CERMAT úlohy na téma „Hlásky a stavba slov". Zadání a vyhodnocení zdarma; postup řešení ve zkušební verzi.
TEXT 1
TEXT 2
Při tvoření zdrobnělin typu A dochází k prodloužení samohlásky v kořeni slova (např. ze slova strana vznikla zdrobnělina stránka nebo ze slova kniha vznikla zdrobnělina knížka).
Při tvoření zdrobnělin typu B se žádná samohláska v kořeni slova neprodlužuje (např. ze slova les vznikla zdrobnělina lesík).
Vypište z TEXTU 1 tři zdrobněliny typu A.
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2. Při řešení úlohy posuzujte pouze spisovné tvary 1. pádu čísla jednotného. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
Přiřaďte k jednotlivým slovům (5.1–5.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Žádná možnost z nabídky A–E nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
Příklad: Slovo vlajkonoš označuje někoho, kdo nosí vlajku → slovo vlajkonoš bylo utvořeno ze slova vlajka a slova nosit.
5.1 černobílý
5.2 krokoměr
5.3 dlouhovlasý
TEXT 1
TEXT 2
Sloveso typu A obsahuje předponu pře- vyjadřující, že něco, co už alespoň jednou bylo uděláno, bylo provedeno znovu, zpravidla jinak (např. Přešila si kabát. – tzn. šitím upravila původní kabát).
Sloveso typu B obsahuje předponu pře- s jiným významem, než je definováno výše. U sloves tohoto typu předpona pře- třeba vyjadřuje, že něčeho bylo příliš (např. Omylem přesladil čaj.), nebo má význam dostat se na jiné místo (např. Dítě převezli do nemocnice.).
Vypište z TEXTU 1 tři slovesa, která jsou zcela jednoznačně typu A.
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
Přiřaďte k jednotlivým slovům (5.1–5.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Žádná možnost z nabídky A–E nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
5.1 smést
5.2 přiskočit
5.3 povytáhnout
TEXT 1
TEXT 2
Slovo typu A obsahuje předponu pa-, která vyjadřuje negativní hodnocení (např. místo dobrého vína děda koupil patok = koupil nekvalitní víno).
Slovo typu B obsahuje předponu pa- s jiným významem než slovo typu A (např. srnec má na hlavě parohy = rozvětvené výrůstky; v zoo byl i pakůň = živočich podobný koni).
Slovo typu C (např. padák) neobsahuje předponu pa-.
Vypište z TEXTU 1 tři slova, která jsou jednoznačně typu A.
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
TEXT 1
TEXT 2
Názvy dějů jsou podstatná jména, která se tvoří od sloves a označují nějaký děj, např. od slovesa chodit je odvozen název děje chůze (= pohyb z místa na místo), od slovesa tvořit je odvozen název děje tvorba (= proces, během něhož se něco tvoří).
Vypište z TEXTU 1 tři názvy dějů.
(Úlohu řešte na základě definice uvedené v TEXTU 2. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
(1) Hrad Houska, ležící necelých 60 kilometrů severně od Prahy, patří k vyhledávaným turistickým cílům. V prostorách i okolí tohoto hradu se prý dodnes děje cosi podivného. Odpradávna se říká, že se na Housce nachází brána do pekel. ∗∗∗∗∗ Možná to není tak nesmyslné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Někteří lidé totiž tvrdí, že název hradu pochází z keltského výrazu gosca (česky brána). Zlem prosáklá puklina by měla být v místech, kde dnes stojí hradní kaple.
(2) O Housce kolují i jiné děsuplné zkazky. Pod hradem se údajně nacházejí tajemné chodby, v nichž jsou kostry „nelidí“ a další hrůzostrašné věci. Traduje se také, že po Housce se v noci prochází postava v černém hábitu. Přítomnost nadpřirozených úkazů na Housce se ale nikdy nepotvrdila.
Podle historiků založil tento hrad český král Přemysl Otakar II., a to v první polovině 13. století. Za dobrou obranyschopnost vděčil hrad především své poloze: kdysi se k němu dalo dostat pouze z jihu. Dobře opevněné sídlo bývalo domovem mnoha šlechtických rodů. Pro širokou veřejnost Houska své brány otevřela teprve v roce 1999.
(3) Kromě klasické prohlídky tohoto hradu, za niž osoby starší 15 let zaplatí 180 Kč a děti do 15 let o 50 Kč méně, zde můžete zažít i něco netradičního. V prostorách, kde byly kdysi zaparkovány panské kočáry, najdete expozici nazvanou Peklem – mechanický model pekla o délce 12 metrů. Jeho konstrukci i všech 94 figurek vyřezaly z lipového dřeva šikovné ruce českých řezbářů. Expozice zahrnuje celkem jedenáct výjevů: například v jedné scéně ďábel rozdmýchává oheň v kotli, z něhož trčí nohy, hned vedle stojí pekelník, který mele hříšné duše. Vstupné do expozice Peklem činí 80 Kč za osobu.
(hradhouska.cz; www.novinky.cz; www.peklem.cz, upraveno)
Vypište z druhé části výchozího textu dvě přídavná jména, z nichž každé obsahuje alespoň jednu předponu.
(Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
TEXT 1
(1) Jednoho zářijového rána byly na dvoře všechny děti z Vratiče – tak se jmenoval náš dětský domov. Byl totiž úklidový den. Vytřepávali jsme polštáře, deky a prostěradla. Náhle přijel listonoš ze vsi a zdálky mával obálkou. Gerd, ředitelka Vratiče, si převzala dopis, a když ho dočetla, zašeptala: „Za dva týdny sem přijedou inspektoři: zkontrolují hygienické podmínky a přepočítají děti.“ Přelétla nás neklidným pohledem, jako by nás počítala. To ale nemusela. Věděli jsme, že ve Vratiči je padesát jedna dětí, tedy přesně o jedno víc, než povoluje úřední nařízení.
(2) Zrovna jsme se chystali odnést lůžkoviny dovnitř, když na PŘÍJEZDOVOU cestu vjelo zrezivělé volvo. Zaparkovalo a dveře auta se otevřely. Nejdřív se vynořila obrovská noha porostlá černými chlupy, poté s hekáním vylezla celá řidička. Byla dva metry VYSOKÁ a břicho měla jako sud. Rozhostilo se hrobové ticho. Před námi totiž stála Gorila! Ostatní děti se rozběhly do domu, já jsem ale dočista zkameněla. Teprve když se mé a Goriliny oči střetly a ona se zasmála, přičemž ODHALILA své ohromné tesáky, jsem vystřelila pryč. Pádila jsem do pokoje. Bylo tu nebývale rušno.
(3) Aron na mě šibalsky mrknul: „Jonno, viděla jsi to obrovský břicho? Je úplně jasný, proč sem přijela. Adoptovat dítě je levnější než si kupovat maso v obchodě.“
„Ty jsi ale hloupej. Přestaň si vymýšlet,“ odsekla jsem mu.
Chvilku jsme se popichovali, když vtom do pokoje vstoupily Gorila a Gerd.
„Nástup!“ rozkázala šéfka Vratiče. Postavili jsme se do řady a Gorila si nás začala prohlížet. U mě se zastavila.
„To je Jonna – naprosto beznadějný případ,“ posteskla si Gerd.
Gorila ale nečekaně prohlásila: „Já si tu holku vemu.“
Rozbušilo se mi srdce a bylo mi na zvracení. Gerd ještě vzala Gorilu do kanceláře VYPLNIT nějaké údaje do formulářů o adopci a zanedlouho už volvo opouštělo Vratič. Já jsem seděla na sedadle spolujezdce.
(F. Nilsson, Gorila a já, upraveno)
TEXT 2
Slovní tvar typu A: napíšeme-li v daném tvaru podstatného jména nad jednu souhlásku háček, získáme spisovný tvar slovesa (např. vázu → vážu).
Slovní tvar typu B: napíšeme-li v daném tvaru podstatného jména nad jednu souhlásku háček, získáme spisovný tvar jiného podstatného jména (např. bankou → baňkou).
Které z následujících tvrzení o slovních tvarech tučně vyznačených v TEXTU 1 je pravdivé?
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2.)
(1) Nad mořem se shromáždí hejno ptáků. Vzápětí se všichni řítí dolů a s hlasitým šplouchnutím rozrazí hladinu. Za chvilku se vynoří, v zobáku ale žádnou rybu nenesou. Francouzští rybáři, kteří byli svědky podobné scény, kdysi tomuto ptákovi dali jméno Fou de Bassan (blázen z Bassanu). Usoudili totiž, že je extrémně nešikovný, protože se z lovu vždy vrací s prázdnou. Opak je ale pravdou – terej bílý (tak zní jeho pravé jméno) je zdatný lovec, jenž potravu polyká pod vodou.
Terej bílý je největší mořský pták Evropy. Dospělý jedinec má dlouhá křídla (jejich rozpětí může být i 190 cm) a jeho hmotnost se většinou pohybuje mezi 2,8 a 3,2 kg. ∗∗∗∗∗
(2) Je-li pro tereje bílého něco příznačné, pak je to jeho způsob obstarávání potravy, jemuž se říká střemhlavé potápění. Při lovu mu pomáhá ostrý zrak. Jakmile ve vodě spatří kořist, vrhne se klidně i z výšky 30 metrů dolů a hladinu moře protne neuvěřitelnou rychlostí. Prudký náraz jeho těla na hladinu způsobí, že menší ryby v okolí jsou omráčeny, či dokonce usmrceny. Možná vás zajímá, jak takový kaskadérský kousek může terej vůbec přežít. Snadno – díky pevnému zobáku a tvrdé lebce. Vy ale podobné věci nezkoušejte. Člověk by totiž skok do vody z třicetimetrové výšky patrně nepřežil.
(3) Terejové bílí jsou velmi společenští: hnízdí v početných koloniích na skalních útesech. Na začátku minulého století panovala obava, že tito ptáci pravděpodobně skončí na seznamu ohrožených živočišných druhů. V roce 1913 totiž na světě žilo jen 100 000 jedinců, a to v méně než dvaceti koloniích. O necelých 60 let později už ale celková populace terejů bílých vzrostla (dokonce dvojnásobně) a tento trend zatím trvá. V současné době se největší kolonie terejů bílých nachází na kanadském ostrově Bonaventura: v roce 2021 zde sídlilo více než 60 000 párů.
(www.national-geographic.cz; www.stoplusjednicka.cz, upraveno)
Vypište ze třetí části výchozího textu tři slovesa, z nichž každé obsahuje předponu.
(Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
(1) U potoka na stráni
skákali dva klokani.
Jeden skočil sedm metrů,
a to ještě proti větru,
druhý ale zakopnul,
do potoka upadnul.
Plave klokan v potoce,
vylezl až v zátoce.
Když chtěl z kapsy vylít vodu,
nečekal tam žádnou zradu,
ale sáhnul na raky,
ti ho štípli do ruky.
(2) Klokan křičí: „Běžte ven,
kapsa není podnájem!“
RAKŮM SE VŠAK V KAPSE LÍBÍ,
to bydlení nemá chyby.
Teplé je a útulné
pro dva raky potulné.
(3) Raci v kapse zůstali,
klokan skáče po poli.
Tam pes dingo číhá v křoví,
vyrazí po klokanovi.
Psa čekala klepeta,
vylít jako raketa.
Chudák dingo – v čumáku
má štípance od raků.
Kňučí, mručí, kulhá, pláče,
klokan domů v klidu skáče.
Je mu zcela nebesky,
už se cítí moc hezky.
(J. Hutka, Klokan, upraveno)
Které z následujících tvrzení o verši zapsaném ve výchozím textu velkými písmeny je pravdivé?
(1) Ve známé komedii Adéla ještě nevečeřela zločinec vypěstuje rostlinu, která při poslechu jedné skladby spořádá obrovského psa. Jde sice jen o výplod scenáristovy fantazie, nicméně některé rostliny se Adéle trochu podobají.
∗∗∗∗∗ Právě proto se masožravky vybavily důmyslnými pastmi: do svých lapacích listů jsou schopny přivábit drobné živočichy, zvláště pak hmyz. Poté je chytí a stráví.
(2) Je zde ovšem jeden zásadní rozpor – masožravky loví hmyz, aby získaly živiny, zároveň ho ale potřebují k opylování svých květů. Musely tedy najít efektivní způsob, jak odlišit potravu od opylovače. Vědci zjistili, že za tímto účelem masožravky používají tři různé metody. Některé druhy například kvetou jen v období, kdy jejich pasti ještě nejsou funkční. Princip metody prostorové zase tkví v tom, že květy vyrůstají na dlouhých stoncích, zatímco lapací listy s pastmi se nacházejí mnohem níže, takže tam uvíznou živočichové pohybující se po zemi. Další masožravky si zase umí vypomoct dokonalým trikem: opylovače přitahují jinou vůní, než jakou vábí kořist.
(3) Na světě se vyskytuje zhruba 600 druhů masožravých rostlin. Masožravky se liší jak zbarvením či tvarem listů, tak svými rozměry. Některé jsou spíše menší (např. rosnatka minor má stvol dlouhý zhruba 10 cm a listy o délce maximálně 3 cm), jiné jsou velké jako dospělý člověk. Mezi největší druhy masožravek se řadí láčkovka rádža. Tato rostlina dokáže do svých pastí o velikosti lidského chodidla lapit nejen hmyz, ale dokonce drobné obratlovce, jako jsou myši nebo malé žáby.
Asi nejznámější masožravou rostlinou je mucholapka podivná. Okraje jejího lapacího listu jsou pokryty sladkým nektarem, na nějž láká hmyz. Jakmile tam hmyz přistane, mucholapka bleskurychle (často během půl sekundy) uzavře svůj lapací list, čímž oběti znemožní únik.
(www.abicko.cz, upraveno)
Vypište z druhé části výchozího textu dvě slovesa, z nichž každé obsahuje dvě předpony.
(Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
TEXT 1
TEXT 2
Přídavné jméno typu A vzniklo jedním z následujících způsobů:
1) základ podstatného jména, který je na prvním místě, se pomocí samohlásky spojí s dalším slovem či jeho základem, např. barvoslepý = barv (tj. základ podstatného jména barva) + o + přídavné jméno slepý;
2) spojí se dvě celá slova, přičemž na prvním místě je podstatné jméno v nějakém tvaru, např. pravděpodobný = pravdě (tj. tvar podstatného jména pravda) + přídavné jméno podobný.
Přídavné jméno typu B obsahuje kořeny dvou slov, jako první v pořadí ale není kořen podstatného jména, např. slovo novověký obsahuje kořen přídavného jména nový a kořen podstatného jména věk.
Vypište z TEXTU 1 tři přídavná jména typu A.
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
Jupiter North a Morrigan Crowová hleděli z okna jídelny. Lesem se k rodinnému sídlu Crowových blížilo cosi temného. Zprvu to vypadalo jako hejno netopýrů. Bylo to však příliš hlasité. Mezi vší tou černí svítily stovky rudých teček. Morrigan se zděsila, když zjistila, že to jsou oči mužů, koní a honicích psů.
„To jsou Honci z kouře a stínů. Musíme utéct,“ řekl Jupiter, vzal Morrigan za ruku a táhl ji pryč z jídelny. „Ale co bude s mou rodinou?“ zeptala se Morrigan a ukazovala na ostatní Crowovy. Všichni tři klidně seděli u stolu uprostřed rozlehlé jídelny, jako by přízračné lovce neviděli ani neslyšeli.
„Nic se jim nestane, jim ublížit nemohou. Ti Honci jdou jen po tobě, Morrigan.“
Jupiter a Morrigan vyběhli po schodech do třetího patra. Tam mladík dokořán otevřel nejbližší okno a Morrigan uviděla na nádvoří podivný stroj s prosklenou kabinou, který připomínal obrovského pavouka.
„Až napočítám do tří, skočíme dolů,“ řekl Jupiter a vylezl na parapet. Dívka se ohlédla. Několik metrů od nich stál pes: pozoroval je žhnoucíma rudýma očima a zlověstně vrčel. Další psi se ozývali z nižších pater.
„Jedna,“ řekl Jupiter a pomohl dívce na okenní římsu. Štěkot psí smečky, řítící se po schodech, hrozivě zesílil. „Dva.“ Jupiter objal Morrigan. To už k nim od schodiště přibíhali běsnící psi. „Tři!“ Chladný vzduch zasvištěl uprchlíkům kolem uší. Pak se ozvalo řinčení rozbitého skla a oba tvrdě dopadli na podlahu stroje. Zatímco si Morrigan vytahovala střep z ruky, Jupiter prudce stlačil řídicí páku dolů. Ospalý motor se probral k životu, plechový pavouk sebou škubl a všechny čtyři páry jeho obřích kovových noh vykročily k městu.
„A co teď?“ zeptala se Morrigan a snažila se nepozvracet kabinu toho zvláštního stroje.
„Najdeme bránu do Nikdyuše,“ vysvětlil jí Jupiter, „jen tak Honcům unikneme.“
(J. Townsendová, Nikdyuš, upraveno)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu pouze jedno slovo obsahuje předponu?
(1) Nad mořem lítá racek,
já stojím na molu,
jenže mám moře práce
a moře úkolů.
(2) Chci lovit mořský raky,
hledat loď pokladů,
objevit dávný vraky,
jenže jsem pozadu.
(3) Ve čtení, v psaní taky,
v počtech jsem na kuli,
nad mořem táhnou mraky,
když musím k tabuli.
(4) Jsem nejlepší ve třídě,
ale jen ve snění,
a když to na mě přijde,
všechno se promění.
(5) Nad školou lítá racek,
vzduch voní skořicí
a úča volá: Macek,
nespi mi v lavici.
(P. Šrut, Píseň o moři)
Které z následujících tvrzení o páté sloce výchozího textu je pravdivé?
TEXT 1
Té noci jsem byl doma sám. Stále jsem musel myslet na Eliáše Glocka, tajuplného starého vetešníka, o němž mnozí lidé z Vltavína soudili, že je čaroděj a svou duši upsal ďáblu. Musím se ke Glockovi vypravit a zjistit, jestli je to pravda.
Dveře zchátralého vetešnického krámku byly otevřené. Opatrně jsem vkročil do šeré chodby a šel za světlem, vycházejícím ze sklepení. Záhy jsem se ocitl v síni s mramorovou podlahou a klenbou vykládanou drahokamy. Uprostřed té nádhery ležel na divanu Eliáš Glock, oblečen do hedvábného županu. Poslouchal překrásné tóny, jež vydávaly flétny a loutny sedmi líbezných otrokyň. Náhle jeho zrak spočinul na mně. Zatroubil na velký zahnutý roh a vzápětí jsem stál v jakémsi nuzném pokoji. V lenošce seděl Eliáš Glock, na sobě jako obyčejně svůj otrhaný kabát.
S úžasem jsem zvolal: „Vy jste skutečně čaroděj! Vždycky jsem to říkal. Můj strýc tomu ale nevěří, stejného názoru je také pan doktor Tulipus, pan radní Rubín, varhaník Brum a písař Brk, dokonce i má půvabná sestřenka Serafína. A ještě pan Gram z lékárny.“
Eliáš Glock se hrůzostrašně zasmál: „Ale uvěří, až je do skla zakleji!“ Opět zatroubil na kouzelný roh a vmžiku držel skleněnou láhev, v níž byli nějací pidimužíci. Vzápětí jsem poznal, že to jsou všichni ti, jež jsem zmínil. Glock mi to potvrdil: „Tady je máš, všechny ty pošetilce! Půjdou do světa, Davide! V láhvi procestují tři sféry: sféru vzduchu, země a vody. Musí se mnohému naučit!“
„Pane Glocku, nechte mě jít s nimi!“ vyhrkl jsem.
Glock se mě dotkl ebenovou hůlkou a já jsem cítil, jak se scvrkávám. Spustil mě k ostatním a poté láhev vymrštil vzhůru do nebeského prostoru. Opsala oblouk mezi souhvězdími a pak s námi rychle padala dolů. Za chvíli už ležela na dně moře.
Vysvětlivky: vetešník – obchodník se starým opotřebovaným zbožím; divan – pohovka
(K. Dewetter, Neuvěřitelná dobrodružství Davida Damiána, upraveno)
TEXT 2
Když se tvoří 2. pád množného čísla podstatných jmen skloňovaných podle vzoru žena, odstraňuje se koncová samohláska (např. knihy – knih). Pokud se na konec slova dostane obtížně vyslovitelná skupina souhlásek, vkládá se mezi tyto souhlásky tzv. vkladné e (např. bitvy – bitev).
Které z následujících slov obsahuje pouze jeden kořen?
Ke každé z následujících podúloh (14.1 a 14.2) napište současné spisovné slovo, které odpovídá zadání a zároveň NENÍ vlastním jménem.
(Současné slovo znamená slovo používané v dnešní době, nikoli zastaralé.)
14.1 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem PROZRADIT a skloňuje se podle vzoru SOUDCE.
14.2 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem OSAMĚLÝ a skloňuje se podle vzoru ŽENA.
(1) Ptala se Františky Marta:
„Máme zavřený vrata?
Nepolezou sem strašidla?
Venku je tma jak povidla.“
(2) „Vrata jsou samý železo,
tudy k nám strašidla nevlezou.
Viděli by je kohouti,
co sedí v jívě na proutí,
a kdyby na ně kokrhali,
strašidla by se hrozně bály.“
(3) „A tak mi řekni, a honem –
nemůžou spadnout komínem?“
„Tak z toho neměj vůbec strach,
spálily by se na tlapkách.“
„Ale Františko, pověz mi –
neschovaly se do slámy?“
„Jsou holý jako žížaly,
vosiny by je píchaly.“
(4) „A nechce vylízt ze studny
ňáký strašidlo záludný?“
„V studni je zima a mokrý zdi,
tam žádný strašidlo nehnízdí.
Neboj se, Marto, neměj strach,
můžeme zlobit v postýlkách.“
Vysvětlivka: vosina (spisovně osina) – ostrý výrůstek na rostlinách
(I. M. Jirous, Magor dětem, upraveno)
Ve výchozím textu promlouvají v přímé řeči pouze Františka a Marta. Které z následujících tvrzení odpovídá výchozímu textu?
Vypište z každé z následujících vět (5.1 a 5.2) základní skladební dvojici.
(Základní skladební dvojice musí být zapsány pravopisně správně.)
5.1 Ze všech písemností se dochovaly jen kopie listin dokládajících založení našeho města.
5.2 Každý rytíř by svůj hrad bránil před útokem nepřátel až do posledního dechu.
TEXT 1
(1) Až teď, ve svých dvanácti letech, se dozvídám, že mým tátou je bůh moře a že potřebuje mou pomoc. Podíval jsem se na Cheiróna. „Vy už dávno víte, že jsem syn mocného Poseidóna, že? Není mi jasné, proč jste mi to zatajil•“
„Nebyl jsem si jistý,“ odpověděl Cheirón, „měl jsem jen podezření, Percy.“
„Tak si to shrňme. Zeus, vládce oblohy, se hněvá. Někdo mu totiž ukradl nejmocnější zbraň ve vesmíru. Já mám jít do podsvětí, střetnout se s vládcem mrtvých, najít tu zbraň a vrátit ji zpět na Olymp do letního slunovratu, který bude už za deset dnů. Když se mi to povede, dokážu, že tím zlodějem nebyl můj otec.“
„Správně,“ potvrdil moje slova Cheirón.
Otočil jsem se na Grovera: „Co ty na to?“
„Mírumilovní satyrové a podsvětí, to přece nejde dohromady,“ řekl dost vystrašeně.
(2) „Nemusíš chodit se mnou,“ snažil jsem ho uklidnit.
ZAVÁHAL, ale pak odpověděl: „Zachránil jsi mi život, Percy! Neopustím tě.“
Ulevilo se mi. Netušil jsem, jestli satyr něco zmůže proti mrtvým, ale cítil jsem se líp, že do toho nepůjdu sám. Obrátil jsem se na Cheiróna: „A kde je ten vstup do podsvětí•“
„Občas se stěhuje. Teď je v Los Angeles.“
„Takže skočíme do letadla a pak…“
„Ne, musíš cestovat po zemi!“ přerušil mě Cheirón. „Nejsilnějším soupeřem tvého otce je Zeus. Letadlem proto letět nesmíš. Ocitl by ses v království tohoto boha a dolů by ses živý nevrátil!“ Nad námi udeřil blesk a ZABURÁCEL hrom. „Na cestě tě budou doprovázet dva společníci,“ pokračoval Cheirón, „ten druhý už brzy přijde.“
Vzduch se zachvěl a náhle se v místnosti zjevila Annabeth, dcera bohyně moudrosti. „Dohlídnu na to, abys to nezpackal,“ řekla.
„Trojice,“ zamyslel jsem se nahlas. „To snad půjde.“
Vysvětlivka: Satyr je bájná bytost s částečně lidskou a částečně zvířecí podobou.
(R. Riordan, Percy Jackson, upraveno)
TEXT 2
Slovesa typu A mají předponu za-, která u těchto sloves vyjadřuje, že děj trval jen krátkou dobu, např. pes delší dobu vrtěl ocasem × pes krátce zavrtěl ocasem.
Slovesa typu B mají předponu za-, která u těchto sloves nevyjadřuje, že děj trval jen krátkou dobu, ale má jiný význam, např. místnost se zalidnila (význam zaplnit nějaký prostor).
Které z následujících tvrzení o dvou úsecích podtržených v TEXTU 1 je pravdivé?
(1)
Dítě školou povinné
dovede to, co my ne.
My jsme sice světa znalí,
my jsme lidé s rozhledem,
ale hrát si jako malí,
to bohužel nesvedem.
(2)
Co se všechno nestane,
když si dítě zamane:
kuchyně se stane lesem
a štokrle medvědem.
Já i vy to těžce nesem,
že to taky nesvedem.
(3)
Dítě věří tomu,
že z domu do ulice
vede třeba chodba tajná,
o takové věci
domovní důvěrnice
nemá ani šajna.
(4)
Dítě školou povinné
dovede to, co my ne.
Dejme tomu v elektrice
průvodčí se rozplyne.
Dítě bloumá po Africe,
loví lvice, a my ne.
Vysvětlivky: štokrle – židlička; elektrika – tramvaj
(J. Suchý, Dítě školou povinné)
Které z následujících tvrzení o dvou verších podtržených ve výchozím textu je pravdivé?
TEXT 1
(1) Události dnešního dne mě utvrdily v mém rozhodnutí. Musím stůj co stůj zjistit, zda se ve vesničce opravdu skrývá netvor. Emma, Bronwyn a Enoch se rozhodli mě na této tajné výpravě doprovodit. Millard, jehož neviditelnost by se nám hodila, s naším plánem ale nechtěl mít nic společného. Dokonce jsme ho museli podplatit, aby nás nepráskl ředitelce Peregrinové.
(2) Po večeři jsme se s Emmou sešli u schodiště v posledním patře sirotčince. Po žebříku jsme vylezli na půdu a odtud jsme se větrací šachtou dostali na střechu. Tam už na nás čekali Enoch s Bronwyn. Právě jsem se jich chystal zeptat, jak se dostaneme na zem, vtom jsem ale spatřil Olivu, jak se vznáší podél střechy. Okolo pasu měla omotaný provaz. Zvědavě jsem se naklonil přes střechu, abych zjistil, k čemu je přivázaná. Uviděl jsem Fionu, jak s provazem v ruce sedí v okně svého pokoje. Velice mě potěšilo, že máme dva komplice.
„Běž první, Jacobe,“ řekl mi Enoch.
Nervózně jsem couval od okraje střechy: „Součástí plánu nebylo, že si zlomím nohy.“
„Nezlomíš! Chytni se Olivy a skoč,“ přikázala mi Emma, „je to legrace, uvidíš. Dělala jsem to už mockrát.“
Dobrá, budu jí věřit. Zamířil jsem k Olivě, ona natáhla ruce, objala mě a já jsem se zavřenýma očima vykročil do prázdna. Za okamžik jsem pod nohama ucítil zem. Oliva mě pustila a řítila se zpět na střechu s Júúúúú! na rtech. Ostatní na ni zasyčeli, ať je zticha. Pak ji jeden po druhém objali a ona je snesla dolů. Když jsme byli všichni pohromadě, opatrně jsme se začali plížit k temnému lesu. Fiona s Olivou nám z okna mávaly. Štěstí nám zatím stále přálo. Když se stihneme vrátit před večerkou, Peregrinová nic nezjistí.
(R. Riggs, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, upraveno)
TEXT 2
Souvětí typu A: v první větě souvětí je podmět nevyjádřený, např. Stále nevím, proč to udělal (kdo, co neví? – nevyjádřený podmět já).
Souvětí typu B: podmět první věty souvětí je vyjádřen celou následující větou, např. Stále se neví, proč to udělal (kdo, co se neví? – podmět proč to udělal).
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
8.1 Členové tajné výpravy věděli, kde má netvor z vesničky svůj úkryt.
8.2 Emma jako jediná ze všech dětí byla na podobné tajné výpravě už několikrát.
8.3 Členové tajné výpravy opustili budovu sirotčince v čase mezi večeří a večerkou.
8.4 Seskok ze střechy domu všichni členové tajné výpravy přežili jen díky své schopnosti létat.
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (28.1–28.4) odpovídající popis (A–F).
(Každou možnost z nabídky A–F můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
Vysvětlivky:
28.1
Přiřaďte k jednotlivým obrázkům (28.1–28.4) odpovídající popis (A–F).
(Každou možnost z nabídky A–F můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
Vysvětlivky:
28.1
28.2
28.3
28.4
Vypište z každé z následujících vět (5.1 a 5.2) základní skladební dvojici.
(Základní skladební dvojice musí být zapsány pravopisně správně.)
5.1 Od původního stavu před celkovou rekonstrukcí se výsledná podoba našeho domu lišila velmi výrazně.
5.2 V novém školním roce nás budou čekat náročné tréninky na hřišti i pravidelné závody na stadionu.
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (6.1–6.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
6.1 Když se venku oteplí, zdejší hřiště je plné dovádějících dětí.
6.2 Najednou jsme v dálce uviděli jakési světlo, které rychle blikalo.
6.3 Včera se musel vrátit domů pro deštník, protože se nečekaně rozpršelo.
(1) Bojuje s kunou ležela v týpí a kouřovým otvorem se dívala na jasné hvězdy. Vtom se u vchodu pohnula plachta. Dívka sebou leknutím trhla, ale pak si v duchu vynadala. Je jí přece už dvanáct let. Nejspíš se jen vrací maminka.
„Mami?“ zašeptala Bojuje s kunou.
„To jsem já, Kuno, tvůj dědeček. Nevzbudil jsem tě?“
Dívka radostně vykřikla. Dědeček jí určitě bude před spaním něco vyprávět. Když se posadil k ohništi, poprosila ho: „Povídej, jak jsem dostala své jméno.“
(2) Dědeček začal vyprávět: „Byla jsi, Kuno, na světě čtvrté léto, když do naší vesnice přijel bílý obchodník. Měl malé štěňátko, které si tě oblíbilo. Tehdy jsi byla dost divoká a s tím pejskem jsi už vůbec nebyla k udržení. Shazovali jste ze stojanů sušící se maso, ničili pasti na králíky. Po několika dnech vašeho řádění musel náčelník Pět medvědů říct tvé matce, ať tě zklidní. Okamžitě tě poslala i se štěnětem k potoku, abyste už nemohli nic vyvést. Lehli jste si na břeh pod dutou vrbu, a protože bylo velké horko, usnuli jste. V dutině stromu ale měla doupě kuna.
(3) Před polednem nás vyděsil tvůj zoufalý křik. Probudil tě pejsek, když se ti celý zkrvavený snažil schovat v náručí. Zuřivě na něj dorážela kuna. Sotva jsi ale spustila ten svůj jek, zmizela ve stromě. Popadl tě hrozný vztek. Ihned ses začala dobývat do jejího doupěte. Než jsme k tobě doběhli, už jsi ji držela za krk. I když tě kousala do rukou, nepustila jsi ji. Křičela jsi, že ji utopíš, a táhla ji k potoku. Ani jsme ti nestihli říct, že kuny umějí plavat. Jak se dalo čekat, ve vodě se ti kuna vysmekla a uplavala. Od toho dne se jmenuješ Bojuje s kunou.“
(O. Balík, Děti prérie, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
8.1 Dívka spící na břehu potoka se probudila později než štěně, které tam bylo s ní.
8.2 V době útoku kuny na štěně bylo dívce, která dostala jméno Bojuje s kunou, méně než pět let.
8.3 Když se plachta týpí pohnula, Bojuje s kunou se lekla, protože se bála příchodu své matky.
8.4 Ten den, kdy kuna zaútočila na štěně, hovořil náčelník Pět medvědů s jedním z rodičů dívky, která dostala jméno Bojuje s kunou.
(1) Pro většinu lidí je binturong živočichem zcela neznámým, příliš toho o něm nevědí ani odborníci. Z chovů v zajetí ∗∗∗∗∗ znají vzhled těchto živočichů, ∗∗∗∗∗ o jejich životě ve volné přírodě mají informací velmi málo.
Binturongové jsou stromové šelmy žijící v pralesích v jihovýchodní Asii. Kvůli kácení pralesů však jejich počet stále klesá, v odlesněné krajině totiž nepřežijí. Tělo těchto živočichů je přizpůsobeno životu v korunách stromů. Šplhání jim umožňují tlapy s ostrými drápy a dlouhý chápavý ocas, za nějž se mohou pověsit na větve nebo se jich přidržet. Chápavý ocas je typický pro některé druhy opic, u šelem je však vzácný. Kromě binturonga má takový ocas jen jediná šelma na světě – jihoamerický kynkažu.
(2) Binturong není žádný drobeček: může vážit přes 20 kg (v zajetí dokonce až 30 kg). Vedle drobných obratlovců se binturong živí i rostlinnou stravou, zejména sladkými fíky. S některými druhy fíkovníků ho pojí oboustranně prospěšný vztah: stromy mu poskytují potravu a on zase zajišťuje šíření jejich semen. V jeho trávicím ústrojí se tvrdá svrchní vrstva semen změkčí a jen díky tomu mohou semena obsažená v trusu posléze vyklíčit a vyrůst.
Na skoky mezi stromy je binturong moc těžký. Když se chce dostat na sousední strom, musí sestoupit na zem. Tam ale číhá nebezpečí: jednak pytlácké pasti nastražené na jinou zvěř, jednak obávaní lovci. Ti binturongy loví pro maso nebo je prodávají na trhu s exotickými zvířaty jako domácí mazlíčky. V některých oblastech jsou binturongové oblíbenými společníky, protože jsou přátelští a dají se snadno ochočit.
Binturongy bychom rozhodně měli chránit. Každý zachráněný binturong totiž znamená mimo jiné i spoustu „vysázených“ fíkovníků.
(www.abicko.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení jednoznačně vyplývá z výchozího textu?
TEXT 1
(1) Narodilo se štěně,
lidí se nebálo,
se svým stínem na stěně to štěně
celej den si hrálo.
(2) A když povyrostlo víc,
protáhlo si nohy,
vydalo se do ulic, do vesnic
očuchávat rohy.
(3) Čuchá tady, čuchá tam
a ocasem vrtí,
uviděl ho jeho pán, grobián,
rozvzteklil se k smrti:
(4) Aby pes znal celou ves,
to jsou ňáký mravy?
Takovej všetečnej pes na řetěz,
to mu mravy spraví!
(5) A tak na řetěze rost,
až z něj vyrost hafan.
Jednou mu pán pro radost dával kost
a byl zle porafán.
(6) Jak to, že ten pes kouše,
sám sebe se tázal,
dřív neublížil mouše, proč kouše,
když jsem ho uvázal?
(7) Seběhla se celá ves
a pánovi praví:
{{u:Celej svět už ví to dnes, že řetěz
mravy nenapraví.}}
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Když se v jedné sloce vyskytují verše, které se rýmují a zároveň končí slovy, z nichž jedno je celé obsaženo v druhém slově (např. předposlední – lední), vzniká rýmové echo.
{{i:Místo předposlední
při tom závodě
získal medvěd lední
kvůli nehodě.}}
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
4.1 Jde o ukázku uměleckého textu.
4.2 V první sloce se vyskytuje slovo zdrobnělé.
4.3 V druhé sloce má první verš o jednu slabiku více než verš bezprostředně následující.
4.4 V každém ze tří tučně vyznačených veršů se vyskytuje nespisovný tvar slova.
5.1 Napište současné spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem KOST a skloňuje se podle vzoru MUŽ.
5.2 Napište současné spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem STĚNA a skloňuje se podle vzoru ŽENA.
(Současné slovo znamená slovo používané v dnešní době, nikoli zastaralé. Slova kost a stěna pocházejí z TEXTU 1, správná odpověď se v TEXTU 1 nevyskytuje.)
Na návrší si dívky a chlapci hrají na schovávanou. Vysoko nad nimi krouží jestřáb. Děvčata náhle vyplašila hejno koroptví. Všechny děti si rázem hrát přestanou a pozorují dravce útočícího na koroptve. Již jednu drží v pařátech a odlétá s ní. „Už nehrát. Chytat koroptve,“ obrací se Veverčák na ostatní chlapce. Kopčem a další dva souhlasně přikývnou. Zbylí hoši se opět zapojují do hry. Čtyři hoši se prodírají křovím. Zdá se, že vůdcem této výpravy na koroptve je bystrý Kopčem. Jako první se vydává ze svahu dolů, Veverčák je mu v patách. Jejich druzi se opozdili, neboť začali sbírat dozrávající jahody. Kopčem vyčítavě pohlédne na mlsné jahodáře, ale mlčí. Sestupuje dál po svahu. Hoří loveckou náruživostí. Už ledacos dokáže sám, liščí zuby na jeho náhrdelníku o tom svědčí. Již brzy bude moct lovit s dospělými lovci. Posledně ho zahnali kameny, když se chtěl připojit k jejich výpravě na soby. Znenadání Kopčem spatří, jak mu Veverčák dává rukou znamení. Kopčem se k němu tiše připlíží. Veverčák ukazuje někam mezi ostružinové keře. Nehnutě tam leží vyhublá liška. Když si hoši všimnou vran poletujících nad ní, Kopčem zašeptá: „Liška být mrtvá.“ Oba vykročí směrem k ní, když vtom se zvíře vymrští, chňapne jednu menší vránu do huby a začne utíkat. Než liška zaběhne do houští, Kopčem ji trefí kamenem do nohy. Tím jí ztíží útěk, zvíře nyní poskakuje po třech. Hoši se rozběhnou. Jsou zdatní běžci, jejich chodidla dávno přivykla ostrým kamínkům. Raněná liška prchá přímo k divoké řece. Chlapci doufají, že tam ji dohoní. Náhle se však vyčerpané zvíře ztratí v rákosí. Hoši na sebe zklamaně pohlédnou a pak se vrátí k ostatním.
(E. Štorch, Lovci mamutů, upraveno)
Které z následujících slov neobsahuje předponovou část?
TEXT 1
(1) Kačenka! Kdopak to asi je?
Povídáš: „Ale to jsem já,
na Kampě bydlím, kde bydlíval
kdysi princ Bajaja!“
A kolik je ti, Káťo, let?
Nechtěl bych si to splíst…
„Říkal jsi, tatínku, před chvílí:
nepočítat a číst!“
(2) Tož třeba tohle přečteme si:
Princ Bajaja měl starý hrad,
ten hrad stál kdesi mezi lesy
a princ ten hrad měl tuze rád.
Ten hrad měl věže a měl vížky
a v oněch věžích, ve vížkách
byly ti samé krásné knížky,
staré i nové, krásné, ach,
hlavně ty knížky pohádkové,
ať byly staré, nebo nové,
s obrázky, nebo bez obrázků.
Pozn. Kampa – část Prahy
(3) Princ Bajaja v tom hradě kdesi
pojal k těm knížkám velkou lásku
a brzy je měl v malíku.
Ten hrad stál kdesi mezi lesy…
„Ale co Kampa, tatíku?“
Kampa? Ach, ano, děvenko má,
princ Bajaja tu býval doma,
když přišel o ten starý hrad,
když přišel o věže a vížky.
A že tak tuze čítal rád,
on proměnil se v ony knížky,
kde slýcháváš o princeznách,
jež mají hvězdu na svém čele,
a třebaže jsou málo smělé,
ptají se, kdo byl Bajaja…
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
4.1 Napište spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem STARÝ a skloňuje se podle vzoru MUŽ.
4.2 Napište spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem ČÍST a skloňuje se podle vzoru ŽENA.
4.3 Napište spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem HRAD a skloňuje se podle vzoru STAVENÍ.
(Slova starý, číst a hrad pocházejí z TEXTU 1, správná odpověď se v TEXTU 1 nevyskytuje.)
TEXT 1
(1) Běžel pes po městě a potkal člověka.
Člověk je jako pes, jenomže neštěká.
A pes mu povídá: „Pojď se mnou, brachu, k nám,
o Štědrém večeru nemá být nikdo sám!
Toulavý člověče, vezmu tě do smečky,
psí máma usmaží voňavé řízečky,
dáme si horký punč, budeme veselí,
však i psí Ježíšek ti něco nadělí!“
(2) Tulák šel s hafanem a za čtvrt hodiny
usedl ke stolu v kruhu psí rodiny,
jedlička svítila a došlo na dárky,
našli mu zánovní papuče z almárky
a byli veselí, zpívali koledy,
s cukrovím na míse obešli sousedy
a tulák skotačil s malými štěňátky –
byly to Vánoce skoro jak z pohádky.
Člověk je jako pes, to nikdo nezmění,
až na to, že nemá ocásek k vrtění.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Neslabičné předložky mívají někdy slabičnou podobu, např. ve spojení V LESE píšeme neslabičnou předložku V, ale ve spojení VE VĚTRU píšeme její slabičnou podobu VE.
(V. Styblík, Český jazyk pro 7. ročník ZŠ, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
3.1 Text je próza.
3.2 Jde o ukázku neuměleckého textu.
3.3 V první části textu se každý podtržený verš rýmuje s veršem bezprostředně následujícím.
3.4 V druhé části textu se vyskytuje slovo zdrobnělé označující část těla některých živočichů.
4.1 Napište spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem NADĚLIT a skloňuje se podle vzoru ŽENA.
4.2 Napište spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem CUKROVÍ a skloňuje se podle vzoru MUŽ.
(Slova nadělit a cukroví pocházejí z TEXTU 1, správná odpověď se v TEXTU 1 nevyskytuje.)
Vyprávění strýčka Řehoře o tom, jak ho zachraňoval bernardýn
V jednom alpském průsmyku kdysi postavil mnich Bernard útulek pro pocestné. Po jeho smrti tam mniši zřídili záchranářskou stanici. První na světě! Vycvičili bernardýny, aby zachraňovali zbloudilé. Bernardýni totiž umí bezpečně vést člověka i ve vysokém sněhu. Psi nosili na krku soudek s nápojem a na hřbetě deky. Když zbloudilému ještě zbývaly síly, přikryl se dekou a pes běžel pro pomoc. Když už ale člověk dost sil neměl, bernardýn ho nejprve musel zahřát svým tělem.
V tom průsmyku bývají časté vánice. V jedné vánici jsem tenkrát zabloudil i já. Rychle se stmívalo. Náhle jsem zahlédl pohyb. Něco strakatého ke mně přiběhlo a olízlo mě to. „Že ty jsi bernardýn záchranář!“ radoval jsem se. Pes si na mě lehl. Byl těžký, téměř mě rozmačkal. „Okamžitě ze mě slez, valachu, a dej mi napít,“ hekal jsem.
Odepnul jsem mu soudek s nápojem a vyndal špunt. Bernardýn mě však odstrčil a začal z NĚJ pít sám. V tu ránu ho celý vypil. V klášteře to ale asi někdo popletl. Do soudku se omylem dostal nějaký čisticí prostředek. Zřejmě HO chtěli pořádně umýt. Psovi začalo být špatně od žaludku, který se MU asi nadměrně odmastil.
Začaly se dít divné věci. Pes nepřetržitě pěnil z tlamy i očí. Když se snažil štěkat, vyletělo z NĚHO jen mračno duhových bublin. Úplně přestal vidět i slyšet. I nohy mu přestaly sloužit. Co chvíli hrozilo, že se zřítí do propasti. Naštěstí jsem ho vždy včas zachytil. Nakonec jsem si psa hodil přes rameno a donesl ho ke klášteru.
(F. Nepil, Pět báječných strýčků, upraveno)
Ve kterém z následujících slov končí předponová část souhláskou?
(1) Maria Panna v samé práci
a Ježíšek jí nechce spát.
Poklízet, vařit, zašívat si
a ještě k tomu kolíbat.
Hrdlička lítá, samá legrace,
a nechce se jí, mršce, do práce.
Durdí se Panna: „Co se máš co smát?
Ježíška budeš kolíbat!“
Kolíbala hrdlička,
kolíbala Ježíška,
sotva zavřel očička,
ulítla mu hrdlička.
Kolíbka se zastavila,
Ježíšek, ten pláče zas,
mlíko z plotny utíkalo,
k obědu byl právě čas.
„Ty lajdačko, hned pojď sem,
počkej, my tě přivážem!“
Vzala Panna sametku:
„Ty, ty, poběhlice!“
Uvázala hrdličku
rovnou ke kolíbce.
(2) Oběd už je uvařený
a Ježíšek spinká dál,
neposeda nesměje se,
pásek se jí zařezal.
„Prosím, prosím, svatá Panno,
dej mi trošku zalítat,
já už budu tuze hodná,
přijdu zase kolíbat.
Ježíškovi do kašičky
cukrů, cukrů, cukrů dám,
cukrů, cukrů do hubičky,
řekni: Už se nehněvám!“
Panna v smíchu klopí řasy:
„Kš! Kš! Leť si, pohane!
Za trest však na věčné časy
pásek ti už zůstane!“
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (A), nebo ne (N).
1.1 Text je ukázkou poezie.
1.2 Jde o ukázku uměleckého textu.
1.3 V poslední sloce první části textu i v poslední sloce druhé části textu se vyskytuje oslovení.
1.4 První sloka druhé části textu se skládá ze dvou sedmislabičných a dvou osmislabičných veršů.
4.1 Napište spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem PRÁCE a skloňuje se podle vzoru PÁN.
4.2 Napište spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem ZAŠÍVAT a skloňuje se podle vzoru STAVENÍ.
(Slova práce a zašívat pocházejí z výchozího textu, správná odpověď se ve výchozím textu nevyskytuje.)
TEXT 1
Nebyla to noc jako obvykle. Panovalo děsivé ticho. Vtom se ozvalo silné zadunění.
„Co se děje?“ polekaným hlasem zvolala Muminkova maminka.
„Trochu se rozhýbala ohnivá hora,“ odpověděl Muminkův tatínek.
Vzápětí se údolím přehnala obrovská zpěněná vlna. Muminí dům se zakolébal, rovnováhu však neztratil. Do přízemí ale vnikla voda, proto se celá muminí rodina odebrala do prvního patra. Vyčkávali, co bude dál. Brzy ale byli ospalí od šplouchání neklidné vody, a tak se schoulili a usnuli na podlaze. Když se v sedm hodin ráno vzbudili, všichni hned běželi k oknu. Celý svět byl jinačí. Zmizel most, stromy jako by vyrůstaly přímo z vody a z kopců kolem muminího údolí se stalo několik rozptýlených ostrůvků.
„A je po ranní kávě,“ řekl zklamaně tatínek. Maminka pohlédla na zatopené schody do přízemí a povzdechla si.
„Mám se potopit pro snídani?“ zeptal se Muminek.
„Nevydržíš tak dlouho bez dechu,“ nesouhlasila s nápadem maminka.
Tatínek pohotově vyvrtal vrtačkou do podlahy díru a zakrátko už se malým otvorem koukali na kuchyni shora. Maminka okouzleně zírala do slabě osvětleného nazelenalého akvária. Na jeho dně byla kamna, nahoře plavaly stolky a židličky. Rozesmála se, neboť tak zvláštní pohled do kuchyně považovala za zábavný.
„Maminko, nemohl bych to přece jen zkusit?“ prosil Muminek.
„No dobrá, ale pořádně se nadechni,“ poučila ho maminka.
Muminek co nejvíc zklidnil dech a pak se potopil do kuchyně. Plaval ke spižírně, otevřel její dveře a nestačil se divit. Voda uvnitř byla zbarvená rozlitým mlékem. Vznášely se tu podivné kousky něčeho, co bývalo džemem. Muminek rychle popadl máselničku a zabalený bochník chleba a zamířil obloukem do salonu pro plechovku s kávou. Pak vyplaval. Ještě nikdy nebyla snídaně tak zajímavá.
(T. Janssonová, Bláznivé léto, upraveno)
TEXT 2
Metafora je přenesení pojmenování na základě podobnosti, např. ve spojení noční obloha byla poseta diamanty slovo diamanty označuje hvězdy.
Které z následujících slov neobsahuje dvojhlásku?
TEXT 1
Nebyla to noc jako obvykle. Panovalo děsivé ticho. Vtom se ozvalo silné zadunění.
„Co se děje?“ polekaným hlasem zvolala Muminkova maminka.
„Trochu se rozhýbala ohnivá hora,“ odpověděl Muminkův tatínek.
Vzápětí se údolím přehnala obrovská zpěněná vlna. Muminí dům se zakolébal, rovnováhu však neztratil. Do přízemí ale vnikla voda, proto se celá muminí rodina odebrala do prvního patra. Vyčkávali, co bude dál. Brzy ale byli ospalí od šplouchání neklidné vody, a tak se schoulili a usnuli na podlaze. Když se v sedm hodin ráno vzbudili, všichni hned běželi k oknu. Celý svět byl jinačí. Zmizel most, stromy jako by vyrůstaly přímo z vody a z kopců kolem muminího údolí se stalo několik rozptýlených ostrůvků.
„A je po ranní kávě,“ řekl zklamaně tatínek. Maminka pohlédla na zatopené schody do přízemí a povzdechla si.
„Mám se potopit pro snídani?“ zeptal se Muminek.
„Nevydržíš tak dlouho bez dechu,“ nesouhlasila s nápadem maminka.
Tatínek pohotově vyvrtal vrtačkou do podlahy díru a zakrátko už se malým otvorem koukali na kuchyni shora. Maminka okouzleně zírala do slabě osvětleného nazelenalého akvária. Na jeho dně byla kamna, nahoře plavaly stolky a židličky. Rozesmála se, neboť tak zvláštní pohled do kuchyně považovala za zábavný.
„Maminko, nemohl bych to přece jen zkusit?“ prosil Muminek.
„No dobrá, ale pořádně se nadechni,“ poučila ho maminka.
Muminek co nejvíc zklidnil dech a pak se potopil do kuchyně. Plaval ke spižírně, otevřel její dveře a nestačil se divit. Voda uvnitř byla zbarvená rozlitým mlékem. Vznášely se tu podivné kousky něčeho, co bývalo džemem. Muminek rychle popadl máselničku a zabalený bochník chleba a zamířil obloukem do salonu pro plechovku s kávou. Pak vyplaval. Ještě nikdy nebyla snídaně tak zajímavá.
(T. Janssonová, Bláznivé léto, upraveno)
TEXT 2
Metafora je přenesení pojmenování na základě podobnosti, např. ve spojení noční obloha byla poseta diamanty slovo diamanty označuje hvězdy.
Ve které z následujících možností má každé slovo jinou předponovou část?
TEXT 1
(1) Pražský dům U Zlatého kohouta kdysi koupil jeden zlatník. Mezi sousedy se proslavil pořádáním hostin tak veselých, že se celý dům otřásal od sklepa až po půdu. Po jedné takové veselici ho sluha upozornil na to, že chybí dvě vzácné stříbrné mísy. Zlatník si řekl, že zloděje vypátrá. Následující den vystrojil další velkolepou hostinu.
(2) Pozval na ni všechny lidi, kteří byli v domě, když byly mísy ukradeny. O půlnoci oznámil hostům i svému služebnictvu, že pro ně v salonu připravil překvapení. Všichni se tam nahrnuli, v místnosti však byl jen stůl a na něm ležel mrtvý černý kohout.
Zlatník vyzval přítomné, aby se někdo z nich přiznal ke krádeži stříbrných mís. Ujistil je, že přihlásí-li se zloděj dobrovolně, ujde trestu. Všichni ale přísahali, že jsou nevinní. Zlatník tedy řekl: „Během krádeže byl dům zamčený, proto zlodějem musí být někdo z vás. Až zhasnu, přistupte ke stolu a položte na kohouta dlaně. Jakmile se ho dotkne zloděj, kohout zakokrhá.“
(3) Všichni postupně pokládali dlaně na kohouta. Pak zlatník rozsvítil. V salonu zavládlo zklamání, protože kohout nevydal ani hlásku.
„Ukažte mi dlaně,“ požádal zlatník všechny přítomné. Pak jednomu sluhovi řekl: „Ty jsi mi ukradl mísy.“
Sluha se ke krádeži přiznal a skončil ve vězení. Lidé si ale šuškali, že se zlatník spolčil s ďáblem. Jak jinak by zloděje odhalil? Zlatník jim řekl, jak to opravdu bylo: načernil kohouta sazemi, a protože se zloděj bál na kohouta sáhnout, dlaně mu zůstaly čisté.
(4) Lidé ale zlatníkovi nevěřili. Jednou v noci dokonce někdo natřel zlatého kohouta na domovním znamení černou barvou. Zlatník dal sice kohouta znovu pozlatit, klepy ale kolovaly dál. Jeho domu už se mezi lidmi neřeklo jinak než dům U Černého kohouta.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Nadsázka – obrazné pojmenování, které zveličuje význam označené skutečnosti, např. když jsem slyšel její milá slova, {{u:zatočil se se mnou celý svět}}.
(L. Lederbuchová – M. Stehlíková, Čítanka pro základní školy 7, upraveno)
Vypište z první části TEXTU 1 všechna slovesa, která nemají předponovou část.
Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.
TEXT 1
(1) Jsi to ty, moře. Nezměněné.
Přece máš vždycky jinou tvář.
Jsi stejné. To my došli k změně.
Tak ahoj, moře! Jak se máš?
Když narodíš se v Praze, v Třinci,
o moři nemáš potuchu.
Ahój – tak zdraví námořníci
a Češi. Ti však na suchu.
V přístavu dřímá tolik lodí,
že přes ně vodu nevidíš.
Mít přístav – to se někdy hodí
a někdy je to na obtíž.
(2) Moře – to nejsou jenom lodě,
to je i širá holá pláň.
Strach z vody? Ten tu pošleš k vodě
a už v tom plaveš. A jsi sám.
Racci se křikem dvoří moři.
Je večer. Prostíráme stůl.
Do moře padá slunce. Hoří.
Syčí to. Zbude jenom sůl.
Dech noci sfouknul svíčky všecky.
Sfoukne i moji? Tu taky?
Jen obzor mrká. Spiklenecky.
Útesy. Mosty. Majáky.
(R. Malý, A co šuměla mušle, upraveno)
TEXT 2
Personifikace – lidská činnost se přisuzuje zvířeti, rostlině nebo věci, např. mráz pokreslil všechny okenní tabulky.
(L. Lederbuchová – E. Beránková, Čítanka 6, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
4.1 Text je ukázkou populárně naučného textu.
4.2 V každé sloce první části textu končí samohláskou pouze liché verše.
4.3 V každé sloce druhé části textu se rýmuje první verš se třetím.
4.4 V druhé části textu se vyskytuje alespoň jedno slovo obsahující dvojhlásku.
TEXT 1
(1) Jsi to ty, moře. Nezměněné.
Přece máš vždycky jinou tvář.
Jsi stejné. To my došli k změně.
Tak ahoj, moře! Jak se máš?
Když narodíš se v Praze, v Třinci,
o moři nemáš potuchu.
Ahój – tak zdraví námořníci
a Češi. Ti však na suchu.
V přístavu dřímá tolik lodí,
že přes ně vodu nevidíš.
Mít přístav – to se někdy hodí
a někdy je to na obtíž.
(2) Moře – to nejsou jenom lodě,
to je i širá holá pláň.
Strach z vody? Ten tu pošleš k vodě
a už v tom plaveš. A jsi sám.
Racci se křikem dvoří moři.
Je večer. Prostíráme stůl.
Do moře padá slunce. Hoří.
Syčí to. Zbude jenom sůl.
Dech noci sfouknul svíčky všecky.
Sfoukne i moji? Tu taky?
Jen obzor mrká. Spiklenecky.
Útesy. Mosty. Majáky.
(R. Malý, A co šuměla mušle, upraveno)
TEXT 2
Personifikace – lidská činnost se přisuzuje zvířeti, rostlině nebo věci, např. mráz pokreslil všechny okenní tabulky.
(L. Lederbuchová – E. Beránková, Čítanka 6, upraveno)
5.1 Napište spisovné dvouslabičné podstatné jméno, které je příbuzné se slovem PLAVAT a zároveň se skloňuje podle vzoru MUŽ.
5.2 Napište spisovné tříslabičné podstatné jméno, které je příbuzné se slovem SLUNCE a zároveň se skloňuje podle vzoru HRAD.
(Slova plavat a slunce pocházejí z TEXTU 1, správná odpověď se v TEXTU 1 nevyskytuje.)
Které z následujících sloves nemá předponovou část?
TEXT 1
(1) Jeden mobil se moc zlobil,
že musí psát esemesky,
kde jsou samé třesky plesky.
Štvaly ho ty věčné kecy,
v duchu vrčel: Mluvte k věci!
Nesnášel svou majitelku,
která žvaní půl dne vcelku,
a ať říká cokoli,
pořád jenom blábolí.
(2) A tak naschvál oněměl,
oněměl a pokoj měl
od té ukecané dámy.
Koupila si mobil nový.
Ten starý je v šuplíku
mezi ostatními krámy.
Nezazvoní, nezavrčí,
celý den i v noci mlčí,
celý šťastný si tam hoví
jako kočka na mlíku.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Epanastrofa – opakování stejného slova na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
5.1 Jde o ukázku uměleckého textu.
5.2 V první části textu se vždy sudý verš rýmuje s bezprostředně následujícím veršem.
5.3 V druhé části textu se vyskytuje alespoň jedno přirovnání.
5.4 V druhé části textu začínají celkem tři verše jednoslabičným slovem.
TEXT 1
(1) U stolu zaraženě seděli loupežníci z Mattisovy bandy, sám Mattis běhal po síni jako vzteklý medvěd. Ronja pochopila, že bude lepší zeptat se Pleška, co se vlastně stalo. „Takoví lumpové jako Borka by se měli věšet,“ povídá jí Plešek. „Číhali jsme s Mattisem u Loupežnické skály. Vtom se na cestě objevili obchodníci s hromadou peněz. O všechny jsme je obrali. Sotva jsme to naložili na koně, když tu se přižene Borka s tou svou sebrankou a že mu z té kořisti taky něco patří. Začali po nás hned střílet, darebáci. Lamželeza trefil šíp rovnou do krku.“
Když to Ronja uslyšela, rozběhla se za Lamželezem.
„Neboj se o mě,“ zašeptal jí zraněný loupežník.
Celé tři dny byl na tom Lamželezo zle. Spalovala ho tak vysoká horečka, že upadl do bezvědomí. Lovisa mu dávala obklady z bylin. Ke všeobecnému údivu Lamželezo čtvrtý den vstal. ∗∗∗∗∗ ho rána stále bolela, byl veselý jako dřív. Všichni loupežníci měli radost. Ronja se ale dál rmoutila, spor mezi jejím otcem a Borkou jí ztěžoval život. Jednou už to nevydržela a zeptala se otce: „Proč se z tebe a Borky stali nepřátelé na život a na smrt?“
(2) „Zeptej se Borky,“ zabručel Mattis. „On to všechno začal. To on vystřelil první šíp.“
Lovisa se do toho vložila: „Naše dítě má víc rozumu, než máš ty, Mattisi! Tohle může skončit jen krveprolitím. K čemu to bude dobré?“
Mattis marně přemáhal vztek: „K čemu? Že Borka konečně vypadne z mého hradu!“
„A to se do té doby chcete všichni pozabíjet?“ ptala se Ronja se slzami v očích.
(3) Mattis začal zuřit: „Když jsi tak chytrá, tak najdi jiný způsob, jak vyhnat Borku z Mattisova hradu.“
(A. Lindgrenová, Ronja, dcera loupežníka, upraveno)
TEXT 2
Souhláska je slabikotvorná pouze tehdy, když společně s jednou nebo více souhláskami tvoří slabiku, která neobsahuje žádnou samohlásku. Ve slově PŘIKÝVL je slabikotvornou souhláskou L (třetí slabika neobsahuje samohlásku).
Které z následujících slov obsahuje kořen skládající se ze čtyř hlásek?
(1) Málokterý člověk si delfíny dovede představit jinde než v moři. Jenže výjimky potvrzují pravidlo. Za delfínem růžovým se musíte vydat do povodí řeky Amazonky. Když chce tento říční delfín získat sympatie opačného pohlaví, používá větve nebo kamení. Vědci sledovali dospělé samce růžového delfína (správně delfínovce amazonského), jak nesou tyto předměty v tlamě a poté jimi agresivně buší do vodní hladiny. Čeřením vody chtějí udělat na samice dojem.
(2) Toto unikátní chování studoval tým profesora Tonyho Martina. Vědci dospěli k závěru, že takto specifickým způsobem se chovají dospělí samci a že delfíni své představení provozují intenzivněji, jsou-li nablízku samice. „Je to zřejmě součást rituálu dvoření, protože současně se mezi samci projevuje agrese,“ vysvětluje Martin. „Nikdy se ale nestalo, aby jeden na druhého kamenem či větví zaútočil.“ Vědci se původně domnívali, že podobný způsob námluv praktikují i jiní savci. Ukázalo se však, že něco takového dělají jenom šimpanzi, jejich metoda je ale méně propracovaná.
(3) Delfíni růžoví nejsou jedinými delfíny, kteří za určitým účelem používají nějaké předměty. V australských vodách vědci objevili delfíny skákavé, kteří si navlékají na čumák mořskou houbu. Biologové jsou přesvědčeni o tom, že ji používají jako jakousi ochrannou rukavici, když na mořském dně pátrají po potravě.
(4) Říční delfíni patří k nejohroženějším ze všech kytovců, například delfínovec čínský byl naposledy spatřen v roce 2004, počet asijských říčních delfínů se odhaduje jen na 85. Ve srovnání s těmito či jinými druhy na tom delfín růžový žijící ve vnitrozemí Jižní Ameriky tak špatně není.
(Lidové noviny, 29. 3. 2008, upraveno)
Které z následujících slov neobsahuje předponovou část?
(1) První použitelný telefon zkonstruoval Alexander Graham Bell. Po mnoha neúspěšných pokusech konečně 10. března 1876 jeho pomocník uslyšel v telefonu: „Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás.“ Téhož roku na výstavě ve Filadelfii vynálezce svůj zázračný přístroj ukázal světu. Úspěch to byl nevalný až do té doby, kdy šel kolem brazilský císař obklopený porotci. Když císař uviděl Bella, srdečně ho pozdravil. Potkali se totiž kdysi v Bellově škole pro neslyšící. Bell využil příležitosti a poprosil císaře, aby si vyzkoušel jeho vynález. Jakmile tak vládce učinil, neubránil se nadšení.
(2) „Já slyším hlas! Toť skvělé!“ zvolal.
Jediné, co zaslechla celá porota, byl tento výkřik. Ale stačilo to. Nazítří se přístroj přestěhoval na lepší místo, Bell byl požádán o několik přednášek, předvedl vynález několika učeným společnostem a telefon se rozběhl do světa!
(J. Cirkl, Zneuznaní Edisoni, upraveno)
28.1 Vypište z první části výchozího textu slovo, které obsahuje dvojhlásku.
(1) Byl jeden král, byl starý,
už netěšil ho svět.
Netěšily ho dary.
Ten král rád jedl med!
(2) Tak rád ho jedl z misky,
rád strkal do něj nos.
Měl medu plné pysky
a trůn měl plný vos.
(3) Když jedl med, trůn zářil,
když nejedl, trůn zhas.
Ten král se šťastně tvářil
a tak mu plynul čas.
(4) Na jeho sladkém nose,
jenž svítil jako báň,
se zalíbilo vose.
A usedla si naň.
(5) Král nehněval se na ni.
Ten starý král byl rád.
Čechral si bradu dlaní
a chtělo se mu spát.
(6) Ten král hrál na mandoru…
Ach, co jej napadlo
důvěřovati tvoru,
který má žahadlo…
(7) Když jednou setmělo se
a začal padat sníh,
král omluvil se vose
a třikrát mocně kých!
(8) Ta vosa byla podlá.
Ten nevděčný tvor zhrd.
Ta vosa krále bodla
a král měl z toho smrt…
(V. Nezval, Manon Lescaut)
Které z následujících tvrzení o slovu tučně vyznačeném ve výchozím textu není pravdivé?
(1) Taková stará velryba,
ta už se ani nehýbá.
Všechno zná a všude byla,
oceány prošmejdila,
vzhůru dolů a pak znova,
od Japonska dolů k pólu,
přes ta moře Sargasová.
Zná i létající ryby,
i co které želvě chybí,
který žralok se kde žení,
i proč voda suchá není.
(2) Ví, proč racek v bouři křičí
a proč moře není ničí –
je to moudrá stará teta.
Strašně stará.
Pětsetletá.
(3) A jak si tak v moři spí,
kolem plují sardinky,
rozpustilé dívčinky.
„Tiše, holky! Teta dřímá!“
„Proč ta teta dřímá stále?“
„Stará teta dřímá stále,
že už je jí moře malé.“
(J. Kainar, Velryba, upraveno)
Které z následujících tvrzení odpovídá třetí části výchozího textu?
TEXT 1
Tohle mi dneska,
abys spala,
studánka jedna
povídala,
když jsem se zeptal,
jestli ví,
kde vlastně hvězdy
za dne spí:
„Jsem důlek čisté
svěží vody
a postýlka hvězd
stříbrná,
napít se plaché
laně chodí
za horkých nocí
z mého dna.
A na cestu jim
hvězdy svítí,
aby se
nemusely bát,
a až je ráno
a den bílý,
do studánek jdou
hvězdy spát.“
A studánka,
ta nikdy nelže,
protože každá
lidská lež
v studánce malé
utopí se,
i když je velká
jako věž.
(J. Skácel, Básně pro děti)
TEXT 2
Personifikace – neživé věci jednají jako lidské bytosti, např. slunce se smálo, mráz pokreslil všechny okenní tabulky.
(Š. Vlašín, Slovník literární teorie, upraveno)
Které z následujících tvrzení o slovech NELŽE a LEŽ je pravdivé?
(Posuzovaná slova jsou v TEXTU 1 podtržena.)
Kdysi se lidé báli bohů. Kdo se jich nebál, měl strach aspoň ze smrti. Mocný král Sisyfos se však nebál ani bohů, ani smrti.
Jeho hradu chyběl pramen, a tak Sisyfos potřeboval přimět bohy, aby mu pramen darovali. Náhodou se doslechl o sporu říčního boha Asópa a Dia, vládce bohů a pána blesků. Prozradil Asópovi Diovo tajemství a on se mu za jeho službu odvděčil. Dotkl se na nádvoří skály a z ní potom vytryskl průzračný proud vody.
Zeus se na oba velice rozhněval. Po Asópovi mrštil bleskem a zahubil ho. Poté poručil Smrti, ∗∗∗∗∗ Sisyfa odvede do říše stínů. Sisyfos by pak už nikdy nemohl nic prozradit.
Vládce bohů však Sisyfa podcenil, král totiž nebyl hloupý. Spoutal Smrt provazy a zavřel ji do komory na svém hradě. Rozezlený Zeus rozkázal bohu války Áreovi, aby Smrt osvobodil.
Když Áres splnil Diův příkaz, Smrt odvlekla Sisyfa do podsvětí. Sisyfos se pokusil nastražit ještě jednu léčku. Namluvil bohyni smrti Persefoně, že mu manželka zapomněla vystrojit pohřeb, a že jí tedy musí tuto povinnost připomenout. Persefona mu uvěřila a pustila Sisyfa do světa živých pod podmínkou, že se brzy vrátí. Sisyfos jí to slíbil, svůj slib však nedodržel, a tak si ho Smrt odvedla do říše stínů podruhé.
Krále stihl zlý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan a vždy, když jej konečně dovalí na vrchol kopce, mu kámen vyklouzne a skutálí se dolů. Znovu a znovu se Sisyfos pokouší splnit svůj úkol a jeho utrpení nikdy nekončí. Jeho práce je •••••.
(E. Petiška, Staré řecké báje a pověsti, upraveno)
Ve kterém z následujících slov je hláska D součástí kořene?
(1) Objevovat, obchodovat, rybařit, pobavit se i bojovat – ∗∗∗∗∗, proč lidé opouštějí souš a vydávají se na vodu, je mnoho. Po tisíce let lidé vymýšlejí nové a nové prostředky, jak vodní plochu překonat bezpečněji a rychleji.
(2) Nejstarším prostředkem přepravy po vodě jsou vory. Ty na rozdíl od člunů nejsou plavidly jen kvůli své konstrukci, ale zejména proto, že se vyrábějí z materiálu, který plave, tedy například ze dřeva. V Kanadě nebo Rusku byly vory zhotovovány svazováním kmenů, jejich obvyklým cílem bylo přepravit dříví po řekách.
(3) Vor také využil ke svému bádání známý norský cestovatel. Thor Heyerdahl chtěl dokázat, že plavba z Jižní Ameriky do Polynésie je možná i bez moderního vybavení. Na voru urazil něco málo přes 6 800 kilometrů (3 700 námořních mil).
(4) Často využívaným plavidlem je také člun. Okolnosti vzniku člunu vyvolávají množství otázek. Na počátku možná bylo pozorování duté ulity vznášející se na vodě. To ale není příliš podstatné. Řada odborníků označuje člun za vynález stejně významný jako kolo. Dřevěný člun je předchůdcem plachetnic. Kromě dřeva se však k výrobě člunů používala také kůže z různých zvířat.
(5) V Indii se ke zhotovení člunů používá buvolí kůže, v Tibetu zase kůže z jaků. Indiáni překračovali řeky v tzv. býčích člunech zhotovených z bizoní kůže, tulení kůží se potahovaly kajaky v arktických oblastech. Poslední dobou se ale počet tuleňů výrazně snížil.
(E. Kentley, Lodě, upraveno)
Která z následujících možností obsahuje pouze slova se stejnou předponou?
(Posuzovaná slova jsou ve stejném tvaru jako ve výchozím textu.)
TEXT 1
V životě každého chlapce nadejde jednou okamžik, kdy ho uchvátí touha vykopávat poklady. Tato touha posedla jednoho dne Toma. Jediný ze všech Tomových kamarádů, který s ním do toho šel, byl Huck Finn.
„Hucku, prý když chce člověk najít poklad, musí zjistit, kam přesně o půlnoci při měsíci padá stín větve, a tam potom musí začít kopat. Zkusíme to s tamhletím uschlým stromem na kopci. Sejdeme se tam v půl dvanácté.“
Chlapci byli na místě ještě před stanovenou dobou setkání. Seděli ve stínu a čekali. Duchové si šeptali v šelestícím listí, strašidla se ukrývala v temných koutech, z dálky se ozýval nářek velkého psa, na nějž z koruny stromů odpovídala sova. Po nějaké době hoši usoudili, že nadešla půlnoc. Podle stínu větve si označili místo a začali kopat. Srdce jim poskočilo pokaždé, když krumpáč o něco zavadil. Ale vždy to byl buď kámen, nebo kus dřeva.
Nakonec Tom řekl: „K ničemu to nevede, Hucku, nic nenajdeme. Určili jsme čas jenom od oka.“
Huck upustil lopatu. „Máš pravdu, necháme toho. Navíc mám pocit, jako by pořád něco stálo za mnou. Bojím se obrátit, protože třeba tam jsou strašidla.“
„Já taky, Hucku. Taky skoro vždycky, když lidi zakopávají pod strom poklad, k tomu dávají mrtvého muže, aby jim to hlídal.“
„Propána! Tome, nerad se ochomýtám tam, kde jsou mrtví lidé.“
„Já si s nimi taky nechci nic začínat. Co kdyby ten zdejší vystrčil lebku a něco řekl!“
(M. Twain, Dobrodružství Toma Sawyera, upraveno)
TEXT 2
Zvukomalba – zvuk slova nebo slovního spojení napodobuje skutečný zvuk, který vydává nějaký tvor nebo věc, o nichž se mluví: např. mňoukat (slovo připomíná zvuk, který vydává kočka); na topole podle skal zelený mužík zatleskal (úsek textu připomíná tleskání).
Rozhodněte o každém z následujících úseků TEXTU 1, zda se v něm uplatňuje zvukomalba (A), nebo ne (N):
Při řešení úlohy vycházejte z definice v TEXTU 2.
24.1 z koruny stromů odpovídala sova
24.2 duchové si šeptali v šelestícím listí
24.3 z dálky se ozýval nářek velkého psa
24.4 strašidla se ukrývala v temných koutech
Prodám sochu mistra Yody v životní velikosti. Měří 89 cm, její hmotnost je 25 kg. Má skvělé detaily, zejména obličej je dokonale propracovaný. Zvukové efekty světelného meče vás okouzlí. Socha je unikátní, vyrobeno bylo pouze několik stovek kusů. V případě zájmu mě kontaktujte prostřednictvím e-mailu.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Napište podstatné jméno zdrobnělé rodu středního, které je příbuzné se slovem SVĚTELNÝ a zároveň se skloňuje podle vzoru MĚSTO.
TEXT 1
(1) Dlouhý, předlouhý čas žijí na světě dva bratři, starší Pravda a mladší Lež. Dnes jsou již oba prastaří, tváře mají vrásčité, vlasy a vousy tak dlouhé, že si na ně šlapou. Lež je navíc slepý. My lidé musíme s oběma pořád počítat.
(2) Oba bratři se narodili kdysi dávno v Egyptě, kdesi na úrodném břehu řeky Nilu. Tehdy lidé ještě neuměli lhát, neznali přetvářku a faleš a mluvili jen pravdu. Tenkrát Egypťanům vládl Hor, který se stal faraonem po dlouhém a krutém boji se Sutehem a pak začal vládnout místo svého otce, dobrého vládce Usira.
(3) Když bratři dospěli do věku, kdy mládenci nabírají rozum, začal Lež svému bratru Pravdovi závidět. Pravda byl usměvavý mladík a dovedl si dobýt srdce každého člověka. Zato jeho nehezkému bratru se každý člověk raději ∗∗∗∗∗. Cokoli lidem napovídal, bylo nakonec úplně jinak.
(4) „Co se s tím mládencem stalo?“ divili se lidé. „Je úplně jiný než my a jeho bratr. Vypadá to, že naschvál všechno obrací naruby!“
(5) Závist mladšího bratra se brzy změnila v nenávist. To když krásná dívka, která se jmenovala Čest a do které se oba bratři zamilovali, dala přednost Pravdovi a slíbila mu, že se za něho provdá.
(6) Lež začal přemýšlet, jak by Pravdovi nejvíce ublížil a jak by jej připravil o náklonnost a lásku Cti. Nakonec vymyslel lest. Půjčil svému bratru měděnou dýku a pak mu ji v noci potajmu ukradl. Druhý den chtěl dýku zpátky, a když ji Pravda nemohl najít, obvinil ho z krádeže. Pravda pak musel před soud.
(J. Tomek, Bohové a faraoni, upraveno)
TEXT 2
Názvy osob, zvířat a věcí jsou podstatná jména konkrétní (máma, Vašek, pes, strom, talíř). Samostatné názvy vlastností a dějů jsou podstatná jména abstraktní (čin, zvědavost, mytí, krása).
(V. Styblík a kol., Český jazyk pro 6. ročník základní školy, upraveno)
Ve kterém z následujících slov má předpona PŘE- stejný význam jako ve slově PŘEDLOUHÝ na začátku TEXTU 1?
Na chvilku jsem se schoval za jednou velkou díží a pak jsem putoval po horní polici zpátky. Začal jsem využívat ocásku čím dál tím víc. Celou cestu jsem pobíhal od ucha jednoho hrnce k druhému, zatímco dole pode mnou kuchaři a číšníci jako jeden muž kmitali, z kastrolů se valila pára, pánve prskaly a z talířů se kouřilo. Připadal jsem si skvěle a pomyslel jsem si: Bože, chlapče, to je ale život! Jak prima je být na chvilku myší a plnit takovéhle vzrušující poslání!
Tak strašně jsem to prožíval, že jsem úplně zapomněl, že jsem se ocitl v zorném poli kohokoliv z kuchyně, kdo by náhodou vzhlédl vzhůru. To, co se přihodilo v příštím okamžiku, se zběhlo tak rychle, že jsem neměl čas na záchranu. Zaslechl jsem, jak nějaký cizí hlas ječí: „Myš! Podívejte se na tu špinavou malou myš!“ Dole pod sebou jsem zahlédl bíle oděnou postavu s vysokou bílou čepicí a potom se zableskla ocel.
(R. Dahl, Čarodějnice, upraveno)
Které z následujících slov neobsahuje předponu?