9. ročník · 2. řádný termín 2026 · 30 úloh
Když se před lety přemnožil lýkožrout smrkový (brouk žijící pod kůrou stromu), znamenalo to pro naše lesy úplnou zkázu.
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(1) V aréně u svého lvince,
po boku malého prince,
král František holdoval hrám.
Kolkolem výkvět Francouzů
a na vysokém ochozu
kruh spanilých dvorních dam.
(2) Král pokynul a již
se zvedá mříž
a ve střehu, přikrčený,
lev vbíhá do arény.
(3) Král opět kývá,
tu z druhé brány vyběhne
tygr: jen spatří lva,
zařve a již se k němu žene,
bije ocasem doprava doleva,
a krev v bělmu
a tesáky vyceněné,
bázlivě obchází šelmu,
až s vrčením uléhá stranou.
(4) Tu panně spanilého líčka
z ochozu spadla rukavička
mezi tygra a lva.
(5) Panna Kunhuta vyzývá
rytíře Delorgese: „Nuže, pane,
když srdce vaše pro mne plane,
jak stokrát odpřisáhl jste,
na důkaz mi ji přineste.“
(6) A rytíř, muž neohrožený,
s divokým srdcem a tvrdým čelem,
vbíhá do strašné arény,
do samého středu šelem.
Jasní páni a jasné paní
hrůzou nedýchají ani.
(7) A již se bez úhony vrací!
Steré bravo! zaburácí
a ejhle, panna Kunhuta
jej vítá, rázem pohnuta,
v pohledu mnohoslibné ano
a něhu dojemnou.
Leč rukavičku pojednou
jí vmetl do tváře: „Nuže, panno,
vás o dík neprosím se, žel.“
A v okamžení odešel.
(F. Schiller: Rukavička; upraveno)
Které z následujících tvrzení odpovídá výchozímu textu?
(1) V aréně u svého lvince,
po boku malého prince,
král František holdoval hrám.
Kolkolem výkvět Francouzů
a na vysokém ochozu
kruh spanilých dvorních dam.
(2) Král pokynul a již
se zvedá mříž
a ve střehu, přikrčený,
lev vbíhá do arény.
(3) Král opět kývá,
tu z druhé brány vyběhne
tygr: jen spatří lva,
zařve a již se k němu žene,
bije ocasem doprava doleva,
a krev v bělmu
a tesáky vyceněné,
bázlivě obchází šelmu,
až s vrčením uléhá stranou.
(4) Tu panně spanilého líčka
z ochozu spadla rukavička
mezi tygra a lva.
(5) Panna Kunhuta vyzývá
rytíře Delorgese: „Nuže, pane,
když srdce vaše pro mne plane,
jak stokrát odpřisáhl jste,
na důkaz mi ji přineste.“
(6) A rytíř, muž neohrožený,
s divokým srdcem a tvrdým čelem,
vbíhá do strašné arény,
do samého středu šelem.
Jasní páni a jasné paní
hrůzou nedýchají ani.
(7) A již se bez úhony vrací!
Steré bravo! zaburácí
a ejhle, panna Kunhuta
jej vítá, rázem pohnuta,
v pohledu mnohoslibné ano
a něhu dojemnou.
Leč rukavičku pojednou
jí vmetl do tváře: „Nuže, panno,
vás o dík neprosím se, žel.“
A v okamžení odešel.
(F. Schiller: Rukavička; upraveno)
Které z následujících tvrzení odpovídá šesté části výchozího textu?
(1) V aréně u svého lvince,
po boku malého prince,
král František holdoval hrám.
Kolkolem výkvět Francouzů
a na vysokém ochozu
kruh spanilých dvorních dam.
(2) Král pokynul a již
se zvedá mříž
a ve střehu, přikrčený,
lev vbíhá do arény.
(3) Král opět kývá,
tu z druhé brány vyběhne
tygr: jen spatří lva,
zařve a již se k němu žene,
bije ocasem doprava doleva,
a krev v bělmu
a tesáky vyceněné,
bázlivě obchází šelmu,
až s vrčením uléhá stranou.
(4) Tu panně spanilého líčka
z ochozu spadla rukavička
mezi tygra a lva.
(5) Panna Kunhuta vyzývá
rytíře Delorgese: „Nuže, pane,
když srdce vaše pro mne plane,
jak stokrát odpřisáhl jste,
na důkaz mi ji přineste.“
(6) A rytíř, muž neohrožený,
s divokým srdcem a tvrdým čelem,
vbíhá do strašné arény,
do samého středu šelem.
Jasní páni a jasné paní
hrůzou nedýchají ani.
(7) A již se bez úhony vrací!
Steré bravo! zaburácí
a ejhle, panna Kunhuta
jej vítá, rázem pohnuta,
v pohledu mnohoslibné ano
a něhu dojemnou.
Leč rukavičku pojednou
jí vmetl do tváře: „Nuže, panno,
vás o dík neprosím se, žel.“
A v okamžení odešel.
(F. Schiller: Rukavička; upraveno)
Které z následujících tvrzení o výchozím textu je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým větám (5.1–5.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Každá věta z podúloh 5.1–5.3 obsahuje přísudek slovesný, který je vyjádřen pouze jedním slovesným tvarem. Žádná možnost z nabídky A–E nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
5.1 Od té poslední značně vyčerpávající hádky už je nikdy neviděl.
5.2 Schůzka s ředitelem byla z neznámých důvodů přesunuta na zítřek.
5.3 Všechny zásilky z dnešního rána budou neprodleně doručeny adresátům.
Vypište z výchozího textu tři slova, která jsou vždy (tzn. v jakémkoli kontextu) nespisovná.
(Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
(1) Dříve než se na našem území usadil český národ, sídlili zde Keltové. Odhaduje se, že sem přišli již na sklonku 5. století před naším letopočtem.
Keltové zprvu žili ve vesnicích vybudovaných v zemědělsky úrodných oblastech. V 2. století př. n. l. začali zakládat opevněná sídla, aby se mohli lépe chránit. Jedním z nejznámějších jsou Stradonice u Berouna (s rozlohou přibližně 90 hektarů patřily k poměrně velkým sídlům), zhruba o 30 hektarů větší oppidum Závist, ležící poblíž Prahy, bylo prý nejlidnatější.
(2) Keltové nebyli jen obávaní válečníci a skvělí obchodníci, ale i zruční řemeslníci. Kováři vyráběli ze železa rozmanité předměty včetně zbraní, HRNČÍŘI ZHOTOVOVALI NA HRNČÍŘSKÉM KRUHU KVALITNÍ KERAMIKU. Pozůstatky jedné hrnčířské dílny (šest vypalovacích pecí) byly nalezeny u obce Lhotka nad Labem. V okolí dílny se nacházely tisíce zlomků nádobí – některé ze zbytků misek či pohárů nesly značku svého tvůrce. Keltové si také sami razili zlaté mince zvané statéry (skoro 2kilogramový poklad, čítající téměř 300 těchto mincí, byl nalezen v minulém století u Kolína).
(3) Důležité postavení v keltské společnosti zaujímaly ženy. Bylo-li třeba, vyrazily do boje nebo stanuly v čele klanu a muži jejich rozhodnutí bez problémů přijímali. Keltové žili v sepětí s přírodou, což se odrazilo i v jejich náboženství. Věřili v posmrtný život, a proto příbuzní dávali do hrobů svých blízkých například hliněné nádoby, peníze či zbraně, zkrátka věci, které by zemřelí mohli potřebovat ve svém dalším životě.
V posledním století před naším letopočtem čelili Keltové žijící na našem území jak germánským nájezdům ze severu, tak římskému impériu útočícímu z jihu: tento dvojitý tlak zřejmě vedl k rozpadu keltské společnosti na území Čech. Keltové postupně odcházeli ze svých oppid, až nakonec na přelomu letopočtu z území Čech zmizeli úplně.
Vysvětlivka: oppidum – velké opevněné keltské sídlo
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (7.1–7.4), zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
7.1 Oppidum Závist, ležící nedaleko Prahy, mělo rozlohu větší než 100 hektarů.
7.2 Keltská mince zvaná statér se vyráběla ze zlata a vážila skoro dva kilogramy.
7.3 Keltové obývající naše území byli v 1. století před naším letopočtem terčem útoků ze severu i z jihu.
7.4 Skutečnost, že v keltské společnosti byli nebožtíci pohřbíváni s různými věcmi, např. se zbraněmi, souvisela s vírou Keltů v posmrtný život.
(1) Dříve než se na našem území usadil český národ, sídlili zde Keltové. Odhaduje se, že sem přišli již na sklonku 5. století před naším letopočtem.
Keltové zprvu žili ve vesnicích vybudovaných v zemědělsky úrodných oblastech. V 2. století př. n. l. začali zakládat opevněná sídla, aby se mohli lépe chránit. Jedním z nejznámějších jsou Stradonice u Berouna (s rozlohou přibližně 90 hektarů patřily k poměrně velkým sídlům), zhruba o 30 hektarů větší oppidum Závist, ležící poblíž Prahy, bylo prý nejlidnatější.
(2) Keltové nebyli jen obávaní válečníci a skvělí obchodníci, ale i zruční řemeslníci. Kováři vyráběli ze železa rozmanité předměty včetně zbraní, HRNČÍŘI ZHOTOVOVALI NA HRNČÍŘSKÉM KRUHU KVALITNÍ KERAMIKU. Pozůstatky jedné hrnčířské dílny (šest vypalovacích pecí) byly nalezeny u obce Lhotka nad Labem. V okolí dílny se nacházely tisíce zlomků nádobí – některé ze zbytků misek či pohárů nesly značku svého tvůrce. Keltové si také sami razili zlaté mince zvané statéry (skoro 2kilogramový poklad, čítající téměř 300 těchto mincí, byl nalezen v minulém století u Kolína).
(3) Důležité postavení v keltské společnosti zaujímaly ženy. Bylo-li třeba, vyrazily do boje nebo stanuly v čele klanu a muži jejich rozhodnutí bez problémů přijímali. Keltové žili v sepětí s přírodou, což se odrazilo i v jejich náboženství. Věřili v posmrtný život, a proto příbuzní dávali do hrobů svých blízkých například hliněné nádoby, peníze či zbraně, zkrátka věci, které by zemřelí mohli potřebovat ve svém dalším životě.
V posledním století před naším letopočtem čelili Keltové žijící na našem území jak germánským nájezdům ze severu, tak římskému impériu útočícímu z jihu: tento dvojitý tlak zřejmě vedl k rozpadu keltské společnosti na území Čech. Keltové postupně odcházeli ze svých oppid, až nakonec na přelomu letopočtu z území Čech zmizeli úplně.
Vysvětlivka: oppidum – velké opevněné keltské sídlo
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Vypište z první části výchozího textu dvě ohebná slova, která jsou příbuzná se slovem zrození.
(Vlastní jména neposuzujte, nejsou správným řešením. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
(1) Dříve než se na našem území usadil český národ, sídlili zde Keltové. Odhaduje se, že sem přišli již na sklonku 5. století před naším letopočtem.
Keltové zprvu žili ve vesnicích vybudovaných v zemědělsky úrodných oblastech. V 2. století př. n. l. začali zakládat opevněná sídla, aby se mohli lépe chránit. Jedním z nejznámějších jsou Stradonice u Berouna (s rozlohou přibližně 90 hektarů patřily k poměrně velkým sídlům), zhruba o 30 hektarů větší oppidum Závist, ležící poblíž Prahy, bylo prý nejlidnatější.
(2) Keltové nebyli jen obávaní válečníci a skvělí obchodníci, ale i zruční řemeslníci. Kováři vyráběli ze železa rozmanité předměty včetně zbraní, HRNČÍŘI ZHOTOVOVALI NA HRNČÍŘSKÉM KRUHU KVALITNÍ KERAMIKU. Pozůstatky jedné hrnčířské dílny (šest vypalovacích pecí) byly nalezeny u obce Lhotka nad Labem. V okolí dílny se nacházely tisíce zlomků nádobí – některé ze zbytků misek či pohárů nesly značku svého tvůrce. Keltové si také sami razili zlaté mince zvané statéry (skoro 2kilogramový poklad, čítající téměř 300 těchto mincí, byl nalezen v minulém století u Kolína).
(3) Důležité postavení v keltské společnosti zaujímaly ženy. Bylo-li třeba, vyrazily do boje nebo stanuly v čele klanu a muži jejich rozhodnutí bez problémů přijímali. Keltové žili v sepětí s přírodou, což se odrazilo i v jejich náboženství. Věřili v posmrtný život, a proto příbuzní dávali do hrobů svých blízkých například hliněné nádoby, peníze či zbraně, zkrátka věci, které by zemřelí mohli potřebovat ve svém dalším životě.
V posledním století před naším letopočtem čelili Keltové žijící na našem území jak germánským nájezdům ze severu, tak římskému impériu útočícímu z jihu: tento dvojitý tlak zřejmě vedl k rozpadu keltské společnosti na území Čech. Keltové postupně odcházeli ze svých oppid, až nakonec na přelomu letopočtu z území Čech zmizeli úplně.
Vysvětlivka: oppidum – velké opevněné keltské sídlo
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Ve které z následujících možností je uvedena dvojice slov, jež nejsou v kontextu výchozího textu synonymy?
(První slovo z každé dvojice pochází z výchozího textu a je v něm vyznačeno tučně.)
(1) Dříve než se na našem území usadil český národ, sídlili zde Keltové. Odhaduje se, že sem přišli již na sklonku 5. století před naším letopočtem.
Keltové zprvu žili ve vesnicích vybudovaných v zemědělsky úrodných oblastech. V 2. století př. n. l. začali zakládat opevněná sídla, aby se mohli lépe chránit. Jedním z nejznámějších jsou Stradonice u Berouna (s rozlohou přibližně 90 hektarů patřily k poměrně velkým sídlům), zhruba o 30 hektarů větší oppidum Závist, ležící poblíž Prahy, bylo prý nejlidnatější.
(2) Keltové nebyli jen obávaní válečníci a skvělí obchodníci, ale i zruční řemeslníci. Kováři vyráběli ze železa rozmanité předměty včetně zbraní, HRNČÍŘI ZHOTOVOVALI NA HRNČÍŘSKÉM KRUHU KVALITNÍ KERAMIKU. Pozůstatky jedné hrnčířské dílny (šest vypalovacích pecí) byly nalezeny u obce Lhotka nad Labem. V okolí dílny se nacházely tisíce zlomků nádobí – některé ze zbytků misek či pohárů nesly značku svého tvůrce. Keltové si také sami razili zlaté mince zvané statéry (skoro 2kilogramový poklad, čítající téměř 300 těchto mincí, byl nalezen v minulém století u Kolína).
(3) Důležité postavení v keltské společnosti zaujímaly ženy. Bylo-li třeba, vyrazily do boje nebo stanuly v čele klanu a muži jejich rozhodnutí bez problémů přijímali. Keltové žili v sepětí s přírodou, což se odrazilo i v jejich náboženství. Věřili v posmrtný život, a proto příbuzní dávali do hrobů svých blízkých například hliněné nádoby, peníze či zbraně, zkrátka věci, které by zemřelí mohli potřebovat ve svém dalším životě.
V posledním století před naším letopočtem čelili Keltové žijící na našem území jak germánským nájezdům ze severu, tak římskému impériu útočícímu z jihu: tento dvojitý tlak zřejmě vedl k rozpadu keltské společnosti na území Čech. Keltové postupně odcházeli ze svých oppid, až nakonec na přelomu letopočtu z území Čech zmizeli úplně.
Vysvětlivka: oppidum – velké opevněné keltské sídlo
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Co vyjadřuje věta podtržená ve výchozím textu?
(1) Dříve než se na našem území usadil český národ, sídlili zde Keltové. Odhaduje se, že sem přišli již na sklonku 5. století před naším letopočtem.
Keltové zprvu žili ve vesnicích vybudovaných v zemědělsky úrodných oblastech. V 2. století př. n. l. začali zakládat opevněná sídla, aby se mohli lépe chránit. Jedním z nejznámějších jsou Stradonice u Berouna (s rozlohou přibližně 90 hektarů patřily k poměrně velkým sídlům), zhruba o 30 hektarů větší oppidum Závist, ležící poblíž Prahy, bylo prý nejlidnatější.
(2) Keltové nebyli jen obávaní válečníci a skvělí obchodníci, ale i zruční řemeslníci. Kováři vyráběli ze železa rozmanité předměty včetně zbraní, HRNČÍŘI ZHOTOVOVALI NA HRNČÍŘSKÉM KRUHU KVALITNÍ KERAMIKU. Pozůstatky jedné hrnčířské dílny (šest vypalovacích pecí) byly nalezeny u obce Lhotka nad Labem. V okolí dílny se nacházely tisíce zlomků nádobí – některé ze zbytků misek či pohárů nesly značku svého tvůrce. Keltové si také sami razili zlaté mince zvané statéry (skoro 2kilogramový poklad, čítající téměř 300 těchto mincí, byl nalezen v minulém století u Kolína).
(3) Důležité postavení v keltské společnosti zaujímaly ženy. Bylo-li třeba, vyrazily do boje nebo stanuly v čele klanu a muži jejich rozhodnutí bez problémů přijímali. Keltové žili v sepětí s přírodou, což se odrazilo i v jejich náboženství. Věřili v posmrtný život, a proto příbuzní dávali do hrobů svých blízkých například hliněné nádoby, peníze či zbraně, zkrátka věci, které by zemřelí mohli potřebovat ve svém dalším životě.
V posledním století před naším letopočtem čelili Keltové žijící na našem území jak germánským nájezdům ze severu, tak římskému impériu útočícímu z jihu: tento dvojitý tlak zřejmě vedl k rozpadu keltské společnosti na území Čech. Keltové postupně odcházeli ze svých oppid, až nakonec na přelomu letopočtu z území Čech zmizeli úplně.
Vysvětlivka: oppidum – velké opevněné keltské sídlo
(www.stoplusjednicka.cz; upraveno)
Ve které z následujících možností je významový vztah mezi slovním spojením a slovem nejpodobnější vztahu mezi dvojicí HRNČÍŘSKÝ KRUH – KERAMIKA?
(Každá z posuzovaných možností obsahuje slovní spojení a podstatné jméno. Slovní spojení hrnčířský kruh a podstatné jméno keramika posuzujte ve významu, v němž jsou užity ve větě zapsané ve výchozím textu velkými písmeny.)
Vypište z každé z následujících vět (12.1 a 12.2) základní skladební dvojici.
(Základní skladební dvojice musí být zapsány pravopisně správně.)
12.1 Nemocný péči lékaře, pracujícího dlouhé dny bez odpočinku, vůbec neocenil.
12.2 Na domluvené místo se podle očekávání dostavili jak kluci ze sídliště, tak jejich rivalové z nedaleké vesnice.
Rozhodněte o každém z následujících větných celků (13.1–13.4), zda je v něm správně zapsána interpunkce (A), nebo ne (N).
13.1 Bohužel musí zůstat doma, kvůli nemoci ačkoliv se na výlet dlouho těšila.
13.2 Vilém tátu dost naštval, protože jednak nenapsal referát, jednak šel za školu.
13.3 Sousedka Anna, milovnice romantických příběhů často tráví večery s knihou.
13.4 Před pěveckým vystoupením žáků základních škol, proběhla recitační soutěž.
Starostka dnes hovořila s hasiči ∗∗∗∗∗ během požáru muzea. Jejich veliteli, ••••• při zásahu, přislíbila mimořádnou odměnu pro celou jednotku.
14.1 Napište náležitý spisovný tvar slova zasahující, který patří na první vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu.
14.2 Napište náležitý spisovný tvar slova zraněný, který patří na druhé vynechané místo (•••••) ve výchozím textu.
(Po doplnění náležitého tvaru musí být příslušný větný celek smysluplný a gramaticky i pravopisně správný.)
Seřaďte jednotlivé části textu (A–F) tak, aby byla dodržena textová návaznost.
Isabelle se v určitém odstupu držela za ní. V jedné z bočních uliček žena zapadla do kavárny. Isabelle ji následovala a sedla si naproti ní. Nenápadně z kabelky vytáhla obálku a pod stolem ji předala ženě. Vtom do kavárny vstoupila dvojice německých vojáků a usadila se kousek od nich.
Isabelle konečně zahlédla tu litinovou lavičku poblíž vstupu do Comédie Française. Kabelka s nebezpečným obsahem jí náhle připadala mnohem těžší. Na čele i na rukou jí vyrazil pot.
Žena zvedla hlavu a odpověděla: „Domnívám se, že bude i nadále slunečno.“ Jakmile Isabelle uslyšela smluvené heslo, začala otevírat kabelku.
„Tady ne, pojďte za mnou,“ zarazila ji žena. Pak rychle vstala a vydala se přes rozlehlé, štěrkem posypané prostranství.
Zatímco se snažila uklidnit, k lavičce přišla jakási žena a posadila se. Isabelle se nadechla a vyrazila k neznámé. Když se ocitla těsně vedle ní, pronesla to, co jí řekli: „Myslíte, že dnes budu potřebovat deštník?“
Neznámá se naklonila k Isabelle a zašeptala jí do ucha: „Nevěřte nikomu. Kolaboranti nás s oblibou udávají gestapu.“ A vmžiku byla pryč. Isabelle osaměla. Muž od vedlejšího stolku na ni upřel pronikavý pohled.
(K. Hannahová: Slavík; upraveno)
Větný celek: Expozice je doplněna trojrozměrnými modely a také ∗∗∗∗∗ práci záchranářů.
Kterou z následujících možností je nutné doplnit na vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výše uvedeném větném celku, aby byl gramaticky správný?
Pasáž z učebnice: Tropický deštný les, jeden z ekosystémů, se vyskytuje v oblastech s dostatečným množstvím srážek (přes 1 500 mm ročně) a s vysokou průměrnou teplotou vzduchu (25–28 °C). Teplotní rozdíly mezi dnem a nocí jsou zde malé (do 6–11 °C). Pro toto prostředí je také typická velká druhová rozmanitost, např. v deštných lesích Amazonie se na ploše 2 km² vyskytuje až 300 různých druhů stromů.
Eviny výpisky z výše uvedené pasáže:
Tropický deštný les
• ekosystém
• více než 1 500 mm srážek ročně
• průměrná teplota vzduchu: 25–28 °C
• noční teploty: 6–11 °C
• velká druhová rozmanitost
(J. Divíšek a M. Culek: Biogeografie; upraveno)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje jak účel uvedené pasáže z učebnice, tak Eviny výpisky?
Starověký Egypt, jedna z nejvýznamnějších starých civilizací, fascinuje lidstvo již od dávných časů. Také já jsem podlehl kouzlu této jedinečné kultury.
Když jsem se loni dozvěděl, že v Praze probíhá výstava o Tutanchamonovi, byl jsem nadšený. Díky své zálibě v četbě encyklopedií jsem věděl, že tělo tohoto panovníka odpočívalo přes tři tisíce let ve zlaté rakvy a že klid hrobky narušily až roku 1922 jeden neúnavný anglický egyptolog a jeho mecenáš. Jakmile jsem zjistil, že vstupné pro studenty činní 270 Kč, což pro mě byla přijatelná částka, neváhal jsem ani minutu a navštívil naši metropoli.
Výstava byla neuvěřitelná. Mezi nejzajímavější exponáty z dané historické éry patřily zlaté pohřební masky či kamenný sarkofág. V interaktivní expozici jsem prožil podobné dobrodružství jako oba oběvitelé panovníkovy hrobky. Celý zážitek umocnila virtuální realita, která mi umožnila přenést se do doby faraonů.
(inspirováno texty na program.rozhlas.cz a www.kudyznudy.cz)
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou v něm zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
(Slova zapište bezchybně, a to ve stejném tvaru, v němž jsou užita v textu. Podtržené výrazy jsou zapsány správně. Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
TEXT 1
(1) Onoho zářijového rána roku 1860 bylo DEŠTIVO. Pan Button vstal v šest hodin a záhy už ulicemi Baltimoru spěchal k nedaleké Marylandské nemocnici, aby zjistil, zda se v noci nestal otcem. Na chodníku před nemocnicí stál rodinný lékař pan Keene.
„Pane doktore,“ zavolal na něj pan Button, „už se to narodilo?“
(2) Doktor vypadal dost popuzeně: „Vlastně ano, asi před čtyřmi hodinami. Nicméně je to naprostý skandál! Má kariéra je ohrožena! Léčím členy vaší rodiny už dobrých čtyřicet let, ale teď s vámi definitivně končím!“ Nastoupil do kočáru a v tu ránu byl pryč.
(3) Pan Button zůstal stát jako opařený. Muselo se přihodit něco strašného. Nakonec se odhodlal vejít do nemocnice. V recepci oslovil zdravotní sestru: „Jmenuji se Button. Chtěl bych vidět svoje…“
„Jistě. Věřte mi, že se všemi to dost zamávalo!“ procedila sestra. „Pojďte se mnou!“
(4) O patro výš se nacházel nemocniční sál, přezdívaný vřeštírna. Linula se z něho kakofonie nářků. Vešli dovnitř a sestra kývla hlavou: „Je tamhle VPRAVO.“
Pan Button se podíval tím směrem. Vedle postýlek, v nichž ležela novorozeňata, seděl malý stařík. Vypadal na sedmdesát a řídké vlasy měl skoro bílé. Upřel na pana Buttona prázdný pohled, v němž se skrýval zmatek.
„To je nějaký sprostý špitální žert?“ zahřměl pan Button.
„Nikoli, pane Buttone,“ odsekla sestra, „tohle je nepochybně vaše novorozené dítě.“
„Svatá pravda,“ zakňoural stařík, „vím bezpečně, že se jmenuju Button.“
„Vy lžete, jste podvodník!“
„Pane Buttone,“ podotkla sestra, „tohle je opravdu váš syn. A prosím, co nejdřív si ho odvezte domů. Nejlépe ještě dnes dopoledne. Tady zůstat nemůže.“
„Ano, vem mě vocaď pryč,“ přidal se stařík. „Z jekotu těch mimin by jeden ohluch. Oka jsem nezamhouřil. A když jsem prosil o něco k jídlu, sestra mi přinesla láhev mlíka!“
Pan Button zašeptal: „Panebože, co tomu řeknou lidi, že mám takového syna?“
(F. S. Fitzgerald: Podivuhodný případ Benjamina Buttona; upraveno)
TEXT 2
Příslovce typu A vyjadřuje nějaký stav a vyskytuje se pouze ve větách bez podmětu (zejména ve spojení se slovesem být), např. Bude mi smutno.
Příslovce typu B vyjadřuje nějakou okolnost a vyskytuje se i ve větách s podmětem (ať už vyjádřeným, či nevyjádřeným), např. Budu v práci dlouho.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (19.1–19.4), zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
19.1 Alespoň chvíli se v nemocničním sále, přezdívaném vřeštírna, nacházelo nejméně pět osob včetně novorozeňat.
19.2 Nemocniční sál, přezdívaný vřeštírna, se nacházel v jiném podlaží Marylandské nemocnice než její recepce.
19.3 Syn pana Buttona si stěžoval na zdravotní sestru, protože mu přinesla pouze jednu láhev mléka, ačkoli on jich očekával víc.
19.4 Doktor Keene byl okolnostmi, za nichž přišel na svět syn pana Buttona, natolik vyveden z míry, že se rozhodl ukončit svou lékařskou praxi.
Vypište z druhé části TEXTU 1 dva větné členy, a to:
20.1 předmět vyjádřený podstatným jménem;
20.2 předmět vyjádřený zájmenem.
(Vypište pouze požadované větné členy; pokud vypíšete skladební dvojici, např. přívlastek + předmět, bude to považováno za chybu.)
TEXT 1
(1) Onoho zářijového rána roku 1860 bylo DEŠTIVO. Pan Button vstal v šest hodin a záhy už ulicemi Baltimoru spěchal k nedaleké Marylandské nemocnici, aby zjistil, zda se v noci nestal otcem. Na chodníku před nemocnicí stál rodinný lékař pan Keene.
„Pane doktore,“ zavolal na něj pan Button, „už se to narodilo?“
(2) Doktor vypadal dost popuzeně: „Vlastně ano, asi před čtyřmi hodinami. Nicméně je to naprostý skandál! Má kariéra je ohrožena! Léčím členy vaší rodiny už dobrých čtyřicet let, ale teď s vámi definitivně končím!“ Nastoupil do kočáru a v tu ránu byl pryč.
(3) Pan Button zůstal stát jako opařený. Muselo se přihodit něco strašného. Nakonec se odhodlal vejít do nemocnice. V recepci oslovil zdravotní sestru: „Jmenuji se Button. Chtěl bych vidět svoje…“
„Jistě. Věřte mi, že se všemi to dost zamávalo!“ procedila sestra. „Pojďte se mnou!“
(4) O patro výš se nacházel nemocniční sál, přezdívaný vřeštírna. Linula se z něho kakofonie nářků. Vešli dovnitř a sestra kývla hlavou: „Je tamhle VPRAVO.“
Pan Button se podíval tím směrem. Vedle postýlek, v nichž ležela novorozeňata, seděl malý stařík. Vypadal na sedmdesát a řídké vlasy měl skoro bílé. Upřel na pana Buttona prázdný pohled, v němž se skrýval zmatek.
„To je nějaký sprostý špitální žert?“ zahřměl pan Button.
„Nikoli, pane Buttone,“ odsekla sestra, „tohle je nepochybně vaše novorozené dítě.“
„Svatá pravda,“ zakňoural stařík, „vím bezpečně, že se jmenuju Button.“
„Vy lžete, jste podvodník!“
„Pane Buttone,“ podotkla sestra, „tohle je opravdu váš syn. A prosím, co nejdřív si ho odvezte domů. Nejlépe ještě dnes dopoledne. Tady zůstat nemůže.“
„Ano, vem mě vocaď pryč,“ přidal se stařík. „Z jekotu těch mimin by jeden ohluch. Oka jsem nezamhouřil. A když jsem prosil o něco k jídlu, sestra mi přinesla láhev mlíka!“
Pan Button zašeptal: „Panebože, co tomu řeknou lidi, že mám takového syna?“
(F. S. Fitzgerald: Podivuhodný případ Benjamina Buttona; upraveno)
TEXT 2
Příslovce typu A vyjadřuje nějaký stav a vyskytuje se pouze ve větách bez podmětu (zejména ve spojení se slovesem být), např. Bude mi smutno.
Příslovce typu B vyjadřuje nějakou okolnost a vyskytuje se i ve větách s podmětem (ať už vyjádřeným, či nevyjádřeným), např. Budu v práci dlouho.
Které z následujících tvrzení o dvou příslovcích zapsaných v TEXTU 1 velkými písmeny je pravdivé?
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2.)
TEXT 1
(1) Onoho zářijového rána roku 1860 bylo DEŠTIVO. Pan Button vstal v šest hodin a záhy už ulicemi Baltimoru spěchal k nedaleké Marylandské nemocnici, aby zjistil, zda se v noci nestal otcem. Na chodníku před nemocnicí stál rodinný lékař pan Keene.
„Pane doktore,“ zavolal na něj pan Button, „už se to narodilo?“
(2) Doktor vypadal dost popuzeně: „Vlastně ano, asi před čtyřmi hodinami. Nicméně je to naprostý skandál! Má kariéra je ohrožena! Léčím členy vaší rodiny už dobrých čtyřicet let, ale teď s vámi definitivně končím!“ Nastoupil do kočáru a v tu ránu byl pryč.
(3) Pan Button zůstal stát jako opařený. Muselo se přihodit něco strašného. Nakonec se odhodlal vejít do nemocnice. V recepci oslovil zdravotní sestru: „Jmenuji se Button. Chtěl bych vidět svoje…“
„Jistě. Věřte mi, že se všemi to dost zamávalo!“ procedila sestra. „Pojďte se mnou!“
(4) O patro výš se nacházel nemocniční sál, přezdívaný vřeštírna. Linula se z něho kakofonie nářků. Vešli dovnitř a sestra kývla hlavou: „Je tamhle VPRAVO.“
Pan Button se podíval tím směrem. Vedle postýlek, v nichž ležela novorozeňata, seděl malý stařík. Vypadal na sedmdesát a řídké vlasy měl skoro bílé. Upřel na pana Buttona prázdný pohled, v němž se skrýval zmatek.
„To je nějaký sprostý špitální žert?“ zahřměl pan Button.
„Nikoli, pane Buttone,“ odsekla sestra, „tohle je nepochybně vaše novorozené dítě.“
„Svatá pravda,“ zakňoural stařík, „vím bezpečně, že se jmenuju Button.“
„Vy lžete, jste podvodník!“
„Pane Buttone,“ podotkla sestra, „tohle je opravdu váš syn. A prosím, co nejdřív si ho odvezte domů. Nejlépe ještě dnes dopoledne. Tady zůstat nemůže.“
„Ano, vem mě vocaď pryč,“ přidal se stařík. „Z jekotu těch mimin by jeden ohluch. Oka jsem nezamhouřil. A když jsem prosil o něco k jídlu, sestra mi přinesla láhev mlíka!“
Pan Button zašeptal: „Panebože, co tomu řeknou lidi, že mám takového syna?“
(F. S. Fitzgerald: Podivuhodný případ Benjamina Buttona; upraveno)
TEXT 2
Příslovce typu A vyjadřuje nějaký stav a vyskytuje se pouze ve větách bez podmětu (zejména ve spojení se slovesem být), např. Bude mi smutno.
Příslovce typu B vyjadřuje nějakou okolnost a vyskytuje se i ve větách s podmětem (ať už vyjádřeným, či nevyjádřeným), např. Budu v práci dlouho.
Které z následujících tvrzení týkajících se TEXTU 1 je pravdivé?
TEXT 1
(1) Onoho zářijového rána roku 1860 bylo DEŠTIVO. Pan Button vstal v šest hodin a záhy už ulicemi Baltimoru spěchal k nedaleké Marylandské nemocnici, aby zjistil, zda se v noci nestal otcem. Na chodníku před nemocnicí stál rodinný lékař pan Keene.
„Pane doktore,“ zavolal na něj pan Button, „už se to narodilo?“
(2) Doktor vypadal dost popuzeně: „Vlastně ano, asi před čtyřmi hodinami. Nicméně je to naprostý skandál! Má kariéra je ohrožena! Léčím členy vaší rodiny už dobrých čtyřicet let, ale teď s vámi definitivně končím!“ Nastoupil do kočáru a v tu ránu byl pryč.
(3) Pan Button zůstal stát jako opařený. Muselo se přihodit něco strašného. Nakonec se odhodlal vejít do nemocnice. V recepci oslovil zdravotní sestru: „Jmenuji se Button. Chtěl bych vidět svoje…“
„Jistě. Věřte mi, že se všemi to dost zamávalo!“ procedila sestra. „Pojďte se mnou!“
(4) O patro výš se nacházel nemocniční sál, přezdívaný vřeštírna. Linula se z něho kakofonie nářků. Vešli dovnitř a sestra kývla hlavou: „Je tamhle VPRAVO.“
Pan Button se podíval tím směrem. Vedle postýlek, v nichž ležela novorozeňata, seděl malý stařík. Vypadal na sedmdesát a řídké vlasy měl skoro bílé. Upřel na pana Buttona prázdný pohled, v němž se skrýval zmatek.
„To je nějaký sprostý špitální žert?“ zahřměl pan Button.
„Nikoli, pane Buttone,“ odsekla sestra, „tohle je nepochybně vaše novorozené dítě.“
„Svatá pravda,“ zakňoural stařík, „vím bezpečně, že se jmenuju Button.“
„Vy lžete, jste podvodník!“
„Pane Buttone,“ podotkla sestra, „tohle je opravdu váš syn. A prosím, co nejdřív si ho odvezte domů. Nejlépe ještě dnes dopoledne. Tady zůstat nemůže.“
„Ano, vem mě vocaď pryč,“ přidal se stařík. „Z jekotu těch mimin by jeden ohluch. Oka jsem nezamhouřil. A když jsem prosil o něco k jídlu, sestra mi přinesla láhev mlíka!“
Pan Button zašeptal: „Panebože, co tomu řeknou lidi, že mám takového syna?“
(F. S. Fitzgerald: Podivuhodný případ Benjamina Buttona; upraveno)
TEXT 2
Příslovce typu A vyjadřuje nějaký stav a vyskytuje se pouze ve větách bez podmětu (zejména ve spojení se slovesem být), např. Bude mi smutno.
Příslovce typu B vyjadřuje nějakou okolnost a vyskytuje se i ve větách s podmětem (ať už vyjádřeným, či nevyjádřeným), např. Budu v práci dlouho.
Ve třetí části TEXTU 1 je pětkrát tučně vyznačen výraz se. Kolikrát je zde tento výraz předložkou?
TEXT 1
(1) Onoho zářijového rána roku 1860 bylo DEŠTIVO. Pan Button vstal v šest hodin a záhy už ulicemi Baltimoru spěchal k nedaleké Marylandské nemocnici, aby zjistil, zda se v noci nestal otcem. Na chodníku před nemocnicí stál rodinný lékař pan Keene.
„Pane doktore,“ zavolal na něj pan Button, „už se to narodilo?“
(2) Doktor vypadal dost popuzeně: „Vlastně ano, asi před čtyřmi hodinami. Nicméně je to naprostý skandál! Má kariéra je ohrožena! Léčím členy vaší rodiny už dobrých čtyřicet let, ale teď s vámi definitivně končím!“ Nastoupil do kočáru a v tu ránu byl pryč.
(3) Pan Button zůstal stát jako opařený. Muselo se přihodit něco strašného. Nakonec se odhodlal vejít do nemocnice. V recepci oslovil zdravotní sestru: „Jmenuji se Button. Chtěl bych vidět svoje…“
„Jistě. Věřte mi, že se všemi to dost zamávalo!“ procedila sestra. „Pojďte se mnou!“
(4) O patro výš se nacházel nemocniční sál, přezdívaný vřeštírna. Linula se z něho kakofonie nářků. Vešli dovnitř a sestra kývla hlavou: „Je tamhle VPRAVO.“
Pan Button se podíval tím směrem. Vedle postýlek, v nichž ležela novorozeňata, seděl malý stařík. Vypadal na sedmdesát a řídké vlasy měl skoro bílé. Upřel na pana Buttona prázdný pohled, v němž se skrýval zmatek.
„To je nějaký sprostý špitální žert?“ zahřměl pan Button.
„Nikoli, pane Buttone,“ odsekla sestra, „tohle je nepochybně vaše novorozené dítě.“
„Svatá pravda,“ zakňoural stařík, „vím bezpečně, že se jmenuju Button.“
„Vy lžete, jste podvodník!“
„Pane Buttone,“ podotkla sestra, „tohle je opravdu váš syn. A prosím, co nejdřív si ho odvezte domů. Nejlépe ještě dnes dopoledne. Tady zůstat nemůže.“
„Ano, vem mě vocaď pryč,“ přidal se stařík. „Z jekotu těch mimin by jeden ohluch. Oka jsem nezamhouřil. A když jsem prosil o něco k jídlu, sestra mi přinesla láhev mlíka!“
Pan Button zašeptal: „Panebože, co tomu řeknou lidi, že mám takového syna?“
(F. S. Fitzgerald: Podivuhodný případ Benjamina Buttona; upraveno)
TEXT 2
Příslovce typu A vyjadřuje nějaký stav a vyskytuje se pouze ve větách bez podmětu (zejména ve spojení se slovesem být), např. Bude mi smutno.
Příslovce typu B vyjadřuje nějakou okolnost a vyskytuje se i ve větách s podmětem (ať už vyjádřeným, či nevyjádřeným), např. Budu v práci dlouho.
Které z následujících tvrzení nejlépe vystihuje promluvu podtrženou v TEXTU 1?
V oblasti dnešní západní Indie se před 47 miliony let pohyboval obří tvor. Tento závěr vědci učinili na základě 27 nalezených obratlů plaza, který podle znaleckých odhadů (kompletní kostra totiž není k dispozici) mohl dorůstat i 15 metrů a vážit přes jednu tunu.
Zprvu se paleontologové domnívali, že tyto zkamenělé ostatky, nalezené v roce 2005, patří krokodýlovi, po důkladném očištění nálezu a jeho podrobném prozkoumání však v roce 2024 dospěli k závěru, že jde o nový druh prehistorického hada. Živočicha pojmenovali Vasuki, a to podle bájného hadího krále, který bývá v hinduistických památkách zobrazován obtočený kolem krku boha Šivy.
Mnozí odborníci předpokládají, že ∗∗∗∗∗ extrémní hmotnosti i obřím rozměrům se Vasuki plazil celkem pomalu. Patrně nebyl jedovatý a kořist usmrcoval mocným sevřením. Dosud není známo, kde přesně tento prehistorický had žil (nejspíše v močálech, pravděpodobně ne na stromech). Vědci také diskutují o tom, proč dorůstal do tak gigantických rozměrů: mezi zvažované důvody patří absence přirozených predátorů, tehdejší klimatické podmínky aj.
Mezi největší známé druhy prehistorických hadů se řadí i Titanoboa, jehož kosterní ostatky se nalezly v severní Kolumbii v roce 2009. Tento údajně 13metrový plaz žil zhruba před 60 miliony let.
(www.novinky.cz, ekolist.cz; upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení (25.1–25.4), zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
25.1 Vasukiho páteř, čítající celkem 27 obratlů, mohla měřit až 15 metrů.
25.2 Je pravděpodobnější, že prehistorický had Vasuki žil v močálech, než že žil na stromech.
25.3 V prvním desetiletí 21. století byly nalezeny ostatky minimálně dvou prehistorických hadů.
25.4 Vědci zvažují více než dva důvody vysvětlující, proč měl prehistorický had Vasuki tak obří rozměry.
V oblasti dnešní západní Indie se před 47 miliony let pohyboval obří tvor. Tento závěr vědci učinili na základě 27 nalezených obratlů plaza, který podle znaleckých odhadů (kompletní kostra totiž není k dispozici) mohl dorůstat i 15 metrů a vážit přes jednu tunu.
Zprvu se paleontologové domnívali, že tyto zkamenělé ostatky, nalezené v roce 2005, patří krokodýlovi, po důkladném očištění nálezu a jeho podrobném prozkoumání však v roce 2024 dospěli k závěru, že jde o nový druh prehistorického hada. Živočicha pojmenovali Vasuki, a to podle bájného hadího krále, který bývá v hinduistických památkách zobrazován obtočený kolem krku boha Šivy.
Mnozí odborníci předpokládají, že ∗∗∗∗∗ extrémní hmotnosti i obřím rozměrům se Vasuki plazil celkem pomalu. Patrně nebyl jedovatý a kořist usmrcoval mocným sevřením. Dosud není známo, kde přesně tento prehistorický had žil (nejspíše v močálech, pravděpodobně ne na stromech). Vědci také diskutují o tom, proč dorůstal do tak gigantických rozměrů: mezi zvažované důvody patří absence přirozených predátorů, tehdejší klimatické podmínky aj.
Mezi největší známé druhy prehistorických hadů se řadí i Titanoboa, jehož kosterní ostatky se nalezly v severní Kolumbii v roce 2009. Tento údajně 13metrový plaz žil zhruba před 60 miliony let.
(www.novinky.cz, ekolist.cz; upraveno)
Které z následujících tvrzení týkajících se vynechaného místa (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu je pravdivé?
V oblasti dnešní západní Indie se před 47 miliony let pohyboval obří tvor. Tento závěr vědci učinili na základě 27 nalezených obratlů plaza, který podle znaleckých odhadů (kompletní kostra totiž není k dispozici) mohl dorůstat i 15 metrů a vážit přes jednu tunu.
Zprvu se paleontologové domnívali, že tyto zkamenělé ostatky, nalezené v roce 2005, patří krokodýlovi, po důkladném očištění nálezu a jeho podrobném prozkoumání však v roce 2024 dospěli k závěru, že jde o nový druh prehistorického hada. Živočicha pojmenovali Vasuki, a to podle bájného hadího krále, který bývá v hinduistických památkách zobrazován obtočený kolem krku boha Šivy.
Mnozí odborníci předpokládají, že ∗∗∗∗∗ extrémní hmotnosti i obřím rozměrům se Vasuki plazil celkem pomalu. Patrně nebyl jedovatý a kořist usmrcoval mocným sevřením. Dosud není známo, kde přesně tento prehistorický had žil (nejspíše v močálech, pravděpodobně ne na stromech). Vědci také diskutují o tom, proč dorůstal do tak gigantických rozměrů: mezi zvažované důvody patří absence přirozených predátorů, tehdejší klimatické podmínky aj.
Mezi největší známé druhy prehistorických hadů se řadí i Titanoboa, jehož kosterní ostatky se nalezly v severní Kolumbii v roce 2009. Tento údajně 13metrový plaz žil zhruba před 60 miliony let.
(www.novinky.cz, ekolist.cz; upraveno)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu se nevyskytuje přídavné jméno skloňující se podle vzoru jarní?
V oblasti dnešní západní Indie se před 47 miliony let pohyboval obří tvor. Tento závěr vědci učinili na základě 27 nalezených obratlů plaza, který podle znaleckých odhadů (kompletní kostra totiž není k dispozici) mohl dorůstat i 15 metrů a vážit přes jednu tunu.
Zprvu se paleontologové domnívali, že tyto zkamenělé ostatky, nalezené v roce 2005, patří krokodýlovi, po důkladném očištění nálezu a jeho podrobném prozkoumání však v roce 2024 dospěli k závěru, že jde o nový druh prehistorického hada. Živočicha pojmenovali Vasuki, a to podle bájného hadího krále, který bývá v hinduistických památkách zobrazován obtočený kolem krku boha Šivy.
Mnozí odborníci předpokládají, že ∗∗∗∗∗ extrémní hmotnosti i obřím rozměrům se Vasuki plazil celkem pomalu. Patrně nebyl jedovatý a kořist usmrcoval mocným sevřením. Dosud není známo, kde přesně tento prehistorický had žil (nejspíše v močálech, pravděpodobně ne na stromech). Vědci také diskutují o tom, proč dorůstal do tak gigantických rozměrů: mezi zvažované důvody patří absence přirozených predátorů, tehdejší klimatické podmínky aj.
Mezi největší známé druhy prehistorických hadů se řadí i Titanoboa, jehož kosterní ostatky se nalezly v severní Kolumbii v roce 2009. Tento údajně 13metrový plaz žil zhruba před 60 miliony let.
(www.novinky.cz, ekolist.cz; upraveno)
Tvrzení č. 1: Výchozí text popisuje čtenářům postup při čištění ostatků jednoho prehistorického hada.
Tvrzení č. 2: Ve výchozím textu se vypráví krátký příběh o hadím králi, po němž byl pojmenován jeden prehistorický had.
Je některé z výše uvedených tvrzení pravdivé?
Která z následujících vět není zapsána pravopisně správně?
Přiřaďte k jednotlivým definicím (30.1–30.4) příklad (A–F), který patří na vynechané místo (∗∗∗∗∗) v definici.
(Žádná možnost z nabídky A–F nesmí být přiřazena víckrát než jednou.)
30.1 U slovního tvaru typu I (např. telete, ∗∗∗∗∗) lze i bez kontextu určit, že jde o tvar 2. pádu čísla jednotného, nikoli o tvar 4. pádu čísla jednotného.
30.2 U slovního tvaru typu II (např. znamení, ∗∗∗∗∗) nelze bez kontextu určit, o který tvar jde: může to být např. tvar 2. pádu čísla jednotného či tvar 4. pádu čísla jednotného.
30.3 U slovního tvaru typu III (např. matce, ∗∗∗∗∗) lze i bez kontextu určit, že jde o tvar čísla jednotného (a to 3. či 6. pádu), nikoli o tvar 1. pádu čísla množného.
30.4 U slovního tvaru typu IV (např. ruce, ∗∗∗∗∗) nelze bez kontextu určit, o který tvar jde: může to být např. tvar čísla jednotného (a to 3. či 6. pádu) nebo tvar 1. pádu čísla množného.