Úloha 14 - český jazyk

„Ano,“ potvrdil pan Wonka. „Ale co když na nebi žádné nejsou, zrovna jako dneska?“ zajímala se Pepička. „Prosím? Já čím dál tím hůř slyším,“ řekl pan Wonka. „Karlíku,“ oznámila babička Pepička svému vnukovi, „ten pán mi připadá nanejvýš podezřelý.“

Jeho rodiče, pan a paní Bucketovi, se poprvé po mnoha letech usmívali. „Co nás u všech všudy drží i s touhle potřeštěnou krabicí ve vzduchu?“ zaskřehotala náhle babička Pepička.

„Mrakodrápy,“ odpověděl pan Wonka. „A tyhle mrakodrápy,“ pokračovala Pepička, „ty se asi mají zadrápnout za mraky, je to tak?“

„Vážená paní,“ promluvil pan Wonka, „to není žádná krabice. Je to velký skleněný výtah a vyletěl s námi až do nebe.“ „A co ho drží ve vzduchu?“ nedala pokoj Pepička.

Nastoupili a velký skleněný výtah se vznesl asi tisíc metrů nad zem. Všichni v kabině se tetelili vzrušením při představě, že budou žít ve slavné továrně pana Wonky. Karlík radostně poskakoval na místě.

„Mně taky,“ přidala se k ní babička Jiřinka, „vymýšlí si nesmysly.“ Karlík se naklonil ke stařenkám a pošeptal jim: „Hlavně nám to prosím celé nepokazte. Pan Wonka je báječný člověk. A je to můj kamarád.“