CERMAT test z češtiny

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Anafora – opakování stejného slova na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.

(1) Nártoun filipínský je tak drobný savec, že se vejde do lidské dlaně. Těla samců jsou velká 9–18 centimetrů, samice jsou ještě menší. Přesto tento živočich drží jeden velikostní rekord: v poměru k velikosti těla mají nártouni obrovské oči. Kdyby velikost očí člověka byla ve stejném poměru k velikosti těla jako u nártouna, měl by člověk oči velké jako grapefruit. Zjev nártounů je natolik neobvyklý, že se jím údajně inspirovali filmaři, když vymýšleli podobu mistra Yody ze série filmů Hvězdné války.

Nártouni jsou aktivní převážně v noci. Ve tmě se jejich zornička roztáhne skoro přes celou přední stranu oka a díky tomu zachytí i velmi slabé světlo. Dokonalý zrak jim usnadňuje orientaci v prostoru. Obdivuhodné jsou také jejich skokanské schopnosti, jedním skokem překonají mezi větvemi vzdálenost až pěti metrů. Při skoku udržují rovnováhu pomocí svého zhruba 25 centimetrů dlouhého ocasu a díky svému nápadně dlouhému nártu se bezpečně přichytí na větvi. Během jedné noci urazí nártouni i několik kilometrů.

(2) Základ jejich poměrně pestré stravy tvoří hmyz, kromě toho loví také korýše či menší obratlovce, např. ještěrky. Potravu nártouni vyhledávají zejména sluchem, jejich pohyblivé uši zaslechnou sebemenší šramot. Svou kořist nártoun obvykle znehybní předníma nohama a ostrými zuby a pak ji v tlamě odnáší do svého obydlí ležícího v ústraní. Vynikající sluch využívají nártouni i při vzájemném dorozumívání. Vydávají asi desítku různých zvuků, část komunikace ale probíhá pomocí zvuků tak vysokých, že je lidské ucho neslyší.

(3) Nártouni jsou nesporně zajímaví živočichové, poslední dobou jsou však v ohrožení. Se záchranou nártounů pomáhá na Filipínách i tým českých zoologů.

(www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

(1) Nártoun filipínský je tak drobný savec, že se vejde do lidské dlaně. Těla samců jsou velká 9–18 centimetrů, samice jsou ještě menší. Přesto tento živočich drží jeden velikostní rekord: v poměru k velikosti těla mají nártouni obrovské oči. Kdyby velikost očí člověka byla ve stejném poměru k velikosti těla jako u nártouna, měl by člověk oči velké jako grapefruit. Zjev nártounů je natolik neobvyklý, že se jím údajně inspirovali filmaři, když vymýšleli podobu mistra Yody ze série filmů Hvězdné války.

Nártouni jsou aktivní převážně v noci. Ve tmě se jejich zornička roztáhne skoro přes celou přední stranu oka a díky tomu zachytí i velmi slabé světlo. Dokonalý zrak jim usnadňuje orientaci v prostoru. Obdivuhodné jsou také jejich skokanské schopnosti, jedním skokem překonají mezi větvemi vzdálenost až pěti metrů. Při skoku udržují rovnováhu pomocí svého zhruba 25 centimetrů dlouhého ocasu a díky svému nápadně dlouhému nártu se bezpečně přichytí na větvi. Během jedné noci urazí nártouni i několik kilometrů.

(2) Základ jejich poměrně pestré stravy tvoří hmyz, kromě toho loví také korýše či menší obratlovce, např. ještěrky. Potravu nártouni vyhledávají zejména sluchem, jejich pohyblivé uši zaslechnou sebemenší šramot. Svou kořist nártoun obvykle znehybní předníma nohama a ostrými zuby a pak ji v tlamě odnáší do svého obydlí ležícího v ústraní. Vynikající sluch využívají nártouni i při vzájemném dorozumívání. Vydávají asi desítku různých zvuků, část komunikace ale probíhá pomocí zvuků tak vysokých, že je lidské ucho neslyší.

(3) Nártouni jsou nesporně zajímaví živočichové, poslední dobou jsou však v ohrožení. Se záchranou nártounů pomáhá na Filipínách i tým českých zoologů.

(www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

(1) Nártoun filipínský je tak drobný savec, že se vejde do lidské dlaně. Těla samců jsou velká 9–18 centimetrů, samice jsou ještě menší. Přesto tento živočich drží jeden velikostní rekord: v poměru k velikosti těla mají nártouni obrovské oči. Kdyby velikost očí člověka byla ve stejném poměru k velikosti těla jako u nártouna, měl by člověk oči velké jako grapefruit. Zjev nártounů je natolik neobvyklý, že se jím údajně inspirovali filmaři, když vymýšleli podobu mistra Yody ze série filmů Hvězdné války.

Nártouni jsou aktivní převážně v noci. Ve tmě se jejich zornička roztáhne skoro přes celou přední stranu oka a díky tomu zachytí i velmi slabé světlo. Dokonalý zrak jim usnadňuje orientaci v prostoru. Obdivuhodné jsou také jejich skokanské schopnosti, jedním skokem překonají mezi větvemi vzdálenost až pěti metrů. Při skoku udržují rovnováhu pomocí svého zhruba 25 centimetrů dlouhého ocasu a díky svému nápadně dlouhému nártu se bezpečně přichytí na větvi. Během jedné noci urazí nártouni i několik kilometrů.

(2) Základ jejich poměrně pestré stravy tvoří hmyz, kromě toho loví také korýše či menší obratlovce, např. ještěrky. Potravu nártouni vyhledávají zejména sluchem, jejich pohyblivé uši zaslechnou sebemenší šramot. Svou kořist nártoun obvykle znehybní předníma nohama a ostrými zuby a pak ji v tlamě odnáší do svého obydlí ležícího v ústraní. Vynikající sluch využívají nártouni i při vzájemném dorozumívání. Vydávají asi desítku různých zvuků, část komunikace ale probíhá pomocí zvuků tak vysokých, že je lidské ucho neslyší.

(3) Nártouni jsou nesporně zajímaví živočichové, poslední dobou jsou však v ohrožení. Se záchranou nártounů pomáhá na Filipínách i tým českých zoologů.

(www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

(1) Nártoun filipínský je tak drobný savec, že se vejde do lidské dlaně. Těla samců jsou velká 9–18 centimetrů, samice jsou ještě menší. Přesto tento živočich drží jeden velikostní rekord: v poměru k velikosti těla mají nártouni obrovské oči. Kdyby velikost očí člověka byla ve stejném poměru k velikosti těla jako u nártouna, měl by člověk oči velké jako grapefruit. Zjev nártounů je natolik neobvyklý, že se jím údajně inspirovali filmaři, když vymýšleli podobu mistra Yody ze série filmů Hvězdné války.

Nártouni jsou aktivní převážně v noci. Ve tmě se jejich zornička roztáhne skoro přes celou přední stranu oka a díky tomu zachytí i velmi slabé světlo. Dokonalý zrak jim usnadňuje orientaci v prostoru. Obdivuhodné jsou také jejich skokanské schopnosti, jedním skokem překonají mezi větvemi vzdálenost až pěti metrů. Při skoku udržují rovnováhu pomocí svého zhruba 25 centimetrů dlouhého ocasu a díky svému nápadně dlouhému nártu se bezpečně přichytí na větvi. Během jedné noci urazí nártouni i několik kilometrů.

(2) Základ jejich poměrně pestré stravy tvoří hmyz, kromě toho loví také korýše či menší obratlovce, např. ještěrky. Potravu nártouni vyhledávají zejména sluchem, jejich pohyblivé uši zaslechnou sebemenší šramot. Svou kořist nártoun obvykle znehybní předníma nohama a ostrými zuby a pak ji v tlamě odnáší do svého obydlí ležícího v ústraní. Vynikající sluch využívají nártouni i při vzájemném dorozumívání. Vydávají asi desítku různých zvuků, část komunikace ale probíhá pomocí zvuků tak vysokých, že je lidské ucho neslyší.

(3) Nártouni jsou nesporně zajímaví živočichové, poslední dobou jsou však v ohrožení. Se záchranou nártounů pomáhá na Filipínách i tým českých zoologů.

(www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

(1) Nártoun filipínský je tak drobný savec, že se vejde do lidské dlaně. Těla samců jsou velká 9–18 centimetrů, samice jsou ještě menší. Přesto tento živočich drží jeden velikostní rekord: v poměru k velikosti těla mají nártouni obrovské oči. Kdyby velikost očí člověka byla ve stejném poměru k velikosti těla jako u nártouna, měl by člověk oči velké jako grapefruit. Zjev nártounů je natolik neobvyklý, že se jím údajně inspirovali filmaři, když vymýšleli podobu mistra Yody ze série filmů Hvězdné války.

Nártouni jsou aktivní převážně v noci. Ve tmě se jejich zornička roztáhne skoro přes celou přední stranu oka a díky tomu zachytí i velmi slabé světlo. Dokonalý zrak jim usnadňuje orientaci v prostoru. Obdivuhodné jsou také jejich skokanské schopnosti, jedním skokem překonají mezi větvemi vzdálenost až pěti metrů. Při skoku udržují rovnováhu pomocí svého zhruba 25 centimetrů dlouhého ocasu a díky svému nápadně dlouhému nártu se bezpečně přichytí na větvi. Během jedné noci urazí nártouni i několik kilometrů.

(2) Základ jejich poměrně pestré stravy tvoří hmyz, kromě toho loví také korýše či menší obratlovce, např. ještěrky. Potravu nártouni vyhledávají zejména sluchem, jejich pohyblivé uši zaslechnou sebemenší šramot. Svou kořist nártoun obvykle znehybní předníma nohama a ostrými zuby a pak ji v tlamě odnáší do svého obydlí ležícího v ústraní. Vynikající sluch využívají nártouni i při vzájemném dorozumívání. Vydávají asi desítku různých zvuků, část komunikace ale probíhá pomocí zvuků tak vysokých, že je lidské ucho neslyší.

(3) Nártouni jsou nesporně zajímaví živočichové, poslední dobou jsou však v ohrožení. Se záchranou nártounů pomáhá na Filipínách i tým českých zoologů.

(www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

(1) Nártoun filipínský je tak drobný savec, že se vejde do lidské dlaně. Těla samců jsou velká 9–18 centimetrů, samice jsou ještě menší. Přesto tento živočich drží jeden velikostní rekord: v poměru k velikosti těla mají nártouni obrovské oči. Kdyby velikost očí člověka byla ve stejném poměru k velikosti těla jako u nártouna, měl by člověk oči velké jako grapefruit. Zjev nártounů je natolik neobvyklý, že se jím údajně inspirovali filmaři, když vymýšleli podobu mistra Yody ze série filmů Hvězdné války.

Nártouni jsou aktivní převážně v noci. Ve tmě se jejich zornička roztáhne skoro přes celou přední stranu oka a díky tomu zachytí i velmi slabé světlo. Dokonalý zrak jim usnadňuje orientaci v prostoru. Obdivuhodné jsou také jejich skokanské schopnosti, jedním skokem překonají mezi větvemi vzdálenost až pěti metrů. Při skoku udržují rovnováhu pomocí svého zhruba 25 centimetrů dlouhého ocasu a díky svému nápadně dlouhému nártu se bezpečně přichytí na větvi. Během jedné noci urazí nártouni i několik kilometrů.

(2) Základ jejich poměrně pestré stravy tvoří hmyz, kromě toho loví také korýše či menší obratlovce, např. ještěrky. Potravu nártouni vyhledávají zejména sluchem, jejich pohyblivé uši zaslechnou sebemenší šramot. Svou kořist nártoun obvykle znehybní předníma nohama a ostrými zuby a pak ji v tlamě odnáší do svého obydlí ležícího v ústraní. Vynikající sluch využívají nártouni i při vzájemném dorozumívání. Vydávají asi desítku různých zvuků, část komunikace ale probíhá pomocí zvuků tak vysokých, že je lidské ucho neslyší.

(3) Nártouni jsou nesporně zajímaví živočichové, poslední dobou jsou však v ohrožení. Se záchranou nártounů pomáhá na Filipínách i tým českých zoologů.

(www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

Nerozum∗l jsem tomu, proč m∗ spolužáci považují za mimořádně zapom∗tlivého člověka.

Petr má dva bratry. Oba jsou motocykloví závodníci a během léta tráví téměř každý víkend na závodech. Petr je obvykle doprovází. Jednou s sebou vzal i svého nejlepšího kamaráda Radka, který byl zvědavý na průběh závodu.

Kolem závodní dráhy se tísnili davy příznivců tohoto poměrně riskantního sportu. Všichni s napětím čekali na start. Náhle uslyšeli výstřel z pistole a pak už viděli jen oblaka prachu. O chvíli později Radek zahlédl malou holčičku, která se dostala za bezpečnostní zátarasy. Sebevědomě si vykračovala po dráze směrem k prudké zatáčce. Radek se dlouho nerozmýšlel, přeskočil zábranu a odnesl výletnici zpět do bezpečí. Za svůj objetavý čin si vysloužil všeobecné uznání.

Den se nakonec vydařil. Kromě toho, že Radkova záchraná akce byla úspěšná, Petr byl pyšný na svého mladšího bratra, který obhájil výtězství.

Pořídili jsme si motorový člun a celá naše rodina začala podnikat výlety podél pobřeží. Při těchto projížďkách jsem si všiml skupiny ostrůvků. V jejich skalních tůňkách a v zátočinách ne větších než jídelní stůl bylo roztodivné mořské zvířectvo. Ostatní členy rodiny ale nudilo, že musí vysedávat na rozpálených balvanech, zatímco já lovím prapodivné – a pro ně odporné – mořské živočichy, a tak výletů do těchto končin ubývalo. Jak já jsem trpěl při pomyšlení na ty podivuhodné tvory! Navrhl jsem, že bych si občas vyjel sám, ale rodina byla proti. Řídit motorový člun je prý nebezpečné. Potřeboval jsem vlastní loďku s vesly. A pak jsem dostal brilantní nápad. Brzy budu mít přece narozeniny a Leslie je šikovný truhlář. Vyčkal jsem, až s ním budu sám, a pak jsem se ho nenápadně zeptal, co mi chce dát.

„Cokoli budeš chtít, Gerry,“ odpověděl mi bratr.

Řekl jsem si o loďku. Leslie odvětil pohněvaně, že tak velký dárek si nemůže dovolit. Já na to, ŽE MI JI NEMUSÍ KOUPIT, AŤ JI VYROBÍ SÁM. Ale je-li to příliš obtížné… K mému údivu Leslie nakonec souhlasil. Příštích čtrnáct dní bylo ze zadní verandy pravidelně slyšet klení a zvuky pily a kladiva. V den mých narozenin mi Leslie předal tu zaručeně nejkrásnější loďku na světě. Byla téměř kulatá, ne útlá jako většina loděk. Před spuštěním na vodu ji bylo třeba pokřtít, a tak jsem svolal rodinnou poradu. Potřeboval jsem nějaké jméno, které bude odpovídat baculatému vzhledu loďky.

„Gerry, a co třeba Macatá Manda?“ napadlo Larryho.

„Larry, neuč svého bratra takovým výrazům!“ pokárala ho matka.

Přemýšlel jsem nad Larryho návrhem. Najednou mi blesklo hlavou dokonalé jméno. Přinesl jsem plechovku barvy a na bok loďky napsal Macanda.

(G. Durrell, O mé rodině a jiné zvířeně, upraveno)

Pořídili jsme si motorový člun a celá naše rodina začala podnikat výlety podél pobřeží. Při těchto projížďkách jsem si všiml skupiny ostrůvků. V jejich skalních tůňkách a v zátočinách ne větších než jídelní stůl bylo roztodivné mořské zvířectvo. Ostatní členy rodiny ale nudilo, že musí vysedávat na rozpálených balvanech, zatímco já lovím prapodivné – a pro ně odporné – mořské živočichy, a tak výletů do těchto končin ubývalo. Jak já jsem trpěl při pomyšlení na ty podivuhodné tvory! Navrhl jsem, že bych si občas vyjel sám, ale rodina byla proti. Řídit motorový člun je prý nebezpečné. Potřeboval jsem vlastní loďku s vesly. A pak jsem dostal brilantní nápad. Brzy budu mít přece narozeniny a Leslie je šikovný truhlář. Vyčkal jsem, až s ním budu sám, a pak jsem se ho nenápadně zeptal, co mi chce dát.

„Cokoli budeš chtít, Gerry,“ odpověděl mi bratr.

Řekl jsem si o loďku. Leslie odvětil pohněvaně, že tak velký dárek si nemůže dovolit. Já na to, ŽE MI JI NEMUSÍ KOUPIT, AŤ JI VYROBÍ SÁM. Ale je-li to příliš obtížné… K mému údivu Leslie nakonec souhlasil. Příštích čtrnáct dní bylo ze zadní verandy pravidelně slyšet klení a zvuky pily a kladiva. V den mých narozenin mi Leslie předal tu zaručeně nejkrásnější loďku na světě. Byla téměř kulatá, ne útlá jako většina loděk. Před spuštěním na vodu ji bylo třeba pokřtít, a tak jsem svolal rodinnou poradu. Potřeboval jsem nějaké jméno, které bude odpovídat baculatému vzhledu loďky.

„Gerry, a co třeba Macatá Manda?“ napadlo Larryho.

„Larry, neuč svého bratra takovým výrazům!“ pokárala ho matka.

Přemýšlel jsem nad Larryho návrhem. Najednou mi blesklo hlavou dokonalé jméno. Přinesl jsem plechovku barvy a na bok loďky napsal Macanda.

(G. Durrell, O mé rodině a jiné zvířeně, upraveno)

Pořídili jsme si motorový člun a celá naše rodina začala podnikat výlety podél pobřeží. Při těchto projížďkách jsem si všiml skupiny ostrůvků. V jejich skalních tůňkách a v zátočinách ne větších než jídelní stůl bylo roztodivné mořské zvířectvo. Ostatní členy rodiny ale nudilo, že musí vysedávat na rozpálených balvanech, zatímco já lovím prapodivné – a pro ně odporné – mořské živočichy, a tak výletů do těchto končin ubývalo. Jak já jsem trpěl při pomyšlení na ty podivuhodné tvory! Navrhl jsem, že bych si občas vyjel sám, ale rodina byla proti. Řídit motorový člun je prý nebezpečné. Potřeboval jsem vlastní loďku s vesly. A pak jsem dostal brilantní nápad. Brzy budu mít přece narozeniny a Leslie je šikovný truhlář. Vyčkal jsem, až s ním budu sám, a pak jsem se ho nenápadně zeptal, co mi chce dát.

„Cokoli budeš chtít, Gerry,“ odpověděl mi bratr.

Řekl jsem si o loďku. Leslie odvětil pohněvaně, že tak velký dárek si nemůže dovolit. Já na to, ŽE MI JI NEMUSÍ KOUPIT, AŤ JI VYROBÍ SÁM. Ale je-li to příliš obtížné… K mému údivu Leslie nakonec souhlasil. Příštích čtrnáct dní bylo ze zadní verandy pravidelně slyšet klení a zvuky pily a kladiva. V den mých narozenin mi Leslie předal tu zaručeně nejkrásnější loďku na světě. Byla téměř kulatá, ne útlá jako většina loděk. Před spuštěním na vodu ji bylo třeba pokřtít, a tak jsem svolal rodinnou poradu. Potřeboval jsem nějaké jméno, které bude odpovídat baculatému vzhledu loďky.

„Gerry, a co třeba Macatá Manda?“ napadlo Larryho.

„Larry, neuč svého bratra takovým výrazům!“ pokárala ho matka.

Přemýšlel jsem nad Larryho návrhem. Najednou mi blesklo hlavou dokonalé jméno. Přinesl jsem plechovku barvy a na bok loďky napsal Macanda.

(G. Durrell, O mé rodině a jiné zvířeně, upraveno)

Pořídili jsme si motorový člun a celá naše rodina začala podnikat výlety podél pobřeží. Při těchto projížďkách jsem si všiml skupiny ostrůvků. V jejich skalních tůňkách a v zátočinách ne větších než jídelní stůl bylo roztodivné mořské zvířectvo. Ostatní členy rodiny ale nudilo, že musí vysedávat na rozpálených balvanech, zatímco já lovím prapodivné – a pro ně odporné – mořské živočichy, a tak výletů do těchto končin ubývalo. Jak já jsem trpěl při pomyšlení na ty podivuhodné tvory! Navrhl jsem, že bych si občas vyjel sám, ale rodina byla proti. Řídit motorový člun je prý nebezpečné. Potřeboval jsem vlastní loďku s vesly. A pak jsem dostal brilantní nápad. Brzy budu mít přece narozeniny a Leslie je šikovný truhlář. Vyčkal jsem, až s ním budu sám, a pak jsem se ho nenápadně zeptal, co mi chce dát.

„Cokoli budeš chtít, Gerry,“ odpověděl mi bratr.

Řekl jsem si o loďku. Leslie odvětil pohněvaně, že tak velký dárek si nemůže dovolit. Já na to, ŽE MI JI NEMUSÍ KOUPIT, AŤ JI VYROBÍ SÁM. Ale je-li to příliš obtížné… K mému údivu Leslie nakonec souhlasil. Příštích čtrnáct dní bylo ze zadní verandy pravidelně slyšet klení a zvuky pily a kladiva. V den mých narozenin mi Leslie předal tu zaručeně nejkrásnější loďku na světě. Byla téměř kulatá, ne útlá jako většina loděk. Před spuštěním na vodu ji bylo třeba pokřtít, a tak jsem svolal rodinnou poradu. Potřeboval jsem nějaké jméno, které bude odpovídat baculatému vzhledu loďky.

„Gerry, a co třeba Macatá Manda?“ napadlo Larryho.

„Larry, neuč svého bratra takovým výrazům!“ pokárala ho matka.

Přemýšlel jsem nad Larryho návrhem. Najednou mi blesklo hlavou dokonalé jméno. Přinesl jsem plechovku barvy a na bok loďky napsal Macanda.

(G. Durrell, O mé rodině a jiné zvířeně, upraveno)

Pořídili jsme si motorový člun a celá naše rodina začala podnikat výlety podél pobřeží. Při těchto projížďkách jsem si všiml skupiny ostrůvků. V jejich skalních tůňkách a v zátočinách ne větších než jídelní stůl bylo roztodivné mořské zvířectvo. Ostatní členy rodiny ale nudilo, že musí vysedávat na rozpálených balvanech, zatímco já lovím prapodivné – a pro ně odporné – mořské živočichy, a tak výletů do těchto končin ubývalo. Jak já jsem trpěl při pomyšlení na ty podivuhodné tvory! Navrhl jsem, že bych si občas vyjel sám, ale rodina byla proti. Řídit motorový člun je prý nebezpečné. Potřeboval jsem vlastní loďku s vesly. A pak jsem dostal brilantní nápad. Brzy budu mít přece narozeniny a Leslie je šikovný truhlář. Vyčkal jsem, až s ním budu sám, a pak jsem se ho nenápadně zeptal, co mi chce dát.

„Cokoli budeš chtít, Gerry,“ odpověděl mi bratr.

Řekl jsem si o loďku. Leslie odvětil pohněvaně, že tak velký dárek si nemůže dovolit. Já na to, ŽE MI JI NEMUSÍ KOUPIT, AŤ JI VYROBÍ SÁM. Ale je-li to příliš obtížné… K mému údivu Leslie nakonec souhlasil. Příštích čtrnáct dní bylo ze zadní verandy pravidelně slyšet klení a zvuky pily a kladiva. V den mých narozenin mi Leslie předal tu zaručeně nejkrásnější loďku na světě. Byla téměř kulatá, ne útlá jako většina loděk. Před spuštěním na vodu ji bylo třeba pokřtít, a tak jsem svolal rodinnou poradu. Potřeboval jsem nějaké jméno, které bude odpovídat baculatému vzhledu loďky.

„Gerry, a co třeba Macatá Manda?“ napadlo Larryho.

„Larry, neuč svého bratra takovým výrazům!“ pokárala ho matka.

Přemýšlel jsem nad Larryho návrhem. Najednou mi blesklo hlavou dokonalé jméno. Přinesl jsem plechovku barvy a na bok loďky napsal Macanda.

(G. Durrell, O mé rodině a jiné zvířeně, upraveno)

(1) V roce 2016 vyplula na svou první plavbu Harmonie moří, tehdy největší výletní loď světa. Na 18 palubách vezla 6 000 cestujících, jejich pohodlí mělo na starost přes 2 000 členů posádky. Na lodi bylo pět toboganů, z toho jeden vysoký jako desetipodlažní dům. Cestující měli během plavby k dispozici simulátor surfování nebo ledovou plochu na bruslení, v barech je dokonce obsluhovali roboti.

(2) Harmonie moří je dlouhá 362 metrů, na šířku má 66 metrů. Protože je složité takový kolos uřídit, manévry se nacvičovaly celý rok na simulátorech. Maximální rychlost, kterou se loď může pohybovat, je 42 kilometrů za hodinu.

Nejslavnější výletní loď Titanic, která se potopila v roce 1912, vážila 52 300 tun. Harmonie moří je takřka o sto metrů delší a váží 227 000 tun. Z pomyslného trůnu ji však sesadila v roce 2018 jiná loď, Symfonie moří. Tato loď je ještě zhruba o 2 000 tun těžší než Harmonie moří.

(Junior 8/2016, upraveno)

(1) V roce 2016 vyplula na svou první plavbu Harmonie moří, tehdy největší výletní loď světa. Na 18 palubách vezla 6 000 cestujících, jejich pohodlí mělo na starost přes 2 000 členů posádky. Na lodi bylo pět toboganů, z toho jeden vysoký jako desetipodlažní dům. Cestující měli během plavby k dispozici simulátor surfování nebo ledovou plochu na bruslení, v barech je dokonce obsluhovali roboti.

(2) Harmonie moří je dlouhá 362 metrů, na šířku má 66 metrů. Protože je složité takový kolos uřídit, manévry se nacvičovaly celý rok na simulátorech. Maximální rychlost, kterou se loď může pohybovat, je 42 kilometrů za hodinu.

Nejslavnější výletní loď Titanic, která se potopila v roce 1912, vážila 52 300 tun. Harmonie moří je takřka o sto metrů delší a váží 227 000 tun. Z pomyslného trůnu ji však sesadila v roce 2018 jiná loď, Symfonie moří. Tato loď je ještě zhruba o 2 000 tun těžší než Harmonie moří.

(Junior 8/2016, upraveno)

(1) V roce 2016 vyplula na svou první plavbu Harmonie moří, tehdy největší výletní loď světa. Na 18 palubách vezla 6 000 cestujících, jejich pohodlí mělo na starost přes 2 000 členů posádky. Na lodi bylo pět toboganů, z toho jeden vysoký jako desetipodlažní dům. Cestující měli během plavby k dispozici simulátor surfování nebo ledovou plochu na bruslení, v barech je dokonce obsluhovali roboti.

(2) Harmonie moří je dlouhá 362 metrů, na šířku má 66 metrů. Protože je složité takový kolos uřídit, manévry se nacvičovaly celý rok na simulátorech. Maximální rychlost, kterou se loď může pohybovat, je 42 kilometrů za hodinu.

Nejslavnější výletní loď Titanic, která se potopila v roce 1912, vážila 52 300 tun. Harmonie moří je takřka o sto metrů delší a váží 227 000 tun. Z pomyslného trůnu ji však sesadila v roce 2018 jiná loď, Symfonie moří. Tato loď je ještě zhruba o 2 000 tun těžší než Harmonie moří.

(Junior 8/2016, upraveno)