Úloha 11 - český jazyk

TEXT 1

(1) Tom se otočil k sestře: „My jsme v minulosti, že jo? To je paráda!“

Stela ho objala: „Máš pravdu, je to báječné. Teď se ale vraťme domů.“

Tom souhlasil, a tak se oba vydali k tomu zvláštnímu stromu. Začali šplhat nahoru. Vtom se ozvalo: „Vy se před někym schováváte?“ Zespoda na ně zíral ušmudlaný kluk.

„Co nás otravuješ?“ houkla Stela. Pak křikla na Toma: „Lez dál. To je ten zloděj stříbra.“

Sourozenci zrychlili. Předpokládali, že se co nejdřív zanoří do tmy tunelu času, jímž se vrátí do své doby. Jenže místo toho se nad nimi objevilo jasně modré nebe.

(2) „Ten tunel tu není!“ vykřikla Stela. „Musíme dolů!“ Bác! Přistání na zem bylo tvrdé.

„Vypadá to, že jsme všichni v pěkný bryndě,“ řekl ten cizí kluk.

„V bryndě jsi jen ty!“ odsekla Stela. „Víme, že jsi zloděj. Ti lidé v zahradě nám to řekli.“

Chlapec si vzdychl: „Ale já přece nekradu! A mimochodem: jsem Janek.“ Pak jim vyprávěl smutný příběh. Jeho otec Jakub pracoval pro Gladstonovy. Když před pár lety z domu zmizelo nějaké stříbro, jeden sluha falešně obvinil Jakuba z krádeže a Jakub skončil ve vězení. Teď už je sice na svobodě, ale nemůže sehnat práci, navíc jeho nářadí zůstalo ve sklepě u Gladstonových. Janek se proto vplížil do domu, aby to nářadí získal zpět. „Bez práce táta dlouho nevydrží. Umře na zlomenou duši, nebo kvůli hladu. Tím jsem si jistej,“ řekl sklesle Janek. Za chvilku pokračoval: „Takže zrovinka vcházím zadníma dveřma do kuchyně, když zaslechnu divnej zvuk. Tak se schovám za skříň v chodbě. Vtom z jednoho pokoje vyjde sluha Gruber, strčí si něco pod bundu a zmizí v zahradě. Začnu ho pronásledovat, ale najednou vyběhne ven půlka domu a žene se za mnou.“

Když to dovyprávěl, Stela se cítila pod psa, že ho předtím nazvala zlodějem.

(K. Inglisová: Tajné jezero; upraveno)

TEXT 2

Někdy je skutečnost vyjádřena přímo, což znamená, že slova jsou užita v základním významu. Příkladem jsou věty Na nebi zářily hvězdy nebo Právě čtu Čapkovu povídku. Někdy je ale skutečnost vyjádřena pomocí přenesení významu, a to:

• na základě podobnosti (např. ve větě Na nebi zářily diamanty slovo diamanty není užito ve svém základním významu, tzn. neoznačuje drahokamy, ale hvězdy);

• na základě věcné souvislosti (např. ve větě Právě čtu Čapka slovo Čapek není užito ve svém základním významu, tzn. neoznačuje spisovatele, ale jeho knihu).