9. ročník · 1. řádný termín 2023 · Porozumění uměleckému textu
TEXT 1
(1) Jarmilo, ach běda, kde je Hynek,
usnul nad kyticí konvalinek.
Já jsem také sníval ve svém dětství,
chtěl jsem se dát tehdy na letectví:
nad zábradlím rozviklaných schůdků
propadal jsem tesknici a smutku,
bezradný ve věčném nepokoji
hledíval jsem za bílými stroji.
Štítil jsem se orosené plísně
v oknech domků vzhlížejících přísně,
rozhledna však, rozkročena k jaru,
jako kdyby hrála na kytaru,
slyšela můj pláč a moje vzdechy,
když jsem míjel postříbřené střechy.
(2) Těžko nevzpomínat bez zármutku
města dětských lásek, naivních smutků,
žil jsem s jeho světly, s jeho květy,
lampář zhasil světla u Lorety.
A já prchal po kamenném svahu,
ztráceje chvílemi rovnováhu;
svatý, jehož socha stála na úbočí,
neviděl mě, měl zavřené oči.
Vysvětlivka: Loreta – pražská kaple
(J. Seifert, Rozhledna na Petříně, upraveno)
TEXT 2
V poezii se setkáváme s tím, že něco, co je v běžném životě neživé, je personifikováno (personifikace = zosobnění). Např. ve větě Slunce se na mě smálo nebo v souvětí Připadalo mi, že mě slunce hladí po tváři je personifikováno slunce.
Které z následujících tvrzení odpovídá TEXTU 1?