9. ročník · 1. náhradní termín 2025 · Mluvnické kategorie
TEXT 1
(1) Před zavedením peněz byl jedinou možností, jak od někoho něco získat, směnný obchod. To je druh obchodování, při němž se věci či služby vyměňují za jiné věci nebo služby. Nebývá ale jednoduché najít někoho, kdo vaše zboží přijme bez výhrad a dá vám za ně to své. Proto se časem přešlo k obchodování prostřednictvím vzácných předmětů (o tom se ostatně zmiňují i texty vzniklé v období před Kristem).
(2) K tradičním platidlům patřilo například stříbro. V Mezopotámii se tímto kovem platilo už v 5. tisíciletí př. n. l. Tenkrát ovšem platidla ještě neměla podobu mincí, ale šlo o tenké plíšky různých tvarů.1 V Sumerské říši se kolem roku 4000 př. n. l. zase k placení používaly předměty z vypálené hlíny, jejichž hodnotu určoval tvar. Kulatý kus měl cenu jedné ovce, kus o tvaru půlměsíce lidé směnili za určité množství zlata. K nejstarším platidlům patří i mušle kauri. Je doloženo, že těmito drobnými ulitami mořských plžů se v Číně platilo již během vlády dynastie Šang (u moci byla 1570–1045 př. n. l.).
(3) Patrně nejtěžším platidlem v historii jsou kamenné peníze zvané rai. Platilo se jimi na tichomořském ostrově Yap. Největší z nich měly průměr čtyři metry a vážily okolo pěti tun. Podle některých odborníků se peníze rai používaly nejméně pět set let, vyrábět se přestaly až ve 30. letech 20. století. V té době se na Yapu vyskytovalo přes 13 000 rai.
První písemná zmínka TÝKAJÍCÍ SE ČESKÝCH PLATIDEL pochází z 10. století. Jeden cestovatel tehdy ve své zprávě uvedl, že na tržišti v Praze se platí nejen denáry (mincemi vyrobenými ze stříbra), ale i plátnem roztrhaným na malé kousky. Patrně právě proto některé zdroje uvádějí, že sloveso platit pochází ze slova plátno. Podle publikace ZABÝVAJÍCÍ SE PŮVODEM SLOV to ale jisté není.
1 První mince vznikly až koncem 7. století př. n. l.
(www.memento-historia.cz; www.mbank.cz, upraveno)
TEXT 2
Přívlastek těsný omezuje významový rozsah podstatného jména a nelze ho z věty vypustit. Neodděluje se čárkami. Vypustíme-li přívlastek těsný z věty, její význam se zásadně změní (např. Žáci {{u:projevující aktivitu jsou často chváleni}}. ≠ Žáci jsou často chváleni.).
Přívlastek volný podává jen nějaké bližší vysvětlení, a proto ho lze z věty vypustit (např. jak věta Tato cesta, {{u:vinoucí se údolím, vede do Zlína}}, tak věta Tato cesta vede do Zlína označuje tutéž cestu). Stojí-li přívlastek volný za podstatným jménem, odděluje se čárkami.
(V. Styblík a kol., Český jazyk pro 8. ročník základní školy, upraveno)
Vypište z druhé části TEXTU 1 tři dvouslabičná podstatná jména, která jsou v textu užita ve 4. pádě.
(Slova kauri a Šang neposuzujte, nejsou správným řešením. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)