Tvary slov - 9. ročník

Spisovatel ochotně odpovídal na dotazy ∗∗∗∗∗ zvídavými posluchači. Během besedy jsme se dotkli i témat ••••• se životem v zahraničí.

Starostka dnes hovořila s hasiči ∗∗∗∗∗ během požáru muzea. Jejich veliteli, ••••• při zásahu, přislíbila mimořádnou odměnu pro celou jednotku.

V oblasti dnešní západní Indie se před 47 miliony let pohyboval obří tvor. Tento závěr vědci učinili na základě 27 nalezených obratlů plaza, který podle znaleckých odhadů (kompletní kostra totiž není k dispozici) mohl dorůstat i 15 metrů a vážit přes jednu tunu.

Zprvu se paleontologové domnívali, že tyto zkamenělé ostatky, nalezené v roce 2005, patří krokodýlovi, po důkladném očištění nálezu a jeho podrobném prozkoumání však v roce 2024 dospěli k závěru, že jde o nový druh prehistorického hada. Živočicha pojmenovali Vasuki, a to podle bájného hadího krále, který bývá v hinduistických památkách zobrazován obtočený kolem krku boha Šivy.

Mnozí odborníci předpokládají, že ∗∗∗∗∗ extrémní hmotnosti i obřím rozměrům se Vasuki plazil celkem pomalu. Patrně nebyl jedovatý a kořist usmrcoval mocným sevřením. Dosud není známo, kde přesně tento prehistorický had žil (nejspíše v močálech, pravděpodobně ne na stromech). Vědci také diskutují o tom, proč dorůstal do tak gigantických rozměrů: mezi zvažované důvody patří absence přirozených predátorů, tehdejší klimatické podmínky aj.

Mezi největší známé druhy prehistorických hadů se řadí i Titanoboa, jehož kosterní ostatky se nalezly v severní Kolumbii v roce 2009. Tento údajně 13metrový plaz žil zhruba před 60 miliony let.

(www.novinky.cz, ekolist.cz; upraveno)

Johanovi se běželo špatně, zraněná pata ho totiž příšerně bolela. Ti kluci ho stále pronásledovali. Ve tmě je sice neviděl, ale slyšel jejich nadávky. S vypětím všech ∗∗∗∗∗ se přehoupl přes ••••• zídku a utíkal ke starému domu. Jedno okno v patře bylo otevřené. Naštěstí poblíž rostl strom, takže se Johanovi podařilo vlézt oknem dovnitř. Chtěl si jen na chvilku odpočinout, jakmile si ale sedl ke krbu, vmžiku usnul. Když se po pár hodinách vzbudil, bylo ráno a v pokoji stál vysoký hubený muž v obnošeném županu.

„Promiňte,“ řekl Johan, „ale ti kluci mě chtěli zbít. To okno bylo otevřené a…“

Muž ho přerušil: „Snídani?“

Johan se na něj nechápavě podíval: „Cože?“

„Snídani,“ zopakoval muž. „To je slovo odvozené od slovesa snídat. Copak děti už nesnídají? Předpokládám, že jsi dítě. Dosahuješ jen malého vzrůstu a postrádáš ochlupení na obličeji. Mohl bys být bezvousý trpaslík, to je ale krajně nepravděpodobné. Ale dost řečí, pojďme se najíst. A mimochodem – jmenuju se Molvidsson.“ Pak zamířil ke schodům. Po chvilce přemýšlení se Johan vydal za ním. Všude ležely hromady knih: na schodišti, ve třech pokojích v přízemí a také v kuchyni. Když tam chlapec vešel, Molvidsson právě smažil omeletu. „Chceš k tomu pivo?“ zeptal se Johana.

„Vždyť jsem ještě dítě,“ zavrtěl Johan hlavou a vykročil ke stolu. V patě ho ale tak bodlo, až vyjekl. „Včera večer jsem šlápnul na hřebík,“ vysvětlil Molvidssonovi.

Muž otevřel jednu ze svých knih: „Nesmí se tam dostat infekce. Jinak ti hrozí amputace. Hm, to vypadá jednoduše. Zraněný vypije půl láhve vodky a pak se začne pilkou řezat těsně nad kotníkem. Snad by ale stačilo tvou ránu jen ošetřit. Přečti si to.“

„Já číst neumím.“

„Neumíš? Umět číst je podle mě stejně potřebné jako umět dýchat. S tím něco uděláme.“

(D. Wattin: Kluk na větvi; upraveno)

Víte, jak vznikla žvýkačka? Její stopy překvapivě sahají až do neolitu. Svědčí o tom kousek pryskyřice s otisky lidských zubů, starý několik tisíc let. Naši předkové ovšem žvýkali leccos. Třeba u Mayů byla oblíbená čikle (hmota získávaná ze stromu zapota obecná), severoameričtí indiáni zase žvýkali smrkovou pryskyřici.

Právě z pryskyřice vyrobil roku 1848 americký obchodník John Curtis první žvýkačku určenou k prodeji. Byla ale hodně tuhá a moc dobře nechutnala. Svou další žvýkačkou ze slazeného parafínu¹ Curtis zaujal zákazníky více, ani tento výrobek se však nestal hitem. Mnohem úspěšnějším průkopníkem byl Thomas Adams. Tento vynálezce začal experimentovat s čiklí, jelikož chtěl vyvinout materiál vhodný pro výrobu pneumatik. Po více než roce pokusů mu bylo jasné, že původní plán nevyjde, proto roku 1869 začal z čikle vyrábět žvýkačky. Kupodivu šly na odbyt. Dva roky poté si Adams nechal patentovat stroj na výrobu žvýkaček a díky němu rozjel produkci těchto cukrovinek ve velkém.

V minulém století došlo k několika inovacím, například roku 1906 vznikla pevnější žvýkačka určená k tvoření bublin (mimochodem – průměr dosud největší žvýkačkové bubliny na světě je 58,4 cm), ∗∗∗∗∗. Žvýkačky jsou populární dodnes. V USA je například průměrná roční spotřeba žvýkaček 200 kusů na osobu, což je zhruba o 70 kusů na osobu více než v České republice.

¹ Parafín je voskovitá látka, získávaná z ropy nebo uhlí.

(www.stoplusjednicka.cz, www.reflex.cz; upraveno)

(1) Během druhé světové války nacisté zabavovali zvony a roztavovali je pro potřeby válečného průmyslu. Nařízení, jímž zloději ve vojenských uniformách své počínání legitimizovali, bylo vydáno dne 26. 11. 1941. Následujícího roku z území protektorátu Čechy a Morava vojáci odvezli přes 90 % všech zdejších zvonů. Češi se tehdy museli rozloučit s 9 801 zvony.

Vzpomínkou na smutné časy je nedávno odlitý zvon se symbolickým názvem, jenž své bratry proměněné ve zbraně připomíná jak jménem, tak svou hmotností 9 801 kg. Zvon #9801 byl z velké části financován veřejnou sbírkou, jejíž organizace se ujali členové spolku příznivců zvonařství. Jeho výroba byla pro zvonaře z rakouské firmy Grassmayr skutečnou výzvou.

(2) Sbírka byla zahájena 3. února 2022 (celkem se vybralo 12,5 milionu Kč), samotný zvon byl odlit již 10. června téhož roku. Pozoruhodnou reliéfní výzdobu, která mimo jiné vzdává čest zvonařům, jejichž práce byla za války zničena, vytvořili pražští mistři. Na zvonu je nápis Promlouvám hlasem tisíců zvonů, které umlčela válka.

A jak zvony vůbec vznikají? Nejprve se z vosku vytvoří tzv. falešný zvon, který slouží k výrobě unikátní formy. Ta se uloží do licí jámy, v peci se roztaví zvonovina¹ a nalije se do formy. Samotné odlití zvonu trvá krátce (zvon #9801 byl prý odlit za pouhých šest minut), je však značně rizikové. Při odlévání má totiž roztavená zvonovina teplotu přes 1 000 °C (v minulosti se některé velké zvony nepodařilo odlít napoprvé, a to zřejmě kvůli vysoké teplotě slitiny). Po vychladnutí se forma rozbije a zvon je na světě.

Zvon #9801 se v Praze poprvé rozezněl koncem srpna 2022. Toto výjimečné dílo slouží jako varování, že umění lze snadno přetavit ve smrticí nástroj.

¹ specifický druh bronzu, konkrétně slitina obsahující 78 % mědi a 22 % cínu

(www.9801.cz; www.denikn.cz, upraveno)

Po ∗∗∗∗∗ stranách ulice se válely odpadky. Soused nahlas nadával, protože už od rána jen uklízel. Naši pomoc, ••••• opakovaně, ale odmítl.

Dokumenty jsem poslala na e-mailovou adresu pracovníka ∗∗∗∗∗ za organizaci výběrového řízení. Ihned po pohovoru, ••••• necelou hodinu, jsem se dozvěděla, že jsem byla vybrána.

Ze surovin ∗∗∗∗∗ k výrobě nábytku jsme pro korpus postele zvolili tropické dřevo. Více se dozvíte v katalogu, volně ••••• na prodejnách.

Vysvětlivka: kantiléna – delší část skladby založená na zpěvné melodii

(J. Seifert, Poledne, upraveno)

TEXT 2

Některá přídavná jména tvrdá mají jak dlouhé tvary (např. živý, živá), tak krátké tvary (např. živ, živa). Dlouhé tvary mají v koncovce dlouhou samohlásku (např. živ-ým), případně dvojhlásku. Krátké tvary nemají v koncovce dlouhou samohlásku ani dvojhlásku.

Pozn. Koncovka je část slova, která stojí na jeho konci a při ohýbání slova se mění.

Na včerejším jednání byla věnována pozornost především projektům ∗∗∗∗∗ na prevenci domácího násilí. O našich •••••, kteří se touto problematikou zabývají, hovořili všichni přítomní s uznáním.

Naši zákazníci jsou spokojeni zejména s produkty ∗∗∗∗∗ způsobem šetrným k životnímu prostředí. Na poličkách ••••• u pokladen jsou vystaveny vzorky těchto produktů.

Vyzýváme občany k dodržování obou opatření ∗∗∗∗∗ hygienickou stanicí. Vezměte prosím na vědomí také všechny informace ••••• prostřednictvím SMS.

Několik dní jsme se zabývali výsledky průzkumu ∗∗∗∗∗ na žádost inspekce. Nakonec jsme hypotézu ••••• týmem odborníků zamítli.

Na jednání pozvali odborníka ∗∗∗∗∗ především díky spolupráci s krizovým štábem. Po několika hodinách se nakonec podařilo dospět k řešení ••••• všem stranám.

Dítěti ∗∗∗∗∗ být středem pozornosti může nástup do 1. třídy činit problémy. Během času ••••• ve škole se však zpravidla naučí dát prostor i svým vrstevníkům.

V dubnu se uskutečnilo několik policejních akcí ∗∗∗∗∗ na neukázněné řidiče. Policisté se nejčastěji setkávali s přestupky ••••• nepozorností při řízení.

Na mistrovství světa ∗∗∗∗∗ v Dánsku získaly české hokejistky bronzovou medaili. Snad vás tedy potěšíme ••••• věnovaným tomuto nebývalému úspěchu.

Pachatelům ∗∗∗∗∗ z podvodu bylo předneseno obvinění. V případě usvědčení může být každý z nich potrestán ••••• svobody až na dobu tří let.

Celý sál fascinovaně poslouchal řečníka ∗∗∗∗∗ své vize. Po přednášce ••••• autogramiádou následovalo autorské čtení z knihy Yes Future.

Poděkování patří všem zdravotníkům ∗∗∗∗∗ v místní nemocnici, a to především za jejich péči ••••• těžce nemocným lidem.

Věnovali jsme pozornost zejména zásadnímu problému ∗∗∗∗∗ v poslední kapitole. Nejdůležitější fakta •••• Petrem Štěpánkem, vedoucím vědeckého týmu, vezmeme v potaz.

Z dokumentu ∗∗∗∗∗ Centrem dopravního výzkumu vyplývá, že počet zvířat ••••• osobními auty se oproti loňskému roku snížil.

TEXT 1

(1) Velká čínská zeď, jeden z nových sedmi divů světa, je systém opevnění táhnoucí se severní Čínou. O tomto patrně nejvýznamnějším lidském díle se šíří různé nepravdy, jimž mnoho lidí věří, například že zeď je viditelná z povrchu Měsíce pouhým okem. Slavná památka, jíž se nelichotivě přezdívá největší hřbitov světa, zkrátka přitahuje pozornost.

(2) Počátky budování slavného opevnění, ∗∗∗∗∗ tvarem dračí tělo, souvisí s epochou čínských dějin nazývanou Období ••••• států. Aby se státy chránily před vzájemnými útoky, stavěly tehdy obranné zdi. Válčící státy nakonec dobyl Čchin Š’-chuang-ti a tím poprvé v historii sjednotil celou zemi. Po převzetí moci Čchin Š’-chuang-ti, první císař sjednocené Číny, nařídil rozšířit stávající obranný systém. Na stavbě pracovalo milion vězňů, pomáhala jim také početná armáda. Původní obranné zdi se postupně propojovaly a díky usilovné práci brzy vznikl první souvislý úsek Velké čínské zdi.

V započatém díle pak pokračovali císaři z dynastie Chan (vládli 206 př. n. l. – 220 n. l.). Poslední význačná fáze stavby proběhla za vlády císařů z dynastie Ming (vládli 1368–1644), kdy po nepředvídaném nájezdu loupeživých kmenů bylo nutné obranný systém Číny posílit. K obraně před útoky ovšem nestačila jen samotná zeď, říši chránily také vojenské posádky. Součástí zdi bylo 25 000 strážních věží, vysokých zhruba 13 metrů. Tyto věže umožňovaly rychlou komunikaci pomocí kouřových signálů: zpráva došla z jednoho konce zdi na druhý za 24 hodin.

Stavba Velké čínské zdi si vyžádala nespočet obětí, podle některých zdrojů dokonce v 7. století během stavebních prací zahynulo za deset dnů na 500 000 mužů. Dnes už se zeď místy rozpadá, její nejzachovalejší části se nacházejí poblíž čínské vesničky Pa-ta-ling.

(kolektiv autorů, Planeta tajuplných světů, upraveno)

TEXT 2

Větné členy v přístavkovém vztahu pojmenovávají jednu skutečnost různými způsoby, např. večeřeli jsme {{i:pizzu, italské národní jídlo}}.

Do třídy vešel muž s ostře řezanými rysy a pronikavýma očima.

TEXT 1

(1) Šachy, jedna z nejdůmyslnějších her na světě, nemají zcela jasný původ. Zřejmě vznikly z jiné deskové hry, známé již před naším letopočtem. Říká se také, že šachy před 2 000 lety vynalezl jeden indický učenec. Ten prý na šachové hře ukázal panovníkovi, že král se bez obyčejného lidu (tedy pěšců) neobejde. Podle další pověsti vymyslel šachy řecký hrdina Palamedes, aby rozptýlil vojáky při obléhání Tróje. Vývoj této hry můžeme sledovat přesněji až od 6. století našeho letopočtu, a to na základě zmínek v dobových písemných záznamech či díky archeologickým nálezům. Původní šachy se ovšem od těch nynějších značně lišily.

(2) V Indii se nazývaly „čaturanga“, což znamená čtyřdílný. Název totiž symbolizoval čtyři součásti indického vojska – slony, válečné vozy, jezdectvo a pěchotu. Kromě těchto figur měl každý ze čtyř hráčů (hráli dva proti dvěma) k dispozici také figuru krále. Cílem hry bylo sebrat soupeřům jejich figury, přičemž figuru krále bylo možné vzít i svému spojenci. Dobytí všech králů se zvlášť odměňovalo. Hrací kostka určovala, která figura má táhnout. Náhoda tedy hrála poměrně velkou roli.

Z Indie se tato hra rozšířila do Persie (dnešní Írán) a odtud do arabských zemí. Zároveň se začala měnit. Postupně se stala soubojem jen dvou šachistů (stejně jako dnes) a časem ze hry ∗∗∗∗∗ na náhodě vznikla logická kombinační hra. Asi v 8. století pronikly šachy do Ruska, kde se začaly označovat jako „šachmaty“. Tento název vznikl spojením perského slova „šach“ (král) a arabského slova „mat“ (zemřel). Přibližně o sto let později se šachy dostaly přes severní Afriku do Španělska a poté do Itálie a odtud se šířily na sever. V 11. století se šachy hrály už po celé Evropě a staly se zábavou ••••• nejen na panovnických dvorech.

(K. Pliska, Učebnice šachu pro samouky, upraveno)

TEXT 2

Název nositele vlastnosti je podstatné jméno, které je odvozeno od přídavného jména a označuje osobu, zvíře nebo věc podle typické vlastnosti, např. boháč (= bohatý člověk), mělčina (= mělké místo ve vodě).

Make Love, Not War po španělsku

Milujte se, neválčete. Světově známé heslo hippies po letech znovu ožilo na severozápadě Španělska. Přes sedmdesát svobodomyslných lidí, trvale ∗∗∗∗∗ v ekologické vesničce Matavenero, si zvolilo specifický životní styl. Obejdou se bez aut, internetu, televize a dalších moderních vymožeností, spoléhají na vlastní zdroje potravy a solární energii.

Unikátní vesnici, ••••• v horách španělské provincie León, pomáhal v roce 1989 založit Němec Ulrich Wuttke, který v místní přírodě našel zalíbení. Dnes zde bydlí nejen Španělé a Němci, ale také třeba Dánové, Francouzi, Poláci či Brazilci. Ve vsi neplatí žádná hierarchie, všechno patří všem.

Zdejší hippie komunita se před světem rozhodně neuzavírá. Turisté jsou zde vřele vítáni, nesmí ovšem přijet autem ani na motorce. Jediným povoleným dopravním prostředkem (pokud tedy nevlastníte koně) je totiž jízdní kolo. Návštěvníci mohou strávit až deset dní ve speciálním domku. V létě pro ně navíc lidé z komunity pořádají různé kurzy, během nichž turisty naučí například péct chleba. Návštěva Matavenera, v němž se zastavil čas, je určitě nevšedním zážitkem.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího text uveden.)

TEXT 1

(1) Do italského města Pisa jezdí davy cizinců, aby si prohlédly šikmou věž. Stanout na vrcholu této unikátní zvonice z mramoru je nezapomenutelný zážitek pro každého člověka. Nebýt ale rozsáhlé záchranné akce, proslulá památka by se dávno zřítila.

Stavba věže kruhového půdorysu započala v roce 1173. Původním záměrem stavitelů bylo postavit nejvyšší zvonici světa. Již po roce se však rozestavěná věž začala mírně naklánět, což způsobilo především měkké jílovité podloží (kvůli podloží se na náměstí naklánějí všechny budovy, ne však tolik jako slavná památka). Když bylo v roce 1185 dokončeno třetí patro věže, náklon už byl zcela zřetelný, a tak byly stavební práce ihned přerušeny. Druhá fáze stavby byla zahájena o sto let později. Byla postavena další tři patra, úmyslně trochu nakloněná na opačnou stranu než patra spodní. Tímto opatřením se stavitelům podařilo naklánění věže zpomalit, nikoli však zastavit. Sen o nejvyšší zvonici světa se rozplynul. Postavilo se už jen zvonové patro, do něhož byly zavěšeny veliké zvony (nejtěžší ze sedmi zvonů, které v šikmé věži visí dodnes, váží dvě a půl tuny). Roku 1373 byly stavební práce definitivně ukončeny.

(2) V následujících stoletích se šikmá věž v Pise nakláněla stále víc. Je tedy překvapivé, že přežila čtyři zemětřesení. Odborníci tvrdí, že to věž vydržela hlavně díky měkkému podloží. Při seismických otřesech pluje zvonice jako na vlnách, a proto se nezřítí.

V 90. letech minulého století dosáhlo vychýlení věže 5 metrů, a tak byl návštěvníkům vstup do věže zakázán. Během záchranných prací, ∗∗∗∗∗ v letech 1993–2001, byly podloží i věž zpevněny. Světoznámá památka se nejen přestala naklánět, ale dokonce se i trochu napřímila. Od prosince 2001 je šikmá věž v Pise znovu přístupná veřejnosti.

(www.novinky.cz; www.radynacestu.cz, upraveno)

TEXT 2

Předložky vlastní (např. za, k) jsou vždy jen předložkami. Existují však i slova, která jsou v některých větách předložkou a v jiných větách jiným slovním druhem. Pokud je takové slovo předložkou, jde o předložku nevlastní.

• Nabídli mu dobré {{u:místo.}} → podstatné jméno

• Šel tam {{u:místo mě.}} → předložka nevlastní

(1) Odbila půlnoc, v pokoji se zablesklo OSTRÉ světlo a před Skružem stála podivná postava v dlouhém rouchu. Vlasy měla stářím bílé, ale na růžové tváři nebyla jediná vráska. Z hlavy jí sálalo oslňující světlo, které ozařovalo celý pokoj.

„Vy jste ten duch, jehož příchod mně byl oznámen?“ zeptal se Skruž. „Ano, jsem duch minulých Vánoc.“ TICHÝ hlas jako by doléhal odněkud z dálky. „Jsem tady kvůli tvé záchraně. Vstaň, půjdeš se mnou!“

Výmluvy na ŠPATNÉ počasí byly marné. Duch uchopil Skruže za rameno a zamířil s ním k oknu. Skruž vyděšeně zaúpěl: „Jsem jen smrtelník, spadnu na zem.“ Duch mu ale položil ruku na srdce a pak oba prošli skrz zeď.

(2) Skruž se najednou ocitl uprostřed polí. Město zmizelo a s ním i tma. Byl jasný zimní den. „Probůh!“ zvolal Skruž, když se rozhlédl kolem. „Tady to znám, tady jsem byl doma! Tady jsem byl malý kluk!“ Duch se na něj laskavě podíval a Skruž stále cítil jeho LEHKÝ dotek, který mu pronikl do nitra duše. „Po té cestě bych mohl jít se zavřenýma očima,“ pokračoval Skruž. „To je divné, že sis na ni celá léta nevzpomněl,“ řekl mu duch. „Pojďme dál.“

(3) Náhle se před nimi objevilo městečko. Skruž cestou poznával každá vrátka, každý sloup i strom. Vzpomněl si na jména všech lidí, které míjeli. Proč měl ale takovou radost, že je vidí? Proč se mu jindy tak chladné oči rozzářily a jeho srdce se rozbušilo jinak než obvykle? Skruž dokonce slyšel, jak si všichni přejí veselé Vánoce. Co mu bylo do veselých Vánoc? Žádný užitek z nich přece neměl. Přesto se ale najednou cítil jinak než dříve.

(Ch. Dickens, Vánoční koleda, upraveno)

Modřiny, odřeniny, zlomeniny či posměch přítomných diváků. To vše riskují soutěžící v jednom z nejbláznivějších závodů, který se už od 19. století každoročně pořádá v nejmenovaném anglickém hrabství. Původně se netradičního klání účastnili jen místní obyvatelé, v současnosti akce láká závodníky ze všech koutů světa.

Jak závod probíhá? Soutěží se celkem ve ∗∗∗∗∗. Z vrcholu 180 metrů dlouhého, velmi strmého kopce se spustí přibližně čtyřkilový kulatý bochník sýra, za ním bezhlavě vyrážejí desítky závodníků. Je ale zhola nemožné sýr dohnat, neboť se řítí rychlostí až 112 kilometrů za hodinu. Vyhrává tedy ten závodník, který dorazí do cíle jako druhý, hned za sýrem.

Sýrový závod se nikdy neobešel bez zranění a právě kvůli úrazům byl zakázán. Na poslední oficiální závod, který se konal v roce 2009, se přišlo podívat 15 tisíc lidí. Deset diváků bylo zraněno, dalších šest při pohledu na řítící se závodníky omdlelo a pět soutěžících převezli zdravotníci do nemocnice. Akce je ale natolik populární, že se i přes zákaz koná neoficiálně.

(www.tyden.cz, upraveno)

TEXT 1

(1) Příroda umí vykouzlit neskutečné divy. Jeden z nich můžeme nalézt třeba v jihoamerickém státě Chile. Ledovec Grey je součástí Torres del Paine, chilského národního parku, a ústí do jezera Lago Grey. Ledovec je skoro třicet kilometrů dlouhý a na šířku má až pět kilometrů. Z jeho čela odpadávají obrovské, modře zbarvené kusy ledu. Kromě impozantního vzhledu Grey přináší svědectví o druhohorách, době dinosaurů. V části ledovce se našly cenné zkameněliny, například ichtyosauři neboli rybí ještěři, amoniti, tedy vyhynulí hlavonožci, nebo zkamenělé stromy. Vše minimálně šedesát šest milionů let staré. Grey se tak stal jedním z významných nalezišť druhohorních fosilií.

(2) Lodí se plavíme po šedé vodní hladině, ale známky života hledáme marně. Voda vymílá zpod ledovce tolik minerálů, že v jezeře žádní živočichové nežijí. O to víc vyniknou na šedém podkladu modré kry plovoucí po jezeře. Ledoví obři předvádějí velmi zvláštní balet. Předplatné na toto představení mají jen štíty hor kolem Lago Grey.

(3) Budoucnost Greye je ale nejistá, v posledních letech se totiž ledovec stále zmenšuje. Luis García z chilské univerzity považuje za jednu z příčin nezvykle rychlého úbytku ledovce globální oteplování způsobené lidmi. Svou roli v procesu zmenšování Greye hraje skutečnost, že méně sněží. Pokud je totiž sněhu dostatek, ledovec roste, a naopak. „Když se ledovec zmenší natolik, že nebude končit v jezeře, ale na skále, možná se jeho ústup zpomalí,“ doufá Luis García.

(4) Vypravit se do parku Torres del Paine určitě stojí za to. Věřte, že se vám stejně jako mně podlomí nohy při pohledu na tu koupající se masu ledu.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Větné členy v přístavkovém vztahu pojmenovávají jednu skutečnost různými způsoby, například naše škola má ve znaku {{u:sovu, symbol moudrosti}}.

Britská dopravní policie má v rukou novou zbraň v boji proti silničním pirátům. Využívá pomoci tzv. dopravních droidů. Tak se pojmenovala skupina cyklistů, jejíž členové monitorují dopravní přestupky řidičů motorových vozidel a hlásí je policii. Slovo droid v názvu skupiny se běžně používá ve sci-fi literatuře jako označení inteligentních robotů se schopností se přemisťovat.

Devětatřicetiletý Lewis Dediare se proplétá londýnskými ulicemi vybavenými několika kamerami na přilbě a několik hodin denně sleduje dopravní situaci. Udávat nedisciplinované řidiče se rozhodl poté, co ho na silnici srazilo auto a on téměř přišel o život. V jeho úsilí mu ihned začaly pomáhat desítky spřátelených nadšenců.

Policie se nejprve zdráhala se mstiteli na bicyklech spolupracovat, ale nakonec této iniciativě přišla na chuť. V místech, v nichž policie tento nový typ služby využívá, došlo ke zvýšení objasněnosti příčin dopravních nehod.

(www.idnes.cz, upraveno)

(1) Mezi druhohorní veleještěry patří největší tvorové, jací kdy na Zemi žili, souhrnně nazývaní sauropodi. Všichni tito obři byli býložravci. Jejich hmotnost mohla přesáhnout i 50 tun, tomu odpovídala i anatomie a stavba kostry. Mechanismus spojení a zavěšení jednotlivých částí připomínal konstrukci vysutého řetězového mostu. Určité odlehčení přinesly některým druhům duté obratle, někdy dlouhé více než metr.

(2) Sauropodi se objevili začátkem jury, tedy v druhém období druhohor. Brzy se rozšířili po celém světě a přežili až do konce křídového období, kdy spolu s ostatními dinosaury a mnoha dalšími skupinami živočichů vymřeli. Mezi opravdové giganty patřil například seismosaurus, jehož neúplné kosterní pozůstatky byly objeveny v roce 1985 v Novém Mexiku. Jednotlivá žebra tohoto sauropoda měřila přes dva metry.

(3) Jedním z největších, nejdelších i nejtěžších dinosaurů byl brachiosaurus. Hmotnost jeho těla by vyvážilo asi šest slonů, i když podle některých odhadů by jich muselo být až deset. Ocas měl kratší než ostatní sauropodi, ale hlavu na dlouhém krku měl stejně malou. Jeho výška by mu dnes umožnila bez nesnází nahlížet do oken čtyřpodlažních domů.

(4) Ještě nedávno byli tito giganti zobrazováni většinou ve vodě, neboť nikdo si neuměl představit, jak by se (vzhledem ke svému těžkému tělu) mohli pohybovat po souši, aniž by je voda nadnášela. Dlouhý krk, vysoko položené očnice i nosní otvory tuto představu podporovaly. Zuby brachiosaurů však svědčí o něčem jiném. Nebyly to totiž zuby zvyklé ukusovat měkkou a křehkou vodní vegetaci; byly uzpůsobeny ke spásání tuhých listů kapradin a jehličnatých stromů. Tím bylo jednoznačně prokázáno, že i tito velikáni žili na suché zemi.

(B. Záruba, Cesta do pravěku, upraveno)