5. ročník · 1. náhradní termín 2023 · Textová návaznost
Uspořádejte jednotlivé části textu (A–F) tak, aby na sebe navazovaly.
Malý Vilém Veselka jeho historku poslouchal se zatajeným dechem. V noci se pak vzbudil celý vyděšený a uplakaný. Ve snu se totiž pomalu propadal do močálu zahaleného mlhou, nad nímž zářily obrovité bílé oči netvora.
„To mají na svědomí obyčejní zloději,“ rozesmála se paní Veselková, „Mokřadští si navzájem ukradnou, co můžou. Je jednodušší hodit všechno na Ikaboga než připustit, že ti soused něco ukradl. Ničeho se neboj a klidně spi.“
Vilémova maminka zaslechla pláč, a tak hned spěchala za svým synkem. „Žádný Ikabog není, Vilíku,“ konejšila ho a kolébala ho na klíně, „je to jen taková povídačka.“
Jednou večer, když k Veselkům přišli na večeři Hrdličkovi, začal pan Hrdlička vyprávět o Ikabogovi. Tahle příšera údajně dokáže napodobit lidský hlas, chrlí oheň a plive jed. Už spousty let Mokřadským škodí, a prý dokonce pojídá děti.
„To je sice pravda, ale ne proto, že by je kradla nějaká příšera. Jsou to prostinká stvoření, a tak se snadno zaběhnou.“ „Ale pan Hrdlička taky povídal,“ pokračoval Vilém, „že v noci jsou za okny slyšet hlasy a ráno jsou pryč slepice!“
„Ale pan Hrdlička říkal, že se v okolí Mokřadů ztrácejí ov-ovce,“ škytal Vilém.
(J. K. Rowlingová, Ikabog, upraveno)