9. ročník · 2. náhradní termín 2026 · Porozumění uměleckému textu
Sestřička Starost s námi chodí.
Neujdeš jí vlakem, neunikneš jí lodí;
a jsme tak na sestřičku zvyklí,
že bychom jí ani neunikli.
Víme to, doznáme to plaše,
že patří k nám a že je naše.
Osudem tak už je určeno,
že milujem i své břemeno.
Jen touha školácká občas nás jímá
odskočit chvilinku, když Starost dřímá,
stavit se v sousedově sadu,
tropit něco bez ladu a skladu,
∗∗∗∗∗,
květů se navonět jetele,
naslouchat, kterak hučí splav,
zavolat horám na pozdrav,
říct: Svět je krásný, dobří jsou lidé.
Vždy je chvíle, která nás omámí!
Sestřička Starost s úsměvem přijde,
šátečkem mává už za námi!
(V. Dyk: Sestřička Starost; upraveno)
To, o čem se píše ve výchozím textu, lze zobecnit. Které z následujících zobecňujících tvrzení je v souladu s výchozím textem?