Úloha 27 - český jazyk

Historie suchého zipu sahá do 40. let minulého století, kdy švýcarský inženýr Georges de Mestral po příchodu z túry našel na svém oblečení ježaté kuličky lopuchů. Po důkladném prozkoumání oděvu zjistil, že tyto kuličky mají drobné háčky, jimiž se přichytávají na různé povrchy. De Mestrala napadlo, že stejný princip využije při vývoji nového způsobu zapínání.

Po osmiletém výzkumu de Mestral konečně představil světu výsledek své práce: dva pruhy textilie, z nichž jeden byl pokryt tisíci malých háčků a druhý tisíci malých oček. Jeho vynález se zprvu stal terčem posměchu. Obrat nastal až začátkem 60. let, kdy se suchý zip začal využívat v kosmonautice. Představoval totiž ideální řešení pro upevnění nástrojů ve stavu beztíže a také usnadňoval astronautům oblékání do skafandrů.

V roce 1968 začala společnost Puma vyrábět tenisky se zapínáním na suchý zip, ∗∗∗∗∗ v obuvnictví způsobila doslova revoluci. I malé děti, jimž vázání tkaniček dělalo problém, si ••••• němu mohly boty snadno zapínat samy. Záhy suchý zip našel využití v nemocnicích, automobilech či letadlech. Není divu – čtverec suchého zipu o rozměrech 5×5 cm totiž udrží až 80kilogramovou zátěž. De Mestral tak všem pochybovačům ukázal, kdo je tady králem: ještě za jeho života se na světě ročně prodávalo 55 milionů metrů suchého zipu.

(zoom.iprima.cz, upraveno)