7. ročník · 2. řádný termín 2021 · Porozumění uměleckému textu
Za sedmero horami a za lesem
žil byl netvor s prapodivným účesem.
Plnovous měl žlutý, pejzy růžové.
Na temeni nes zrzavý kokrhel.
I když to byl netvor pěkně macatý,
měl mohutný ocas, ostré pařáty,
nevídaná nabroušená zubiska,
zblízka byl jen roztomilá opička.
Však se také lidem zdálky vyhýbal,
před světem se v tajné noře ukrýval,
o samotě ronil slzy potokem
nad zmařeným strašidelným životem.
Jednou v pátek, když se podzim rozhostil,
sebral netvor vlastní rozum do hrsti.
Udeřil se velmi silně do hrudi,
načež zahřměl, až celý les probudil:
„Kéž by se dál už pověra nenesla,
že má netvor kolem sebe pouštět strach!
Lidé mají v hlavách zmatek, že až hřích,
místo strachu budu radši budit smích!“
Ať jej viděl člověk, pískle, nebo had,
musel se pak zplna hrdla rozesmát.
Že to nuda ani za mák nebyla,
chuť k životu v netvoru se vzbudila!
Vysvětlivky: pejzy – dlouhé prameny vlasů před ušima; kokrhel – klobouk nebo rozčepýřený chomáč vlasů
(M. Strzalkowska, Netvor, upraveno)
Které z následujících tvrzení odpovídá výchozímu textu?