Sloh - 9. ročník

Výňatek: Egypt byl osídlen již v paleolitu: obyvatelstvo bylo soustředěno kolem Nilu. Zprvu byla země rozdělena na Horní Egypt (převaha pastevectví a lovu) a Dolní Egypt (převaha zemědělství), kolem roku 3000 př. n. l. došlo ke sjednocení. Vládcem byl faraon (byl uctíván jako vtělený bůh), nejnižší postavení měli otroci. O vyspělosti staroegyptské civilizace svědčí mj. budování monumentálních staveb. Zhruba mezi lety 2600 a 1500 př. n. l. se stavěly pyramidy, nejslavnější je patrně Chufuova pyramida (nazývaná také Cheopsova pyramida).

Výpisky z výše uvedeného výňatku:

Historie Egypta

• OSÍDLENÍ: paleolit

• CENTRUM: oblast kolem Nilu

• HORNÍ E. (pastevectví, lov) × DOLNÍ E. (zemědělství) → sjedn. cca 3000 př. n. l.

• PANOVNÍK: faraon

• ∗∗∗∗∗

(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výňatku uveden.)

(1) V prosinci 2023 slavná americká kapela Kiss odehrála koncert, jímž oficiálně zakončila svou uměleckou dráhu, trvající přesně 50 let. Hudebníci, proslulí stylizovaným líčením, zároveň představili své pokračovatele – hologramové avatary.

(2) Hologram je (zjednodušeně řečeno) trojrozměrný, velmi realistický obraz daného objektu. Možná vás překvapí, že hologramy mají mnoho společného se starým trikem, který používali iluzionisté už ve století páry¹. Říká se mu Pepperův duch a jeho princip spočívá v tom, že objekt schovaný před zraky diváků je pomocí soustavy nakloněných zrcadel zobrazován tak, jako by byl přímo před publikem sedícím v hledišti. Tento trik použil roku 1862 během divadelního představení britský vynálezce John H. Pepper, čímž docílil toho, že se na pódiu zjevila postava vznášejícího se ducha.

(3) Podstata triku zůstává dodnes stejná, jen se při něm využívají moderní technologie. S hologramy se nejčastěji setkáte ve světě showbyznysu. Své digitální náhradníky použila třeba ABBA, jedna z nejúspěšnějších popových skupin. Po skoro 40leté tvůrčí pauze oznámila v roce 2021 svůj návrat a vydala nové album. Následujícího roku se pak uskutečnila série koncertů, na nichž však vystupovaly počítačově zpracované verze členů této švédské skupiny. Takzvaní abbataři tehdy koncertovali výhradně ve speciální aréně v Londýně, jejíž hlediště má kapacitu 3 000 míst, a tato vystoupení byla zcela vyprodaná.

¹ století páry = slovní spojení používané pro označení 19. století

(www.abicko.cz, ct24.ceskatelevize.cz; upraveno)

Máte čas v sobotu 30. května 2026? Pokud ano, přijďte do lesoparku v Letňanech a zúčastněte se charitativního běhu, který pořádáme ve spolupráci s městským úřadem pro Prahu 18. Startovným ve výši 150 Kč přispějete na provoz spolku Stáří v pohodě, který již třicet let pečuje o seniory.

(1) Jízdu nejkrásnějším úsekem švýcarských Alp, během níž překonáte 291 mostů a projedete 91 tunely – to vám nabízí Ledovcový expres. Tento unikátní vlak se na svou první cestu vydal 25. června 1930: z obce Zermatt vyjel přesně v půl osmé ráno a do cíle, jímž byla obec Svatý Mořic, dorazil přibližně po jedenácti hodinách. Nádherné scenérie tehdy obdivovalo 70 pasažérů a o jejich pohodlí se starala několikačlenná posádka.

Po této trase Ledovcový expres zprvu jezdil jen v letních měsících, v zimě totiž kvůli velkému množství sněhu hrozily laviny. Jeho celoroční provoz umožnil až tunel Furka, otevřený v roce 1982. O jedenáct let později došlo k zásadní proměně vlakové soupravy Ledovcového expresu: poprvé byly použity panoramatické vagóny, které kromě klasických oken měly také částečně prosklenou střechu, zaručující turistům lepší výhled. Dnes Ledovcový expres jezdí v letních měsících z Zermattu do Svatého Mořice dvakrát denně. Trasu mezi ••••• urazí zhruba za osm hodin, po cestě zastavuje v několika stanicích (např. v malebném městě Chur). Nejkrásnější panorámata jsou prý okolo průsmyku Oberalp, jenž je se svou nadmořskou výškou 2033 metrů zároveň nejvýše položeným místem celé železniční trasy. Z obce Thusis do Svatého Mořice jede vlak po tzv. Albulské dráze. Ta se pyšní odvážnými architektonickými konstrukcemi, díky nimž vlak překoná tisícimetrový výškový rozdíl mezi těmito městečky.

(2) Chcete-li zažít jízdu v panoramatickém vagónu Ledovcového expresu, musíte si předem koupit nejen jízdenku, ale i místenku. Počítejte s tím, že budete muset sáhnout hlouběji do kapsy, zážitek ale stojí za to. Rozhodně to zkuste. Pokud budete chtít absolvovat celou trasu (tzn. Zermatt – Svatý Mořic) například v červnu 2026, základní ceny bez slevy budou následující:

Vysvětlivky: CHF – zkratka pro švýcarský frank (1 CHF = cca 27 Kč); místenka – rezervace konkrétního sedadla

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 1

Národní divadlo přijme jevištní techniky (stavba a demontáž scény, příprava a umísťování rekvizit apod.). Očekáváme časovou flexibilitu (hraje se o víkendech i o svátcích) a fyzickou zdatnost. Kontakt: nabor@narodnidivadlo.cz.

TEXT 2

Naše firma = instalace žaluzií a rolet + zkušení montéři. Jsme časově flexibilní (montáž lze provést i o víkendech či svátcích). Více na www.zaluzie-dvorak.cz.

Tanec s hudbou

Zářivě bílou pláž omývají vlny tyrkysového Tichého oceánu a pod palmami tančí krásky s nádhernými květinovými věnci kolem krku. Jejich ladné pohyby ale nemají jen okouzlit turisty z plážových hotelů. Tanec hula je zejména výrazem úcty k havajské přírodě a kultuře.

Původně hula tančili jenom muži, a to při zpěvu „a cappella“ (tj. zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů). Postupem času se do tance zapojily i ženy a přidaly se hudební nástroje. Dnes při hula hudebníci často hrají na ukulele nebo se tančí v rytmu bubnů.

Pokud si chcete tuto starou havajskou tradici dosyta užít, zajeďte v květnu na ostrov Molokai. Zde se již od roku 1991 každoročně koná třídenní festival tance hula.

K výrobě ptačího krmítka budeme potřebovat: kokosový ořech, 5 provázků, nožík, pilku a vrtačku. Z ořechu nejprve vydlabeme dužinu a pak ho rozřízneme napůl. Vzniknou dvě takové misky. Po obvodu každé z nich vyvrtáme čtyři otvory. Poté vezmeme 4 provázky a misky pevně svážeme k sobě. Poslední provázek, pomocí něhož zavěsíme krmítko na strom, protáhneme pátým otvorem v horní misce. Krmení se bude sypat do dolní misky. Nakonec zkontrolujeme šířku mezery mezi okraji horní a dolní poloviny ořechu. Pokud bude menší než 5 cm, ptáci se do krmítka nedostanou.

Gorgony se k sobě něžně choulily a tvrdě spaly. Všechny tři měly dlouhé špičáky a bronzové drápy, ale jen jedna měla místo vlasů vlnící se klubko hadů. To bude určitě Medúza. V měsíčním světle její tvář vypadala jemně, zatímco kůže jejích sester byla šupinatá. Medúziny zavřené oči Persea přitahovaly; věděl, že by jí stačilo jen na vteřinu je otevřít a jeho život by byl u konce. Najednou mu vše došlo. „Ach, co jsem to za hlupáka! Ty sochy kolem – to jsou ostatky těch, kteří se setkali s pohledem Medúzy,“ špitl.

(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)

Zubní pasty vznikly relativně nedávno. To ovšem neznamená, že dřív si lidé zuby vůbec nečistili. Starověcí Egypťané si už ve 4. století před naším letopočtem nanášeli na zuby směs ze soli, pepře, máty a květů kosatce, aby nečistoty obrousili. Staří Římané zase vyráběli zubní prášek z drcených lastur a pro osvěžení dechu do něj přidávali okvětní lístky růže. Receptur bylo skutečně mnoho.

V 19. století se vlivem průmyslové revoluce složení zubních prášků stává rafinovanějším, experimentuje se např. s látkami zvyšujícími bělost zubů. První zubní pasty vznikly přidáním pěnidel (usušeného mýdla aj.) do suché směsi zubních čistidel.

Pasty se nejprve prodávaly ve skleněných dózičkách, v těch ale rychle vysychaly. Problém vyřešil až syn Washingtona Sheffielda, známého výrobce zubních past. Když pozoroval malíře, jak vytlačují barvy z tub, napadlo ho, že obdobným způsobem by se mohla aplikovat i zubní pasta na kartáček. Zubní pasta v tubě byla na trhu k dostání již v roce 1892. Dalším významným milníkem dentální hygieny se stal rok 1914. Tehdy bylo totiž prokázáno, že zubní sklovinu posiluje fluorid sodný. Záhy se tato látka stala běžnou součástí většiny zubních past.

(www.culinabotanica.cz, upraveno)

Na severu leží Niflheim, svět věčné temnoty. Zde se mlhou líně plazí jedenáct jedovatých řek, které se zrodily ze stejného pramene v samém srdci všeho, ze vztekle řvoucího víru jménem Hvergelmi. Zemi ovládla krutě panující zima, celý kraj je zahalen bílým mrazivým hávem, nad nímž se převaluje zlověstně temné ovzduší. Vlající závoje mlžného oparu zakrývají oblohu.

(N. Gaiman, Severská mytologie, upraveno)

(1) Mít červenější rty toužily ženy odpradávna. K barvení rtů původně používaly křídla brouků, rybí šupiny, rozdrcené drahokamy nebo jiné látky, z nichž některé byly i toxické.

První doložená barva na rty pochází ze Sumeru a její stáří se odhaduje na pět tisíc let. Zvýrazňování rtů bylo oblíbené i ve starověkém Egyptě. Kdyby ovšem Kleopatra, egyptská královna proslulá sytě rudými rty, žila ve středověku, patrně by skončila na hranici. Výrazně červené rty byly totiž v té době považovány za ďáblovo znamení.

Postoj k líčení se v dějinách mnohokrát změnil. V některých obdobích byly rudé rty módní hlavně mezi šlechtou, jindy byly symbolem žen lehkých mravů. V roce 1770 anglický parlament dokonce uzákonil, že manželství může být zrušeno, pokud se ženě podařilo provdat především díky používání make-upu.

(2) Moderní rtěnka, jakou znáte dnes, má kořeny ve Francii. Právě zde se na konci 19. století začaly vyrábět tuhé červené tyčinky, jimiž si ženy líčily rty. Rtěnka se ale rozšířila až díky dalšímu, tentokrát americkému vynálezu. Roku 1923 si totiž James Mason nechal patentovat praktické pouzdro s otočným dnem, což líčení rtů výrazně usnadnilo.

(www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

(1) Jedním z vynálezů, které výrazně ovlivnily medicínu a biologii, je určitě mikroskop. Tento přístroj umožnil pozorovat i objekty pro lidské oko neviditelné.

(2) První použitelný mikroskop zkonstruovali na konci 16. století Hans a Zacharias Janssenovi. Jejich vynález veřejnost nejdřív vnímala pouze jako kuriozitu. Rané modely mikroskopu měly nejvýše desetinásobné zvětšení, obraz byl navíc rozmazaný. Průlom nastal díky jednomu obchodníkovi s textilem. Antoni van Leeuwenhoek (1632–1723) zprvu začal mikroskop vylepšovat, aby mohl pozorovat strukturu vláken látek, které prodával. Později pod mikroskopem zkoumal také vlasy či lidskou krev – údajně jako první člověk na světě spatřil krevní buňky. Dochované van Leeuwenhoekovy mikroskopy mají 275násobné zvětšení pozorovaného objektu, podle mínění některých vědců je ale možné, že van Leeuwenhoek svým nejlepším výrobkem dosáhl 500násobného zvětšení.

(3) Všichni zmínění muži vyráběli pouze optické mikroskopy: ty objekt přibližují pomocí čoček, mají ovšem své limity. Detailnější průzkum mikrosvěta umožnil až elektronový mikroskop, jehož prototyp sestrojil v roce 1932 německý fyzik Ernst Ruska. Tento přístroj překonal i nejpokročilejší optické mikroskopy, a to jak z hlediska přiblížení, tak z hlediska ostrosti. V roce 1986 Ruska za svůj vynález i celoživotní práci zaslouženě získal Nobelovu cenu. Současné mikroskopy jsou schopny zvětšit vzorek až milionkrát.

(4) Přiblížit si aspoň trochu nějaký objekt se vám ovšem podaří i bez mikroskopu, a dokonce je to velmi jednoduché. Sestrojit čočku totiž ZVLÁDNETE i doma. Kancelářskou svorku vytvarujeme do smyčky co nejpodobnější kruhu, jehož průměr by měl být asi 2 mm. Smyčku pomažeme olejem, aby se na ní vytvořil jemný povlak, ponoříme ji do vody a pak pomalu vytáhneme ven. Kapka vody, která ve smyčce zůstane, bude sloužit jako čočka a objekty zvětší přibližně dvojnásobně.

(P. Sládek, O mikroskopech; www.abicko.cz, upraveno)

Táta se jako obvykle chystal doprovodit Pepu na trénink, dokonce kvůli tomu odložil pracovní schůzku, když mu Pepa nečekaně oznámil, že dnešní trénink byl včera zrušen. Táta na to zareagoval: „Pepo, taky se to nemusím dozvídat až na poslední chvíli!“

(1) Ke známým symbolům Austrálie patří kromě budovy opery v Sydney i obrovský skalní útvar z červeného pískovce, ležící v australské poušti. Tento pískovcový monolit (přírodní objekt z jediného kusu horniny) ztělesňuje dávnou minulost země protinožců. Domorodí obyvatelé ho zprvu pojmenovali Uluru, později se stal známým také jako Ayersova skála – roku 1873 ho takto nazval průzkumník William Gosse. Unikátní přírodní objekt má díky specifickému složení pískovce načervenalý nádech. Uluru navíc každý den prochází nevšední barevnou proměnou: od ranní jantarové přes karmínovou až po sytě oranžovou při západu slunce. Za úchvatné vizuální efekty mohou podle vědců sluneční paprsky.

(2) Uluru lze spatřit už ze vzdálenosti sta kilometrů: nad okolní rovinatou krajinu ční do výšky 348 metrů a jeho obvod při úpatí měří 9,4 kilometru. Celý skalní útvar je možné obejít po zemi například po turistické stezce Uluru Base Walk, vinoucí se jen pár metrů od nejspodnější části monolitu. Při návštěvě červené skály je ovšem nutné počítat s extrémními teplotami: v létě mohou v této oblasti dosahovat až 47 °C. Navzdory tomu sem ročně zavítá okolo 250 000 turistů z celého světa. Řada z nich přitom netuší, že se dívá pouze na vrcholek skály. Větší část Uluru je totiž schovaná pod zemským povrchem: předpokládá se, že by místy mohla sahat až do hloubky pěti kilometrů.

(3) Oblast, v níž se monolit nachází, patřila odpradávna lidu Anangu. Pro tyto původní obyvatele Austrálie mělo celé území včetně Uluru vždy posvátný význam. V roce 2019 byl proto turistům výstup na Uluru oficiálně zakázán. Turistické stezky jsou od posvátných míst odděleny plotem a vstup do ohrazeného prostoru je považován za přečin. Přesto k Uluru dál proudí davy návštěvníků a neodradí je ani vysoké ceny – noc v luxusním stanu vyjde v přepočtu zhruba na 40 000 korun.

(D. Brewer a kol., Planeta tajuplných světů; www.national-geographic.cz, upraveno)

Mezi vládci podsvětí nacházíme velkou rozmanitost. Liší se jejich počet a jsou genderově různorodí. Přesto i u nich lze najít společné znaky – všichni disponují značnou mocí a mají absolutní vládu nad podsvětím, do níž jim nikdo nesmí zasahovat.

Germáni mají za vládkyni podsvětí nestvůru Hel, zatímco u Finů vládne v podsvětí bůh Tuoni. Obě podsvětí se jmenují podle svých vládců, protože byla vytvořena až na základě jejich přání. Oproti tomu podsvětí v řecké mytologii vzniklo dávno předtím, než se vlády nad ním ujal Hádes.

(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)

Papírového robota vyrobíme ze 6 krabic. Na plochy, které budou přilepené k sobě, použijeme oboustrannou lepicí pásku. Na hlavu robota z krychlové krabice nalepíme ruličku od toaletního papíru představující anténu. Když máme vybrané všechny krabice, stačí je slepit. Nahoru přilepíme hotovou hlavu. Poté na největší kvádrovou krabici, z níž bude tělo robota, přilepíme dvě podlouhlé krabice (nohy) a dvě úzké krabice (ruce).

„Když jsem nastoupila,“ řekla robopsycholožka Calvinová, „přidělili mi místo v budově, která stála tam, kde je dnes požární zbrojnice. Zbourali ji ještě dřív, než jste se narodil. V kanceláři jsem tehdy byla se třemi dalšími lidmi. Patřila mi polovička stolu. Všechny roboty jsme vyráběli v jediné budově. Tři roboty týdně. Kolik vám je?“

„Dvaatřicet,“ odvětil jsem.

„Vy jste tedy nezažil svět bez robotů. Víte, byly časy, kdy lidstvo stálo tváří v tvář vesmíru samo.“

(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)

(1) Když se mluví o přístrojích, které změnily svět, málokdo z vás si vzpomene na ledničku. Přitom jde zcela nepochybně o převratný vynález.

(2) Toho, že v chladu zůstávají potraviny déle čerstvé, si lidé všimli už dávno. K jejich chlazení zprvu používali led, to ale bylo při vyšších venkovních teplotách problematické. První efektivnější chladicí systém navrhl v roce 1805 Oliver Evans, ledničku však tento vynálezce nesestrojil. V polovině 19. století zkonstruoval James Harrison přístroj na výrobu ledu, jenž se záhy uplatnil v pivovarnictví či v továrnách vyrábějících masné výrobky.

(3) První domácí ledničky poháněné motorem vznikly až roku 1911 a oproti těm dnešním byly dost neskladné: motor byl umístěn ve sklepě, zatímco chladicí skříň v kuchyni. Taková lednička navíc stála tisíc dolarů, což byl dvojnásobek průměrné ceny, za kterou se tehdy prodávalo auto. Poměr mezi cenou a užitnou hodnotou tedy zprvu nebyl optimální.

(4) V následujících letech se zařízení zdokonalovala, např. původní jedovatá chladiva byla nahrazena látkami pro člověka méně nebezpečnými. Na konci 30. let už mělo ledničku přibližně 60 % amerických domácností. Dnes je lednička v každé domácnosti, a proto už nemusíte nakupovat jídlo každý den.

(www.idnes.cz; www.stoplusjednicka.cz, upraveno)

(J. Nohavica, Myš, upraveno)

Náhle se cítím tak svobodná. Kéž tahle chvíle nikdy neskončí!

(1) Velikonoční ostrov patří k nejodlehlejším obydleným místům na světě, nejbližší lidská sídla jsou od něj totiž vzdálena zhruba 2 000 kilometrů. Přesto alespoň něco o tomto ostrově zaslechl fakt každý, a to v souvislosti se zvláštními sochami, v domorodém jazyce zvanými moai. Sochy poutají pozornost jak svým vzhledem (mají zploštělou hlavu s nápadným nosem a širokou bradou), tak svou velikostí. Většina z nich je zhruba 3,5 metru vysoká a váží kolem 14 tun, najde se zde však i několik 90tunových soch, z nichž každá měří 12 metrů.

První písemná zmínka o legendárních sochách pochází z roku 1722. Tehdy totiž na velikonoční neděli přistáli nizozemští námořníci u neznámého ostrova. Kapitán Jacob Roggeveen poté do lodního deníku napsal, že na Velikonočním ostrově, jak jej po přistání pojmenoval, nejsou skoro žádné stromy. Zmínil se také o zdejších obyvatelích a nezvyklých sochách postavených na kamenných podstavcích podél pobřeží.

Vědci si dlouhá léta kladli otázku, jak domorodci mohli tak ohromné sochy vztyčit. Záhadu částečně objasnil český vědec Pavel Pavel. Ten totiž v roce 1986 provedl na Velikonočním ostrově svůj experiment, jímž dokázal, že přesunout obří sochu a vztyčit ji na podstavec zvládne pomocí primitivních nástrojů a lan méně než 20 lidí.

(2) Kde se ale na ostrově bez stromů vzal materiál potřebný na přesun soch? Nedávná analýza vzorků zeminy z ostrova potvrdila, že Velikonoční ostrov byl kdysi porostlý hustými lesy, byl zde tedy dostatek dřeva i lýka. Díky úrodné sopečné půdě a velkému množství zvěře nemuseli ostrované trávit čas jen sháněním obživy. Začali tedy vytvářet kamenné plošiny a stavět na ně sochy, nejspíše na počest bohů. Postupem času však došlo k masivnímu odlesnění ostrova a nakonec zde přestaly vznikat i nové sochy.

(kol. autorů, Jak to bylo doopravdy, upraveno)

Manželé K žili na břehu vyschlého moře planety Mars už spoustu let. Měli dům z křišťálových sloupů, který se jako květina otáčel za sluncem. Den co den bylo ráno vidět paní K, jak čistí dům hrstmi magnetického prachu, který odstranil všechnu špínu a pak odletěl s horkým větrem pryč. Odpoledne, kdy zkamenělé moře žhnulo nehybným vedrem, bývalo vidět i pana K, jak si v pokoji čte z kovové knihy s plastickými hieroglyfy.

(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)

Mars je druhá nejmenší planeta Sluneční soustavy. Povrch Marsu je pokryt krátery, vysokými sopkami a hlubokými kaňony. Vysoký obsah oxidu železa v povrchových horninách způsobuje typicky načervenalou barvu této planety. Na Marsu se v oblasti pólů nacházejí polární čepičky (tělesa tvořená směsicí vodního a suchého ledu).

(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)

Každý rok v červenci přiláká španělské město Pamplona statisíce turistů. Koná se zde totiž slavnost Sanfermines, jejíž součástí jsou tradiční běhy s býky v ulicích města.

Počátky slavnosti, kterou celosvětově proslavil spisovatel Ernest Hemingway svou novelou Fiesta, sahají do 14. století. Už tehdy pastevci hnali městem býky, aby je dostali do arény na býčí zápasy. Šlo o standardní postup při přesunu zvířat ze stájí, typický pro celé Španělsko. Zvyk běhat před býky se stal populárním na konci 19. století, dnes už se ale tato tradice udržuje pouze v Pamploně.

Slavnost, trvající devět dnů, je vždy zahájena 6. července v pravé poledne vystřelením světlice ze zdejší radnice, následujícího dne v osm hodin ráno začíná první běh s býky. Běžecká trasa, jejíž část protíná centrum města, je dlouhá 850 metrů. Samotný běh sice trvá jen pár minut, každý den se ovšem při něm někdo zraní. Podle oficiálních statistik, vedených od roku 1910, během slavností zemřelo již 16 běžců. Buď je na rohy nabodl býk, nebo byli ušlapáni davem. Jestliže nechcete rozšířit jejich řady, běh s býky si rozhodně odpusťte. Je to sice vzrušující, ale nepochybně i nebezpečné.

(www.idnes.cz; www.spanelskyptacek.cz, upraveno)

Perseverance bude mapovat rudou planetu

30. července 2020

Dnes ve 13:50 našeho času odstartovala raketa Atlas V. Diváci mohli start sledovat v přímém přenosu na televizních obrazovkách. Raketa vynesla do vesmíru robotické vozítko Perseverance. Pokud vše půjde podle plánu, příští rok v únoru Perseverance přistane na Marsu a začne shromažďovat údaje o klimatu a geologii rudé planety.

(Vzhledem k povaze úlohy není zdroj výchozího textu uveden.)

The Color Run je unikátní běžecký závod. Výkon v tomto závodě není podstatný, jde hlavně o zábavu. Na startu pětikilometrové trasy mají na sobě všichni běžci čistě bílá trička, to se ale záhy změní. Po každém zdolaném kilometru jsou totiž zasypáni barevnými prášky. Nezáleží na tom, jak rychle trasu uběhnou, čas se vůbec neměří. The Color Run především propaguje zdravý životní styl – přes 60 % lidí běží tak dlouhou trasu poprvé v životě a některým z nich se běh natolik zalíbí, že po závodě začnou svou kondici zlepšovat pravidelným běháním.

„Závodu se přezdívá Pět nejšťastnějších kilometrů na Zemi, protože tato neobvyklá, ale zábavná akce spojuje přátele i rodiny. Chtěl jsem tím lidi povzbudit ke sportování,“ vysvětluje Travis Snyder, zakladatel netradičního závodu.

The Color Run se poprvé konal v březnu 2011 v USA, závodu se tehdy zúčastnilo kolem šesti tisíc závodníků. Během následujících devíti let závod absolvovalo přes osm milionů lidí z více než 50 zemí světa, a tak se The Color Run stal jednou z největších běžeckých událostí na planetě.

(www.thecolorrun.cz, upraveno)

Make Love, Not War po španělsku

Milujte se, neválčete. Světově známé heslo hippies po letech znovu ožilo na severozápadě Španělska. Přes sedmdesát svobodomyslných lidí, trvale ∗∗∗∗∗ v ekologické vesničce Matavenero, si zvolilo specifický životní styl. Obejdou se bez aut, internetu, televize a dalších moderních vymožeností, spoléhají na vlastní zdroje potravy a solární energii.

Unikátní vesnici, ••••• v horách španělské provincie León, pomáhal v roce 1989 založit Němec Ulrich Wuttke, který v místní přírodě našel zalíbení. Dnes zde bydlí nejen Španělé a Němci, ale také třeba Dánové, Francouzi, Poláci či Brazilci. Ve vsi neplatí žádná hierarchie, všechno patří všem.

Zdejší hippie komunita se před světem rozhodně neuzavírá. Turisté jsou zde vřele vítáni, nesmí ovšem přijet autem ani na motorce. Jediným povoleným dopravním prostředkem (pokud tedy nevlastníte koně) je totiž jízdní kolo. Návštěvníci mohou strávit až deset dní ve speciálním domku. V létě pro ně navíc lidé z komunity pořádají různé kurzy, během nichž turisty naučí například péct chleba. Návštěva Matavenera, v němž se zastavil čas, je určitě nevšedním zážitkem.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího text uveden.)

Kilometry a kilometry ve stísněných prostorech, s kyslíkem na zádech, bez přírodního světla. Takový je cave diving neboli potápění v jeskyních. Jeskyně vyplněné vodou jsou často zmapovány minimálně. Je tedy pravděpodobné, že potápěči naleznou jedinečné zástupce fauny a flóry či unikátní geologické útvary.

Cave diving láká všechny, kteří chtějí posunout hranice svých možností. Při tomto technicky velmi náročném potápění vám však může hrozit značné nebezpečí. V síti jeskyní se totiž dá velmi lehce zabloudit. V úzkých prostorech se potápěči také může část výstroje zachytit za výčnělek. ∗∗∗∗∗

Základem potápění v jeskyních jsou záložní světelné zdroje. U kyslíku platí pravidlo tří třetin: první třetina kyslíku je na cestu tam, druhá na cestu zpět a třetí je pro případ jakýchkoli komplikací. Nástrah při cave divingu na vás čeká mnoho. Nikdy nevíte, na kterou narazíte.

(www.samuraj.cz, upraveno)

TEXT 1

(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“

(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.

(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.

„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“

(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:

Milá společnosti!

Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.

Píšete „platíme dobře“. Dobře.

Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.

Vaše šťastná

Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.

(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)

TEXT 2

Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.

(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)

TEXT 1

(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“

(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.

(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.

„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“

(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:

Milá společnosti!

Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.

Píšete „platíme dobře“. Dobře.

Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.

Vaše šťastná

Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.

(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“

(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)

TEXT 2

Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.

(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)