9. ročník · 1. řádný termín 2022 · 30 úloh
TEXT 1
(1) Žil jednou v Čechách smavý rek,
vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jed a dobře pil
a lidem dobře činil.
(2) Rád jed a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám:
on též rád bloudil po Čechách
a pak byl vždy jak v mátohách
a nevěděl, kde stojí.
(3) „Nu, nu,“ kdys zazněl náhle hlas,
„pan rytíř je už ve snách zas?“
A Paleček jak přimražen!
Aj, před ním kolo bujných žen
a vprostřed Vesna sama.
(4) „Jen neboj se, tys celý muž,
ty se mi ze všech líbíš – nuž
mé slovo k smělosti tě zve,
rci jakékoli přání své –
však vtipně jen a hbitě!“
(5) Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou: „Tedy řku
a prosím: až bych jednou zdech,
mne každý rok vždy ožít nech
na osm dní – to zjara!
(6) Když svět zas jednou krásným je,
když zem se celá rozsměje,
pak, Vesno, milostiva buď,
na osm dní mne jenom vzbuď!“
A VESNA KÝVLA: „STAŇ SE!“
(7) Od časů těch, děj se co děj,
fialek vůní budí jej,
SLAVÍKŮV VEN JEJ VOLÁ HLAS,
pan rytíř vstává bujný zas
a rozkročí se krajem.
Vysvětlivky: smavý – rád se smějící; Vesna – slovanská bohyně jara
(J. Neruda, Balada česká, zkráceno)
TEXT 2
Inverze – změna pořadí slov oproti neutrálnímu (tzn. běžnému) slovosledu, např.:
• Jak se ti líbí ten vzácný dar? nebo Jak se ti ten vzácný dar líbí? – neutrální slovosled
• Dar ten vzácný jak líbí se ti? – inverze
Které z následujících tvrzení odpovídá TEXTU 1?
TEXT 1
(1) Žil jednou v Čechách smavý rek,
vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jed a dobře pil
a lidem dobře činil.
(2) Rád jed a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám:
on též rád bloudil po Čechách
a pak byl vždy jak v mátohách
a nevěděl, kde stojí.
(3) „Nu, nu,“ kdys zazněl náhle hlas,
„pan rytíř je už ve snách zas?“
A Paleček jak přimražen!
Aj, před ním kolo bujných žen
a vprostřed Vesna sama.
(4) „Jen neboj se, tys celý muž,
ty se mi ze všech líbíš – nuž
mé slovo k smělosti tě zve,
rci jakékoli přání své –
však vtipně jen a hbitě!“
(5) Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou: „Tedy řku
a prosím: až bych jednou zdech,
mne každý rok vždy ožít nech
na osm dní – to zjara!
(6) Když svět zas jednou krásným je,
když zem se celá rozsměje,
pak, Vesno, milostiva buď,
na osm dní mne jenom vzbuď!“
A VESNA KÝVLA: „STAŇ SE!“
(7) Od časů těch, děj se co děj,
fialek vůní budí jej,
SLAVÍKŮV VEN JEJ VOLÁ HLAS,
pan rytíř vstává bujný zas
a rozkročí se krajem.
Vysvětlivky: smavý – rád se smějící; Vesna – slovanská bohyně jara
(J. Neruda, Balada česká, zkráceno)
TEXT 2
Inverze – změna pořadí slov oproti neutrálnímu (tzn. běžnému) slovosledu, např.:
• Jak se ti líbí ten vzácný dar? nebo Jak se ti ten vzácný dar líbí? – neutrální slovosled
• Dar ten vzácný jak líbí se ti? – inverze
Které z následujících tvrzení o verši podtrženém v TEXTU 1 je pravdivé?
TEXT 1
(1) Žil jednou v Čechách smavý rek,
vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jed a dobře pil
a lidem dobře činil.
(2) Rád jed a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám:
on též rád bloudil po Čechách
a pak byl vždy jak v mátohách
a nevěděl, kde stojí.
(3) „Nu, nu,“ kdys zazněl náhle hlas,
„pan rytíř je už ve snách zas?“
A Paleček jak přimražen!
Aj, před ním kolo bujných žen
a vprostřed Vesna sama.
(4) „Jen neboj se, tys celý muž,
ty se mi ze všech líbíš – nuž
mé slovo k smělosti tě zve,
rci jakékoli přání své –
však vtipně jen a hbitě!“
(5) Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou: „Tedy řku
a prosím: až bych jednou zdech,
mne každý rok vždy ožít nech
na osm dní – to zjara!
(6) Když svět zas jednou krásným je,
když zem se celá rozsměje,
pak, Vesno, milostiva buď,
na osm dní mne jenom vzbuď!“
A VESNA KÝVLA: „STAŇ SE!“
(7) Od časů těch, děj se co děj,
fialek vůní budí jej,
SLAVÍKŮV VEN JEJ VOLÁ HLAS,
pan rytíř vstává bujný zas
a rozkročí se krajem.
Vysvětlivky: smavý – rád se smějící; Vesna – slovanská bohyně jara
(J. Neruda, Balada česká, zkráceno)
TEXT 2
Inverze – změna pořadí slov oproti neutrálnímu (tzn. běžnému) slovosledu, např.:
• Jak se ti líbí ten vzácný dar? nebo Jak se ti ten vzácný dar líbí? – neutrální slovosled
• Dar ten vzácný jak líbí se ti? – inverze
Které z následujících tvrzení o dvou verších zapsaných v TEXTU 1 velkými písmeny je pravdivé?
Úlohu řešte na základě informací uvedených v TEXTU 2.
Která z následujících vět je zapsána pravopisně správně?
Přiřaďte k jednotlivým významovým poměrům (5.1–5.3) větu (A–E), v níž se daný poměr uplatňuje.
(Žádnou možnost z nabídky A–E nelze přiřadit víckrát než jednou.)
5.1 poměr odporovací
5.2 poměr stupňovací
5.3 poměr důsledkový
Ke každé z následujících podúloh (6.1 a 6.2) napište současné (tj. ne zastaralé) spisovné slovo, které odpovídá zadání a zároveň není vlastním jménem.
6.1 Napište podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného dvouslabičné, je příbuzné se slovem MLADÝ a skloňuje se podle vzoru KUŘE.
6.2 Napište přídavné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné, je příbuzné se slovem ZVĚŘ a skloňuje se podle vzoru JARNÍ.
(1) Velikonoční ostrov patří k nejodlehlejším obydleným místům na světě, nejbližší lidská sídla jsou od něj totiž vzdálena zhruba 2 000 kilometrů. Přesto alespoň něco o tomto ostrově zaslechl fakt každý, a to v souvislosti se zvláštními sochami, v domorodém jazyce zvanými moai. Sochy poutají pozornost jak svým vzhledem (mají zploštělou hlavu s nápadným nosem a širokou bradou), tak svou velikostí. Většina z nich je zhruba 3,5 metru vysoká a váží kolem 14 tun, najde se zde však i několik 90tunových soch, z nichž každá měří 12 metrů.
První písemná zmínka o legendárních sochách pochází z roku 1722. Tehdy totiž na velikonoční neděli přistáli nizozemští námořníci u neznámého ostrova. Kapitán Jacob Roggeveen poté do lodního deníku napsal, že na Velikonočním ostrově, jak jej po přistání pojmenoval, nejsou skoro žádné stromy. Zmínil se také o zdejších obyvatelích a nezvyklých sochách postavených na kamenných podstavcích podél pobřeží.
Vědci si dlouhá léta kladli otázku, jak domorodci mohli tak ohromné sochy vztyčit. Záhadu částečně objasnil český vědec Pavel Pavel. Ten totiž v roce 1986 provedl na Velikonočním ostrově svůj experiment, jímž dokázal, že přesunout obří sochu a vztyčit ji na podstavec zvládne pomocí primitivních nástrojů a lan méně než 20 lidí.
(2) Kde se ale na ostrově bez stromů vzal materiál potřebný na přesun soch? Nedávná analýza vzorků zeminy z ostrova potvrdila, že Velikonoční ostrov byl kdysi porostlý hustými lesy, byl zde tedy dostatek dřeva i lýka. Díky úrodné sopečné půdě a velkému množství zvěře nemuseli ostrované trávit čas jen sháněním obživy. Začali tedy vytvářet kamenné plošiny a stavět na ně sochy, nejspíše na počest bohů. Postupem času však došlo k masivnímu odlesnění ostrova a nakonec zde přestaly vznikat i nové sochy.
(kol. autorů, Jak to bylo doopravdy, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
7.1 Obyvatelé Velikonočního ostrova mluví vlastním jazykem, jemuž říkají moai.
7.2 Všechny dvanáctimetrové sochy, které se nacházejí na Velikonočním ostrově, dohromady váží více než 90 tun.
7.3 Obydlené místo se považuje za odlehlé pouze v případě, že je od jiného lidského sídla vzdáleno nejméně 2 000 kilometrů.
7.4 Cílem plavby nizozemské lodi, jíž velel kapitán Jacob Roggeveen, bylo prozkoumat zvláštní sochy na pobřeží Velikonočního ostrova.
(1) Velikonoční ostrov patří k nejodlehlejším obydleným místům na světě, nejbližší lidská sídla jsou od něj totiž vzdálena zhruba 2 000 kilometrů. Přesto alespoň něco o tomto ostrově zaslechl fakt každý, a to v souvislosti se zvláštními sochami, v domorodém jazyce zvanými moai. Sochy poutají pozornost jak svým vzhledem (mají zploštělou hlavu s nápadným nosem a širokou bradou), tak svou velikostí. Většina z nich je zhruba 3,5 metru vysoká a váží kolem 14 tun, najde se zde však i několik 90tunových soch, z nichž každá měří 12 metrů.
První písemná zmínka o legendárních sochách pochází z roku 1722. Tehdy totiž na velikonoční neděli přistáli nizozemští námořníci u neznámého ostrova. Kapitán Jacob Roggeveen poté do lodního deníku napsal, že na Velikonočním ostrově, jak jej po přistání pojmenoval, nejsou skoro žádné stromy. Zmínil se také o zdejších obyvatelích a nezvyklých sochách postavených na kamenných podstavcích podél pobřeží.
Vědci si dlouhá léta kladli otázku, jak domorodci mohli tak ohromné sochy vztyčit. Záhadu částečně objasnil český vědec Pavel Pavel. Ten totiž v roce 1986 provedl na Velikonočním ostrově svůj experiment, jímž dokázal, že přesunout obří sochu a vztyčit ji na podstavec zvládne pomocí primitivních nástrojů a lan méně než 20 lidí.
(2) Kde se ale na ostrově bez stromů vzal materiál potřebný na přesun soch? Nedávná analýza vzorků zeminy z ostrova potvrdila, že Velikonoční ostrov byl kdysi porostlý hustými lesy, byl zde tedy dostatek dřeva i lýka. Díky úrodné sopečné půdě a velkému množství zvěře nemuseli ostrované trávit čas jen sháněním obživy. Začali tedy vytvářet kamenné plošiny a stavět na ně sochy, nejspíše na počest bohů. Postupem času však došlo k masivnímu odlesnění ostrova a nakonec zde přestaly vznikat i nové sochy.
(kol. autorů, Jak to bylo doopravdy, upraveno)
Které z následujících slov je ve výchozím textu užito nejméně vhodně, uvážíme-li, že jde o odborný text?
(Posuzovaná slova jsou ve výchozím textu podtržena.)
(1) Velikonoční ostrov patří k nejodlehlejším obydleným místům na světě, nejbližší lidská sídla jsou od něj totiž vzdálena zhruba 2 000 kilometrů. Přesto alespoň něco o tomto ostrově zaslechl fakt každý, a to v souvislosti se zvláštními sochami, v domorodém jazyce zvanými moai. Sochy poutají pozornost jak svým vzhledem (mají zploštělou hlavu s nápadným nosem a širokou bradou), tak svou velikostí. Většina z nich je zhruba 3,5 metru vysoká a váží kolem 14 tun, najde se zde však i několik 90tunových soch, z nichž každá měří 12 metrů.
První písemná zmínka o legendárních sochách pochází z roku 1722. Tehdy totiž na velikonoční neděli přistáli nizozemští námořníci u neznámého ostrova. Kapitán Jacob Roggeveen poté do lodního deníku napsal, že na Velikonočním ostrově, jak jej po přistání pojmenoval, nejsou skoro žádné stromy. Zmínil se také o zdejších obyvatelích a nezvyklých sochách postavených na kamenných podstavcích podél pobřeží.
Vědci si dlouhá léta kladli otázku, jak domorodci mohli tak ohromné sochy vztyčit. Záhadu částečně objasnil český vědec Pavel Pavel. Ten totiž v roce 1986 provedl na Velikonočním ostrově svůj experiment, jímž dokázal, že přesunout obří sochu a vztyčit ji na podstavec zvládne pomocí primitivních nástrojů a lan méně než 20 lidí.
(2) Kde se ale na ostrově bez stromů vzal materiál potřebný na přesun soch? Nedávná analýza vzorků zeminy z ostrova potvrdila, že Velikonoční ostrov byl kdysi porostlý hustými lesy, byl zde tedy dostatek dřeva i lýka. Díky úrodné sopečné půdě a velkému množství zvěře nemuseli ostrované trávit čas jen sháněním obživy. Začali tedy vytvářet kamenné plošiny a stavět na ně sochy, nejspíše na počest bohů. Postupem času však došlo k masivnímu odlesnění ostrova a nakonec zde přestaly vznikat i nové sochy.
(kol. autorů, Jak to bylo doopravdy, upraveno)
Která z následujících informací je ve výchozím textu čtenářům předkládána jako nejméně jistá?
(1) Velikonoční ostrov patří k nejodlehlejším obydleným místům na světě, nejbližší lidská sídla jsou od něj totiž vzdálena zhruba 2 000 kilometrů. Přesto alespoň něco o tomto ostrově zaslechl fakt každý, a to v souvislosti se zvláštními sochami, v domorodém jazyce zvanými moai. Sochy poutají pozornost jak svým vzhledem (mají zploštělou hlavu s nápadným nosem a širokou bradou), tak svou velikostí. Většina z nich je zhruba 3,5 metru vysoká a váží kolem 14 tun, najde se zde však i několik 90tunových soch, z nichž každá měří 12 metrů.
První písemná zmínka o legendárních sochách pochází z roku 1722. Tehdy totiž na velikonoční neděli přistáli nizozemští námořníci u neznámého ostrova. Kapitán Jacob Roggeveen poté do lodního deníku napsal, že na Velikonočním ostrově, jak jej po přistání pojmenoval, nejsou skoro žádné stromy. Zmínil se také o zdejších obyvatelích a nezvyklých sochách postavených na kamenných podstavcích podél pobřeží.
Vědci si dlouhá léta kladli otázku, jak domorodci mohli tak ohromné sochy vztyčit. Záhadu částečně objasnil český vědec Pavel Pavel. Ten totiž v roce 1986 provedl na Velikonočním ostrově svůj experiment, jímž dokázal, že přesunout obří sochu a vztyčit ji na podstavec zvládne pomocí primitivních nástrojů a lan méně než 20 lidí.
(2) Kde se ale na ostrově bez stromů vzal materiál potřebný na přesun soch? Nedávná analýza vzorků zeminy z ostrova potvrdila, že Velikonoční ostrov byl kdysi porostlý hustými lesy, byl zde tedy dostatek dřeva i lýka. Díky úrodné sopečné půdě a velkému množství zvěře nemuseli ostrované trávit čas jen sháněním obživy. Začali tedy vytvářet kamenné plošiny a stavět na ně sochy, nejspíše na počest bohů. Postupem času však došlo k masivnímu odlesnění ostrova a nakonec zde přestaly vznikat i nové sochy.
(kol. autorů, Jak to bylo doopravdy, upraveno)
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(Sloveso dokázat pochází z výchozího textu a je v něm vyznačeno tučně.)
(1) Velikonoční ostrov patří k nejodlehlejším obydleným místům na světě, nejbližší lidská sídla jsou od něj totiž vzdálena zhruba 2 000 kilometrů. Přesto alespoň něco o tomto ostrově zaslechl fakt každý, a to v souvislosti se zvláštními sochami, v domorodém jazyce zvanými moai. Sochy poutají pozornost jak svým vzhledem (mají zploštělou hlavu s nápadným nosem a širokou bradou), tak svou velikostí. Většina z nich je zhruba 3,5 metru vysoká a váží kolem 14 tun, najde se zde však i několik 90tunových soch, z nichž každá měří 12 metrů.
První písemná zmínka o legendárních sochách pochází z roku 1722. Tehdy totiž na velikonoční neděli přistáli nizozemští námořníci u neznámého ostrova. Kapitán Jacob Roggeveen poté do lodního deníku napsal, že na Velikonočním ostrově, jak jej po přistání pojmenoval, nejsou skoro žádné stromy. Zmínil se také o zdejších obyvatelích a nezvyklých sochách postavených na kamenných podstavcích podél pobřeží.
Vědci si dlouhá léta kladli otázku, jak domorodci mohli tak ohromné sochy vztyčit. Záhadu částečně objasnil český vědec Pavel Pavel. Ten totiž v roce 1986 provedl na Velikonočním ostrově svůj experiment, jímž dokázal, že přesunout obří sochu a vztyčit ji na podstavec zvládne pomocí primitivních nástrojů a lan méně než 20 lidí.
(2) Kde se ale na ostrově bez stromů vzal materiál potřebný na přesun soch? Nedávná analýza vzorků zeminy z ostrova potvrdila, že Velikonoční ostrov byl kdysi porostlý hustými lesy, byl zde tedy dostatek dřeva i lýka. Díky úrodné sopečné půdě a velkému množství zvěře nemuseli ostrované trávit čas jen sháněním obživy. Začali tedy vytvářet kamenné plošiny a stavět na ně sochy, nejspíše na počest bohů. Postupem času však došlo k masivnímu odlesnění ostrova a nakonec zde přestaly vznikat i nové sochy.
(kol. autorů, Jak to bylo doopravdy, upraveno)
Vypište z druhé části výchozího textu tři podstatná jména, která jsou v textu užita ve 3. pádě.
Slova zapište bezchybně ve stejném tvaru, ve kterém jsou užita v textu. Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.
Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (A), nebo ne (N).
12.1 Své soukromí si pečlivě chráním, Pavlovy zvídavé dotazy mi ale překvapivě vůbec nevadily.
12.2 Obchod s různými včelými produkty byl otevřen před měsícem, přesto si už získal stálé zákazníky.
12.3 Všichni se upřímně radovali z postupu do finále, protože takový úspěch skutečně nikdo neočekával.
12.4 Čekají nás mimořádně slunné dny, proto si s sebou nezapomeňte vzít krém s vysokým ochranným faktorem.
Celý sál fascinovaně poslouchal řečníka ∗∗∗∗∗ své vize. Po přednášce ••••• autogramiádou následovalo autorské čtení z knihy Yes Future.
13.1 Napište náležitý spisovný tvar slova představující, který patří na první vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výchozím textu.
13.2 Napište náležitý spisovný tvar slova zakončený, který patří na druhé vynechané místo (•••••) ve výchozím textu.
(Po doplnění náležitých tvarů slov musí být výchozí text gramaticky správný.)
Seřaďte jednotlivé části textu (A–F) tak, aby byla dodržena textová návaznost.
Don Corleone chvilku zamyšleně hleděl před sebe a pak řekl: „To je tenhle měsíc už potřetí. Asi bys měl na tuhle práci sehnat někoho zdravějšího.“
Don Corleone sledoval z okna, jak přechází Devátou třídu a míří k parkovišti. Pak přikročil k telefonu a zavolal Hagenovi, ale ten to nezvedal. Nato zavolal domů, ale ani tam se nikdo neozýval.
Freddie ale namítl: „Paulie je dobrý kluk. Když řekne, že je nemocný, tak je nemocný. A mně nevadí, když musím zajít pro auto.“ Poté odešel z kanceláře.
Podrážděně vyhlédl z okna. Auto už stálo na chodníku před domem. Freddie se opíral o blatník a pozoroval ruch na ulici. Don Corleone si zapnul sako, vyšel ze dveří a sešel po schodišti dolů.
„Řekni Pauliemu, ať přijede s vozem z parkoviště,“ přikázal mu, „za několik minut můžeme jet domů.“ Freddie zabručel: „Musím pro auto zajít sám. Paulie dnes ráno onemocněl. Zase má chřipku.“
Ve tři čtvrtě na pět skončil don Corleone kontrolu dokladů. Oblékl si sako a klepl Freddieho po hlavě, aby ho přiměl vystrčit nos z odpoledních novin.
(M. Puzo, Kmotr, upraveno)
Manželé K žili na břehu vyschlého moře planety Mars už spoustu let. Měli dům z křišťálových sloupů, který se jako květina otáčel za sluncem. Den co den bylo ráno vidět paní K, jak čistí dům hrstmi magnetického prachu, který odstranil všechnu špínu a pak odletěl s horkým větrem pryč. Odpoledne, kdy zkamenělé moře žhnulo nehybným vedrem, bývalo vidět i pana K, jak si v pokoji čte z kovové knihy s plastickými hieroglyfy.
(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje výchozí text?
Na dobře placenou pozici poradce pro školství se hlásí i pan Šroubek. Tvrdí, že má pro tuto práci předpoklady, protože má dítě na základní škole, a tak problematiku přece zná. Přitom dobře vím, že o fungování školství neví vůbec nic, zkrátka ∗∗∗∗∗.
Ve které z následujících možností je uvedeno české ustálené slovní spojení, jež vystihuje situaci ve výchozím textu, a patří tedy na vynechané místo (∗∗∗∗∗) v textu?
Spolužáci se shodli na tom, že po uplynulém školním roce si zaslouží nějaké povyražení. Protože patří mezi nadšené filmové fanoušky, rozhodli se pro třídenní návštěvu festivalu v Karlových Varech. Stačilo sehnat ubytování, sbalit batohy a vyrazit.
Program festivalu byl poměrně nabytý, na všechny oceněnné filmy se ale naštěstí dostali. Nejvíc je svou potemělou atmosférou překvapil jeden norský snímek. Brzy také zjistili, že kromě možnosti strávit čas sledováním výjimečných filmařských počinů nabízí město i jiný druh zábavy. Vrcholky zdejších kopců, na nichž se nachází několik kamenných rozhleden, byli odedávna vyhledávaným cílem turistů. Téměř z každé vyhlídky se otevírá úchvatný pohled na historické centrum, které je známé romantickými kolonádami i léčivými prameny. Návštěvu lázeňského města v západních Čechách lze jen doporučit.
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
Slova zapište bezchybně ve stejném tvaru, ve kterém jsou užita v textu. Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.
TEXT 1
(1) Do našeho oddělení vstoupily Zira a další dvě, mně do té chvíle neznámé opice. Jako první kráčel orangutan. Byl shrbený a tvářil se velice přísně. Následovala ho šimpanzí samice, zřejmě jeho sekretářka. Bylo patrné, že Zira má k orangutanovi respekt. Také gorily, které mě a ostatní zajatce na oddělení hlídaly, bleskurychle vyskočily ze židlí a hluboce se mu uklonily. Jejich chování mi potvrdilo, že na planetě Soror, jak jsme ji s mými druhy nazvali hned po přistání, zjevně existuje společenská hierarchie.
(2) Trojice příchozích zamířila rovnou ke mně. Bylo to logické. Já, Ulyxes Mérou, potomek lidského rodu ze vzdálené Země, jsem totiž byl nejzajímavější objekt na oddělení. S úsměvem jsem pronesl k zachmuřenému orangutanovi: „Jsem šťasten, že se setkávám s bytostí tak moudrou. Jsem si jist, že se nakonec domluvíme.“
Orangutan sebou trhl a podezíravě zkoumal moji klec. Zira vytáhla z aktovky sešit s poznámkami, které si udělala při našem předchozím setkání. Z tónu jejích slov jsem pochopil, že se snaží orangutana o něčem přesvědčit. Ten ovšem s rukama za zády rázoval po pokoji a jeho pohled nevěstil nic dobrého. Ohnul jsem se tedy, dal ruce za záda a začal jsem s přísným výrazem ve tváři chodit sem a tam. Gorily se potají dusily smíchem. Když si mě všiml orangutan, zatvářil se velice dotčeně. Následně cosi vztekle nadiktoval své opičí asistentce. Měl jsem už vážně dost jeho zaslepenosti, proto jsem nahlas řekl: „Mi Zaius.“ Zaslechl jsem totiž, že opice ho tak oslovují. Zaius, jak jsem později zjistil, opravdu bylo orangutanovo jméno a mi jeho titul.
Všechny opice rázem zkoprněly. Zaius nevěřícně zakroutil hlavou a naštvaně opustil místnost. Zira si mě dlouho prohlížela. Pak odešla.
(P. Boulle, Planeta opic, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (A), nebo ne (N).
18.1 Všechny opice obývající planetu Soror měly ve společnosti stejné postavení.
18.2 První setkání Ziry a Ulyxe Méroua časově předcházelo prvnímu setkání Zaiuse a Ulyxe Méroua.
18.3 Aby Ulyxes Mérou přesvědčil Zaiuse o své inteligenci, začal postupně napodobovat pohyby všech přítomných opic.
18.4 Ulyxes Mérou se uměl vyjadřovat slovy, čímž se lišil od opic přítomných v místnosti, které se dorozumívaly pouze gesty.
TEXT 1
(1) Do našeho oddělení vstoupily Zira a další dvě, mně do té chvíle neznámé opice. Jako první kráčel orangutan. Byl shrbený a tvářil se velice přísně. Následovala ho šimpanzí samice, zřejmě jeho sekretářka. Bylo patrné, že Zira má k orangutanovi respekt. Také gorily, které mě a ostatní zajatce na oddělení hlídaly, bleskurychle vyskočily ze židlí a hluboce se mu uklonily. Jejich chování mi potvrdilo, že na planetě Soror, jak jsme ji s mými druhy nazvali hned po přistání, zjevně existuje společenská hierarchie.
(2) Trojice příchozích zamířila rovnou ke mně. Bylo to logické. Já, Ulyxes Mérou, potomek lidského rodu ze vzdálené Země, jsem totiž byl nejzajímavější objekt na oddělení. S úsměvem jsem pronesl k zachmuřenému orangutanovi: „Jsem šťasten, že se setkávám s bytostí tak moudrou. Jsem si jist, že se nakonec domluvíme.“
Orangutan sebou trhl a podezíravě zkoumal moji klec. Zira vytáhla z aktovky sešit s poznámkami, které si udělala při našem předchozím setkání. Z tónu jejích slov jsem pochopil, že se snaží orangutana o něčem přesvědčit. Ten ovšem s rukama za zády rázoval po pokoji a jeho pohled nevěstil nic dobrého. Ohnul jsem se tedy, dal ruce za záda a začal jsem s přísným výrazem ve tváři chodit sem a tam. Gorily se potají dusily smíchem. Když si mě všiml orangutan, zatvářil se velice dotčeně. Následně cosi vztekle nadiktoval své opičí asistentce. Měl jsem už vážně dost jeho zaslepenosti, proto jsem nahlas řekl: „Mi Zaius.“ Zaslechl jsem totiž, že opice ho tak oslovují. Zaius, jak jsem později zjistil, opravdu bylo orangutanovo jméno a mi jeho titul.
Všechny opice rázem zkoprněly. Zaius nevěřícně zakroutil hlavou a naštvaně opustil místnost. Zira si mě dlouho prohlížela. Pak odešla.
(P. Boulle, Planeta opic, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
19.1 Vypište z první části TEXTU 1 sloveso obsahující neslabičnou předponu.
19.2 Vypište z první části TEXTU 1 podstatné jméno rodu středního, které neobsahuje předponu.
Název Soror není správným řešením.
Tvrzení: Než Zira se dvěma opicemi vešly do oddělení, nacházeli se tam ∗∗∗∗∗.
Kterou z následujících možností je nutné doplnit na vynechané místo (∗∗∗∗∗) ve výše uvedeném tvrzení, aby toto tvrzení odpovídalo TEXTU 1?
TEXT 1
(1) Do našeho oddělení vstoupily Zira a další dvě, mně do té chvíle neznámé opice. Jako první kráčel orangutan. Byl shrbený a tvářil se velice přísně. Následovala ho šimpanzí samice, zřejmě jeho sekretářka. Bylo patrné, že Zira má k orangutanovi respekt. Také gorily, které mě a ostatní zajatce na oddělení hlídaly, bleskurychle vyskočily ze židlí a hluboce se mu uklonily. Jejich chování mi potvrdilo, že na planetě Soror, jak jsme ji s mými druhy nazvali hned po přistání, zjevně existuje společenská hierarchie.
(2) Trojice příchozích zamířila rovnou ke mně. Bylo to logické. Já, Ulyxes Mérou, potomek lidského rodu ze vzdálené Země, jsem totiž byl nejzajímavější objekt na oddělení. S úsměvem jsem pronesl k zachmuřenému orangutanovi: „Jsem šťasten, že se setkávám s bytostí tak moudrou. Jsem si jist, že se nakonec domluvíme.“
Orangutan sebou trhl a podezíravě zkoumal moji klec. Zira vytáhla z aktovky sešit s poznámkami, které si udělala při našem předchozím setkání. Z tónu jejích slov jsem pochopil, že se snaží orangutana o něčem přesvědčit. Ten ovšem s rukama za zády rázoval po pokoji a jeho pohled nevěstil nic dobrého. Ohnul jsem se tedy, dal ruce za záda a začal jsem s přísným výrazem ve tváři chodit sem a tam. Gorily se potají dusily smíchem. Když si mě všiml orangutan, zatvářil se velice dotčeně. Následně cosi vztekle nadiktoval své opičí asistentce. Měl jsem už vážně dost jeho zaslepenosti, proto jsem nahlas řekl: „Mi Zaius.“ Zaslechl jsem totiž, že opice ho tak oslovují. Zaius, jak jsem později zjistil, opravdu bylo orangutanovo jméno a mi jeho titul.
Všechny opice rázem zkoprněly. Zaius nevěřícně zakroutil hlavou a naštvaně opustil místnost. Zira si mě dlouho prohlížela. Pak odešla.
(P. Boulle, Planeta opic, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
Kolik přídavných jmen užitých v krátkém tvaru se vyskytuje v úseku podtrženém v TEXTU 1?
Úlohu řešte na základě informací uvedených v TEXTU 2.
TEXT 1
(1) Do našeho oddělení vstoupily Zira a další dvě, mně do té chvíle neznámé opice. Jako první kráčel orangutan. Byl shrbený a tvářil se velice přísně. Následovala ho šimpanzí samice, zřejmě jeho sekretářka. Bylo patrné, že Zira má k orangutanovi respekt. Také gorily, které mě a ostatní zajatce na oddělení hlídaly, bleskurychle vyskočily ze židlí a hluboce se mu uklonily. Jejich chování mi potvrdilo, že na planetě Soror, jak jsme ji s mými druhy nazvali hned po přistání, zjevně existuje společenská hierarchie.
(2) Trojice příchozích zamířila rovnou ke mně. Bylo to logické. Já, Ulyxes Mérou, potomek lidského rodu ze vzdálené Země, jsem totiž byl nejzajímavější objekt na oddělení. S úsměvem jsem pronesl k zachmuřenému orangutanovi: „Jsem šťasten, že se setkávám s bytostí tak moudrou. Jsem si jist, že se nakonec domluvíme.“
Orangutan sebou trhl a podezíravě zkoumal moji klec. Zira vytáhla z aktovky sešit s poznámkami, které si udělala při našem předchozím setkání. Z tónu jejích slov jsem pochopil, že se snaží orangutana o něčem přesvědčit. Ten ovšem s rukama za zády rázoval po pokoji a jeho pohled nevěstil nic dobrého. Ohnul jsem se tedy, dal ruce za záda a začal jsem s přísným výrazem ve tváři chodit sem a tam. Gorily se potají dusily smíchem. Když si mě všiml orangutan, zatvářil se velice dotčeně. Následně cosi vztekle nadiktoval své opičí asistentce. Měl jsem už vážně dost jeho zaslepenosti, proto jsem nahlas řekl: „Mi Zaius.“ Zaslechl jsem totiž, že opice ho tak oslovují. Zaius, jak jsem později zjistil, opravdu bylo orangutanovo jméno a mi jeho titul.
Všechny opice rázem zkoprněly. Zaius nevěřícně zakroutil hlavou a naštvaně opustil místnost. Zira si mě dlouho prohlížela. Pak odešla.
(P. Boulle, Planeta opic, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
Kterou z následujících dvojic slov lze v kontextu TEXTU 1 považovat za antonyma?
(První slovo z každé dvojice pochází z TEXTU 1 a je v něm vyznačeno tučně.)
TEXT 1
(1) Do našeho oddělení vstoupily Zira a další dvě, mně do té chvíle neznámé opice. Jako první kráčel orangutan. Byl shrbený a tvářil se velice přísně. Následovala ho šimpanzí samice, zřejmě jeho sekretářka. Bylo patrné, že Zira má k orangutanovi respekt. Také gorily, které mě a ostatní zajatce na oddělení hlídaly, bleskurychle vyskočily ze židlí a hluboce se mu uklonily. Jejich chování mi potvrdilo, že na planetě Soror, jak jsme ji s mými druhy nazvali hned po přistání, zjevně existuje společenská hierarchie.
(2) Trojice příchozích zamířila rovnou ke mně. Bylo to logické. Já, Ulyxes Mérou, potomek lidského rodu ze vzdálené Země, jsem totiž byl nejzajímavější objekt na oddělení. S úsměvem jsem pronesl k zachmuřenému orangutanovi: „Jsem šťasten, že se setkávám s bytostí tak moudrou. Jsem si jist, že se nakonec domluvíme.“
Orangutan sebou trhl a podezíravě zkoumal moji klec. Zira vytáhla z aktovky sešit s poznámkami, které si udělala při našem předchozím setkání. Z tónu jejích slov jsem pochopil, že se snaží orangutana o něčem přesvědčit. Ten ovšem s rukama za zády rázoval po pokoji a jeho pohled nevěstil nic dobrého. Ohnul jsem se tedy, dal ruce za záda a začal jsem s přísným výrazem ve tváři chodit sem a tam. Gorily se potají dusily smíchem. Když si mě všiml orangutan, zatvářil se velice dotčeně. Následně cosi vztekle nadiktoval své opičí asistentce. Měl jsem už vážně dost jeho zaslepenosti, proto jsem nahlas řekl: „Mi Zaius.“ Zaslechl jsem totiž, že opice ho tak oslovují. Zaius, jak jsem později zjistil, opravdu bylo orangutanovo jméno a mi jeho titul.
Všechny opice rázem zkoprněly. Zaius nevěřícně zakroutil hlavou a naštvaně opustil místnost. Zira si mě dlouho prohlížela. Pak odešla.
(P. Boulle, Planeta opic, upraveno)
TEXT 2
Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku.
Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se vyskytuje sloveso nedokonavé?
Vypište z každé z následujících vět (24.1 a 24.2) základní skladební dvojici.
(Základní skladební dvojice musí být zapsány pravopisně správně.)
24.1 Funkce imunitního systému každého člověka je poměrně výrazně ovlivněna mimo jiné i složením potravy.
24.2 Naložené maso a nahrubo nakrájená kořenová zelenina se nejprve musí několik minut restovat.
(1) Ve španělské vesničce Castrillo de Murcia se dodnes udržuje bizarní tradice. Jde o obřad nazývaný Ďáblův skok. V rámci oslav Corpus Christi, červnového katolického svátku, zdejší obyvatelé umístí na ulici několik matrací za sebou. Následně na ně položí své děti narozené během posledních 12 měsíců a muži převlečení za ďábly je přeskakují. Poté jsou nemluvňata zasypána lístky růží a vrácena rodičům. Přeskakování přes děti se odehrává vždy v neděli a je vyvrcholením celé týdenní slavnosti.
(2) Nevšední zvyk má své počátky v 17. století. Obřad má děti mimo jiné očistit od prvotního hříchu, jehož se podle bible dopustili Adam a Eva, první lidé stvoření Bohem. I přes eventuální rizika, jako jsou třeba zakopnutí o matraci či pád mezi děti, však údajně nikdy nedošlo k žádnému zranění.
Starobylá tradice má ovšem i své četné odpůrce. Například už Benedikt XIV., který byl v letech 1740–1758 papežem, usiloval o to, aby ani představitelé církve, ani místní věřící tento rituál nepodporovali. Stejný postoj mají někteří duchovní i dnes. Prvotní hřích totiž prý může být očištěn pouze svěcenou vodou při křtu.
(www.idnes.cz; www.reflex.cz, upraveno)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (A), nebo ne (N).
25.1 Obřad nazývaný Ďáblův skok se poprvé konal ve stejném století, kdy byl Benedikt XIV. zvolen papežem.
25.2 Během obřadu nazývaného Ďáblův skok jsou přeskakovány pouze ty děti, které se narodily během daného kalendářního roku.
25.3 Jedním z důvodů, proč jsou nemluvňata zatížena prvotním hříchem, od něhož musí být očištěna, je obřad nazývaný Ďáblův skok.
25.4 Obřad nazývaný Ďáblův skok se koná ve vesničce Castrillo de Murcia na počest jednoho katolického svátku, a to každou červnovou neděli.
(1) Ve španělské vesničce Castrillo de Murcia se dodnes udržuje bizarní tradice. Jde o obřad nazývaný Ďáblův skok. V rámci oslav Corpus Christi, červnového katolického svátku, zdejší obyvatelé umístí na ulici několik matrací za sebou. Následně na ně položí své děti narozené během posledních 12 měsíců a muži převlečení za ďábly je přeskakují. Poté jsou nemluvňata zasypána lístky růží a vrácena rodičům. Přeskakování přes děti se odehrává vždy v neděli a je vyvrcholením celé týdenní slavnosti.
(2) Nevšední zvyk má své počátky v 17. století. Obřad má děti mimo jiné očistit od prvotního hříchu, jehož se podle bible dopustili Adam a Eva, první lidé stvoření Bohem. I přes eventuální rizika, jako jsou třeba zakopnutí o matraci či pád mezi děti, však údajně nikdy nedošlo k žádnému zranění.
Starobylá tradice má ovšem i své četné odpůrce. Například už Benedikt XIV., který byl v letech 1740–1758 papežem, usiloval o to, aby ani představitelé církve, ani místní věřící tento rituál nepodporovali. Stejný postoj mají někteří duchovní i dnes. Prvotní hřích totiž prý může být očištěn pouze svěcenou vodou při křtu.
(www.idnes.cz; www.reflex.cz, upraveno)
Tvrzení: V kontextu výchozího textu je synonymem slova bizarní slovo ∗∗∗∗∗ a synonymem slova eventuální slovo ∗∗∗∗∗.
Která dvě slova je nutné doplnit na vynechaná místa (∗∗∗∗∗) ve výše uvedeném tvrzení, aby toto tvrzení bylo pravdivé?
(Slova bizarní a eventuální jsou ve výchozím textu vyznačena tučně.)
(1) Ve španělské vesničce Castrillo de Murcia se dodnes udržuje bizarní tradice. Jde o obřad nazývaný Ďáblův skok. V rámci oslav Corpus Christi, červnového katolického svátku, zdejší obyvatelé umístí na ulici několik matrací za sebou. Následně na ně položí své děti narozené během posledních 12 měsíců a muži převlečení za ďábly je přeskakují. Poté jsou nemluvňata zasypána lístky růží a vrácena rodičům. Přeskakování přes děti se odehrává vždy v neděli a je vyvrcholením celé týdenní slavnosti.
(2) Nevšední zvyk má své počátky v 17. století. Obřad má děti mimo jiné očistit od prvotního hříchu, jehož se podle bible dopustili Adam a Eva, první lidé stvoření Bohem. I přes eventuální rizika, jako jsou třeba zakopnutí o matraci či pád mezi děti, však údajně nikdy nedošlo k žádnému zranění.
Starobylá tradice má ovšem i své četné odpůrce. Například už Benedikt XIV., který byl v letech 1740–1758 papežem, usiloval o to, aby ani představitelé církve, ani místní věřící tento rituál nepodporovali. Stejný postoj mají někteří duchovní i dnes. Prvotní hřích totiž prý může být očištěn pouze svěcenou vodou při křtu.
(www.idnes.cz; www.reflex.cz, upraveno)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu se nevyskytuje žádné zájmeno?
(1) Ve španělské vesničce Castrillo de Murcia se dodnes udržuje bizarní tradice. Jde o obřad nazývaný Ďáblův skok. V rámci oslav Corpus Christi, červnového katolického svátku, zdejší obyvatelé umístí na ulici několik matrací za sebou. Následně na ně položí své děti narozené během posledních 12 měsíců a muži převlečení za ďábly je přeskakují. Poté jsou nemluvňata zasypána lístky růží a vrácena rodičům. Přeskakování přes děti se odehrává vždy v neděli a je vyvrcholením celé týdenní slavnosti.
(2) Nevšední zvyk má své počátky v 17. století. Obřad má děti mimo jiné očistit od prvotního hříchu, jehož se podle bible dopustili Adam a Eva, první lidé stvoření Bohem. I přes eventuální rizika, jako jsou třeba zakopnutí o matraci či pád mezi děti, však údajně nikdy nedošlo k žádnému zranění.
Starobylá tradice má ovšem i své četné odpůrce. Například už Benedikt XIV., který byl v letech 1740–1758 papežem, usiloval o to, aby ani představitelé církve, ani místní věřící tento rituál nepodporovali. Stejný postoj mají někteří duchovní i dnes. Prvotní hřích totiž prý může být očištěn pouze svěcenou vodou při křtu.
(www.idnes.cz; www.reflex.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
Vítěze voleb budeme znát za 24 hodin.
Ve které z následujících možností jsou uvedeny dva pravopisně správné zápisy číslovky užité ve výchozím textu?
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (30.1–30.4) odpovídající tvrzení (A–F).
(Žádnou možnost z nabídky A–F nelze přiřadit víckrát než jednou.)
30.1 Celý svůj život odmítal číst články, který vycházely z nedůvěryhodných zdrojů.
30.2 Právě s rodičema přemýšlíme o tom, proč jsi ochotnej považovat jeho výroky za pravdivý.
30.3 Opravdu bych mu s tím rád pomoh, ale to by musel veřejně odvolat ten svůj včerejší urážlivý výrok.
30.4 Měli byste se zajímat o to, jaký vliv na veřejné mínění mají zkreslené informace v některých článcích.