7. ročník · 1. řádný termín 2018 · 28 úloh
Která z následujících možností je napsána pravopisně správně?
(1) Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
„Maminko, zab ho, bojím se ho!“
„Proč? Nosí peníze.“
(2) A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme ji každou chvíli
smetákem odtrhnout.
(3) Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby – vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
(4) Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
O které z následujících možností se ve výchozím textu nepíše?
(1) Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
„Maminko, zab ho, bojím se ho!“
„Proč? Nosí peníze.“
(2) A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme ji každou chvíli
smetákem odtrhnout.
(3) Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby – vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
(4) Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (A), nebo ne (N):
3.1 Výchozí text je balada.
3.2 První sloka obsahuje celkem tři devítislabičné verše.
3.3 Ve čtvrté sloce se vyskytuje personifikace.
3.4 V každé sloce se rýmuje první verš se třetím a čtvrtým veršem.
(1) Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
„Maminko, zab ho, bojím se ho!“
„Proč? Nosí peníze.“
(2) A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme ji každou chvíli
smetákem odtrhnout.
(3) Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby – vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
(4) Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Která z následujících možností nejlépe vystihuje význam úseku tučně vyznačeného ve výchozím textu?
(1) Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
„Maminko, zab ho, bojím se ho!“
„Proč? Nosí peníze.“
(2) A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme ji každou chvíli
smetákem odtrhnout.
(3) Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby – vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
(4) Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Ve které z následujících možností je mezi prvním a druhým slovem stejný významový vztah jako mezi slovy klas – zrnko?
(První slovo z dvojice vždy pochází z výchozího textu. Slova ve správném řešení musí být uvedena v pořadí odpovídajícím dvojici klas – zrnko.)
6.1 Napište spisovné tříslabičné podstatné jméno, které je příbuzné se slovem DÍVAT SE a zároveň se skloňuje podle vzoru MĚSTO.
6.2 Napište spisovné tříslabičné podstatné jméno, které je příbuzné se slovem KRÁSA a zároveň se skloňuje podle vzoru MUŽ.
(Slova dívat se a krása pocházejí z výchozího textu, správná odpověď se ve výchozím textu nevyskytuje.)
Učitelov∗ prosby vyslyšel∗ alespoň někteří rodiče, za vybrané peníze se zaplatí jednomu žákov∗ výlohy spojené s lyžařským kurzem.
Na vynechaná místa (∗) ve výchozím textu je třeba doplnit i/y tak, aby text byl pravopisně správně. Ve které z následujících možností jsou i/y uvedena v odpovídajícím pořadí?
Uspořádejte jednotlivé části textu (A–E) za sebou tak, aby na sebe navazovaly:
Když jim Škuta podávala kus masa, obě jen pokrčily nosíky a odešly. K ohništi si přisedl rychlonohý Zajíc.
Zkoumali nasliněným prstem, z které strany vane vítr, dobře se ukrývali a tiše se plížili. Když se někomu povedlo figurku zubra zasáhnout, zazněl radostný pokřik.
Tlupa hodovala dva celé dny. Jedlíci už nemohou ani žvýkat, bolí je čelisti. Kolem ohně sedí ženy a upravují zbývající maso. Dvě mladé dívky přinesly k ohništi chrastí.
Ani on nepřijal od Škuty voňavou pečínku. Nikdo v tlupě již nestál o maso, všichni jsou sytí. Většina mužů se líně rozvaluje na trávě.
Děti jsou ale čilejší než oni. Uplácaly z hlíny figurku zubra, odnesly ji kousek za tábor a tam podnikly na zubra hon. Chlapci při hře věrně napodobovali všecky dovednosti, které znali od dospělých lovců.
(E. Štorch, Lovci mamutů, upraveno)
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (9.1–9.4) odpovídající tvrzení (A–F):
(Každou možnost z nabídky A–F můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
9.1 Až se vrátí, řeknu mu otevřeně, co si myslím o tom, že se nezastal svého přítele.
9.2 Přestože jsem netušil, jestli strýc přijede, uvařil jsem jahodové knedlíky, které má rád.
9.3 Věděli, na co se musí připravit, když budou bojovat nejen na souši, ale také na moři.
9.4 Jakmile se vrátil, začala kočka zkoumat, zda se pro ni nenajde něco v tašce, přeplněné pamlsky.
V zaměstnání bohužel nedali tátovi dovolenou. Děda mi ale slíbyl, že na výlet se mnou pojede on.
Vstávali jsme brzy a vyjeli prvním ranním vlakem. Míjeli jsme zpustlé vinice, zapadlé vísky i pískovcové skály. Na konečné stanici jsme vystoupili a zamířili k lesu. Na světlých mýtinách jsme našli hřiby a bedly, na jednom z temnějších míst jsem objevil jelenní parohy. Po setmnění jsme v tábořišti rozdělali oheň. Jeho plamínky se rozzářily pod hvězdami posetou oblohou. Děda mi vykládal úžasné příběhy z dětství.
Přestože jsme nebyli ubytovaní v přepichovém hotelu, ale spali jsme v obyčejném stanu, na tuto výpravu jsem nikdy nezapomněl. Bylo to skvělé dobrodružství.
Najděte ve výchozím textu čtyři slova, která jsou zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně.
(Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu. Doporučení: Opravte pouze ta slova, u kterých jste si jisti, že jsou ve výchozím textu zapsána s pravopisnou chybou.)
TEXT 1
(1) Vnímání času mělo na lidstvo vliv pravděpodobně již od počátků vývoje lidského druhu na Zemi. Lidé se odedávna snažili čas popsat a hlavně měřit. Dějiny časoměrných přístrojů jsou zajímavé. Pro měření času naši předci zpočátku využívali to, co je obklopovalo – vodu, zemi i slunce. Odkapávání kapek vody odpočítávaly čas vodní hodiny, v hodinách pískových se zase odsypával písek. Podstatou slunečních hodin je přímá souvislost mezi délkou stínu a polohou slunce na obloze.
Nejstarším typem slunečních hodin byl zřejmě dřevěný kolík zaražený kolmo do země. Délka jeho stínu přibližně určovala části dnů. Poprvé byl den rozdělen na 24 úseků, což je dělení dne užívané dodnes, nejspíše ve starověké Mezopotámii.
Sluneční hodiny se vyvíjely, změnily se i materiály, z nichž se vyráběly různé typy těchto hodin. Například ve starém Egyptě se přešlo od dřevěných kolíků k obeliskům, což jsou kamenné sloupy zužující se směrem vzhůru. Obelisky ale nesloužily jen k měření času, vyjadřovaly i úctu k egyptskému bohu Slunce. Egyptské obelisky je dosud možné vidět nejen v egyptském Karnaku, ale i na dalších volně přístupných místech, kam byly z Egypta dopraveny, např. na náměstí sv. Petra v italském Římě.
(2) Později vznikly přenosné modely slunečních hodin vyráběné z kamene a dalších materiálů. Díky jednoduché konstrukci i poměrně přesnému měření času byly sluneční hodiny oblíbené. V 16. a 17. století fungování těchto hodin zkoumali přední evropští matematici. Jejich poznatky pootevřely dveře dalším objevům. Dnes měříme čas pomocí moderních technologií, sluneční hodiny jsou ale stále nejrozšířenějším elementárním časoměrným přístrojem. Doufejme, že si je oblíbí i příští generace.
(www.presny-cas-online.cz, upraveno)
TEXT 2
Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jak jednu věc, tak více věcí, např. jedny housle hrály krásně × dvoje housle hrály krásně.
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
11.1 Teprve zájem matematiků o sluneční hodiny způsobil, že od 16. století začaly hodiny tohoto typu měřit čas přesně.
11.2 Všechny přenosné modely slunečních hodin byly vyrobeny ze stejného materiálu jako obelisky ve starém Egyptě.
11.3 Princip fungování jednoho časoměrného zařízení spočíval v odpočítávání času pomocí různých délek dřevěných kolíků.
11.4 Egyptské obelisky byly přivezeny do Itálie, aby tamější obyvatelé mohli jejich prostřednictvím uctívat egyptského boha Slunce.
TEXT 1
(1) Vnímání času mělo na lidstvo vliv pravděpodobně již od počátků vývoje lidského druhu na Zemi. Lidé se odedávna snažili čas popsat a hlavně měřit. Dějiny časoměrných přístrojů jsou zajímavé. Pro měření času naši předci zpočátku využívali to, co je obklopovalo – vodu, zemi i slunce. Odkapávání kapek vody odpočítávaly čas vodní hodiny, v hodinách pískových se zase odsypával písek. Podstatou slunečních hodin je přímá souvislost mezi délkou stínu a polohou slunce na obloze.
Nejstarším typem slunečních hodin byl zřejmě dřevěný kolík zaražený kolmo do země. Délka jeho stínu přibližně určovala části dnů. Poprvé byl den rozdělen na 24 úseků, což je dělení dne užívané dodnes, nejspíše ve starověké Mezopotámii.
Sluneční hodiny se vyvíjely, změnily se i materiály, z nichž se vyráběly různé typy těchto hodin. Například ve starém Egyptě se přešlo od dřevěných kolíků k obeliskům, což jsou kamenné sloupy zužující se směrem vzhůru. Obelisky ale nesloužily jen k měření času, vyjadřovaly i úctu k egyptskému bohu Slunce. Egyptské obelisky je dosud možné vidět nejen v egyptském Karnaku, ale i na dalších volně přístupných místech, kam byly z Egypta dopraveny, např. na náměstí sv. Petra v italském Římě.
(2) Později vznikly přenosné modely slunečních hodin vyráběné z kamene a dalších materiálů. Díky jednoduché konstrukci i poměrně přesnému měření času byly sluneční hodiny oblíbené. V 16. a 17. století fungování těchto hodin zkoumali přední evropští matematici. Jejich poznatky pootevřely dveře dalším objevům. Dnes měříme čas pomocí moderních technologií, sluneční hodiny jsou ale stále nejrozšířenějším elementárním časoměrným přístrojem. Doufejme, že si je oblíbí i příští generace.
(www.presny-cas-online.cz, upraveno)
TEXT 2
Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jak jednu věc, tak více věcí, např. jedny housle hrály krásně × dvoje housle hrály krásně.
Vypište z druhé části TEXTU 1 všechna příslovce.
(Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.)
TEXT 1
(1) Vnímání času mělo na lidstvo vliv pravděpodobně již od počátků vývoje lidského druhu na Zemi. Lidé se odedávna snažili čas popsat a hlavně měřit. Dějiny časoměrných přístrojů jsou zajímavé. Pro měření času naši předci zpočátku využívali to, co je obklopovalo – vodu, zemi i slunce. Odkapávání kapek vody odpočítávaly čas vodní hodiny, v hodinách pískových se zase odsypával písek. Podstatou slunečních hodin je přímá souvislost mezi délkou stínu a polohou slunce na obloze.
Nejstarším typem slunečních hodin byl zřejmě dřevěný kolík zaražený kolmo do země. Délka jeho stínu přibližně určovala části dnů. Poprvé byl den rozdělen na 24 úseků, což je dělení dne užívané dodnes, nejspíše ve starověké Mezopotámii.
Sluneční hodiny se vyvíjely, změnily se i materiály, z nichž se vyráběly různé typy těchto hodin. Například ve starém Egyptě se přešlo od dřevěných kolíků k obeliskům, což jsou kamenné sloupy zužující se směrem vzhůru. Obelisky ale nesloužily jen k měření času, vyjadřovaly i úctu k egyptskému bohu Slunce. Egyptské obelisky je dosud možné vidět nejen v egyptském Karnaku, ale i na dalších volně přístupných místech, kam byly z Egypta dopraveny, např. na náměstí sv. Petra v italském Římě.
(2) Později vznikly přenosné modely slunečních hodin vyráběné z kamene a dalších materiálů. Díky jednoduché konstrukci i poměrně přesnému měření času byly sluneční hodiny oblíbené. V 16. a 17. století fungování těchto hodin zkoumali přední evropští matematici. Jejich poznatky pootevřely dveře dalším objevům. Dnes měříme čas pomocí moderních technologií, sluneční hodiny jsou ale stále nejrozšířenějším elementárním časoměrným přístrojem. Doufejme, že si je oblíbí i příští generace.
(www.presny-cas-online.cz, upraveno)
TEXT 2
Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jak jednu věc, tak více věcí, např. jedny housle hrály krásně × dvoje housle hrály krásně.
Která z následujících informací je v TEXTU 1 předkládána čtenářům jako jednoznačný fakt?
TEXT 1
(1) Vnímání času mělo na lidstvo vliv pravděpodobně již od počátků vývoje lidského druhu na Zemi. Lidé se odedávna snažili čas popsat a hlavně měřit. Dějiny časoměrných přístrojů jsou zajímavé. Pro měření času naši předci zpočátku využívali to, co je obklopovalo – vodu, zemi i slunce. Odkapávání kapek vody odpočítávaly čas vodní hodiny, v hodinách pískových se zase odsypával písek. Podstatou slunečních hodin je přímá souvislost mezi délkou stínu a polohou slunce na obloze.
Nejstarším typem slunečních hodin byl zřejmě dřevěný kolík zaražený kolmo do země. Délka jeho stínu přibližně určovala části dnů. Poprvé byl den rozdělen na 24 úseků, což je dělení dne užívané dodnes, nejspíše ve starověké Mezopotámii.
Sluneční hodiny se vyvíjely, změnily se i materiály, z nichž se vyráběly různé typy těchto hodin. Například ve starém Egyptě se přešlo od dřevěných kolíků k obeliskům, což jsou kamenné sloupy zužující se směrem vzhůru. Obelisky ale nesloužily jen k měření času, vyjadřovaly i úctu k egyptskému bohu Slunce. Egyptské obelisky je dosud možné vidět nejen v egyptském Karnaku, ale i na dalších volně přístupných místech, kam byly z Egypta dopraveny, např. na náměstí sv. Petra v italském Římě.
(2) Později vznikly přenosné modely slunečních hodin vyráběné z kamene a dalších materiálů. Díky jednoduché konstrukci i poměrně přesnému měření času byly sluneční hodiny oblíbené. V 16. a 17. století fungování těchto hodin zkoumali přední evropští matematici. Jejich poznatky pootevřely dveře dalším objevům. Dnes měříme čas pomocí moderních technologií, sluneční hodiny jsou ale stále nejrozšířenějším elementárním časoměrným přístrojem. Doufejme, že si je oblíbí i příští generace.
(www.presny-cas-online.cz, upraveno)
TEXT 2
Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jak jednu věc, tak více věcí, např. jedny housle hrály krásně × dvoje housle hrály krásně.
Kterou z následujících dvojic slov lze v kontextu TEXTU 1 považovat za synonyma?
(První slovo z dvojice vždy pochází z TEXTU 1 a je v něm vyznačeno tučně.)
TEXT 1
(1) Vnímání času mělo na lidstvo vliv pravděpodobně již od počátků vývoje lidského druhu na Zemi. Lidé se odedávna snažili čas popsat a hlavně měřit. Dějiny časoměrných přístrojů jsou zajímavé. Pro měření času naši předci zpočátku využívali to, co je obklopovalo – vodu, zemi i slunce. Odkapávání kapek vody odpočítávaly čas vodní hodiny, v hodinách pískových se zase odsypával písek. Podstatou slunečních hodin je přímá souvislost mezi délkou stínu a polohou slunce na obloze.
Nejstarším typem slunečních hodin byl zřejmě dřevěný kolík zaražený kolmo do země. Délka jeho stínu přibližně určovala části dnů. Poprvé byl den rozdělen na 24 úseků, což je dělení dne užívané dodnes, nejspíše ve starověké Mezopotámii.
Sluneční hodiny se vyvíjely, změnily se i materiály, z nichž se vyráběly různé typy těchto hodin. Například ve starém Egyptě se přešlo od dřevěných kolíků k obeliskům, což jsou kamenné sloupy zužující se směrem vzhůru. Obelisky ale nesloužily jen k měření času, vyjadřovaly i úctu k egyptskému bohu Slunce. Egyptské obelisky je dosud možné vidět nejen v egyptském Karnaku, ale i na dalších volně přístupných místech, kam byly z Egypta dopraveny, např. na náměstí sv. Petra v italském Římě.
(2) Později vznikly přenosné modely slunečních hodin vyráběné z kamene a dalších materiálů. Díky jednoduché konstrukci i poměrně přesnému měření času byly sluneční hodiny oblíbené. V 16. a 17. století fungování těchto hodin zkoumali přední evropští matematici. Jejich poznatky pootevřely dveře dalším objevům. Dnes měříme čas pomocí moderních technologií, sluneční hodiny jsou ale stále nejrozšířenějším elementárním časoměrným přístrojem. Doufejme, že si je oblíbí i příští generace.
(www.presny-cas-online.cz, upraveno)
TEXT 2
Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jak jednu věc, tak více věcí, např. jedny housle hrály krásně × dvoje housle hrály krásně.
Ve které z následujících možností je uvedena vhodná náhrada za slovo užité v TEXTU 1 v chybném tvaru?
(Posuzovaná slova jsou v TEXTU 1 podtržena.)
TEXT 1
(1) Vnímání času mělo na lidstvo vliv pravděpodobně již od počátků vývoje lidského druhu na Zemi. Lidé se odedávna snažili čas popsat a hlavně měřit. Dějiny časoměrných přístrojů jsou zajímavé. Pro měření času naši předci zpočátku využívali to, co je obklopovalo – vodu, zemi i slunce. Odkapávání kapek vody odpočítávaly čas vodní hodiny, v hodinách pískových se zase odsypával písek. Podstatou slunečních hodin je přímá souvislost mezi délkou stínu a polohou slunce na obloze.
Nejstarším typem slunečních hodin byl zřejmě dřevěný kolík zaražený kolmo do země. Délka jeho stínu přibližně určovala části dnů. Poprvé byl den rozdělen na 24 úseků, což je dělení dne užívané dodnes, nejspíše ve starověké Mezopotámii.
Sluneční hodiny se vyvíjely, změnily se i materiály, z nichž se vyráběly různé typy těchto hodin. Například ve starém Egyptě se přešlo od dřevěných kolíků k obeliskům, což jsou kamenné sloupy zužující se směrem vzhůru. Obelisky ale nesloužily jen k měření času, vyjadřovaly i úctu k egyptskému bohu Slunce. Egyptské obelisky je dosud možné vidět nejen v egyptském Karnaku, ale i na dalších volně přístupných místech, kam byly z Egypta dopraveny, např. na náměstí sv. Petra v italském Římě.
(2) Později vznikly přenosné modely slunečních hodin vyráběné z kamene a dalších materiálů. Díky jednoduché konstrukci i poměrně přesnému měření času byly sluneční hodiny oblíbené. V 16. a 17. století fungování těchto hodin zkoumali přední evropští matematici. Jejich poznatky pootevřely dveře dalším objevům. Dnes měříme čas pomocí moderních technologií, sluneční hodiny jsou ale stále nejrozšířenějším elementárním časoměrným přístrojem. Doufejme, že si je oblíbí i příští generace.
(www.presny-cas-online.cz, upraveno)
TEXT 2
Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jak jednu věc, tak více věcí, např. jedny housle hrály krásně × dvoje housle hrály krásně.
Rozhodněte o každém z následujících úseků TEXTU 1, zda obsahuje podstatné jméno pomnožné (A), nebo ne (N):
(Úlohu řešte na základě definice uvedené v TEXTU 2.)
16.1 dějiny časoměrných přístrojů jsou zajímavé
16.2 jejich poznatky pootevřely dveře dalším objevům
16.3 změnily se i materiály, z nichž se vyráběly různé typy
16.4 pro měření času naši předci zpočátku využívali to, co je obklopovalo
TEXT 1
(1) Na úbočí kopce se uvolnila suť a drobné kamínky se sypaly dolů. Vtom něco hbitě uskočilo za silný kmen borovice. Byl to určitě člověk. Vzpomněl jsem si na děsivá vyprávění o kanibalech a málem jsem strachy vykřikl. Neznámý se teď krčil za kamenem.
„Kdo jste?“ zavolal jsem.
Vstal a odpověděl chraplavým hlasem: „Nešťastný Ben Gunn. Tři roky jsem na tomto prokletém ostrově, tři roky jsem s žádným křesťanem nemluvil.“
Hovořil anglicky. Jak jsem zjistil později, pocházel z Anglie jako já. Pleť měl osmahlou od slunce a cáry starých plachet měl místo oblečení.
(2) „Já jsem Jim,“ představil jsem se. „Tři roky? Vy jste ztroskotal?“
„Ba ne, kamaráde, nechali mě samotného na ostrově.“
Slyšel jsem, že to je strašlivý trest, obvyklý u pirátů. Provinilce vysadí na pustém ostrově a s sebou mu dají jenom střelný prach a jednu kulku.
(3) „Od té doby se živím hlavně bobulemi,“ pokračoval.
„Pomozte mi najít mou loď,“ požádal jsem ho. „Pak dostanete jídla, co ∗∗∗∗∗ ráčí. Taky vás můžeme vzít domů.“
Ben ztlumil hlas: „Díky, Jime, odměním se ti. Dobře poslouchej. Kdysi jsem sloužil na pirátské lodi a u tohoto ostrova jsme jednou přistáli. Kapitán Flint si vzal člun a odjel na ostrov ukrýt poklad. Doprovázelo ho šest námořníků. Já jsem se zbytkem pirátů čekal na Mrožovi – tak se jmenovala Flintova loď. Po týdnu se Flint vrátil. Sám. Těch šest bylo pod drnem, na věčnost je poslal sám Flint. Když po čase zemřel, já se na ostrov vrátil s jinou lodí. Přesvědčil jsem přátele, abychom se pokusili Flintův poklad najít. Hledání ale bylo marné. Po několika dnech mi všichni začali nadávat. Pak odpluli beze mě. Ať prý ten poklad najdu sám. A představ si, Jime, já ho vážně našel.“
(R. L. Stevenson, Ostrov pokladů, upraveno)
TEXT 2
Zpodstatnělé přídavné jméno má tvar přídavného jména, ale ve větě plní funkci podstatného jména, např. učili jsme se o {{u:příbuzných jazycích}} (přídavné jméno) × navštívili jsme {{u:příbuzné}} (zpodstatnělé přídavné jméno).
Vypište z první části TEXTU 1 zpodstatnělé přídavné jméno.
(Úlohu řešte na základě definice uvedené v TEXTU 2.)
TEXT 1
(1) Na úbočí kopce se uvolnila suť a drobné kamínky se sypaly dolů. Vtom něco hbitě uskočilo za silný kmen borovice. Byl to určitě člověk. Vzpomněl jsem si na děsivá vyprávění o kanibalech a málem jsem strachy vykřikl. Neznámý se teď krčil za kamenem.
„Kdo jste?“ zavolal jsem.
Vstal a odpověděl chraplavým hlasem: „Nešťastný Ben Gunn. Tři roky jsem na tomto prokletém ostrově, tři roky jsem s žádným křesťanem nemluvil.“
Hovořil anglicky. Jak jsem zjistil později, pocházel z Anglie jako já. Pleť měl osmahlou od slunce a cáry starých plachet měl místo oblečení.
(2) „Já jsem Jim,“ představil jsem se. „Tři roky? Vy jste ztroskotal?“
„Ba ne, kamaráde, nechali mě samotného na ostrově.“
Slyšel jsem, že to je strašlivý trest, obvyklý u pirátů. Provinilce vysadí na pustém ostrově a s sebou mu dají jenom střelný prach a jednu kulku.
(3) „Od té doby se živím hlavně bobulemi,“ pokračoval.
„Pomozte mi najít mou loď,“ požádal jsem ho. „Pak dostanete jídla, co ∗∗∗∗∗ ráčí. Taky vás můžeme vzít domů.“
Ben ztlumil hlas: „Díky, Jime, odměním se ti. Dobře poslouchej. Kdysi jsem sloužil na pirátské lodi a u tohoto ostrova jsme jednou přistáli. Kapitán Flint si vzal člun a odjel na ostrov ukrýt poklad. Doprovázelo ho šest námořníků. Já jsem se zbytkem pirátů čekal na Mrožovi – tak se jmenovala Flintova loď. Po týdnu se Flint vrátil. Sám. Těch šest bylo pod drnem, na věčnost je poslal sám Flint. Když po čase zemřel, já se na ostrov vrátil s jinou lodí. Přesvědčil jsem přátele, abychom se pokusili Flintův poklad najít. Hledání ale bylo marné. Po několika dnech mi všichni začali nadávat. Pak odpluli beze mě. Ať prý ten poklad najdu sám. A představ si, Jime, já ho vážně našel.“
(R. L. Stevenson, Ostrov pokladů, upraveno)
TEXT 2
Zpodstatnělé přídavné jméno má tvar přídavného jména, ale ve větě plní funkci podstatného jména, např. učili jsme se o {{u:příbuzných jazycích}} (přídavné jméno) × navštívili jsme {{u:příbuzné}} (zpodstatnělé přídavné jméno).
Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (A), nebo ne (N):
18.1 Benn chtěl využít Jima, aby mu pomohl vrátit se na Mrože.
18.2 Kapitán Flint byl zodpovědný za smrt nejméně šesti námořníků.
18.3 Ben Gunn byl za svoje hříchy odsouzen k tříletému trestu, který si odpykává na ostrově.
18.4 Těsně před tím, než Mrož přistál u ostrova, bylo na jeho palubě minimálně devět osob.
TEXT 1
(1) Na úbočí kopce se uvolnila suť a drobné kamínky se sypaly dolů. Vtom něco hbitě uskočilo za silný kmen borovice. Byl to určitě člověk. Vzpomněl jsem si na děsivá vyprávění o kanibalech a málem jsem strachy vykřikl. Neznámý se teď krčil za kamenem.
„Kdo jste?“ zavolal jsem.
Vstal a odpověděl chraplavým hlasem: „Nešťastný Ben Gunn. Tři roky jsem na tomto prokletém ostrově, tři roky jsem s žádným křesťanem nemluvil.“
Hovořil anglicky. Jak jsem zjistil později, pocházel z Anglie jako já. Pleť měl osmahlou od slunce a cáry starých plachet měl místo oblečení.
(2) „Já jsem Jim,“ představil jsem se. „Tři roky? Vy jste ztroskotal?“
„Ba ne, kamaráde, nechali mě samotného na ostrově.“
Slyšel jsem, že to je strašlivý trest, obvyklý u pirátů. Provinilce vysadí na pustém ostrově a s sebou mu dají jenom střelný prach a jednu kulku.
(3) „Od té doby se živím hlavně bobulemi,“ pokračoval.
„Pomozte mi najít mou loď,“ požádal jsem ho. „Pak dostanete jídla, co ∗∗∗∗∗ ráčí. Taky vás můžeme vzít domů.“
Ben ztlumil hlas: „Díky, Jime, odměním se ti. Dobře poslouchej. Kdysi jsem sloužil na pirátské lodi a u tohoto ostrova jsme jednou přistáli. Kapitán Flint si vzal člun a odjel na ostrov ukrýt poklad. Doprovázelo ho šest námořníků. Já jsem se zbytkem pirátů čekal na Mrožovi – tak se jmenovala Flintova loď. Po týdnu se Flint vrátil. Sám. Těch šest bylo pod drnem, na věčnost je poslal sám Flint. Když po čase zemřel, já se na ostrov vrátil s jinou lodí. Přesvědčil jsem přátele, abychom se pokusili Flintův poklad najít. Hledání ale bylo marné. Po několika dnech mi všichni začali nadávat. Pak odpluli beze mě. Ať prý ten poklad najdu sám. A představ si, Jime, já ho vážně našel.“
(R. L. Stevenson, Ostrov pokladů, upraveno)
TEXT 2
Zpodstatnělé přídavné jméno má tvar přídavného jména, ale ve větě plní funkci podstatného jména, např. učili jsme se o {{u:příbuzných jazycích}} (přídavné jméno) × navštívili jsme {{u:příbuzné}} (zpodstatnělé přídavné jméno).
Které z následujících slov je součástí českého ustáleného slovního spojení s významem v libovolném množství, a patří tedy na vynechané místo (∗∗∗∗∗) v TEXTU 1?
TEXT 1
(1) Na úbočí kopce se uvolnila suť a drobné kamínky se sypaly dolů. Vtom něco hbitě uskočilo za silný kmen borovice. Byl to určitě člověk. Vzpomněl jsem si na děsivá vyprávění o kanibalech a málem jsem strachy vykřikl. Neznámý se teď krčil za kamenem.
„Kdo jste?“ zavolal jsem.
Vstal a odpověděl chraplavým hlasem: „Nešťastný Ben Gunn. Tři roky jsem na tomto prokletém ostrově, tři roky jsem s žádným křesťanem nemluvil.“
Hovořil anglicky. Jak jsem zjistil později, pocházel z Anglie jako já. Pleť měl osmahlou od slunce a cáry starých plachet měl místo oblečení.
(2) „Já jsem Jim,“ představil jsem se. „Tři roky? Vy jste ztroskotal?“
„Ba ne, kamaráde, nechali mě samotného na ostrově.“
Slyšel jsem, že to je strašlivý trest, obvyklý u pirátů. Provinilce vysadí na pustém ostrově a s sebou mu dají jenom střelný prach a jednu kulku.
(3) „Od té doby se živím hlavně bobulemi,“ pokračoval.
„Pomozte mi najít mou loď,“ požádal jsem ho. „Pak dostanete jídla, co ∗∗∗∗∗ ráčí. Taky vás můžeme vzít domů.“
Ben ztlumil hlas: „Díky, Jime, odměním se ti. Dobře poslouchej. Kdysi jsem sloužil na pirátské lodi a u tohoto ostrova jsme jednou přistáli. Kapitán Flint si vzal člun a odjel na ostrov ukrýt poklad. Doprovázelo ho šest námořníků. Já jsem se zbytkem pirátů čekal na Mrožovi – tak se jmenovala Flintova loď. Po týdnu se Flint vrátil. Sám. Těch šest bylo pod drnem, na věčnost je poslal sám Flint. Když po čase zemřel, já se na ostrov vrátil s jinou lodí. Přesvědčil jsem přátele, abychom se pokusili Flintův poklad najít. Hledání ale bylo marné. Po několika dnech mi všichni začali nadávat. Pak odpluli beze mě. Ať prý ten poklad najdu sám. A představ si, Jime, já ho vážně našel.“
(R. L. Stevenson, Ostrov pokladů, upraveno)
TEXT 2
Zpodstatnělé přídavné jméno má tvar přídavného jména, ale ve větě plní funkci podstatného jména, např. učili jsme se o {{u:příbuzných jazycích}} (přídavné jméno) × navštívili jsme {{u:příbuzné}} (zpodstatnělé přídavné jméno).
Které z následujících tvrzení jednoznačně vyplývá z TEXTU 1?
TEXT 1
(1) Na úbočí kopce se uvolnila suť a drobné kamínky se sypaly dolů. Vtom něco hbitě uskočilo za silný kmen borovice. Byl to určitě člověk. Vzpomněl jsem si na děsivá vyprávění o kanibalech a málem jsem strachy vykřikl. Neznámý se teď krčil za kamenem.
„Kdo jste?“ zavolal jsem.
Vstal a odpověděl chraplavým hlasem: „Nešťastný Ben Gunn. Tři roky jsem na tomto prokletém ostrově, tři roky jsem s žádným křesťanem nemluvil.“
Hovořil anglicky. Jak jsem zjistil později, pocházel z Anglie jako já. Pleť měl osmahlou od slunce a cáry starých plachet měl místo oblečení.
(2) „Já jsem Jim,“ představil jsem se. „Tři roky? Vy jste ztroskotal?“
„Ba ne, kamaráde, nechali mě samotného na ostrově.“
Slyšel jsem, že to je strašlivý trest, obvyklý u pirátů. Provinilce vysadí na pustém ostrově a s sebou mu dají jenom střelný prach a jednu kulku.
(3) „Od té doby se živím hlavně bobulemi,“ pokračoval.
„Pomozte mi najít mou loď,“ požádal jsem ho. „Pak dostanete jídla, co ∗∗∗∗∗ ráčí. Taky vás můžeme vzít domů.“
Ben ztlumil hlas: „Díky, Jime, odměním se ti. Dobře poslouchej. Kdysi jsem sloužil na pirátské lodi a u tohoto ostrova jsme jednou přistáli. Kapitán Flint si vzal člun a odjel na ostrov ukrýt poklad. Doprovázelo ho šest námořníků. Já jsem se zbytkem pirátů čekal na Mrožovi – tak se jmenovala Flintova loď. Po týdnu se Flint vrátil. Sám. Těch šest bylo pod drnem, na věčnost je poslal sám Flint. Když po čase zemřel, já se na ostrov vrátil s jinou lodí. Přesvědčil jsem přátele, abychom se pokusili Flintův poklad najít. Hledání ale bylo marné. Po několika dnech mi všichni začali nadávat. Pak odpluli beze mě. Ať prý ten poklad najdu sám. A představ si, Jime, já ho vážně našel.“
(R. L. Stevenson, Ostrov pokladů, upraveno)
TEXT 2
Zpodstatnělé přídavné jméno má tvar přídavného jména, ale ve větě plní funkci podstatného jména, např. učili jsme se o {{u:příbuzných jazycích}} (přídavné jméno) × navštívili jsme {{u:příbuzné}} (zpodstatnělé přídavné jméno).
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se vyskytuje několikanásobný předmět?
(Posuzované úseky jsou v TEXTU 1 podtrženy.)
TEXT 1
(1) Na úbočí kopce se uvolnila suť a drobné kamínky se sypaly dolů. Vtom něco hbitě uskočilo za silný kmen borovice. Byl to určitě člověk. Vzpomněl jsem si na děsivá vyprávění o kanibalech a málem jsem strachy vykřikl. Neznámý se teď krčil za kamenem.
„Kdo jste?“ zavolal jsem.
Vstal a odpověděl chraplavým hlasem: „Nešťastný Ben Gunn. Tři roky jsem na tomto prokletém ostrově, tři roky jsem s žádným křesťanem nemluvil.“
Hovořil anglicky. Jak jsem zjistil později, pocházel z Anglie jako já. Pleť měl osmahlou od slunce a cáry starých plachet měl místo oblečení.
(2) „Já jsem Jim,“ představil jsem se. „Tři roky? Vy jste ztroskotal?“
„Ba ne, kamaráde, nechali mě samotného na ostrově.“
Slyšel jsem, že to je strašlivý trest, obvyklý u pirátů. Provinilce vysadí na pustém ostrově a s sebou mu dají jenom střelný prach a jednu kulku.
(3) „Od té doby se živím hlavně bobulemi,“ pokračoval.
„Pomozte mi najít mou loď,“ požádal jsem ho. „Pak dostanete jídla, co ∗∗∗∗∗ ráčí. Taky vás můžeme vzít domů.“
Ben ztlumil hlas: „Díky, Jime, odměním se ti. Dobře poslouchej. Kdysi jsem sloužil na pirátské lodi a u tohoto ostrova jsme jednou přistáli. Kapitán Flint si vzal člun a odjel na ostrov ukrýt poklad. Doprovázelo ho šest námořníků. Já jsem se zbytkem pirátů čekal na Mrožovi – tak se jmenovala Flintova loď. Po týdnu se Flint vrátil. Sám. Těch šest bylo pod drnem, na věčnost je poslal sám Flint. Když po čase zemřel, já se na ostrov vrátil s jinou lodí. Přesvědčil jsem přátele, abychom se pokusili Flintův poklad najít. Hledání ale bylo marné. Po několika dnech mi všichni začali nadávat. Pak odpluli beze mě. Ať prý ten poklad najdu sám. A představ si, Jime, já ho vážně našel.“
(R. L. Stevenson, Ostrov pokladů, upraveno)
TEXT 2
Zpodstatnělé přídavné jméno má tvar přídavného jména, ale ve větě plní funkci podstatného jména, např. učili jsme se o {{u:příbuzných jazycích}} (přídavné jméno) × navštívili jsme {{u:příbuzné}} (zpodstatnělé přídavné jméno).
Vypište ze třetí části TEXTU 1 tři slovesa, která jsou v textu užita v rozkazovacím způsobu.
(Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.)
Rozhodněte o každé z následujících možností, zda je napsána pravopisně správně (A), nebo ne (N):
23.1 Na svazích údolí se vypínaly ztepilé duby, silnici lemovaly vysoké břízy.
23.2 Na polích jezdily vozy s pytly plnými obilí, které dozrálo minulý víkend.
23.3 Obyvatelé sídliště odmítli přispět svými penězi na výstavbu nové čističky.
23.4 Obě skupiny žáků utekly před učiteli do klikatých uliček starobylého města.
Přiřaďte k jednotlivým větám (24.1–24.3) odpovídající tvrzení (A–E):
(Každou možnost z nabídky A–E můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
24.1 Kopretiny a chrpy mám z květin nejraději.
24.2 Orel patří mezi dravé ptáky stejně jako sokol.
24.3 Nejoblíbenějším jídlem je pečivo, zejména pak rohlíky.
Ajaxův zápisník je akce, v níž se angažuje Policie ČR. Během školního roku jsou žákům základních škol z Karlovarského kraje zadávány různé úkoly zaměřené na dopravní problematiku. Za jejich splnění čeká děti odměna – zábavný Den s Ajaxem.
V roce 2017 oslavil Ajaxův zápisník již 7. výročí. Policisté se loni s dětmi setkali 15. června na sportovním hřišti v Karlových Varech. Na akci přijelo 452 dětí ze čtrnácti škol z celého kraje. Nejprve děti zhlédly cvičení policejních psů a napjatě sledovaly zadržení pachatele, který se vloupal do vozidla. Poté děti obcházely stanoviště s různými úkoly. Poznávaly dopravní značky nebo předváděly své znalosti povinného vybavení jízdního kola. Každé dítě si také vyzkoušelo chůzi s „opileckými“ brýlemi, které simulují změnu vidění ve stavu podnapilosti. Na nejšikovnější děti čekaly různé sladkosti, knížky s dopravní tematikou a další dárky.
Ze Dne s Ajaxem byli žáci nadšeni, akce vzbudila pozitivní ohlas i mezi pedagogy.
(www.policie.cz, upraveno)
Vypište z obou vět tučně vyznačených ve výchozím textu základní skladební dvojice.
(Chybějící dílčí odpověď nebo zápis jakéhokoli slova, které nevyhovuje zadání úlohy, jsou považovány za chybu.)
Ajaxův zápisník je akce, v níž se angažuje Policie ČR. Během školního roku jsou žákům základních škol z Karlovarského kraje zadávány různé úkoly zaměřené na dopravní problematiku. Za jejich splnění čeká děti odměna – zábavný Den s Ajaxem.
V roce 2017 oslavil Ajaxův zápisník již 7. výročí. Policisté se loni s dětmi setkali 15. června na sportovním hřišti v Karlových Varech. Na akci přijelo 452 dětí ze čtrnácti škol z celého kraje. Nejprve děti zhlédly cvičení policejních psů a napjatě sledovaly zadržení pachatele, který se vloupal do vozidla. Poté děti obcházely stanoviště s různými úkoly. Poznávaly dopravní značky nebo předváděly své znalosti povinného vybavení jízdního kola. Každé dítě si také vyzkoušelo chůzi s „opileckými“ brýlemi, které simulují změnu vidění ve stavu podnapilosti. Na nejšikovnější děti čekaly různé sladkosti, knížky s dopravní tematikou a další dárky.
Ze Dne s Ajaxem byli žáci nadšeni, akce vzbudila pozitivní ohlas i mezi pedagogy.
(www.policie.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení jednoznačně vyplývá z výchozího textu?
Ajaxův zápisník je akce, v níž se angažuje Policie ČR. Během školního roku jsou žákům základních škol z Karlovarského kraje zadávány různé úkoly zaměřené na dopravní problematiku. Za jejich splnění čeká děti odměna – zábavný Den s Ajaxem.
V roce 2017 oslavil Ajaxův zápisník již 7. výročí. Policisté se loni s dětmi setkali 15. června na sportovním hřišti v Karlových Varech. Na akci přijelo 452 dětí ze čtrnácti škol z celého kraje. Nejprve děti zhlédly cvičení policejních psů a napjatě sledovaly zadržení pachatele, který se vloupal do vozidla. Poté děti obcházely stanoviště s různými úkoly. Poznávaly dopravní značky nebo předváděly své znalosti povinného vybavení jízdního kola. Každé dítě si také vyzkoušelo chůzi s „opileckými“ brýlemi, které simulují změnu vidění ve stavu podnapilosti. Na nejšikovnější děti čekaly různé sladkosti, knížky s dopravní tematikou a další dárky.
Ze Dne s Ajaxem byli žáci nadšeni, akce vzbudila pozitivní ohlas i mezi pedagogy.
(www.policie.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení není pravdivé?
(Posuzované výrazy jsou ve výchozím textu podtrženy.)
Která z následujících vět obsahuje pravopisnou chybu?