7. ročník · ilustrační test 2021 · Porozumění uměleckému textu
(1) Malou chvíli, co jsme byli
zahaleni tmou,
v skrytu stromů táhnem DOMŮ,
stíny s námi jdou.
Matně, šeře trčí keře,
jak se zvolna dní.
Hlas náš v lese pozdrav nese
těm, kdo zákon džungle CTÍ.
(2) Chundelatá, parohatá,
dravá, zubatá,
po své práci zvěř se vrací,
táhne v doupata.
V jitřním tichu oře líchu
bílých volků pár.
Slunce rudé vyšlo. Bude
sálat po celý den žár.
(3) Co tu dravá pohledává
vlčí rodina,
že se pouští v husté houští,
když den začíná.
Nevidomí mezi stromy
táhnem. V daleku
z nebe volá kachna: Hola!
Nastává den člověku.
(4) Neomženi, nezroseni
jdem a do ticha,
slyš, jak holý jíl se drolí,
valem usychá!
Trávou skryté, hle, ty vryté
noční stopy v ní!
Hlas náš v lese pozdrav nese
těm, kdo zákon džungle ctí.
Vysvětlivky: dnít se – rozednívat se; lícha – pole; omženi – oroseni, zpoceni
(R. Kipling, Knihy džunglí)
Tvrzení: Jedno slovo uvnitř verše se rýmuje s posledním slovem téhož verše.
Pro který z následujících veršů neplatí výše uvedené tvrzení?