytivému velkoměstu na obzoru. Nepočítala s tím, že se dostane až tam. Chtěla ale zemřít za hřebenem, aby se nikdo nemusel dívat na její práchnivějící ostatky.
Jak Juliette pomalu STOUPALA po strmém svahu, začaly se v programu nahraném v přilbě objevovat první trhliny: horní patra vzdálených městských budov ještě zářila ve falešném slunci, pod nimi se ale už odkrývala ošumělost opuštěného světa. Juliette si lámala hlavu nad klamem, který vytvořili lidé z úseku IT, a jeho nedokonalostí: Že by snad ani oni netušili, co je za kopcem?
Na vrcholu kopce si všimla, že kruhová prohlubeň, v níž se nachází její silo, není NÁHODNÝ prvek krajiny. Viděla, že kopce i prohlubně se opakují ve ZŘETELNÉM vzoru. Juliette začala sestupovat a snažila se šetřit vzduchem. Věděla, že díky obleku, který jí potají sehnal Walker, získala čas, který žádný vyhnanec ještě nikdy neměl. Vtom zahlédla v další prohlubni rampu. Ihned POCHOPILA, co to znamená. Blíží se k jinému silu!
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi buď jednu věc, nebo více věcí, např. jedny housle hrály krásně × dvoje housle hrály krásně.
Která z následujících možností vystihuje TEXT 1?
TEXT 1
(1)
Hoj, stojí hrad nad mořem vzbouřeným!
Tam Svegder král hold strojí mužům svým.
I vstane král a zpilý rozmarem
o štít železný bije pohárem.
„Co mi váš zpěv a co mi hostina?
Já chci a musím vidět Ódina!
A kdyby mne ten pokus život stál,
já dokážu, že Svegder jsem a král.“
Po šírém moři, pustých po horách
s rytíři svými v slávě Svegder táh.
A prošel jih a sever mlhavý,
a nikdo nezřel také výpravy.
A prošel moře, hory, stráně, luh…
Kdo poví mu, kde trůní Ódin bůh?
Když jednou přišel k skalám omšelým –
aj, skřítek stál zde s vousem hedvábným.
A jeho hlas tak jako stříbro zněl,
že Svegder se až v duši pozachvěl.
„Jen dál, jen dál, Ódin jest ve skále!“
Tak chechtá se a šklebí na krále.
(2)
Král zpátky chce – však noha vrůstá v zem
a každý kámen zvučí kolkolem.
A s praskotem se skála otevře,
král vzhlédne tam a krev mu v žilách vře.
A jest mu, jak by slyšel dívčí smích
a skaldů zpěv, třesk štítů bojovných.
Jím divá cloumá touha, divá slast –
a jedním rázem skočí ve propast.
Vtom skálu zamkne rachot hromový,
co král tam viděl, nikdo nepoví.
Jej darmo čeká mužstvo v táboře,
když denně slunce mizí do moře.
A je-li tato pověst pravdivá,
dodneška Svegder v skále spočívá.
Vysvětlivky: Ódin – jeden ze severských bohů; skald – severský pěvec hrdinských písní
(J. Vrchlický, Král Svegder, upraveno)
TEXT 2
V uměleckých textech se často setkáme i s jiným slovosledem, než používáme běžně. Příkladem může být:
• slovosled typu A (např. ramenem tajemným zemi objímáte) – přívlastek shodný stojí za podstatným jménem, které je jím rozvíjeno;
• slovosled typu B (např. hrdliččin zval ku lásce hlas) – přívlastek shodný stojí, nikoli však bezprostředně, před podstatným jménem, které je jím rozvíjeno.
Která z následujících možností vystihuje TEXT 1?
(1)
Zní nocí a větrem kopyt hlas.
Kdo jede domů v tak pozdní čas?
To otec se vrací s chlapcem tmou,
bezpečně drží ho na rukou.
(2)
„Můj synku, proč tiskneš se ke mně blíž?“
„Je tu král duchů, nevidíš?
Má korunu, žezlo a bílý šat.“
„To je cár mlhy jen, noční chlad.“
(3)
»Chlapečku hezký, pojď jen k nám,
tisíce krásných her já znám.
Má zahrada pestrá, samý květ,
s mou matkou budeš si vyprávět.«
(4)
„Neslyšíš, tatínku, jeho hlas?
Král duchů mi šeptá a slibuje zas.“
„Buď klidný, můj chlapče, neměj strach;
to vítr šelestí v korunách.“
(5)
»Chceš, chlapče milý, se mnou jít?
Mé dcerky tě chtějí potěšit.
Mé dcerky hlídají půlnoční Rýn
a ztiší tě tancem a zpíváním svým.«
(6)
„Tatínku, táto, ty nevidíš snad
královy dcerky tam u řeky stát?“
„Vidí je, chlapče, oči mé,
jsou to jen vrby šedivé.“
(7)
»Můj jsi jen, můj, chci tě v království svém;
ty se mnou jít musíš: v dobrém, či v zlém.«
„Ach, tatínku můj, bolest veliká,
král duchů teď se mě dotýká!“
(8)
Zděsí se otec, v trysk se dá,
v náručí dítě mu naříká.
Do dvora z posledních dojel sil,
na jeho rukou syn mrtvý byl.
(J. W. Goethe, Král duchů, upraveno)
TEXT 2
Anafora – opakování téhož slova či slovního spojení na samém začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Tvrzení č. 1: V druhé části TEXTU 1 promlouvají v přímé řeči celkem tři postavy, a to chlapcův otec, chlapec a jako poslední král duchů.
Tvrzení č. 2: TEXT 1 vykazuje znaky balady.
Je alespoň některé z výše uvedených tvrzení pravdivé?
TEXT 1
Zas noci červnové s tichými blesky jdou.
Jsou jasné, zamlklé, s měsíčním polosvitem,
dech trávy požaté zas táhne zahradou
a větřík dřímavý se zlehka vlní žitem.
Spí všecko, všecko spí, je tichá zmlklá ves,
jen chřástal nad vodami zalká přerývaně,
víc voní bez a kmín a bouřněj šumí jez
v tom tichu velikém, jež oblévá mi skráně.
Hle, měsíc veliký jak hoří nad splavem…
A kolem dokola co hvězd se zatřpytilo.
Snad kdyby štěstí šlo po dlouhých dobách sem,
by ani za noci v tmách lesů nezbloudilo.
Vysvětlivka: chřástal vodní – pták žijící u vod
(A. Sova, Červnové noci)
TEXT 2
Rým typu A má rýmové schéma abba.
příklad: · rýmové schéma:
Dávno kostelíček zbořen, a
umlkly už zvonka zvuky, b
a kde někdy stály buky, b
sotva jaký hnije kořen. a
Rým typu B má rýmové schéma abab.
příklad: · rýmové schéma:
Nad školou lítá racek, a
vzduch voní skořicí b
a úča volá: Macek, a
nespi mi v lavici. b
Která z následujících možností nejlépe vystihuje TEXT 1?
Všichni už spí, jenom my dva jsme vzhůru,
poslední dva v celém domě,
já dělám na papír literaturu
a ona kouká se po mně.
Šedivá myš zřejmě odněkud z polí –
je konec léta a začátek sklizně…
Jenom si nemysli, ono to bolí,
když někdo kosou tě řízne.
Však já si nemyslím, kámoško v bídě,
KLIDNĚ TU PŘENOCUJ, nějak se vejdem.
Ráno se vzbudíš dřív, než někdo přijde,
a večer se zase sejdem.
Budeme společně do noci škrábat,
ty svými zoubky, já perem,
nevadí, že máme jinačí kabát,
hlavní je, jak ten svět berem.
(J. Nohavica, Myš, upraveno)
Které z následujících tvrzení o verši podtrženém ve výchozím textu je pravdivé?
DOMIN: Sullo, ukažte se slečně Gloryové.
HELENA ({{u:vstane a podává jí ruku}}): Těší mne. Odkud jste, slečno?
SULLA: Odtud, z továrny. Byla jsem tady udělána.
HELENA (vyskočí): Cože?
DOMIN (směje se): Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot.
(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)
Tvrzení č. 1: Literární druh, k němuž náleží daný úryvek, se nazývá drama.
Tvrzení č. 2: V podtržené pasáži je uvedena Dominova reakce na příchod Heleny.
Odpovídá alespoň některé z výše uvedených tvrzení výchozímu textu?
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
když se mi zachce, tak slétnout dolů,
sednout na střechu nebo do mechu,
sezobnout, co spadne ze stolu.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
odletět do teplejších krajů,
obletět svět, vrátit se zpět,
do rozkvetlých sadů a hájů.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
pod sebou mít skvrnky měst,
slabé nitky řek, BÍLÉ ČAPKY HOR,
dna moří a únavu cest.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
za slunkem nad černej mrak,
letět si sem a zase tam,
napravo nebo naopak.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
pod sebou mít čtverečky polí,
s větrem se vézt, vzduchem se nést,
uletět všemu, co bolí.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
nesporně mám pro to vlohy,
chci být volný jako pták, lítat do oblak,
ale mám moc velký a těžký nohy.
(P. Nos, Ikarovo ouha, upraveno)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje úsek zapsaný ve výchozím textu velkými písmeny?
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
když se mi zachce, tak slétnout dolů,
sednout na střechu nebo do mechu,
sezobnout, co spadne ze stolu.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
odletět do teplejších krajů,
obletět svět, vrátit se zpět,
do rozkvetlých sadů a hájů.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
pod sebou mít skvrnky měst,
slabé nitky řek, BÍLÉ ČAPKY HOR,
dna moří a únavu cest.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
za slunkem nad černej mrak,
letět si sem a zase tam,
napravo nebo naopak.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
pod sebou mít čtverečky polí,
s větrem se vézt, vzduchem se nést,
uletět všemu, co bolí.
Chci být volný jako pták, lítat do oblak,
nesporně mám pro to vlohy,
chci být volný jako pták, lítat do oblak,
ale mám moc velký a těžký nohy.
(P. Nos, Ikarovo ouha, upraveno)
Které z následujících tvrzení o verši podtrženém ve výchozím textu je pravdivé?
TEXT 1
Pan Stepark a já jsme kráčeli podél řeky. Bylo krátce po setmění, když jsme zaslechli útržky rozhovoru. Zbystřil jsem sluch a zašeptal: „Poslouchejte… To je jeho hlas!“
„Čí? Viléma Storitze?“ vydechl Stepark úžasem.
„Ano,“ přitakal jsem.
„Myslíte, Henri, že nás zpozoroval?“ strachoval se Stepark.
„Ne. Na rozdíl od něj sice nejsme neviditelní, takže ve dne jsme v nevýhodě, ale teď v noci je to jinak. Tma nám poskytuje alespoň částečnou ochranu,“ vysvětlil jsem mu.
Vzápětí jsme zjistili, s kým Storitz hovoří. Byl to jeho sluha Hermann. Opatrně jsme se s panem Steparkem přiblížili k místu, odkud se ozývaly hlasy. Museli jsme totiž zjistit, co Storitz zamýšlí. Když včera dopoledne vypukl v jeho domě požár, byla zničena i jeho laboratoř. Bylo tedy zřejmé, že zlosyn opět začne kout pikle.
„Je ta cesta do Sprembergu nutná?“ zeptal se Hermann.
„Samozřejmě, v tamní bance mám uložené peníze,“ odvětil Storitz.
„Plánujete, že se necháte vidět jako člověk z masa a kostí?“ dál vyzvídal Hermann.
„Jinak to nejde… Nikdo přece nevyplatí peníze někomu, koho nevidí.“
Očekával jsem, že pro toho zloducha časem přestane být jeho neviditelnost výhodná. Potřeboval peníze, a proto se své schopnosti hodlal na nějaký čas zříct.
„Nejhorší je,“ pokračoval Storitz, „že mi ti šílenci včera zničili laboratoř. Mám u sebe už jen jednu lahvičku číslo dvě. Když ji vypiju, abych se zviditelnil, žádná mi nezbude. Potřebuju si vzít další zásoby obou lektvarů ze své skrýše. Tu zatím naštěstí neobjevili, ∗∗∗∗∗. Musíš mi ale s hledáním pomoct. Nám dvěma je sice jedno, jestli je den, nebo noc, když jsme neviditelní, ale najít potmě tu skrýš by bylo nemožné. Sejdeme se tedy pozítří ráno.“
„A proč ne zítra?“ zajímalo Hermanna.
„To mám jiné plány,“ ďábelsky se zachechtal Storitz, „chystám totiž nevídaný kousek!“
(J. Verne, Tajemství Viléma Storitze, upraveno)
TEXT 2
Slovesný tvar typu A: i bez okolního textu lze určit, zda je sloveso užito v jednotném, či množném čísle, např. odejdi (je to pouze tvar 2. osoby čísla jednotného).
Slovesný tvar typu B: bez okolního textu nelze určit, zda je sloveso užito v jednotném, či množném čísle, např. odešla (dcera odešla × děvčata odešla).
Která z následujících možností vystihuje TEXT 1?
TEXT 1
(1) Žil jednou v Čechách smavý rek,
vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jed a dobře pil
a lidem dobře činil.
(2) Rád jed a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám:
on též rád bloudil po Čechách
a pak byl vždy jak v mátohách
a nevěděl, kde stojí.
(3) „Nu, nu,“ kdys zazněl náhle hlas,
„pan rytíř je už ve snách zas?“
A Paleček jak přimražen!
Aj, před ním kolo bujných žen
a vprostřed Vesna sama.
(4) „Jen neboj se, tys celý muž,
ty se mi ze všech líbíš – nuž
mé slovo k smělosti tě zve,
rci jakékoli přání své –
však vtipně jen a hbitě!“
(5) Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou: „Tedy řku
a prosím: až bych jednou zdech,
mne každý rok vždy ožít nech
na osm dní – to zjara!
(6) Když svět zas jednou krásným je,
když zem se celá rozsměje,
pak, Vesno, milostiva buď,
na osm dní mne jenom vzbuď!“
A VESNA KÝVLA: „STAŇ SE!“
(7) Od časů těch, děj se co děj,
fialek vůní budí jej,
SLAVÍKŮV VEN JEJ VOLÁ HLAS,
pan rytíř vstává bujný zas
a rozkročí se krajem.
Vysvětlivky: smavý – rád se smějící; Vesna – slovanská bohyně jara
(J. Neruda, Balada česká, zkráceno)
TEXT 2
Inverze – změna pořadí slov oproti neutrálnímu (tzn. běžnému) slovosledu, např.:
• Jak se ti líbí ten vzácný dar? nebo Jak se ti ten vzácný dar líbí? – neutrální slovosled
• Dar ten vzácný jak líbí se ti? – inverze
Které z následujících tvrzení o verši podtrženém v TEXTU 1 je pravdivé?
TEXT 1
Johann Wolfgang Goethe: Hledač pokladů
(1) Kapsu prázdnou, chorý žalem,
léta má se po dnech vlekla.
Chudoba je dítě pekla,
bohatství je rajský zpěv.
Abych dal své bídě vale,
šel jsem hledat v zemi zlato.
„Svoji duši dám ti za to!“
Inkoust byla moje krev.
(2) Pevně stál jsem vprostřed kruhu,
ohněm vyzval pekel síly,
přidal hnát a černobýlí,
zapřisáhl temnou moc,
ať sem vyšle svého sluhu.
Pak jsem začal kopat v zemi,
kde jsem tušil poklad cenný.
Černá, bouřná byla noc.
(3) A já spatřil světlo v dáli,
dávnou hvězdu z hlubin času,
sílila však ve svém jasu.
Půlnoc byla, chvíle čar,
a mé oči začla pálit
jasná záře z bájné říše,
linula se z plné číše,
sličný hoch mi nesl dar.
(4) Mírné oči, věnec z kvítí
půvabnou mu hlavu zdobí.
Záře plála od nádoby,
s kterou v ruce vstoupil v kruh.
A podal mi pohár k pití.
Tu si říkám: „Ten hoch milý
není poslem temné síly,
nemůže snad být zlý duch.“
(5) „Vypij čistou sílu k žití!
Pak pochopíš poučení.
V tomto místě štěstí není,
nikdy víc se nevracej,
v zemi poklad neleží ti.
Přes den práce! Večer hosti!
Všední život při radosti!
Zaklínadlo nové měj.“
TEXT 2
Apostrofa – oslovení věcí, abstraktních skutečností či nepřítomných osob pomocí 5. pádu, např. sviť, {{u:měsíčku, sviť, ať mi šije niť}}.
Úsek TEXTU 1:
Chudoba je dítě pekla,
bohatství je rajský zpěv.
Které z následujících tvrzení o tomto úseku je pravdivé?
TEXT 1
(1) Ptáci tažní mizí v krajích jižních,
čas je mokrý, čas je nastydlý.
Kde jsou písně, co tu zněly při žních,
kde je láska, proč tu nebydlí?
(2) Letky husí do klínů se řadí,
jak jim velí dávnověký řád,
ještě v létě měli jsme se rádi,
ještě v létě měls mě přece rád.
(3) Lásko, lásko, čím jsi zaměstnaná,
že ti pro nás času nezbývá?
Po mé tváři stéká krůpěj slaná,
noci dlouhé, rána šedivá.
(4) Ptáci letí po večerním nebi,
lásko, lásko, s tebou bývá kříž!
Když tě máme nejvíc zapotřebí,
ty si v dálce hory přenášíš.
(Z. Svěrák, Láska hory přenáší)
TEXT 2
Když se v jedné sloce vyskytují verše, které se rýmují a zároveň končí různými slovy, z nichž jedno je celé obsaženo v druhém slově (např. pohledem – ledem), vzniká rýmové echo.
Které z následujících tvrzení o čtvrté sloce TEXTU 1 je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým textům (30.1–30.3) možnost (A–E), která daný text nejlépe vystihuje.
(Žádnou možnost z nabídky A–E nelze přiřadit víckrát než jednou.)
30.1 Svatý Matěj ledy láme,
nemá-li je, nadělá je.
30.2 Cestující vsedě stáli
mlčky v živém hovoru,
zastřelený zajíc v dáli
běžel z vršku nahoru.
30.3 K emíru spěchá Gerer se svým koněm.
Štít roztříští mu, zdrtí kroužky zbroje
a do útrob mu sáhne ostrým hrotem.
Skrz naskrz tělem prožene svůj oštěp,
bez života je nechá vprostřed pole.
Olivier praví: „Dobrá bitva to je.“
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
Lesem tvých vlasů mé prsty bloudí
Jak deset dětí které neví kudy kam
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
Dvě šedomodrá jezera
Tichá jak okna kláštera
Kdo vstoupí tam ten drží půst
A nebezpečná propast úst
Nechybí ani pohoří
Mé srdce touhou uhoří
A oči když jim dovolím
Projdou se tichým údolím
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
(J. Suchý, Nejkrásnější krajina co znám)
Tvrzení č. 1: Jde o lyrický text.
Tvrzení č. 2: V textu jsou stejným dílem opěvovány povahové vlastnosti ženy i její fyzická krása.
Odpovídá alespoň některé z výše uvedených tvrzení výchozímu textu?
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
Lesem tvých vlasů mé prsty bloudí
Jak deset dětí které neví kudy kam
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
Dvě šedomodrá jezera
Tichá jak okna kláštera
Kdo vstoupí tam ten drží půst
A nebezpečná propast úst
Nechybí ani pohoří
Mé srdce touhou uhoří
A oči když jim dovolím
Projdou se tichým údolím
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
(J. Suchý, Nejkrásnější krajina co znám)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje slovní spojení tučně vyznačené ve výchozím textu?
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
Lesem tvých vlasů mé prsty bloudí
Jak deset dětí které neví kudy kam
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
Dvě šedomodrá jezera
Tichá jak okna kláštera
Kdo vstoupí tam ten drží půst
A nebezpečná propast úst
Nechybí ani pohoří
Mé srdce touhou uhoří
A oči když jim dovolím
Projdou se tichým údolím
Jsi ta nejkrásnější krajina co znám
(J. Suchý, Nejkrásnější krajina co znám)
Které z následujících tvrzení o verších podtržených ve výchozím textu je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým úryvkům (30.1–30.3) možnost (A–E), která daný úryvek nejlépe vystihuje z hlediska tématu a užitých jazykových prostředků.
(Žádnou možnost z nabídky A–E nelze přiřadit víckrát než jednou.)
30.1 Společnost seděla ve velkém sále hostince. U ohně stál Ječmínek Máselník a povídal si s několika trpaslíky a s nějakými cizokrajně vypadajícími lidmi. Na lavicích seděly různé osoby: hůrečtí lidé, skupinka místních hobitů, pár trpaslíků a další neurčité postavy, stěží rozeznatelné ve stinných koutech.
30.2 Kapitán s Parkerem nás kryjí z boku. Jsem již jen několik metrů od vesmírného modulu, když zahlédnu zlom, který jsem předtím kvůli hře stínů a odlesků hydrogelu neviděl. Naskýtá se mi pohled dovnitř. Vidím tři potrhaná těla mimozemšťanů v lehkých skafandrech.
30.3 V sedm hodin ráno babička přinesla Carevnu. Byla rozčilená. Carevna jí během noci rozsápala křeslo, záclony, kožený kabát a paruku. Taky dost zvracela (Carevna, ne babička). Matka s ní odešla k veterináři (s kočkou, ne babičkou). Otec to pokládá za znamení, že máme vzít Carevnu s sebou do Čech. Poslední dobou pokládá otec za znamení skoro všechno.
TEXT 1
(1) Častokrát upřel svůj pohled
blouznivý, toužící, chorý
(jak dlouhé míjely chvíle!)
na vrchol skleněné hory.
Paní té skleněné hory
vábila k sobě jak osud.
Paní té skleněné hory
z vrcholu vábí tam dosud.
(2) Kteréhos jarního rána
touhu svou nemohl zmoci.
Snad byla malátná hlava
od snů té předešlé noci.
Pobídl bujného oře,
ten klusal statečně na sklo,
ale sklo skleněné hory
pod jeho kopyty prasklo.
(3) Nad nimi havrani krouží,
pod nimi sedláček oře,
uprostřed nebe a země
civí tam v skleněné hoře.
Krev jejich a slunce západ
společně barví ty střepy.
Nic není dokola slyšet,
jen srdce prudkého tepy.
(4) Paní té skleněné hory
se shora bez citu dívá.
Černá a bohatá kadeř
přes bílá ramena splývá.
Havrani důvěrně sedli
až na hrot lesklého meče.
Zvědavě, s důvěrou hledí,
kterak krev pomalu teče…
(V. Dyk, Zajatec skleněné hory)
TEXT 2
Když se v jedné sloce vyskytují verše, které se rýmují a zároveň končí různými slovy, z nichž jedno je celé obsaženo v druhém slově (např. ledních – posledních), vzniká rýmové echo.
Úsek TEXTU 1:
Černá a bohatá kadeř
přes bílá ramena splývá.
Které z následujících tvrzení o tomto úseku je pravdivé?
TEXT 1
(1)
Je to už mnoho a mnoho let,
co v přímořském království
bydlela dívka, již poznali byste hned
podle jména Annabel-Lee.
Ta žila jen jediné myšlence,
že má mne ráda tak jako já ji.
Tak stalo se, je to už mnoho let,
v tom přímořském království,
že vichřice změnila v ledový květ
mou krásnou Annabel-Lee.
A přijeli vznešení příbuzní
a odvezli mi ji,
aby ji položili do hrobu
v tom přímořském království.
(2)
Andělé sotva tak šťastni jsou,
tož záviděli mi ji –
hle, to byla příčina (jak každý ví
v tom přímořském království),
že přiletěl vítr z půlnočních mlh
a zabil mi mrazem mou Annabel-Lee.
Však naše láska déle potrvá
než lásky všech starších než my –
všech moudřejších, nežli jsme my,
a nejenom andělé z blankytného ráje,
ani démoni z podmoří
neodloudí mne od duše
té krásné Annabel-Lee.
(E. Allan Poe, Annabel-Lee, upraveno)
TEXT 2
Epifora – opakování stejného slova na konci bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Které z následujících tvrzení o verši podtrženém v TEXTU 1 je pravdivé?
(1)
Z tepla se nikdy nechtělo –
a už první tramvaje zvoní.
Deku jsem stáhl na čelo,
choule se sladce do ní.
Nejdříve vstával pohrabáč,
pak lopatka, pak uhlí na ní.
Někdy přiletěl na pavlač
kos ještě před snídaní.
Hrníček s mlékem na plotně
byl sešlý už a neměl ceny,
na ucho dal si překotně
čepici z bílé pěny.
(2)
Vtom spustil mlýnek na klíně.
Mlč! Uši rvou zoufalé zvuky!
Nemlčí, chraptí z kuchyně,
chroupaje zrnka z ruky.
Sen krásný se mi právě zdál.
Ten ohava! Chybělo málo,
a v nejhezčím jej přetrhal.
Co se mi vlastně zdálo?
Už vím. A vidím kalendář.
Byl svátek, prázdno jsme měli.
∗∗∗∗∗
dozdál se mi pak celý.
(J. Seifert, Mlýnek na kávu, zkráceno)
V každé sloce výchozího textu se rýmují liché verše a třetí verš je osmislabičný. Který z následujících veršů tedy patří na vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu?
(1)
Z tepla se nikdy nechtělo –
a už první tramvaje zvoní.
Deku jsem stáhl na čelo,
choule se sladce do ní.
Nejdříve vstával pohrabáč,
pak lopatka, pak uhlí na ní.
Někdy přiletěl na pavlač
kos ještě před snídaní.
Hrníček s mlékem na plotně
byl sešlý už a neměl ceny,
na ucho dal si překotně
čepici z bílé pěny.
(2)
Vtom spustil mlýnek na klíně.
Mlč! Uši rvou zoufalé zvuky!
Nemlčí, chraptí z kuchyně,
chroupaje zrnka z ruky.
Sen krásný se mi právě zdál.
Ten ohava! Chybělo málo,
a v nejhezčím jej přetrhal.
Co se mi vlastně zdálo?
Už vím. A vidím kalendář.
Byl svátek, prázdno jsme měli.
∗∗∗∗∗
dozdál se mi pak celý.
(J. Seifert, Mlýnek na kávu, zkráceno)
Které z následujících tvrzení o dvou verších podtržených ve výchozím textu je pravdivé?
Význam veršů posuzujte v kontextu výchozího textu.
TEXT 1
(1) Na staré vrbě bez koruny,
v noci, když vyjde kotouč luny,
vodník, ten mokrý ohava,
cpe palcem tabák do gypsovky,
bezcitně sedě nad úlovky,
a noc je chladně modravá.
(2) A havran někdy slétne k němu
a pak jsou tři v tom tichém sněmu,
on, pták a měsíc. Starý hrad
tyčí své pobořené stěny
a v ticho už je zapředený.
Zapomněl jsem ho počítat.
(3) A tak jsou tu už vlastně čtyři.
Zbývají jenom netopýři
a koldokola černý les.
Je ticho. Jenom pod poklicí
zaúpí duše živořící,
která by chtěla do nebes.
(4) – Jak se ti daří, havran kráká.
– Tak tak! Pak vodník ptá se ptáka,
jak jemu. Havran: Také tak.
Hrad mlčí, měsíc stoupá k němu
a zdivo světlem cukruje mu,
než zahalí je tmavý mrak.
(5) Pak havran: Cítím v kostech zimu.
– Ba věru, vodník odvětí mu,
bezmála čas je na kožich.
Do toho tesklivého ticha,
kdy ani rybka nezašplíchá,
ozval se z lesa dívčí smích.
(6) To lesní panna na mýtině
dotkla se vláken v pavučině,
jako by sáhla na strunu.
Povzdechl vodník k havranovi:
– Věneček už má fialový,
uvitý z prvních ocúnů.
Vysvětlivky: gypsovka – dýmka; ocún – podzimní bylina s fialovými květy
(J. Seifert, Vodník a havran)
TEXT 2
Ve veršovaném textu může být jedna věta (ať už věta jednoduchá, nebo věta, která je součástí souvětí) rozdělena do více veršů. V takovém případě hovoříme o přesahu, např.:
{{u:Dodnes ještě lenoši}}
{{u:drbají se, mají vši.}}
A proto tvrdím, {{u:že když kvůli pánům}}
{{u:se lidi začnou mezi sebou rvát,}}
neprospívá to vůbec tulipánům.
Za přesah nepovažujeme případy, kdy je souvětí rozděleno tak, že 1 věta souvětí = 1 verš, např.:
K nohám ti dám zlaté pruty,
nebo se vůbec nevrátím.
Které z následujících tvrzení o dvou verších podtržených v TEXTU 1 je pravdivé?
TEXT 1
(1) Malou chvíli, co jsme byli
zahaleni tmou,
v skrytu stromů táhnem DOMŮ,
stíny s námi jdou.
Matně, šeře trčí keře,
jak se zvolna dní.
Hlas náš v lese pozdrav nese
těm, kdo zákon džungle CTÍ.
(2) Chundelatá, parohatá,
dravá, zubatá,
po své práci zvěř se vrací,
táhne v doupata.
V jitřním tichu oře líchu
bílých volků pár.
Slunce rudé vyšlo. Bude
sálat po celý den žár.
(3) Co tu dravá pohledává
vlčí rodina,
že se pouští v husté houští,
když den začíná.
Nevidomí mezi stromy
táhnem. V daleku
z nebe volá kachna: Hola!
Nastává den člověku.
(4) Neomženi, nezroseni
jdem a do ticha,
slyš, jak holý jíl se drolí,
valem usychá!
Trávou skryté, hle, ty vryté
noční stopy v ní!
Hlas náš v lese pozdrav nese
těm, kdo zákon džungle ctí.
Vysvětlivky: dnít se – rozednívat se; lícha – pole; omženi – oroseni, zpoceni
(R. Kipling, Knihy džunglí)
TEXT 2
Ve veršovaném textu může být jedna věta (ať už věta jednoduchá, nebo věta, která je součástí souvětí) rozdělena do více veršů. V takovém případě hovoříme o přesahu, např.:
{{u:Na topole nad jezerem}}
{{u:seděl vodník podvečerem.}}
A proto tvrdím, {{u:že když kvůli pánům}}
{{u:se lidi začnou mezi sebou rvát,}}
neprospívá to vůbec tulipánům.
Za přesah nepovažujeme případy, kdy je souvětí rozděleno tak, že 1 věta souvětí = 1 verš, např.:
Když zaskřípěl váš hlas,
stiskl jsem vám krk štíhlý.
Tvrzení: Jedno slovo uvnitř verše se rýmuje s posledním slovem téhož verše.
Pro který z následujících veršů neplatí výše uvedené tvrzení?
TEXT 1
Jindřich Hořejší: Monolog bývalého pěšáka
(1)
Nikdy jsem neviděl cizí země.
Jen trocha vzpomínek ze školy
myšlenku na ně živila.
Továrna, denní robota,
to byla mého života
neměnná městská idyla.
(2)
Poprvé osud se laskavě sklonil ke mně,
když vypukla válka.
Konečně kynula dálka!
Snad milost to nebyla, jenom škleb.
Mně – jako můj každodenní chléb –
udělili ji páni.
Nastalo toužebné cestování
Srbskem, Ruskem a Itálií.
(3)
Co jsem chtěl poznat, poznal jsem.
Viděl jsem:
všude jsou stejné mozoly na tvrdé dlani,
všude je stejné milování,
stejné umírání.
Noc se dnem se všude stejně střídá.
Jsme lidé, jsme lidé.
Jsme na světě sami.
Jen my jsme s námi.
(4)
Dnes zase jsem doma. Už neopíjí
hlas dálek. Vše slilo se v tichý sen,
radostný jako bílý den.
Ale má radost je nějak kusá.
(Snad i ta stará bolest dobolí.)
Vzpomínám stále na toho Rusa,
jak jsem ho bod, jak
rty rudé měl, modrý zrak,
obličej bílý jak křída.
TEXT 2
Aliterace – v rámci jednoho verše se v těsném sousedství vyskytují slova začínající stejnou hláskou nebo skupinou hlásek.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
4.1 Jde o epický text psaný prózou.
4.2 Celkem ve dvou částech textu se druhý verš rýmuje se třetím veršem.
4.3 V první části textu se vyskytují celkem čtyři osmislabičné verše.
4.4 Ve čtvrté části textu se vyskytují celkem čtyři přirovnání.
TEXT 1
Přišel mi k svátku gratulovat Olda
a přinesl mi žlutý tulipán
a pěknou reprodukci od Marolda,
je na ní vidět bitva u Lipan.
Pověsil jsem si bitvu do pokoje
a tulipán jsem pod ni postavil.
Jó, umění a kytky, to je moje!
Pak jsem to s Oldou pěkně oslavil.
Proč nechal jsem tulipán pod obrazem?
Proč?
Proč jsem ho radši nepostavil na zem?
Proč?
Když výstřel padne,
voják se kácí,
tulipán vadne,
barva se ztrácí.
I kytka pozná,
že bitva hrozná
životu nesvědčí.
A proto tvrdím, že když kvůli pánům
se lidi začnou mezi sebou rvát,
neprospívá to vůbec tulipánům.
A nezlobte se – já mám kytky rád.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Metonymie je přenesení pojmenování na základě věcné nebo logické souvislosti. Např. četli jsme Máchu znamená, že jsme četli text, který napsal K. H. Mácha – zaměňujeme tedy věc (Máchův text) za jejího tvůrce (spisovatele K. H. Máchu).
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
4.1 Jde o ukázku literatury neumělecké.
4.2 V první sloce začíná jednoslabičným slovem více veršů než v druhé sloce.
4.3 V první sloce se spolu rýmují liché verše a zároveň se spolu rýmují sudé verše.
4.4 V podtrženém úseku textu mají všechny verše stejný počet slabik.
Přiřaďte k jednotlivým textům (30.1–30.3) možnost (A–E), která nejlépe vystihuje daný text.
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
30.1
Vyjeli v noci
válečníci
v brnění z oceli,
olbřímí muži,
štíty se leskly
při srpku luny.
Skočili s koní
sedlaných reci,
dovnitř vešli
dlouhé síně;
viděli na lýku
prsteny viset,
sedm set jich
sám měl Völund.
Přiřaďte k jednotlivým textům (30.1–30.3) možnost (A–E), která nejlépe vystihuje daný text.
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
30.1
Vyjeli v noci
válečníci
v brnění z oceli,
olbřímí muži,
štíty se leskly
při srpku luny.
Skočili s koní
sedlaných reci,
dovnitř vešli
dlouhé síně;
viděli na lýku
prsteny viset,
sedm set jich
sám měl Völund.
30.2
Můj hořký podzime, tvé ocúny
jsem dýchal, když jsem pil tvé deště zdlouhavé,
a nebe, plné těžkých krůpějí,
mi splachovalo z očí sůl.
30.3
ISOLDA: Ty věříš Oldenovi, že zabil draka?
BRANGIENA: Donesl dračí oko.
ISOLDA: Nevěřím mu ani slovo. Páchne lží. Je hrubý a zbabělý. Mohla by ses, Brangieno, provdat za někoho, koho považuješ za podvodníka?
BRANGIENA: Tady! Zdupaná tráva! A krev, pozor, krev! (náhle se zarazí před nízkou houštinou) Pane na nebi! Mrtvý muž. Plný krve, bože můj!
(Vzhledem k povaze úlohy nejsou zdroje výchozích textů uvedeny.)
TEXT 1
Frodův žalozpěv o Gandalfovi
Když v Kraji večer šedý byl,
slýchal jsem v kopci jeho krok;
před svítáním se vytratil
na dlouhou cestu beze slov.
Od jižních hor v Severní říš,
z divočiny na mořský břeh,
skrz tajný vchod i dračí skrýš
on kráčel a byl přítel všech.
Ať s ním byl trpaslík, člověk, či hobit,
anebo elf, který neumírá,
Gandalf, ten se všemi dovedl mluvit
jazykem, jenž srdce otevírá.
Hojící dlaň, smrtící meč,
hlava, již sklání sudby tíž,
hlas trubky, která volá v seč,
poutník, jenž znaven hledá skrýš.
Jako pán moudrosti na trůnu sedal,
rychle se hněval a rychle se smál;
odřený klobouk a brada šedá,
o hůl se trnitou opíral.
V Khazad-dûm on sám odrazil
hrůzu i děs a žár i stín,
o kámen hůl svou přerazil
a z mostu spadl do hlubin.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Inverze – změna pořadí slov oproti neutrálnímu, tzn. běžnému, slovosledu, např. Jak se ti líbí ten vzácný dar? (neutrální slovosled) × Dar ten vzácný jak líbí se ti? (inverze).
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se nejvýrazněji uplatňuje kontrast?
TEXT 1
Frodův žalozpěv o Gandalfovi
Když v Kraji večer šedý byl,
slýchal jsem v kopci jeho krok;
před svítáním se vytratil
na dlouhou cestu beze slov.
Od jižních hor v Severní říš,
z divočiny na mořský břeh,
skrz tajný vchod i dračí skrýš
on kráčel a byl přítel všech.
Ať s ním byl trpaslík, člověk, či hobit,
anebo elf, který neumírá,
Gandalf, ten se všemi dovedl mluvit
jazykem, jenž srdce otevírá.
Hojící dlaň, smrtící meč,
hlava, již sklání sudby tíž,
hlas trubky, která volá v seč,
poutník, jenž znaven hledá skrýš.
Jako pán moudrosti na trůnu sedal,
rychle se hněval a rychle se smál;
odřený klobouk a brada šedá,
o hůl se trnitou opíral.
V Khazad-dûm on sám odrazil
hrůzu i děs a žár i stín,
o kámen hůl svou přerazil
a z mostu spadl do hlubin.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Inverze – změna pořadí slov oproti neutrálnímu, tzn. běžnému, slovosledu, např. Jak se ti líbí ten vzácný dar? (neutrální slovosled) × Dar ten vzácný jak líbí se ti? (inverze).
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
4.1 Text je próza.
4.2 Jde o ukázku literatury umělecké.
4.3 Každý sudý verš se rýmuje s bezprostředně následujícím veršem.
4.4 V podtrženém úseku textu mají všechny verše stejný počet slabik.
Přiřaďte k jednotlivým definicím (25.1–25.3) literární žánr (A–E), který dané definici nejlépe odpovídá.
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
25.1 Je to velmi krátký text zakončený pointou, která má působit na posluchače komicky.
25.2 Je to lyrickoepická, často ponurá a smutná báseň, jejíž děj obvykle spěje k tragickému závěru.
25.3 Je to rozsáhlý, zpravidla neveršovaný epický žánr, který má obvykle hlavní dějovou linii a dějové odbočky a který zobrazuje vývoj postav v delším časovém úseku.
(L. Lederbuchová; M. Stehlíková, Čítanka pro základní školy 6, 8, upraveno)
TEXT 1
Housle
(1)
Rok nebo dva jsem hrál
a hrozil se těch chvílí.
Já jsem vás proklínal
a vy jste se mi mstily
úpěním zoufalým
z hlubiny nitra svého.
Však už vás zahalím
do sukna zeleného.
Když zaskřípěl váš hlas,
stiskl jsem vám krk štíhlý.
Tak moci rozbít vás
úderem těžké cihly
a pak vám rozšlapat
kobylku, hmatník, luby!
A neuměje hrát
k těm houslím jsem byl hrubý.
(2)
Záhy je pokryl prach
kdes mezi harampádím.
Čas plynul v jiných hrách;
už se k nim nenavrátím
a lehce oželím
tu nudu věčné škály.
Housličkám zpuchřelým
pak struny popraskaly.
Už vím, že to byl hřích,
a pykám za tu vinu.
Jak vděčně zlíbal bych
dnes ruku maminčinu.
Tenkrát je koupila
a zbožně přinesla je.
Ó léta zpozdilá! –
Zní housle. Někdo hraje.
(3)
Kdo je to? Cožpak vím.
Hlas šeptá: Řekni jméno.
A já ti položím
svou hlavu na rameno.
Kdybych je říci směl!
Však mlčím jako němý.
Housličky, jen bych chtěl
poprosit: Odpusťte mi.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Apostrofa – oslovení věcí, abstraktních (nehmatatelných) skutečností či nepřítomných osob, např. {{u:skálo, lásky je tak málo.}}
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
3.1 Text je poezie.
3.2 Jde o ukázku literatury nonsensové.
3.3 V první části textu se vyskytuje alespoň jeden verš, který se rýmuje s bezprostředně následujícím veršem.
3.4 Ve třetí části textu jsou všechny liché verše šestislabičné.
TEXT 1
(1) Drahé kameny se třpytily na krásných prstenech faraonů i římských vládců. Císař Nero se zamiloval do smaragdů, které údajně používal jako zvětšovací sklo. Marnivé Římanky si více potrpěly na perly, protože si je spojovaly s Venuší, římskou bohyní krásy a lásky. Tato bohyně se totiž podle mýtů stejně jako perly zrodila z moře. Drahé kameny se opěvují i v literatuře. Už starověký básník Homér popisoval náhrdelník věhlasné Penelopé, manželky ithackého krále Odyssea.
(2) Jak se vůbec posuzuje, který nerost je cennější než ten druhý? Mezi základní kritéria, která nerost zařadí do vznešené společnosti drahých kamenů, patří zejména tvrdost kamene, vzácnost jeho výskytu v přírodě, lesk, lom světla a zbarvení. Dříve byly za drahokamy považovány jen vzácné průhledné minerály s vysokou tvrdostí, vysokým leskem a lomem světla (např. diamant). O příčku níže stály polodrahokamy – nerosty, které nevyhovují všem výše uvedeným kritériím (např. opál je měkčí a v přírodě se vyskytuje častěji než kterýkoli drahokam). Nejméně cenné pak byly ozdobné kameny. Toto dělení na tři kategorie ale nebylo přesné. Někdo totiž kladl větší důraz na vzácnost kamene, někdo zase na krásu jeho zbarvení. Jednotlivé kategorie se často prolínaly, a proto se pro ně zavedlo jednotné označení drahý kámen.
(3) Drahé kameny většinou nejsou používány v surovém stavu. Úpravami se odstraní kazy a zdůrazní se žádané vlastnosti kamenů. Jejich povrch se leští, a aby se zvýraznil lom světla, brousí se (plochy, které vznikly broušením, se nazývají fasety). Popularitu jednotlivých drahých kamenů ovlivňují módní trendy. Kdysi třeba móda nakrátko vynesla na výsluní český granát, drahý kámen ohnivě červené barvy. Oblibu pravých diamantů ale nic ohrozit nedokázalo, dokonce ani jejich umělé napodobeniny, které byly uvedeny na trh ve 20. století.
(V. Bouška; J. Kouřimský, Drahé kameny kolem nás, upraveno)
TEXT 2
Větné členy v přístavkovém vztahu pojmenovávají jednu skutečnost různými způsoby, např. večeřeli jsme {{u:pizzu, italské národní jídlo}}.
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se nejvýrazněji uplatňuje metafora?
(1) Kristus Pán a svatý Petr jdouce
podle vody studené
přišli k louce zelené,
k malé louce.
Pastýř na ní ovce pás,
ležel, nevstal, měl vždy čas.
(2) Poutníci hned, zdali mohou
dozvědět se, kudy zde
do městečka cesta jde.
Ležel, nevstal, jenom nohou
lajdácky jim ukázal:
„Takhle pořád dál!“
(3) Nehnul se už, neřek slova,
netečně zas hleděl jen
Pánu Bohu do oken…
Takováto nevýchova
nezpůsobné osoby
Petra rozzlobí.
(4) Prosí Pána, ať tu kůži
lenošnou hned potrestá,
na pamětnou ať mu dá,
co ho z dřímot vzpruží.
Kristus Pán jen zvedl prst:
„Hoď naň tuhle písku hrst!“
(5) Stalo se a po chlapisku
zvířátka hned začnou lézt,
žerou hůř, než se dá snést,
hojná jako zrnka písku.
Dodnes ještě lenoši
drbají se, mají vši.
(J. Zahradníček, Kde se vzaly vši)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (A), nebo ne (N):
4.1 Text je ukázkou epiky.
4.2 V každé sloce se vždy rýmuje první verš se čtvrtým.
4.3 V každé sloce končí alespoň jeden verš jednoslabičným slovem.
4.4 V poslední sloce se vyskytuje alespoň jedno přirovnání.
Přiřaďte k jednotlivým definicím (16.1–16.3) souvětí (A–E), v němž je tučně vyznačený úsek příkladem definovaného pojmu:
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
16.1 OXYMÓRON je spojení slov, jejichž významy se navzájem vylučují, např. čistá špína.
16.2 APOSTROFA je oslovení věcí, abstraktních (nehmatatelných) skutečností či nepřítomných osob, např. skálo, lásky je tak málo.
16.3 SYNEKDOCHA je pojmenování založené na záměně celku a části, např. nemít vlastní střechu nad hlavou (tzn. nemít vlastní dům, příbytek).
TEXT 1
(1) Jdu s děravou patou,
mám horečku zlatou,
jsem chudý, jsem sláb, nemocen.
Hlava mě pálí
a v modravé dáli
se leskne a třpytí můj sen.
(2) Kraj pod sněhem mlčí,
tam stopy jsou vlčí,
tam zbytečně budeš mi psát.
Sám v dřevěné boudě
sen o zlaté hroudě
já nechám si tisíckrát zdát.
(3) Severní vítr je krutý,
počítej, lásko má, s tím.
K nohám ti dám zlaté pruty,
nebo se vůbec nevrátím.
(4) Tak zarůstám vousem
a vlci už jdou sem,
už slyším je výt blíž a blíž.
Už mají mou stopu,
už větří, že kopu
svůj hrob a že stloukám si kříž.
(5) Zde leží ten blázen,
chtěl dům a chtěl bazén
a opustil tvou krásnou tvář.
Má plechovej hrnek,
v něm pár zlatejch zrnek
a nad hrobem polární zář.
(Z. Svěrák, Severní vítr, zkráceno)
TEXT 2
Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
3.1 Text je ukázkou dobrodružné prózy.
3.2 Každá sloka obsahuje sudý počet veršů.
3.3 V první sloce se každý lichý verš rýmuje s bezprostředně následujícím veršem.
3.4 Ve čtvrté sloce začínají všechny verše jednoslabičným slovem.
TEXT 1
(1) Jdu s děravou patou,
mám horečku zlatou,
jsem chudý, jsem sláb, nemocen.
Hlava mě pálí
a v modravé dáli
se leskne a třpytí můj sen.
(2) Kraj pod sněhem mlčí,
tam stopy jsou vlčí,
tam zbytečně budeš mi psát.
Sám v dřevěné boudě
sen o zlaté hroudě
já nechám si tisíckrát zdát.
(3) Severní vítr je krutý,
počítej, lásko má, s tím.
K nohám ti dám zlaté pruty,
nebo se vůbec nevrátím.
(4) Tak zarůstám vousem
a vlci už jdou sem,
už slyším je výt blíž a blíž.
Už mají mou stopu,
už větří, že kopu
svůj hrob a že stloukám si kříž.
(5) Zde leží ten blázen,
chtěl dům a chtěl bazén
a opustil tvou krásnou tvář.
Má plechovej hrnek,
v něm pár zlatejch zrnek
a nad hrobem polární zář.
(Z. Svěrák, Severní vítr, zkráceno)
TEXT 2
Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se uplatňuje personifikace?
TEXT 1
(1)
Kdo snídá špek a tlustě si ho krájí,
kdo pořád slídí a nic nechce najít,
kdo usne, jenom když má v dlani minci,
kdo z hlavy má jen stojan na čepici,
a přitom v nebi chtěl by housle hrát,
ten bude v pekle bubnovat.
Kdo vždycky pro nic za nic ztropí povyk,
kdo pořád mluví, aniž něco poví,
kdo za dvě zlatky vyměnil by duši,
kdo hlavu má jen na nošení uší,
a přitom v nebi chtěl by housle hrát,
ten bude v pekle bubnovat.
(2)
Kdo ze všech dveří poníženě couvá,
kdo kozí nohu pod peřinu schoval,
kdo v hlavě nemá a má pořád v gatích,
kdo se ti směje, když jsi srdce ztratil,
a přitom v nebi chtěl by housle hrát,
ten bude v pekle bubnovat.
Nekrmte čerty, co se krčí v křoví,
stejně vám nikdy, nikdy neodpoví!
Proč svět je jako kolotoč?
A jenom řeknou: „Čert ví proč!“
(T. Belko, Čert ví proč, upraveno)
TEXT 2
Epizeuxis – opakování stejného slova bezprostředně za sebou v jednom verši.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
4.1 Jde o ukázku neuměleckého textu.
4.2 Celkový počet slok je sudý, každá sloka obsahuje sudý počet veršů.
4.3 Poslední dva verše v poslední sloce mají stejný počet slabik.
4.4 V poslední sloce se každý lichý verš rýmuje s bezprostředně následujícím veršem.
TEXT 1
(1)
Kdo snídá špek a tlustě si ho krájí,
kdo pořád slídí a nic nechce najít,
kdo usne, jenom když má v dlani minci,
kdo z hlavy má jen stojan na čepici,
a přitom v nebi chtěl by housle hrát,
ten bude v pekle bubnovat.
Kdo vždycky pro nic za nic ztropí povyk,
kdo pořád mluví, aniž něco poví,
kdo za dvě zlatky vyměnil by duši,
kdo hlavu má jen na nošení uší,
a přitom v nebi chtěl by housle hrát,
ten bude v pekle bubnovat.
(2)
Kdo ze všech dveří poníženě couvá,
kdo kozí nohu pod peřinu schoval,
kdo v hlavě nemá a má pořád v gatích,
kdo se ti směje, když jsi srdce ztratil,
a přitom v nebi chtěl by housle hrát,
ten bude v pekle bubnovat.
Nekrmte čerty, co se krčí v křoví,
stejně vám nikdy, nikdy neodpoví!
Proč svět je jako kolotoč?
A jenom řeknou: „Čert ví proč!“
(T. Belko, Čert ví proč, upraveno)
TEXT 2
Epizeuxis – opakování stejného slova bezprostředně za sebou v jednom verši.
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se nejvýrazněji uplatňuje kontrast?
Přiřaďte k jednotlivým definicím (11.1–11.3) literární žánr (A–E), který dané definici nejlépe odpovídá, a patří tedy na vynechané místo (∗∗∗∗∗) v definici:
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
11.1 ∗∗∗∗∗ je krátký, často veršovaný žánr vyjadřující zkušenosti člověka s přírodními podmínkami a počasím.
11.2 ∗∗∗∗∗ je žánr oslavující výjimečné činy osobností šířících křesťanskou víru, líčí se zde jejich život a mučednická smrt.
11.3 ∗∗∗∗∗ je příběh ze života bohů a hrdinů. Je zde zobrazeno, jak si kdysi dávno lidé vykládali původ a fungování světa a člověka.
(L. Lederbuchová – M. Stehlíková, Čítanka pro základní školy 6, 7, 8; upraveno)
Zmítaly nemalé rozpaky
srdcem hezoučké dcerky:
Jinoch růže jí podával
a starý pán velmožný šperky.
Pro zlato, démanty rozhodlo
se ovšem děvče chudé.
Růže? Však on jí někdo již
též růže nositi bude!
(F. Gellner, Volba)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (A), nebo ne (N).
4.1 Text je ukázkou literatury věcné.
4.2 Počet slok je dvakrát vyšší než počet veršů v jedné sloce.
4.3 První a poslední verš první sloky mají shodný počet slabik.
4.4 V druhé sloce se rýmují pouze sudé verše.
TEXT 1
(1) Příroda umí vykouzlit neskutečné divy. Jeden z nich můžeme nalézt třeba v jihoamerickém státě Chile. Ledovec Grey je součástí Torres del Paine, chilského národního parku, a ústí do jezera Lago Grey. Ledovec je skoro třicet kilometrů dlouhý a na šířku má až pět kilometrů. Z jeho čela odpadávají obrovské, modře zbarvené kusy ledu. Kromě impozantního vzhledu Grey přináší svědectví o druhohorách, době dinosaurů. V části ledovce se našly cenné zkameněliny, například ichtyosauři neboli rybí ještěři, amoniti, tedy vyhynulí hlavonožci, nebo zkamenělé stromy. Vše minimálně šedesát šest milionů let staré. Grey se tak stal jedním z významných nalezišť druhohorních fosilií.
(2) Lodí se plavíme po šedé vodní hladině, ale známky života hledáme marně. Voda vymílá zpod ledovce tolik minerálů, že v jezeře žádní živočichové nežijí. O to víc vyniknou na šedém podkladu modré kry plovoucí po jezeře. Ledoví obři předvádějí velmi zvláštní balet. Předplatné na toto představení mají jen štíty hor kolem Lago Grey.
(3) Budoucnost Greye je ale nejistá, v posledních letech se totiž ledovec stále zmenšuje. Luis García z chilské univerzity považuje za jednu z příčin nezvykle rychlého úbytku ledovce globální oteplování způsobené lidmi. Svou roli v procesu zmenšování Greye hraje skutečnost, že méně sněží. Pokud je totiž sněhu dostatek, ledovec roste, a naopak. „Když se ledovec zmenší natolik, že nebude končit v jezeře, ale na skále, možná se jeho ústup zpomalí,“ doufá Luis García.
(4) Vypravit se do parku Torres del Paine určitě stojí za to. Věřte, že se vám stejně jako mně podlomí nohy při pohledu na tu koupající se masu ledu.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Větné členy v přístavkovém vztahu pojmenovávají jednu skutečnost různými způsoby, například naše škola má ve znaku {{u:sovu, symbol moudrosti}}.
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se nevyskytuje metafora?
TEXT 1
Pan Kaplan dělal profesoru Parkhillovi těžkou hlavu. Dělal mu těžší hlavu než kterýkoli jiný žák, a to už od prvního domácího úkolu, který zněl „Napište tři podstatná jména v jednotném a množném čísle“. Když úkoly opravoval, dostal se k papíru, na němž zářilo: pes – pesy; nemoc – nemocnice; lev – Löwi. Podepsán H∗Y∗M∗A∗N K∗A∗P∗L∗A∗N.
Při další hodině si profesor Parkhill pana Kaplana s neobyčejným zájmem prohlédl. Byl to boubelatý muž s jablíčkovými lícemi, nažloutlými vlasy a veselýma modrýma očima; v náprsní kapse saka měl vždy dvě plnicí pera. (Jiní muži ve třídě inzerovali svou gramotnost pouze jedním.) Daleko nejvíce však pedagoga zaujalo něco jiného. Byl to páně Kaplanův úsměv – vlídný, bystrý, dobrotivý. Jen zřídkakdy žákovu tvář opouštěl. Ba zářil na ní i tehdy, kdy byly jeho nositeli vytýkány nejstrašlivější chyby proti výslovnosti, pravopisu nebo gramatice. Jako by se pan Kaplan pyšnil tím, že se mýlí tak často a tak objevně.
Profesor Parkhill si vzpomněl na jednu hodinu věnovanou rozšiřování slovní zásoby. Předříkával tenkrát žákům slova, která měli použít ve větách. Když na pana Kaplana připadlo slovo prášky, nadšeně pravil: „Já pučil kufr od mýho prášky.“ Jindy, když při procvičování ∗∗∗∗∗ sklidil Wolfgang Schmitt ovace za své impozantní příklady (správně – špatně; práce – odpočinek; plakat – smát), ohromil pan Kaplan vyučujícího svými dvojicemi: mlíko – šlehačka; život – smrď; hlavní – pohlavní. A v jednom ze zadaných slohových cvičení líčil tento žák, jak bytostně nenávidí průmyslové magnety. Teprve po několika perných minutách svitlo profesoru Parkhillovi, že píše-li pan Kaplan magnety, má zřejmě na mysli magnáty. A když byl pan Kaplan vyzván, aby uvedl minulý a budoucí čas slovesa umřít, bez nejmenšího zaváhání odpověděl: „Umžít, umžel, funus.“
(L. Rosten, Pan Kaplan má třídu rád, upraveno)
TEXT 2
Charakteristika vnější – popis vzhledu nějakého člověka.
Charakteristika přímá – vlastnosti postavy sděluje vypravěč konkrétním pojmenováním, např. Pan Novák je lakomý.
Charakteristika nepřímá – čtenář si udělá obrázek o vlastnostech postavy z popisu jejího jednání.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
Při řešení úlohy vycházejte z definic uvedených v TEXTU 2.
19.1 Ve dvou odstavcích se vyskytují prvky charakteristiky vnější týkající se pana Kaplana.
19.2 Alespoň v jednom odstavci se vyskytují prvky charakteristiky nepřímé týkající se pana Kaplana.
19.3 Ve dvou odstavcích se vyskytují prvky charakteristiky přímé týkající se profesora Parkhilla.
19.4 Alespoň v jednom odstavci se vyskytují zároveň prvky charakteristiky přímé týkající se pana Kaplana a prvky charakteristiky vnější týkající se profesora Parkhilla.
Oxymóron je spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje, např. svítání na západě, čistá špína.
Rozhodněte o každé z následujících možností, zda je příkladem oxymóra (A), nebo ne (N).
29.1 hlasité ticho
29.2 vyhaslé ohniště
29.3 uspořádaný chaos
29.4 nenápadná výstřednost
TEXT 1
(1) U lednice dítě stálo,
z plna hrdla zpívalo.
Na tranzistor k tomu hrálo,
do rytmu se kývalo.
(2) „Hudba kvičí, nervy ničí,
nepeče se pečeně.
Cosi syčí na vařiči,“
matka křičí zděšeně.
(3) „Mléko prchá! Běda běda!
Nateklo mi do boty.
Táta bude bez oběda,
pro tebe, ty zlobo, ty.
(4) Zanech řvaní, moje zlato,
hrej si – tu máš kohouta!“
Ledva matka dořekla to,
bouch bác! Letí do kouta.
(5) Podlily se krví oči
povalené matičce.
Pozvedne se, povyskočí
a pak řekne kratičce:
(6) „Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, tuláka.
Stojí, stojí u lednice,
nepracuje, huláká.“
(7) Malá, bledá, tváře divé,
pod plachetkou osoba.
Škytá, heká, prská, plive,
vichřici se podobá.
(8) Vlivem síly odstředivé
plachetka když zvedne se,
odhalí se hnáty křivé,
bože, to je recese.
(J. Suchý, Polednice, upraveno)
TEXT 2
Anafora – opakování slova, slov nebo slovního spojení na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
4.1 Výchozí text je próza.
4.2 Výchozí text je ukázkou lyriky.
4.3 Druhý a čtvrtý verš první sloky mají stejný počet slabik.
4.4 Každá sloka obsahuje alespoň dva verše, které se spolu rýmují.
TEXT 1
(1) U lednice dítě stálo,
z plna hrdla zpívalo.
Na tranzistor k tomu hrálo,
do rytmu se kývalo.
(2) „Hudba kvičí, nervy ničí,
nepeče se pečeně.
Cosi syčí na vařiči,“
matka křičí zděšeně.
(3) „Mléko prchá! Běda běda!
Nateklo mi do boty.
Táta bude bez oběda,
pro tebe, ty zlobo, ty.
(4) Zanech řvaní, moje zlato,
hrej si – tu máš kohouta!“
Ledva matka dořekla to,
bouch bác! Letí do kouta.
(5) Podlily se krví oči
povalené matičce.
Pozvedne se, povyskočí
a pak řekne kratičce:
(6) „Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, tuláka.
Stojí, stojí u lednice,
nepracuje, huláká.“
(7) Malá, bledá, tváře divé,
pod plachetkou osoba.
Škytá, heká, prská, plive,
vichřici se podobá.
(8) Vlivem síly odstředivé
plachetka když zvedne se,
odhalí se hnáty křivé,
bože, to je recese.
(J. Suchý, Polednice, upraveno)
TEXT 2
Anafora – opakování slova, slov nebo slovního spojení na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Vypište z TEXTU 1 dva verše, v nichž se vyskytuje anafora.
Při řešení úlohy vycházejte z definice uvedené v TEXTU 2.
TEXT 1
(1) Jsou věci který člověk nepochopí
tak třeba například ty rádiový vlny
Ve vzduchu po nich není ani stopy
a přitom všude kolem je to vlastně plný
Anebo balón – přece když to lítá
člověk by uvnitř čekal ňáký zařízení
řekněme vrtuli co by tam byla skrytá
– jenže v tý kouli nic ale lautr nic není!
(2) A tak má každý balón svoji duši
duši neviditelnou co ho nese vzhůru
dál mi to rozebírat nepřísluší
na to jsou odborníci nahoře na kúru
A když má duši balón mám ji taky
a ta mi poskytuje jedinečnou šanci
že kdybych odhodil ty saky paky
tak bych se vznášet moh se stejnou elegancí
(3) Vzhůru nese tě to vzhůru
nedá se to nahmatat ani změřit
vzhůru nese tě to vzhůru
nezbývá nic jiného nežli věřit
že když odhodíš všechna závaží
a nažhavíš srdce hořáky
vzhůru že poletíš vzhůru
až nad mraky
(M. Eben, O balónu, zkráceno)
TEXT 2
Epanastrofa – opakování stejného slova nebo slovního spojení na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
12.1 Text je ukázkou epiky.
12.2 Text vykazuje znaky charakteristické pro literaturu sci-fi.
12.3 Všechny verše první sloky mají stejný počet slabik.
12.4 Alespoň dvě sloky obsahují jeden verš, který se nerýmuje s žádným jiným veršem v téže sloce.
TEXT 1
(1) Jsou věci který člověk nepochopí
tak třeba například ty rádiový vlny
Ve vzduchu po nich není ani stopy
a přitom všude kolem je to vlastně plný
Anebo balón – přece když to lítá
člověk by uvnitř čekal ňáký zařízení
řekněme vrtuli co by tam byla skrytá
– jenže v tý kouli nic ale lautr nic není!
(2) A tak má každý balón svoji duši
duši neviditelnou co ho nese vzhůru
dál mi to rozebírat nepřísluší
na to jsou odborníci nahoře na kúru
A když má duši balón mám ji taky
a ta mi poskytuje jedinečnou šanci
že kdybych odhodil ty saky paky
tak bych se vznášet moh se stejnou elegancí
(3) Vzhůru nese tě to vzhůru
nedá se to nahmatat ani změřit
vzhůru nese tě to vzhůru
nezbývá nic jiného nežli věřit
že když odhodíš všechna závaží
a nažhavíš srdce hořáky
vzhůru že poletíš vzhůru
až nad mraky
(M. Eben, O balónu, zkráceno)
TEXT 2
Epanastrofa – opakování stejného slova nebo slovního spojení na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se vyskytuje kontrast?
Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky,
odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky,
otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky,
hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky.
Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil,
každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl,
každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil,
každá z nich je tou láskou s velkým EL.
Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
dokud nás hlad nezažene jít se řádně nasnídat.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (A), nebo ne (N):
5.1 Výchozí text je ukázkou epigramu.
5.2 Ve třetí sloce se liché verše rýmují.
5.3 Výchozí text reprezentuje literaturu věcnou.
5.4 Celkem osm veršů končí tříslabičným slovem.
Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky,
odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky,
otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky,
hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky.
Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil,
každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl,
každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil,
každá z nich je tou láskou s velkým EL.
Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
dokud nás hlad nezažene jít se řádně nasnídat.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Které z následujících tvrzení o výchozím textu je pravdivé?
Těch čtyř rytířů na koních si zpočátku nikdo nevšiml. Všechny oči se totiž upíraly ke vchodu do Metropolitního muzea umění, nad jehož vstupem byl upevněný poutač s nápisem POKLADY VATIKÁNU.
Všichni jezdci na sobě měli stejné středověké brnění. Vypadali, jako by právě prošli časovou smyčkou. Pozvolna se blížili k muzeu. Nečekaně jim však do cesty vstoupil hlídač. Jeden z rytířů okamžitě zvedl meč a zasáhl ho těsně pod uchem. Pak rytíři vjeli na koních přímo do muzea.
Tess byla zrovna ve Velkém sále, když zaslechla zvenčí výkřiky zděšení. V sále propukl chaos. Jezdci rozbíjeli meči vitríny a ničili vystavené předměty. Jeden z nich vytáhl nebezpečně vyhlížející zbraň. Tess zoufale hledala nějakou únikovou cestu. Jakmile zahlédla průchod do dalších výstavních prostor, rozběhla se tím směrem.
Najednou postřehla, že se do místnosti blíží jeden z rytířů. Právě včas se přikrčila za nejbližší skříňku, takže ji nespatřil. Zastavil necelé dva metry od ní. Ve skle vitríny Tess spatřila rytířův odraz, uhrančivý zjev v bílém plášti a drátěné košili. Bylo patrné, že ho na rozdíl od jeho společníků zajímá něco konkrétního. Viděla, jak tasí meč a tne do jedné vitríny. Podlahu zasypal déšť střepů. Rytíř pomalu vyndal z vitríny poněkud zvláštní předmět. Upřeně na něj hleděl se zbožnou úctou. Pak zašeptal: „Veritas vos libera…“
Tess po očku vyhlédla zpoza skříňky. V němé hrůze přihlížela něčemu, co se jevilo jako nějaký hluboce soukromý rituál. Vtom rytíře vytrhla ze zamyšlení střelba. Jeho oči, zastíněné v úzkém průzoru přílbice, se na okamžik střetly s Tessinýma. V duchu už se loučila se životem, pak ale muž křikl: „Jedeme!“
(R. Khoury, Poslední templář, upraveno)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu se vyskytuje metafora?
(1)
Chceš autoportrét ode mne
a podle skutečnosti.
Mé pero hned se rozverné
miniaturky zhostí.
(2)
Jsem školák, mladý větroplach
a dosud ve výcviku,
že bych byl hloupý, nemám strach,
to říkám bez cavyků.
(3)
Neměla ani Sorbonna,
kde páni vědci řeční,
tak únavného křiklouna,
a to jsem začátečník.
(4)
Neradno k mojí postavě
přiměřit kolohnáty.
Mám svěží pleť a na hlavě
vlas rusý, kudrnatý.
(5)
Miluji vše, co kolem vře,
samotu nenávidím,
hnusím si debaty a pře,
učení trochu šidím.
(6)
Čtverák a rarach, podobný
víc opicím než mužským,
hned vzplane, hned má po ohni.
Hle, takový je Puškin.
Pozn. Sorbonna – věhlasná pařížská univerzita
(A. S. Puškin, Můj portrét, zkráceno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (A), nebo ne (N):
4.1 V první sloce mají liché verše o jednu slabiku míň než verše sudé.
4.2 Ve čtvrté sloce se vyskytuje vnější charakteristika popisovaného člověka.
4.3 V páté sloce se vyskytuje pouze jeden verš, který obsahuje dvě slovesa.
4.4 V šesté sloce se vyskytuje alespoň jedno obrazné pojmenování.
Přiřaďte k jednotlivým textům (24.1–24.3) možnost (A–E), která nejlépe vystihuje charakter příslušného textu:
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
24.1 Zamilovaný pár, který studuje na vysoké škole matematiku, se ruku v ruce prochází po nábřeží. Dívka se zasněně zeptá chlapce: „Myslíš na to, co já?“ Chlapec bez váhání odpoví: „Jistě, miláčku.“ „A kolik ti to teda vyšlo?“
24.2 Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy.
24.3 Na místa, kde Orfeus zpíval, přicházeli bohové. Také vodní víly vystupovaly z vln, sotva zaslechly Orfeův zpěv. Do jedné z nich se Orfeus zamiloval. Víla se jmenovala Eurydika a byla kouzelná jako Orfeovy písně. Krátký čas žili spolu šťastni. Jednoho dne musil Orfeus odejít z domu a Eurydika zůstala sama.
(Vzhledem k povaze úlohy nejsou zdroje výchozích textů uvedeny.)
(1) Slečna Maplová se až doposud diskuse neúčastnila. Nyní řekla: „Copak vůbec nechcete vědět, na co zemřel?“
Sir Ritchfield na ni překvapeně pohlédl. „Zemřel na rýč. Ty bys to taky nepřežila, takovou těžkou železnou věc uprostřed těla. Není divu, že je mrtvý.“ Ritchfield se maličko otřásl.
„A odkud je ten rýč?“
(2) „Někdo ho tam zarazil.“ Pro Sira Ritchfielda tím byla celá věc vyřízená, ale Othello, jediná černá ovce ze stáda, se o problém najednou začal ∗∗∗∗∗.
„V úvahu přichází pouze člověk – nebo hodně velká opice.“ Othello prožil své pohnuté mládí v zoologické zahradě v Dublinu a při každé příležitosti to také zmínil.
„Člověk.“ Maplová spokojeně přikyvovala. Tím se počet podezřelých rapidně snižuje. „Myslím, že bychom měli zjistit, co to bylo za člověka. Jsme to starému Georgeovi dlužni. Vždycky když nějaký divoce žijící pes roztrhal některé z našich jehňat, taky se pokoušel najít viníka. A kromě toho nám patřil. Byl to náš pastýř. Nikdo neměl právo zapichovat do něj rýč. To je zvlčilost, to je vražda!“
(3) Teď se ovce přece jen polekaly. Také vítr se otočil a čerstvý zápach krve se táhl v jemných, ale zřetelných závanech směrem k moři.
„A když toho, kdo do něj ten rýč zaryl, najdeme?“ zeptala se Heidi nervózně. „Co potom?“
„Spravedlnost!“ zabečel Othello.
„Spravedlnost!“ bečely ostatní ovce. A tak bylo rozhodnuto, že ovce objasní strašnou vraždu svého jediného pastýře.
(L. Swannová, Glennkill – ovce vyšetřují, upraveno)
Které z následujících tvrzení vystihuje výchozí text?
(1)
Něžná i proradná
krutá i bezradná
Plamen i červánek
Ďábel i beránek
Cukr i sůl
U vůně hřebíčku
u rytmu střevíčků
císař dnes myslí byl
Za tanec přislíbil
království půl
(2)
Salome
noc už je na sklonku
Salome
podobnas úponku
Podobna kytaře
pro svého vladaře
Salome
tančíš
(3)
Salome
sťali už Křtitele
Salome
usměj se vesele
Točíš se ve víru
Ústa jak upíru
krví ti planou
Salome
(4)
Noci už ubývá
Císař se usmívá
Pokojně mohu žít
Všeho lze použít
pro dobrý stát
Možná ho napadlo
prastaré říkadlo
Dějiny když tvoří se
pro hlavy na míse
nemá se štkát
(5)
Salome
netanči nechceš-li
Salome
hosté už odešli
Jenom roj komárů
dopíjí z pohárů
krůpěje vína
(6)
Salome
trochu jsi pobledla
Salome
v koutku jsi usedla
Víčka máš šedivá
Nikdo se nedívá
Salome!
Pláčeš…?
(K. Kryl, Salome)
Která z následujících možností neodpovídá výchozímu textu?
(1)
Něžná i proradná
krutá i bezradná
Plamen i červánek
Ďábel i beránek
Cukr i sůl
U vůně hřebíčku
u rytmu střevíčků
císař dnes myslí byl
Za tanec přislíbil
království půl
(2)
Salome
noc už je na sklonku
Salome
podobnas úponku
Podobna kytaře
pro svého vladaře
Salome
tančíš
(3)
Salome
sťali už Křtitele
Salome
usměj se vesele
Točíš se ve víru
Ústa jak upíru
krví ti planou
Salome
(4)
Noci už ubývá
Císař se usmívá
Pokojně mohu žít
Všeho lze použít
pro dobrý stát
Možná ho napadlo
prastaré říkadlo
Dějiny když tvoří se
pro hlavy na míse
nemá se štkát
(5)
Salome
netanči nechceš-li
Salome
hosté už odešli
Jenom roj komárů
dopíjí z pohárů
krůpěje vína
(6)
Salome
trochu jsi pobledla
Salome
v koutku jsi usedla
Víčka máš šedivá
Nikdo se nedívá
Salome!
Pláčeš…?
(K. Kryl, Salome)
Kterému z následujících tvrzení odpovídá výchozí text?
(1)
Něžná i proradná
krutá i bezradná
Plamen i červánek
Ďábel i beránek
Cukr i sůl
U vůně hřebíčku
u rytmu střevíčků
císař dnes myslí byl
Za tanec přislíbil
království půl
(2)
Salome
noc už je na sklonku
Salome
podobnas úponku
Podobna kytaře
pro svého vladaře
Salome
tančíš
(3)
Salome
sťali už Křtitele
Salome
usměj se vesele
Točíš se ve víru
Ústa jak upíru
krví ti planou
Salome
(4)
Noci už ubývá
Císař se usmívá
Pokojně mohu žít
Všeho lze použít
pro dobrý stát
Možná ho napadlo
prastaré říkadlo
Dějiny když tvoří se
pro hlavy na míse
nemá se štkát
(5)
Salome
netanči nechceš-li
Salome
hosté už odešli
Jenom roj komárů
dopíjí z pohárů
krůpěje vína
(6)
Salome
trochu jsi pobledla
Salome
v koutku jsi usedla
Víčka máš šedivá
Nikdo se nedívá
Salome!
Pláčeš…?
(K. Kryl, Salome)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje význam veršů zvýrazněných ve výchozím textu?
TEXT 1
Když se snáší noc na střechy Petěrburgu
padá na mě žal
zatoulaný pes nevzal si ani kůrku
chleba kterou jsem mu dal
Lásku moji kníže Igor si bere
nad sklenkou vodky hraju si s revolverem
havran usedá na střechy Petěrburgu
čert aby to spral
Nad obzorem letí ptáci slepí
v záři červánků
moje duše široširá stepi
máš na kahánku
Mému žalu na světě není rovno
vy jste tím vinna Naděždo Ivanovno
vy jste tím vinna až mě zítra najdou
s dírou ve spánku
(J. Nohavica, Petěrburg)
TEXT 2
Anafora je opakování stejného slova nebo slovního spojení na začátku po sobě jdoucích veršů.
(R. Ibrahim, Teorie literatury)
Vypište z TEXTU 1 verše, v nichž se vyskytuje anafora:
V době, kdy u nás literaturu i vědu ovládala latina, se mistr Jan Hus pustil do spisování v mateřštině. Že by ho k tomu svedl příklad Tomáše ze Štítného? Těžko říct. Štítný měl na něho určitě velký vliv, ale Hus sám znal rodnou řeč v mluvené i psané podobě dokonale, čímž se lišil od svých současníků. Je ale pravda, že si některé svoje texty nejprve načrtl v latině a pak je překládal do češtiny. Jako většina vzdělanců jeho doby byl totiž i on zaklet do latiny. Časem mu však krása některých českých slovních spojení ∗∗∗∗∗, a tak čeština nad latinou zvítězila.
Velice stál o to, aby Češi strážili svůj národní poklad – český jazyk, každému proto kladl na srdce, aby jeho mluva neskřípala groteskními germanismy. Ty byly totiž tenkrát v kurzu, což můžeme považovat za módní záležitost a současně za projev nekulturnosti. Hus dokonce napsal: „Mrskání by byli hodni Pražané a jiní Čechové, když mluví zpola česky a zpola německy.“
Na šíření češtiny se Jan Hus aktivně podílel. Kromě toho, že hodně českých slov sám vymyslel, nahrazoval ve svých textech a kázáních některá archaická slova novějšími a podle něj příhodnějšími výrazy, např. starší slovo Hospodin nahradil slovem Pán, místo podstatného jména vrah používal nepřítel. (Slovo vrah totiž ve starší češtině, ještě než se Hus narodil, označovalo nepřítele obecně, mělo tedy trochu jiný význam než dnes.)
(www.rozhlas.cz, upraveno)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu se neuplatňuje obraznost?