Úloha 26 - český jazyk

(1) Slečna Maplová se až doposud diskuse neúčastnila. Nyní řekla: „Copak vůbec nechcete vědět, na co zemřel?“

Sir Ritchfield na ni překvapeně pohlédl. „Zemřel na rýč. Ty bys to taky nepřežila, takovou těžkou železnou věc uprostřed těla. Není divu, že je mrtvý.“ Ritchfield se maličko otřásl.

„A odkud je ten rýč?“

(2) „Někdo ho tam zarazil.“ Pro Sira Ritchfielda tím byla celá věc vyřízená, ale Othello, jediná černá ovce ze stáda, se o problém najednou začal ∗∗∗∗∗.

„V úvahu přichází pouze člověk – nebo hodně velká opice.“ Othello prožil své pohnuté mládí v zoologické zahradě v Dublinu a při každé příležitosti to také zmínil.

„Člověk.“ Maplová spokojeně přikyvovala. Tím se počet podezřelých rapidně snižuje. „Myslím, že bychom měli zjistit, co to bylo za člověka. Jsme to starému Georgeovi dlužni. Vždycky když nějaký divoce žijící pes roztrhal některé z našich jehňat, taky se pokoušel najít viníka. A kromě toho nám patřil. Byl to náš pastýř. Nikdo neměl právo zapichovat do něj rýč. To je zvlčilost, to je vražda!“

(3) Teď se ovce přece jen polekaly. Také vítr se otočil a čerstvý zápach krve se táhl v jemných, ale zřetelných závanech směrem k moři.

„A když toho, kdo do něj ten rýč zaryl, najdeme?“ zeptala se Heidi nervózně. „Co potom?“

„Spravedlnost!“ zabečel Othello.

„Spravedlnost!“ bečely ostatní ovce. A tak bylo rozhodnuto, že ovce objasní strašnou vraždu svého jediného pastýře.

(L. Swannová, Glennkill – ovce vyšetřují, upraveno)