CERMAT úlohy na téma „Citově zabarvená slova, spisovnost × nespisovnost". Zadání a vyhodnocení zdarma; postup řešení ve zkušební verzi.
Ve výchozím textu je uvedeno dvanáct vět: ve třech z nich se vyskytuje nespisovný tvar slovesa. Najděte tyto tři věty a napište jejich čísla. Čísla od sebe zřetelně oddělte čárkou.
(Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného čísla, tak zapsání jakéhokoli čísla, které neodpovídá zadání.)
Vypište z výchozího textu tři slova, která jsou vždy (tzn. v jakémkoli kontextu) nespisovná.
(Za chybu je považováno jak neuvedení hledaného slova, tak zapsání jakéhokoli slova, které neodpovídá zadání.)
TEXT 1
(1)
Vždy říkávala moje máma mi,
nestahuj kalhoty, dokud nepřijde tsunami!
A tak to nedělám, byť vody mám po kolena,
věřím, že to nic neznamená.
Já vidím sklenku z půlky plnou,
i když je zcela prázdná,
neměj mě za blázna,
vždyť je to věc krásná,
neustále bejt pozitivní,
i když je všude jenom špína a ty v ní.
(2)
A co vykládáš mi zas tu,
že je moře plný plastu
a velryby hynou,
hele, né mojí vinou.
Čekáš doopravdy, že omezím igelit?
To chce klid!
Vždyť šance, že zrovna igelitka vode mě
ňákou z nich vodkráglovala, je fakt malá!
A abych si bral vlastní tašku,
když du na nákup?
Nejsem hňup!
(3)
Netrápím se, že se svět otepluje,
teplo je fajn, mně vyhovuje.
Netrápím se, že maj ledovce tát,
bude v čem se vykoupat!
Netrápím se, že vzduch ničí výpary.
Mně dobře je uvnitř mý nový káry!
Za to všechno jsem fakt strašně rád!
(4)
Koukám se skrz skla růžovejch brejlí,
to je disciplína, co ovládám nejlíp.
Nevidím zlo, neslyším zlo,
je to zázrak, je to kouzlo,
je to recept, jak vždy život bezvadnej mít.
Je to nejvíc!
(Xindl X: Růžový brejle; upraveno)
TEXT 2
Nespisovný prostředek typu A vzniká tak, že se před počáteční samohlásku spisovného slova přidá souhláska, např. u nás doma → {{u:hu}} nás doma.
Nespisovný prostředek typu B vzniká jinak, než je uvedeno výše.
Které z následujících slov podtržených v TEXTU 1 je nespisovným prostředkem typu A?
(Úlohu řešte na základě definic uvedených v TEXTU 2.)
TEXT 1
(1) Blázni nemají rozum, pomyslí si VRCHNÍ SESTRA. Tak například ten NOVÝ PACIENT. „Pusťte mě ven,“ volá na ni už asi po sté. Mluví sice rozčileně, ale nekleje, to se musí nechat. Jen stále vykřikuje: „Pusťte mě ven z téhle zpropadené rakve!“
„To není rakev, pane Kippersalte,“ pronese sestra znuděným, ale konejšivým tónem. „Rakev by přece neměla po stranách otvory, abyste mohl dýchat a abych já viděla, že nemáte žádné těžkosti…“
„Žádné těžkosti?“ Muž ležící v těsné, pohyb omezující bedně se náhle začne smát. „Ležíte na čistém povrchu, můžete částečně změnit pozici a hýbat rukama. A nekřičte pořád. Tato ohrádka je jistě lepší než svěrací kazajka,“ vysvětluje sestra.
„Ohrádka! Takhle tomu říkáte? A kdy mě pustíte ven?“
„Až vás prohlídne doktor.“
„Doktor? Vždyť vám opakovaně říkám, že já jsem doktor!“
„To není pravda, pane Kippersalte. Podle našich záznamů jste majitel obchodu,“ odvětí sestra ostrým tónem a do karty pacienta si zapíše: ∗∗∗∗∗
„Nejsem žádný pan Kippersalt. Proč nikdo v této příšerné instituci nechápe, že mě sem zavřeli kvůli nějakému nedorozumění? Pracuji jako lékař a jmenuji se Watson!“
(2) Sestra vidí, jak se muži rozčilením ježí knír. Zhluboka se nadechne a sarkasticky pronese: „Řada našich pacientů se domnívá, že jsou někým jiným. Představte si, že na oddělení máme i Sherlocka Holmese! Zajímalo by mě, jestli vám to dosvědčí.“
„Okamžitě volejte Scotland Yard!“ důrazně požaduje nový pacient. „Inspektor Lestrade vám stoprocentně potvrdí, že jsem Watson.“
(3) Zatelefonovat? A čím? Jako by tady, daleko na sever od Londýna, mohl být tak moderní vynález. Ten muž se snad domnívá, pomyslí si sestra, že ho z našeho ústavu pro choromyslné propustíme. „Tiše,“ začne šeptat, jako by uklidňovala dítě. Je jí ho líto. Zdá se jí totiž, že kdyby býval nepřišel o rozum, byl by to vážně hodný člověk.
(N. Springerová: Enola Holmesová. Případ zlověstných kytic; upraveno)
TEXT 2
Sousloví je ustálené spojení dvou nebo více slov, které se používá jako jeden celek s vlastním významem, např. koupila {{u:hrubou mouku}}. Žádnou část sousloví nelze nahradit synonymem, význam slovního spojení by se totiž změnil nebo by vzniklo velmi nezvyklé slovní spojení, např. koupila {{u:drsnou mouku}}.
Které z následujících tvrzení o výrazech tučně vyznačených v TEXTU 1 je pravdivé?
TEXT 1
Arthur Dent se ve čtvrtek v osm ráno necítil nejlíp. Mátožně bloumal po ložnici, otevřel okno, uviděl, jak obrovský žlutý buldozer vjíždí na jeho zahradu, odkráčel do koupelny a začal se mýt. Myslí mu přitom bloudilo slovo buldozer a hledalo, s čím by se mohlo spojit. Matně se rozpomínal, že včera vypěnil. Cože to bylo? Ach ano, večer se přece v hospodě rozčiloval KVŮLI STAVBĚ dálničního obchvatu, o níž se zrovna ten den dozvěděl. Ten obchvat ale městská rada přece nemůže prosadit… Nebo…?
O patnáct vteřin později už Arthur ležel v bahně před buldozerem.
L. Prosser byl jenom člověk. Konkrétně řečeno, byl to asi čtyřicetiletý, dosti obtloustlý zaměstnanec obecní rady v poněkud ošuntělém oděvu. Teď právě stál nad Arthurem a snažil se ho zviklat: „No tak, pane Dente, tohle nevyhrajete. Nemůžete tady přece ležet NAVĚKY.“
Arthur dál ležel v blátě a šklebil se: „Vsaďte se!“
„Obávám se, že se s tím obchvatem budete muset smířit,“ opáčil L. Prosser. „Měl jste právo v zákonné lhůtě vznést námitky nebo předložit protinávrh. Ty plány byly vyvěšené na plánovacím oddělení úřadu pro místní rozvoj tři čtvrtě roku.“
„Šel jsem se tam na ty plány podívat hned, jak jsem zjistil, že mi chcete zbourat dům.“
∗∗∗∗∗
„Ale jo. Byly ve sklepě vašeho úřadu na dně zamčené registračky. Tu jste vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor leopard!“
L. Prosser raději změnil téma: „Dálniční obchvat se vám bude líbit.“
„Hele, drž hubu,“ zavrčel Arthur, „jdi do háje i s tou svou pitomou dálnicí.“
L. Prosser zalapal po dechu, rychle se ale vzpamatoval: „Pane Dente, rád bych vám poskytl věcnou informaci. Víte, jakou škodu by utrpěl tenhle buldozer, kdybych ho pustil a on vás převálcoval?“
„Jakou?“
„Vůbec žádnou,“ řekl klidným hlasem L. Prosser a odmašíroval.
(D. Adams, Stopařův průvodce Galaxií, upraveno)
TEXT 2
Charakteristika vnější: popis vzhledu literární postavy.
Charakteristika vnitřní typu A: povahové vlastnosti literární postavy jsou v textu přímo pojmenovány (pomocí přídavných či podstatných jmen), např. Eva je hodná; Petr je sobec.
Charakteristika vnitřní typu B: povahové vlastnosti literární postavy nejsou v textu přímo pojmenovány, ale vyplývají z popisu jejího jednání.
Které z následujících tvrzení o slovních spojeních podtržených v TEXTU 1 je pravdivé?
TEXT 1
(1) Alex se musel zeptat na cestu. Když zjistil, jak dlouho ještě půjde, trochu ho to zaskočilo. Byl ale vděčný za svou fyzičku: když přece vydrží trénovat klidně šest hodin v kuse, zvládne i ujít pár bloků v New Yorku. Bylo krátce po půlnoci, když konečně dorazil do správné ulice. Tahle čtvrť se mu zdála nebezpečná. Dům, v němž jeho babička bydlela, vypadal jako šedivá věž. Alex byl vystrašený a promrzlý, ale jakmile vystoupil v jedenáctém patře z výtahu, rozhodl se, že svou slabost nedá najevo.
„Ahoj babi,“ pozdravil co nejzřetelněji.
„Povídala jsem ti, ať mě tak neoslovuješ,“ pokárala ho.
„Ahoj Kate.“
„Jdeš dost pozdě, Alexandře.“
„Neměla jsi mě náhodou vyzvednout na letišti?“
„Jestli nejsi schopný se ke mně dostat z letiště sám, nemůžeš se mnou do pralesa.“
Kate Coldová byla cestovatelka, a tak byl její malý byt přecpaný předměty z různých zemí. Alexe zaujaly především lebky z Tibetu a zkamenělí skarabové z Egypta. Alexova matka Lisa měla ze své tchyně hrůzu, její děti to ale cítily jinak: všechny tři byly na svou babičku pyšné a sbíraly články, v nichž jejich hrdinka vyprávěla o exotických místech.
Když se Alex najedl, Kate mu vysvětlila, že ho vezme na důležitou expedici, kterou povede proslulý antropolog Ludovic Leblanc. Jejich posláním je pátrat v amazonském pralese po záhadné bytosti podobné člověku.
„Můj táta říkal, že důkazy o existenci toho netvora nejsou,“ nadhodil Alex.
„Jeho rodný list přirozeně nemáme. Říká se ale, že páchne tak pronikavě, že lidé i zvířata ztrácí v jeho blízkosti vědomí nebo zůstanou zcela ochromeni,“ podotkla Kate.
(2) „Myslíš, že je nebezpečný?“
„Ne, Alexandře, myslím, že je laskavý. Neunáší děti, nekrade ani neničí majetek. Je to pouhý vrah. Tiše svým obětem zláme kosti a s elegancí je pak vykuchá,“ jízlivě odsekla Kate. „A teď se vyspi. Hned ráno se dáme do práce.“
(I. Allende, Město netvorů, upraveno)
TEXT 2
Sousloví je ustálené spojení dvou nebo více slov, které se používá jako jeden celek s vlastním významem, např. koupila si {{u:spodní prádlo}}. Žádnou část sousloví nelze nahradit synonymem, neboť význam slovního spojení by se změnil nebo by vzniklo velmi nezvyklé slovní spojení, např. koupila si {{u:dolní prádlo}}.
Které z následujících tvrzení o dvou slovech tučně vyznačených v TEXTU 1 je pravdivé?
TEXT 1
Těžké ocelové dveře sila se odsunuly stranou, avšak jen zčásti, aby dovnitř nepronikly smrtonosné toxiny. Juliette Nicholsová se tou štěrbinou musela protáhnout bokem. Rázem se ocitla venku. Už nebylo cesty zpět. Byla vyhnanec.
Juliette zjistila, že stojí na rampě. Skoro zapomněla, že i nejvyšší patro sila se nachází pod úrovní země. Když se doplahočila na konec rampy, průzorem v přilbě spatřila velkolepou scenérii. Kopce pokrývala zelená tráva, nebe bylo opojně modré. Unavenýma očima hltala ten efektní padělek. V duchu si ale stále opakovala: Přestaň s tím. Mysli na to, že skutečný je jen ten ponurý a mrtvý svět, který znáš odjakživa.
Hmatem zkontrolovala svůj ochranný oblek – žáruvzdorná páska pořád držela. Usmála se. Její smrt, jakkoli jistá, se zatím odkládá. Vydala se tedy směrem ke třpytivému velkoměstu na obzoru. Nepočítala s tím, že se dostane až tam. Chtěla ale zemřít za hřebenem, aby se nikdo nemusel dívat na její práchnivějící ostatky.
Jak Juliette pomalu STOUPALA po strmém svahu, začaly se v programu nahraném v přilbě objevovat první trhliny: horní patra vzdálených městských budov ještě zářila ve falešném slunci, pod nimi se ale už odkrývala ošumělost opuštěného světa. Juliette si lámala hlavu nad klamem, který vytvořili lidé z úseku IT, a jeho nedokonalostí: Že by snad ani oni netušili, co je za kopcem?
Na vrcholu kopce si všimla, že kruhová prohlubeň, v níž se nachází její silo, není NÁHODNÝ prvek krajiny. Viděla, že kopce i prohlubně se opakují ve ZŘETELNÉM vzoru. Juliette začala sestupovat a snažila se šetřit vzduchem. Věděla, že díky obleku, který jí potají sehnal Walker, získala čas, který žádný vyhnanec ještě nikdy neměl. Vtom zahlédla v další prohlubni rampu. Ihned POCHOPILA, co to znamená. Blíží se k jinému silu!
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
TEXT 2
Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi buď jednu věc, nebo více věcí, např. jedny housle hrály krásně × dvoje housle hrály krásně.
Které z následujících tvrzení o slovních tvarech tučně vyznačených v TEXTU 1 je pravdivé?
TEXT 1
Sedíme u stolů v jídelně. Do místnosti vstupuje organizátor, rychle se rozhlédne po přítomných a začne vyvolávat jména: vždy po dvou z každé frakce. Nejdřív jsou na řadě ti z Neohroženosti, následují lidé z frakce Sečtělosti, pak z Mírumilovnosti a posléze z Upřímnosti. Ihned po vyslovení svého jména dotyčný odchází do zkušební místnosti. Nakonec zazní: „Z Odevzdanosti Susan Blacková a Beatrice Priorová.“
Se žaludkem staženým úzkostí vejdu do zkušebny. Uvnitř čeká žena z Neohroženosti. „Jmenuji se Tori,“ řekne a ukáže na křeslo, vedle nějž stojí jakýsi přístroj. „Posaď se, Beatrice.“
Vylezu na křeslo. Tori mi na čelo připevní elektrody, další dá na své čelo a pak nás dráty propojí s přístrojem. Podá mi lahvičku s čirou tekutinou: „Vypij to.“ Navzdory určitým obavám splním její příkaz. Záhy se mi zavřou oči.
Když je po chvíli otevřu, jsem znovu v jídelně. Na stole je kus sýra a nůž. Odměřený ženský hlas mě vyzve: „Vyber si.“ Vůbec nikoho ale nevidím.
„Na co mi ty věci budou?“ ptám se.
„Vyber si!“ zaječí žena.
Můj strach vystřídá zatvrzelost. Nebudu slepě plnit něčí příkaz. „Jak chceš,“ řekne hlas a věci zmizí. [1] Vzápětí vrznou dveře a ozve se výhrůžné psí vrčení. Otočím se a zjistím, že je to obrovský vlčák. Teď už chápu, proč by se mi hodil sýr. Nebo nůž. Škoda. Vím taky, že ta obluda by mě vmžiku dohonila. [2] Musím se tedy vzdát. Jak mu to ale dát najevo? [3]
Kleknu si a položím předloktí na zem. Je to ta poslední věc, co bych chtěla udělat, ale lepší možnost nemám. [4] Slyším, jak se psisko přibližuje. Pak se mého obličeje dotkne cosi mokrého. Pes mi olizuje tvář. Teď už vypadá poměrně krotce.
Vtom se proberu. Ležím v křesle ve zkušebně. „Výsledky tvé zkoušky jsou neprůkazné,“ suše konstatuje Tori.
(V. Rothová, Divergence, upraveno)
TEXT 2
Zpodstatnělé přídavné jméno má tvary přídavného jména, ale ve větě plní funkci podstatného jména.
• Vědci našli {{u:neznámého brouka}}. – věta obsahuje přídavné jméno neznámý
• Oči se upřely na {{u:neznámého}}. – věta obsahuje zpodstatnělé přídavné jméno neznámý
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(Tvar ty je v TEXTU 1 vyznačen tučně.)
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (6.1–6.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Žádnou možnost z nabídky A–E nelze přiřadit víckrát než jednou.)
6.1 Ten hňup z protějšího domu velice rád šíří pomluvy, jeho žena je prý zase hodně škodolibá.
6.2 Naše dvouleté batole pořád něco brebentí, nikdo ale tu jeho zvláštní hatmatilku moc nechápe.
6.3 Nelibě páchnoucí psí exkrementy pokrývaly značnou část trávníku, přestože u každého odpadkového koše byly k dispozici papírové sáčky.
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (6.1–6.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Podtržená slova posuzujte v kontextu příslušného souvětí. Žádnou možnost z nabídky A–E nelze přiřadit víckrát než jednou.)
6.1 Petře, ty jeden troubo, říkáš úplné nesmysly, tak konečně přestaň žvanit.
6.2 Bernardýni jsou dobrosrdečná psiska, kterým z tlamy neustále kapou sliny.
6.3 Její šéf měl vztek, protože fixlovala se svojí docházkou a pořád dělala ksichty.
TEXT 1
(1) Skotská krajina je poseta tajemnými stavbami s atypickou konstrukcí: jsou postaveny výhradně z plochých neopracovaných kamenů a bez použití malty. Tyto záhadné věže se nazývají brochy. Na některých se čas nepodepsal, z jiných zbyly jen ruiny.
Brochy, které se dochovaly celé, jsou vysoké zhruba 13 metrů a z dálky svým tvarem připomínají dětské bábovičky. Vnitřní průměr těchto brochů se u země pohybuje mezi 10 a 15 metry a směrem vzhůru se zmenšuje. Věže mají dvojité obvodové zdi: v mezeře mezi vnější a vnitřní zdí se zpravidla nacházely schody, jež vedly z nádvoří do vyšších pater.
Je prokázáno, že první brochy byly na území Skotska postaveny v 6. století př. n. l. O tom, kdo a za jakým účelem je postavil, však vědci vedou dlouhá léta diskuse. ∗∗∗∗∗, zatím totiž nebyly všechny rozvaliny z dané oblasti prozkoumány.
(2) Pohled na mapu odhalí, že brochy často stojí na strategických místech, navíc bývají chráněny přírodními překážkami, např. strmými útesy. Mohly tedy plnit funkci obranných pevností. Tato hypotéza má ale háček – věže rozhodně nebyly nedobytné. Nepřítel by snadno kamennou stěnu zdolal, absence oken či ochozů na střeše totiž neumožňovala aktivní obranu.
(3) Vzhledem k uspořádání interiéru se tedy nabízí možnost, že brochy sloužily jako běžná obydlí (patrně pro vysoce postavené jedince), což by potvrzovaly i nalezené fragmenty keramiky. V jedné věži mohlo žít odhadem až dvacet lidí včetně služebnictva. Na nádvoří v přízemí byl zřejmě ustájen dobytek, v patrech se nacházely obytné prostory a skladiště potravin. Protože brochy neměly okna, jediným zdrojem světla byl oheň.
Brochy se z neznámých důvodů přestaly stavět kolem roku 100 n. l., obydlené však zůstaly ještě v následujících staletích. Ačkoli se zatím nepodařilo objasnit všechny záhady kamenných věží, jedno je jisté – jde o výjimečný architektonický počin.
(www.stoplusjednicka.cz; www.dotyk.cz, upraveno)
TEXT 2
Ve větě typu A lze zcela jednoznačně určit podmět, např. Hádku vyvolal stres.
Ve větě typu B nelze zcela jednoznačně určit podmět, např. Spor vyvolal stres (Vznikl spor kvůli stresu, nebo vznikl stres kvůli sporu?).
Které z následujících tvrzení o slově dobytek tučně vyznačeném v TEXTU 1 je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým tvrzením (30.1–30.4) odpovídající souvětí (A–F).
(Spisovnost/nespisovnost posuzujte z hlediska současné češtiny. Žádnou možnost z nabídky A–F nelze přiřadit víckrát než jednou.)
30.1 Oba podtržené tvary jsou v daném souvětí nespisovné, první podtržený tvar však může být v jiném kontextu spisovný.
30.2 Oba podtržené tvary jsou v daném souvětí nespisovné, druhý podtržený tvar však může být v jiném kontextu spisovný.
30.3 První podtržený tvar je spisovný, druhý podtržený tvar je v daném souvětí nespisovný, avšak v jiném kontextu může být spisovný.
30.4 Druhý podtržený tvar je spisovný, první podtržený tvar je v daném souvětí nespisovný, avšak v jiném kontextu může být spisovný.
(1) Na jihozápadě Slovinska se nachází Predjamský hrad, největší jeskynní hrad na světě. Pojmenován byl podle své polohy: slovinské slovo jama označuje jeskyni, jde tedy doslova o hrad před jeskyní. Unikátní památka, jejíž zadní část je vytesána do skalního masivu, totiž stojí hned u vstupu do rozsáhlého jeskynního komplexu.
První písemná zmínka o Predjamském hradu pochází ze středověku, konkrétně z roku 1274. Po staletí hrad poskytoval bezpečné útočiště. Kvůli své poloze byl takřka nedobytný, navíc v jeskyních pod ním se nacházely tajné chodby, jimiž bylo možné dostat se do blízkého města a přinést odtud na hrad zásoby potravin. Díky tomu obyvatelé hradu při obléhání netrpěli hlady. Někteří dobyvatelé sice zkoušeli otrávit říčku Lokvu a tím hrad odříznout od životně důležité vody, na Predjamské ale nevyzráli. Ve vlhkých jeskyních totiž bylo vody dost.
(2) V 15. století našel na hradě azyl loupeživý rytíř Erasmus. Záhy začali sídlo obléhat vojáci, zločinec si byl ale natolik jistý nedobytností hradu, že se jim nepokrytě vysmíval: například jim po sluhovi posílal čerstvé jídlo. Hrad se tehdy podařilo dobýt po více než ročním obléhání, ale údajně jen kvůli lidské chamtivosti. Vojáci prý podplatili sluhu, aby jim prozradil, jak do hradu proniknout. Erasma každopádně stihl spravedlivý trest.
(3) Na přelomu 16. a 17. století bylo majestátní sídlo přestavěno. Původní stavba nenávratně zmizela za novými zdmi a Predjamský hrad získal svou současnou podobu. Během své existence vystřídal několik majitelů ze šlechtických rodů, po skončení druhé světové války přešel do vlastnictví státu.
Tuzemské i zahraniční turisty dnes láká prohlídka vstupní věže či zdejšího muzea, poodhalujícího kouzlo středověku. Vyhledávané jsou také exkurze do krápníkové jeskyně, která se rozkládá přímo pod hradem. Úsek jeskynního komplexu přístupný veřejnosti je dlouhý 700 metrů.
(www.idnes.cz; zoom.iprima.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení o dvou slovech podtržených ve výchozím textu je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým tvrzením (30.1–30.4) odpovídající souvětí (A–F).
(Žádnou možnost z nabídky A–F nelze přiřadit víckrát než jednou.)
30.1 V každé větě souvětí je pouze jedno slovo užité v nespisovném tvaru.
30.2 V každé větě souvětí jsou celkem dvě slova užitá v nespisovném tvaru.
30.3 V první větě souvětí je pouze jedno slovo užité v nespisovném tvaru, v druhé větě souvětí jsou celkem dvě slova užitá v nespisovném tvaru.
30.4 V první větě souvětí jsou celkem dvě slova užitá v nespisovném tvaru, v druhé větě souvětí je pouze jedno slovo užité v nespisovném tvaru.
Všichni už spí, jenom my dva jsme vzhůru,
poslední dva v celém domě,
já dělám na papír literaturu
a ona kouká se po mně.
Šedivá myš zřejmě odněkud z polí –
je konec léta a začátek sklizně…
Jenom si nemysli, ono to bolí,
když někdo kosou tě řízne.
Však já si nemyslím, kámoško v bídě,
KLIDNĚ TU PŘENOCUJ, nějak se vejdem.
Ráno se vzbudíš dřív, než někdo přijde,
a večer se zase sejdem.
Budeme společně do noci škrábat,
ty svými zoubky, já perem,
nevadí, že máme jinačí kabát,
hlavní je, jak ten svět berem.
(J. Nohavica, Myš, upraveno)
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(Tvar ty je ve výchozím textu vyznačen tučně.)
TEXT 1
(1) Jedné listopadové noci jsem si v pracovně připravil přístroje, abych mohl vdechnout jiskru života do neživé hmoty, která ležela na zemi. Byla jedna hodina po půlnoci, déšť bubnoval do oken, když jsem spatřil, jak můj výtvor poprvé otevřel oči.
(2) Dva roky jsem tvrdě pracoval, abych oživil mrtvé tělo. Kvůli tomuto cíli jsem si odepřel klid, vše jsem tomu podřídil, avšak nyní mé srdce naplnil děs a odpor. Žlutá kůže tvora, kterého jsem s tak nesmírnými obtížemi stvořil, sotva skryla soustavu svalů a žil, jeho vlasy byly leskle černé a vodové oči měly skoro stejnou barvu jako jeho svraštělá pokožka a úzké rty.
(3) Nesnesl jsem už dál pohled na tu stvůru. Musel jsem z pracovny utéct. Dlouho jsem se převaloval v posteli, ∗∗∗∗∗. I potom mě ale ve spánku pronásledovaly nejdivočejší představy. Kráčel jsem po Ingolstadtu a zahlédl Alžbětu. Jakmile jsem k ní však přiběhl a políbil ji, její rysy se proměnily a postavu jí zahalil rubáš, v jehož záhybech lezli červi. S pocitem nevýslovné hrůzy jsem procitl. Záhy jsem v měsíčním svitu, pronikajícím do mé ložnice, spatřil své dílo. Netvor se skláněl nade mnou. Něco zamumlal a tvář mu zkřivil úšklebek. Když ke mně natáhl ruku, vyskočil jsem z postele a vyběhl ven z domu.
(4) Rychle jsem kráčel ulicemi města, které byly teď v noci liduprázdné. Pospíchal jsem, jako bych se snažil vyhnout netvorovi, o kterém jsem byl přesvědčen, že ho potkám za každým rohem. Zpomalil jsem až před hostincem. Těsně vedle mě zastavil kočár a z něj vystoupil Jindřich Clerval. Jakmile si mě všiml, zvolal: „Milý Frankensteine, jak rád tě opět vidím!“ Stručně jsem svému příteli vylíčil nedávné události. Poté jsme se společně vydali k mému bytu, přestože jsem se děsil představy, že by tam ona stvůra ještě mohla být. Jaká byla moje úleva, když jsem doma zjistil, že můj výtvor kamsi utekl!
(M. W. Shelleyová, Frankenstein, upraveno)
TEXT 2
Charakteristika vnější: popis vzhledu literární postavy (člověka, zvířete aj.)
Charakteristika vnitřní: popis povahy literární postavy (člověka, zvířete aj.)
Které z následujících tvrzení o slově hrůza tučně vyznačeném v TEXTU 1 je pravdivé?
(1) Vysílač na Ještědu, tyčící se do výšky téměř 100 metrů, je jedním ze symbolů Liberecka. Už v roce 1850 byla na vrcholu hory Ještěd postavena chata, vedle ní pak byla roku 1876 vybudována rozhledna. Když chata s rozhlednou v 60. letech 20. století shořely, byla vypsána architektonická soutěž na dvě samostatné stavby – televizní věž a restauraci s hotelem. Poněkud paradoxní bylo, že zvítězil projekt nesplňující zadaná KRITÉRIA: jeho autor Karel Hubáček totiž spojil obě stavby do jedné. Hubáčkův návrh ovšem jedinečným způsobem dotvářel siluetu hory, a proto byl jednomyslně schválen.
(2) Jelikož šlo o netypickou stavbu, musely být použity netradiční stavební postupy i materiál. Aby například nedocházelo k rušení signálu, nesmělo být v blízkosti antén, tj. v sedmém a osmém podlaží, použito nic kovového. Bylo proto nutné vyvinout speciální laminátový plášť. Několik metrů dlouhé umělohmotné tyče spojující tento plášť byla ochotna vyrobit jedině továrna na rybářské pruty.
Neobvyklý tvar ještědského vysílače byl zvolen nejen z estetických důvodů, ale také kvůli povětrnostním podmínkám panujícím na hoře Ještěd. Krátce po dokončení stavby přesto hrozilo, že se horní část vysílače kvůli silnému větru rozlomí. Problém byl vyřešen pomocí přidaného závaží o hmotnosti 600 kilogramů, které stabilitu televizní věže zajistilo. Moderní DOMINANTA Ještědu byla slavnostně otevřena dne 21. 9. 1973.
(3) Odvážný projekt byl kladně hodnocen i v zahraničí. Návrh získal roku 1969 prestižní Cenu Augusta Perreta, avšak ocenění si Hubáček nemohl převzít z politických důvodů. Od roku 2006 je vysílač na Ještědu veden jako národní kulturní památka České republiky. V podlažích přístupných veřejnosti se dnes nachází vyhlídková terasa, restaurace s kavárnou a horský hotel.
(www.visitliberec.eu; www.rozhlednajested.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení je pravdivé?
(Tvar horský se nachází v poslední větě výchozího textu.)
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (30.1–30.4) odpovídající tvrzení (A–F).
(Žádnou možnost z nabídky A–F nelze přiřadit víckrát než jednou.)
30.1 Celý svůj život odmítal číst články, který vycházely z nedůvěryhodných zdrojů.
30.2 Právě s rodičema přemýšlíme o tom, proč jsi ochotnej považovat jeho výroky za pravdivý.
30.3 Opravdu bych mu s tím rád pomoh, ale to by musel veřejně odvolat ten svůj včerejší urážlivý výrok.
30.4 Měli byste se zajímat o to, jaký vliv na veřejné mínění mají zkreslené informace v některých článcích.
(1) Bylo rozhodnuto: přátelé se musí ihned přesunout na Bali. Švédské letecké společnosti však o mezikontinentální přepravě několika lidí, slona a psa nechtěly ani slyšet. Naštvaná Gunila proto zavolala přímo do Indonésie a nakonec dopravce ochotného letět do Švédska a zpět našla. Poté byla svolána porada: Benny dostal za úkol zfalšovat pár dokumentů, Alan měl zařídit povolení k přistání na Bali.
(2) Na švédském letišti pochopitelně nastaly menší problémy, ale díky štosu falešných dokladů včetně průkazu zvěrolékaře se vše rychle vyřešilo. Když ještě pracovníkovi za letištní přepážkou přátelé záměrně řekli, že jejich cílem je Kodaň, nezdržoval je ani kontrolou pasů. Na palubu letadla se tedy dostali všichni: stoletý Alan, drobný zlodějíček Julius, bývalý gangster Gerdin se svou matkou, stařičkou Rose, věčný student Benny, jeho snoubenka Gunila, kterou láskyplně oslovoval Kráska, a její dva domácí mazlíčci – slonice Soňa a vlčák Buster.
(3) Přesně po jedenácti hodinách letu indonéský kapitán oznámil, že si má Alan připravit povolení k přistání. Ten mu odpověděl, že čeká, až se ozve letecký dispečer z řídicí věže na Bali. „Už se ozval,“ pravil kapitán, „co mu mám říct?“ Alan si od něj převzal sluchátka a řekl do mikrofonu: „Haló? To je letiště Bali?“
Letecký dispečer reagoval dost ostře: pokud nechtějí, aby na ně zaútočilo indonéské letectvo, musí se jejich letadlo okamžitě identifikovat.
„Jmenuju se Stotisíc Dolar,“ řekl Alan. „Žádám o povolení přistát.“
Řídicí věž se odmlčela. Indonéský kapitán a jeho druhý pilot vrhli na Alana obdivný pohled. „Dispečer probírá se SVÝMA kolegama, kolik to hodí pro KAŽDÝHO z nich,“ konstatoval Alan a na rtech mu pohrával lehký úsměv.
Za okamžik se z mikrofonu ozvalo: „Pane Dolar, je vás špatně slyšet. Zopakoval byste své křestní jméno?“
„Moje křestní jméno je Dvěstětisíc,“ oznámil Alan. „Můžeme zahájit přistávání?“
„ Samozřejmě. Buďte srdečně vítáni v Indonésii,“ odpověděl dispečer.
(J. Jonasson, Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, upraveno)
Které z následujících tvrzení o dvou slovech zapsaných ve výchozím textu velkými písmeny je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (30.1–30.3) odpovídající tvrzení (A–E).
(Žádnou možnost z nabídky A–E nelze přiřadit víckrát než jednou.)
30.1 Během včerejší hádky jí přítel začal vyčítat, že si za poslední měsíc koupila troje nové šaty.
30.2 V našem bytě je už týden bordel, protože ten líný spratek se místo úklidu pořád někde fláká.
30.3 Ten pupkáč z druhého patra se ke starým lidem neumí chovat, zato jeho jediný syn je zlatíčko.
(1) Tým z oddělení vražd uzavřel celý areál natažením pásky přes King Street. Já, Peter Grant, jsem hlídal oblast u kostela a moje blonďatá kolegyně Lesley Mayová měla na starost střed ulice. Oba jsme byli strážníci v zácviku, a tak na nás musel dohlížet zkušený konstábl, který dnes tuto každodenní povinnost svědomitě vykonával z nedalekého baru. Po chvíli se mi rozezvonil služební mobil. Když se mi ho nakonec podařilo vyštrachat ze změti výstroje, zjistil jsem, že volá Lesley. Řekla mi, že je jí zima, a tak si jde pro kafe, a prý jestli chci taky.
(2) „To by mi bodlo,“ odpověděl jsem a sledoval, jak uhání k James Street. Byla pryč sotva minutu, když jsem poblíž kostela uviděl jakéhosi muže ve staromódním obleku.
Obrátil jsem se na něj s kontaktním pozdravem metropolitní policie: „Héj! Co tam děláte?“
Dotyčný se otočil a já jsem zahlédl jeho bledou tvář. „Pojďte SEM,“ kývl na mě.
Přesvědčil jsem se, že mám u sebe obušek, a pak jsem k němu směle zamířil. Byl jsem překvapen, jak je ten chlap malý. I v botách měl nějakých sto padesát čísel. Potlačil jsem nutkání si přidřepnout, abychom měli obličeje v jedné rovině.
„Já to všechno viděl, vašnosti,“ spustil muž. „Bylo to PŘÍŠERNÝ.“
(3) Poněvadž do nás hustili, že napřed si máme vždycky zapsat jméno a adresu, vytáhl jsem notes a propisku: „Můžu se zeptat, jak se jmenujete?“
„Ovšemže, vašnosti. Moje jméno je Nicholas Wallpenny, ale nechtějte po mně, abych to vyhláskoval, protože s abecedou jsem se nikdy důkladně neobeznámil.“
„A teď,“ pokračoval jsem, „mi stručně popište, co jste tady viděl.“
„Viděl jsem toho habaděj, vašnosti.“
„Pokud jste očitým svědkem vraždy,“ řekl jsem, „bude lepší, když půjdete podat výpověď na stanici.“
„S tím by mohla bejt potíž,“ odpověděl, „anžto jsem už sto dvacet let po smrti.“
(B. Aaronovitch, Řeky Londýna, upraveno)
Které z následujících tvrzení o dvou slovech zapsaných ve výchozím textu velkými písmeny je pravdivé?
(1) Kvůli živému praseti v tombole postavili pořadatelé u pódia ohrádku. Kolem ní postávali lidé. Smáli se a volali: „Hele, to je teda fór!“
František na čuníka chvíli hleděl a pak se otočil na mě: „Bratře Houbaři, říká se sice být ožralý jako prase, ale viděl jsi někdy ožralé prase?“
„Ne,“ odpověděl jsem.
„Můžeme tomu praseti zachránit život,“ pronesl vážně.
(2) Rozhlédl jsem se kolem, protože jsem měl strach, aby nás nikdo neslyšel. Pak jsem sykl: „Jak to chceš, hergot, udělat?“
„Nebudou moct nikomu dát nemocný prase. Nebo dokonce prase, který se nehýbe. Potřebuju ale k tomu tvou láhev rumu.“
„To nemyslíš vážně,“ zasmál jsem se, „ty chceš to prase přede všema lidma nalejt?“
„Přesně tak!“
„A jak to hodláš provést?“ zeptal jsem se.
„Ty upoutáš jejich pozornost.“
„JAK SI TO PŘEDSTAVUJEŠ? TO MÁM TŘEBA DĚLAT KOTRMELCE?“ ZAJÍMALO MĚ.
(3) „Nikoli, Bratře Houbaři,“ zavrtěl František hlavou, „ty budeš jen stát a usmívat se.“ Pak zmizel v davu. Zanedlouho náměstí zašumělo údivem. Uprostřed stál totiž František s obrovskou cedulí. Nápis na ní byl viditelný i na velkou vzdálenost, přesto jsem si to musel jít přečíst zblízka, abych se ujistil, že mě smysly nešálí. Na ceduli stálo:
Na tomto místě sním dnes v 18:00
živého chlapa!
(4) „Co to má jako bejt?“ vyhrknul jsem na Františka. „Slíbils mi, že budu jen stát a usmívat se!“ zanaříkal jsem.
František se pyšně rozhlédl po narůstajícím hloučku zvědavců a pak mi špitl: „Myslíš si snad, že se v tomhle městečku najde dobrovolník, který se nechá sníst? My prostě jen potřebujeme, aby se přesně v šest všichni dívali na tohle místo. Když budeš držet tu ceduli, budeš středem pozornosti a já se mezitím postarám o to prase. A teď mi dej ten rum.“
(P. Šabach, Zvláštní problém Františka S., upraveno)
Které z následujících tvrzení o dvou slovech tučně vyznačených ve výchozím textu je pravdivé?
(1) Hana Helerová často přemýšlela, jak jiný by byl jejich život, kdyby tehdy prodaly dům. Kdyby odjely. Byla to totiž ona, kdo na konci léta 1938 zcela změnil osud celé rodiny.
PASY a víza už byly tehdy vyřízené, až na ty Rosiny. Vydání jejích DOKLADŮ se opozdilo, neboť jako nezletilá nepředložila souhlas obou rodičů.
„Celé město ví, že už jsem kolik let vdova, ale veledůležitý úředník musí vidět papír,“ brblala Elsa, když ze zásuvky vytahovala úmrtní list svého manžela Ervina. Dala dokument do obálky a zavolala na dceru Hanu: „Zanes to na poštu. Já nemám čas, přijdou Drozdovi kvůli baráku. Snad ho koupí.“
Když se před necelým měsícem po městě rozkřiklo, že dům na náměstí je na prodej, přilákalo to hned několik zájemců. Všichni ale věděli, proč vdova Helerová svůj dům prodává tak narychlo, a proto jí nabízeli směšně nízké částky. Elsa byla zoufalá, to ano. Byla také vyděšená, stejně jako tisíce Židů, kteří pochopili, že Československo už pro ně není bezpečné. Nebyla však natolik zoufalá, aby se nechala oškubat. Pořád doufala, že za dům dostane to, co požaduje.
(2) Hana si obálku strčila do kapsy lehkého sáčka. „Dej si to do kabelky. Jestli to ztratíš, nepojedeme nikam,“ upozornila ji Elsa.
Nebýt těchto slov, Hana by došla na poštu, za pár dní by Rosa dostala doklady a všechny tři Helerovy by v září odjely do Anglie. Drozdovi totiž byli slušní lidé a jako jediní přistoupili na Elsinu cenu. Jenže Hana si vzpomněla na Jaroslava. Sice ho pár týdnů neviděla, při posledním setkání jí ale řekl, že to s ní myslí vážně. Než to vyslovil, skoro se nechala zviklat matčinými nehezkými poznámkami na jeho adresu. Teď si ale byla jistá, že její budoucnost je zde, s Jaroslavem. Rozhodla se proto dopis schovat.
(A. Mornštajnová, Hana, upraveno)
Které z následujících tvrzení o dvou slovech tučně vyznačených ve výchozím textu je pravdivé?
(Význam slov posuzujte v kontextu výchozího textu.)
Požadavky na psy, který mají sloužit v armádě, jsou vysoké. Každého budoucího armádního psa nejprve čeká zdravotní prohlídka, jejíž součástí je také rentgen kyčelních kloubů, a zkouška předpokladů, která zahrnuje mimo jiné test poslušnosti či chůzi po různých typech terénu. Vybraní jedinci absolvují kurz v Centru vojenské kynologie. Zde je specialisté cvičí v dovednostech ∗∗∗∗∗ pro službu v armádě. Třeba psi, jejichž úkolem bude hledat drogy, procházejí náročným výcvikem ••••• na speciální pachové práce. Vycvičení psi jsou poté přiděleni ke konkrétnímu vojenskému útvaru.
Dovednosti všech armádních psů jsou rozvíjený kondičním tréninkem a také se pravidelně testují. Kritéria pro splnění takového testu jsou skutečně přísný: souhrnný výsledek za všechny disciplíny včetně poslušnosti musí být minimálně 70 % bodů. Pokud pes jednou neuspěje, může test opakovat, po druhém neúspěchu musí znovu absolvovat kurz. Zásadní je ovšem zkouška poslušnosti: jestliže ji pes nezvládne, bez možnosti reparátu se ihned vrací do kurzu. Kdyby totiž pes neposlechl psovodův příkaz během ostré akce, mohlo by to mít tragické následky pro celou vojenskou jednotku.
Délka služby armádního psa závisí na jeho zdravotním stavu, obvykle psi slouží šest až devět let. Důchod pak většinou prožijí se svými bývalými psovody v jejich domovech.
(www.acr.army.cz, upraveno)
Ve kterém z následujících úseků podtržených ve výchozím textu se nevyskytuje žádný nespisovný tvar slova?
(Úseky posuzujte v kontextu výchozího textu.)
Do třídy vešel muž s ostře řezanými rysy a pronikavýma očima.
Které z následujících tvrzení o výchozím textu je pravdivé?
Přiřaďte k jednotlivým souvětím (30.1–30.4) odpovídající tvrzení (A–F).
(Každou možnost z nabídky A–F můžete přiřadit pouze jednou. Dvě možnosti zbudou a nebudou použity.)
30.1 Hodně mě potom žralo, že tu práci místo mě nakonec získal ten nerudný dědek.
30.2 Můj strýc s oblibou všem vykládal sprosté vtipy, kterým se ale bohužel nikdy nikdo nesmál.
30.3 Celé přízemí je nepříjemně cítit cigaretami, protože sousedé Novákovi hulí jako tovární komín.
30.4 V té staré barabizně na konci vesnice bydlí osamělý muž, který rád hlasitě nadává kolemjdoucím.
(1) Tančící dům, netradiční budova na pražském Rašínově nábřeží, je jedním z výrazných symbolů naší metropole. Od počátku své existence projekt vzbuzoval rozporuplné reakce. Jeho zastánci oceňují odvážnou moderní architekturu, která podle nich městu chyběla, ODPŮRCI tvrdí, že Tančící dům se do historické Prahy nehodí.
(2) V místech, kde se Tančící dům nachází, stál kdysi činžovní dům, ten byl však zničen při leteckém BOMBARDOVÁNÍ v roce 1945. O zástavbě prázdného místa se rozhodlo v 60. letech, tehdy ale stavba realizována nebyla. Myšlenku zastavět parcelu oprášil až počátkem 90. let český architekt chorvatského původu Vlado Milunić. Původně chtěl postavit dům s kavárnou, divadlem a knihovnou, nový vlastník pozemku, nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, však trval na ryze komerčním využití budovy. Financování stavby pojišťovna podmínila dále tím, že na projektu se musí podílet také některý ze světových architektů. Milunić si tedy ke spolupráci přizval renomovaného architekta Franka Gehryho. Ten jeho nabídku přijal a prý mu řekl, že pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli.
(3) Základní kámen Tančícího domu byl položen 3. září 1994. Nejnápadnější součástí této stavby jsou dvě věže, inspirované jedním slavným tanečním párem. Budově se proto přezdívá Ginger a Fred. Naklonění věží symbolizuje skutečnost, že se společnost vymanila z totalitní strnulosti. Tančící dům má devět podlaží, kvůli tvaru budovy je každé patro jiné. To je příčinou určité nepraktičnosti – nesymetrické místnosti se těžko zařizují, šikmé stěny se na člověka zdánlivě kácejí.
(4) Unikátní Tančící dům, jehož provoz byl zahájen 20. června 1996, získal hlavní cenu v kategorii designu v prestižní anketě amerického časopisu Time. Časopis Architekt ho zařadil mezi pět nejvýznamnějších českých staveb 90. let. O budově se zmiňují jak odborné publikace, tak turistické příručky.
(www.lidovky.cz, upraveno)
Které z následujících tvrzení o dvou slovech zapsaných ve výchozím textu velkými písmeny je pravdivé?
(Význam slov posuzujte v kontextu výchozího textu.)
TEXT 1
(1) Felix, postarší divadelní režisér, je spokojen. Řada rolí v Bouři už je rozdělena. Teď je na řadě Ariel. „Měl by o tu roli někdo zájem?“ obrátí se Felix na vězně, kteří se přihlásili do JEHO divadelního kroužku v rámci výchovného programu Literaturou ke vzdělání.
„Já vílu v žádném případě hrát nebudu,“ ozve se ze zadní řady HadiOko.
Zřejmě promluvil za všechny: nikdo se nehlásí, všichni se tváří nepřístupně.
„Než tu roli odmítnete, měli byste vzít v potaz, co všechno Ariel dokáže! Může být neviditelný. Umí létat. A dokáže ovládat hromy a blesky,“ vysvětluje režisér.
„A co dyž neexistuje a Prospero si HO jen představuje?“ nadhodí Rudy Kojot.
(2) „Prostě si vybájil kámoše, kterýho nikdo nevidí,“ doplní Nohhy.
„Předpokládejme, že Ariel je svým způsobem skutečný,“ řekne Felix. „Jakou bytost jsem právě popsal?“
„Supermana,“ vyhrkne Kudla.
„Ufouna! Porouchala se mu raketa, takže se vocitnul na Zemi. Chce se ňák vrátit na rodnou planetu. Pamatujete, jak E. T. pořád volal domů?“ ozve se PPod.
Teď to vězeňské partě konečně dává smysl! Mimozemšťan! Mnohem lepší než víla.
„Proto Ariel musí dělat, co Prospero chce, aby si vysloužil svobodu,“ uvědomí si 8Ruk.
„Výborně,“ souhlasí Felix. „A jakou funkci plní Ariel v naší hře?“
„Jak to myslíte – jakou funkci? Sám jste přece do poznámek napsal, že je sluha,“ nechápe Kruty Brko.
„Jistě,“ připustí Felix, „ale jak by se Shakespearova Bouře vyvíjela bez Arielova přičinění? Bez hromů a blesků? Ariel stojí za rozhodující událostí této hry, protože bez bouře by to nebyla Bouře. Je to klíčová postava.“
„Prostě borec,“ shrne to 8Ruk.
„Felixi, to je teda fakt obludně obludný!“ reaguje Kudla.
„Takže kdo by chtěl hrát Ariela?“ zeptá se režisér.
Zvedne se les rukou. Jediný HadiOko kroutí hlavou.
(M. Atwoodová, Kus temnoty, upraveno)
TEXT 2
Apostrofa – oslovení věcí, abstraktních skutečností či nepřítomných osob.
Paronomázie – v těsném sousedství se vyskytují slova se stejným kořenem.
Které z následujících tvrzení o čtyřech postavách vystupujících v TEXTU 1 je pravdivé?
(Každá ze čtyř posuzovaných postav promlouvá v přímé řeči pouze jednou. Jména postav jsou u příslušné přímé řeči vyznačena tučně.)
TEXT 1
Jednoho rána se Řehořík Švábík proměnil v brouka. Maminka se s novou situací rychle vyrovnala, ale pan Švábík dal najevo, že ho jeho mladší syn opět zklamal. Řehořík se proto rozhodl tatínkovi dokázat své nekonečné broučí schopnosti. Zaletí na radnici města Opitzova a získá pro něj vysněné povolení otevřít si obchod.
V Opitzově vládl starosta Majer s bandou pěti zlotřilých radních. Všichni vědomě porušovali zákony. Doktor Smund každého, kdo protestoval proti rozhodnutí městské rady, zavřel na psychiatrii. Buřiče zatýkal Donald Corleone, šéf policie a majitel jediné místní televizní stanice. Ačkoli televizní zprávy MAJER TV1 ukazovaly Opitzov jako spořádané město bez zločinců, ve skutečnosti zde zločinnost jen kvetla. Řediteli školy Kurkovi se platilo za dobré známky a další radní Josef Ká měl na svědomí zoufalý stav městské kanalizace. Franz Samsa, pátý radní a zároveň městský hygienik, nechal klidně v restauraci promenovat i šváby, pokud mu její majitel podstrčil správný obnos peněz.
Řehořík kroužil kolem radnice. Vtom uviděl objemný balík nadepsaný Starosta Majer. Kusadly prokousal do balíku dírku a vlezl dovnitř. Záhy se ocitl v kanceláři starosty.
„Pánové,“ říkal zrovna městské radě Siggi Smund, „vyvinul jsem úplně nový přípravek, pod jehož vlivem lidé udělají všechno, co se jim vsugeruje. Přimícháme Sugesteron do mléka. Zítra před volbami se pančované mléko dodá na zápraží všem občanům. Pan Corleone zajistí, aby v ranním vysílání každých pár minut probleskl na zlomek vteřiny subliminální vzkaz: Jestli je ti osmnáct a víc, je starosta Majer ve volbách tvůj princ. Kdybychom neomezili věk, PŘIŠLY BY i děti. Ty ale podle zákona volit nesmějí a víte dobře, jak nám všem na dodržování zákonů záleží.“
Řehořík už slyšel dost. Povolení počká. Tohle je daleko naléhavější.
(V. Tumanov, Brouk Řehořík, upraveno)
TEXT 2
Ironie – posměšné užití slov vyjadřující opak toho, co se míní.
(Slovník spisovné češtiny)
Které z následujících tvrzení o slovech podtržených v TEXTU 1 je pravdivé?
Podtržená slova posuzujte v kontextu TEXTU 1.
(1) Kristus Pán a svatý Petr jdouce
podle vody studené
přišli k louce zelené,
k malé louce.
Pastýř na ní ovce pás,
ležel, nevstal, měl vždy čas.
(2) Poutníci hned, zdali mohou
dozvědět se, kudy zde
do městečka cesta jde.
Ležel, nevstal, jenom nohou
lajdácky jim ukázal:
„Takhle pořád dál!“
(3) Nehnul se už, neřek slova,
netečně zas hleděl jen
Pánu Bohu do oken…
Takováto nevýchova
nezpůsobné osoby
Petra rozzlobí.
(4) Prosí Pána, ať tu kůži
lenošnou hned potrestá,
na pamětnou ať mu dá,
co ho z dřímot vzpruží.
Kristus Pán jen zvedl prst:
„Hoď naň tuhle písku hrst!“
(5) Stalo se a po chlapisku
zvířátka hned začnou lézt,
žerou hůř, než se dá snést,
hojná jako zrnka písku.
Dodnes ještě lenoši
drbají se, mají vši.
(J. Zahradníček, Kde se vzaly vši)
Ve kterém z následujících úseků výchozího textu se vyskytuje alespoň jedno citově zabarvené slovo?
Zmítaly nemalé rozpaky
srdcem hezoučké dcerky:
Jinoch růže jí podával
a starý pán velmožný šperky.
Pro zlato, démanty rozhodlo
se ovšem děvče chudé.
Růže? Však on jí někdo již
též růže nositi bude!
(F. Gellner, Volba)
Které z následujících slov je nespisovným synonymem slova jinoch?
TEXT 1
(1) U lednice dítě stálo,
z plna hrdla zpívalo.
Na tranzistor k tomu hrálo,
do rytmu se kývalo.
(2) „Hudba kvičí, nervy ničí,
nepeče se pečeně.
Cosi syčí na vařiči,“
matka křičí zděšeně.
(3) „Mléko prchá! Běda běda!
Nateklo mi do boty.
Táta bude bez oběda,
pro tebe, ty zlobo, ty.
(4) Zanech řvaní, moje zlato,
hrej si – tu máš kohouta!“
Ledva matka dořekla to,
bouch bác! Letí do kouta.
(5) Podlily se krví oči
povalené matičce.
Pozvedne se, povyskočí
a pak řekne kratičce:
(6) „Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, tuláka.
Stojí, stojí u lednice,
nepracuje, huláká.“
(7) Malá, bledá, tváře divé,
pod plachetkou osoba.
Škytá, heká, prská, plive,
vichřici se podobá.
(8) Vlivem síly odstředivé
plachetka když zvedne se,
odhalí se hnáty křivé,
bože, to je recese.
(J. Suchý, Polednice, upraveno)
TEXT 2
Anafora – opakování slova, slov nebo slovního spojení na začátku bezprostředně po sobě jdoucích veršů.
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se vyskytuje slovo citově zabarvené?
TEXT 1
(1) Jsou věci který člověk nepochopí
tak třeba například ty rádiový vlny
Ve vzduchu po nich není ani stopy
a přitom všude kolem je to vlastně plný
Anebo balón – přece když to lítá
člověk by uvnitř čekal ňáký zařízení
řekněme vrtuli co by tam byla skrytá
– jenže v tý kouli nic ale lautr nic není!
(2) A tak má každý balón svoji duši
duši neviditelnou co ho nese vzhůru
dál mi to rozebírat nepřísluší
na to jsou odborníci nahoře na kúru
A když má duši balón mám ji taky
a ta mi poskytuje jedinečnou šanci
že kdybych odhodil ty saky paky
tak bych se vznášet moh se stejnou elegancí
(3) Vzhůru nese tě to vzhůru
nedá se to nahmatat ani změřit
vzhůru nese tě to vzhůru
nezbývá nic jiného nežli věřit
že když odhodíš všechna závaží
a nažhavíš srdce hořáky
vzhůru že poletíš vzhůru
až nad mraky
(M. Eben, O balónu, zkráceno)
TEXT 2
Epanastrofa – opakování stejného slova nebo slovního spojení na konci jednoho a na začátku bezprostředně následujícího verše.
Ve kterém z následujících úseků TEXTU 1 se nevyskytuje nespisovný tvar slova?
Uvedené možnosti je nutné posuzovat v kontextu TEXTU 1.
TEXT 1
(1) S pocitem, že dělá něco výsostně užitečného, oznámil profesor Parkhill: „Dnes vám zadám domácí úkol, který bude nesmírně zajímavý! Je to praktické cvičení,“ pokračoval s úsměvem přitaveným ke rtům, „pro které můžete všichni najít – ehm – praktické uplatnění.“
(2) Když zaznělo slovo „praktické“ poprvé, celá třída zvedla hlavy; když zaznělo podruhé, naklonili se všichni dopředu. Jestliže po něčem prahli, tak po tom, aby z bezcitného jazyka vyždímali něco užitečného.
(3) „Vyberte si v novinách nějaký ∗∗∗∗∗ – lhostejno jaký, třeba nabídku zaměstnání nebo prodej automobilu, vysavače, prostě jakýkoli – a napište na něj odpověď!“ Úsměv mu pohasl. K jeho překvapení se obličeje v lavicích nerozzářily, ale vylekaly.
„Nebojte se,“ uklidňoval je pedagog, „není to vůbec těžký úkol.“
(4) Nastal pondělní večer. Mírumilovně – a pracovitě – popsali žáci tabule svými domácími úkoly. Ukázalo se, že výsledky jsou zdařilejší, než se profesor Parkhill odvažoval doufat. Slečna Kipnisová zahájila večerní vyučování věcnou, i když poněkud jednotvárnou odpovědí na nabídku práce v Bellově telefonní společnosti:
Milá společnosti!
Píšete, že potřebujete mladé ženy. Já jsem mladá žena.
Píšete „platíme dobře“. Dobře.
Zvete slečny do kanceláře ve středu 9–13. Budu v kanceláři ve středu 9–13.
Vaše šťastná
Klára (Zajda) Kipnisová, „slečna“.
(5) Analýza tohoto příspěvku byla velmi živá. Pan Milas Wodjik poukázal na nevhodnost oslovení a pan Tomas Wodjik pohotově dodal, že „Vážená společnosti“ by bylo lepší. Slečna Mitnicková se zmínila, že „Vaše šťastná“ se do obchodního dopisu nehodí. Paní Pilpulová nahlas zauvažovala, není-li přesnější napsat „Pudu do kanceláře mezi 9 a 13“ místo „Budu v kanceláři ve středu 9–13“. „Tak, jak to napsala,“ pravila srdnatá vdova, „bude stát na nohách štyry hodiny!“
(L. Rosten, Pan Kaplan má stále třídu rád, upraveno)
TEXT 2
Gradace (stupňování) je jeden ze základních kompozičních principů, podle nějž se slova, slovní spojení nebo situace řadí tak, aby se jejich význam postupně zesiloval.
(L. Lederbuchová, Průvodce literárním dílem, upraveno)
Která z následujících možností neodpovídá úsekům zvýrazněným v TEXTU 1?